Valerij Brumel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přehled medailí
Olympijské kruhy Letní olympijské hry
stříbro LOH 1960 skok do výšky
zlato LOH 1964 skok do výšky
Mistrovství Evropy v atletice
zlato ME 1962 skok do výšky
Univerziáda
zlato LU 1961 skok do výšky
zlato LU 1963 skok do výšky
Akademické mistrovství světa
zlato AMS 1962 skok do výšky

Valerij Nikolajevič Brumel (rusky Валерий Николаевич Брумель (14. dubna 1942, Tolbuchin, SSSR26. ledna 2003, Moskva,Rusko) byl sovětský olympijský šampión, který v letech 1960-1965 dominoval světové výšce. Porážku v této době poznal pouze dvakrát. O dobře rozjetou kariéru vrcholového sportovce ho v roce 1966 připravila nehoda. Když se připravoval na mistrovství Evropy, které se mělo konat v Budapešti,tak po tréninku přijal pozvání svého kamaráda, že ho odveze domů na motocyklu. Do vozovky jim vkročil neznámý muž a při snaze o vyhnutí se vybourali a Valerij si velmi vážně poranil nohu [zdroj?]. Valerij Brumel šestkrát překonal světový rekord a ve 23 závodech překonal hranici 220 centimetrů.

Sportovní začátky[editovat | editovat zdroj]

Valerij vyzkoušel různé druhy sportů, až si nakonec vybral skok vysoký, ve kterém v jedenácti letech skočil 130 centimetrů [zdroj?]. V 16. letech se začal projevovat jeho talent , když pod vedením trenéra Steinova změnil styl skákání a zlepšil si osobní rekord na 195 centimetrů. V roce 1959 si znovu posunul osobní rekord a to na 201 centimetrů. Později se Brumel přesunul do tréninkové skupiny trenéra Djačkova. Díky novému stylu skákání a velmi tvrdému tréninku pod trenérem Djačkovem se zanedlouho zlepšil na 208 centimetrů. V 18. letech se zúčastnil LOH v Římě jako velká sovětská olympijská naděje. Na olympiádě obsadil druhé místo za svým týmovým kolegou Šavlakadzem . Pomalu se začala rozjíždět jeho úctyhodná výškařská série, kdy nepoznal hořkost porážky. 19. ledna 1961 vytvořil nový světový rekord 225 centimetrů. Bylo to při halovém mítinku v Leningradu. Později se zúčastnil halových mítinků v Severní Americe, kde v konkurenci nejlepších amerických výškařů zvítězil. 18. června 1961 skočil první světový rekord v Moskvě, který měl hodnotu 223 centimetrů.

Boj o návrat po zranění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 si vážně zranil pravou nohu při nehodě na motorce. Dokonce mu hrozila amputace, která byla ovšem zažehnána. Následovala operace za operací, ale nohu měl stále o několik centimetrů kratší [zdroj?]. Valerij se tak vydal k ortopedovi Illizarovovi, který prodlužoval kosti. Po čtyřech měsících byla noha skoro v pořádku. I přes velké úsilí se mu už nikdy nepodařilo navázat na předešlé výsledky, ačkoliv v roce 1969 skončil 3. na mezinárodním závodě v Moskvě výkonem 206 centimetrů. V únoru 1971 ještě zdolal na závodech v Moskevském Institutu tělesné výchovy 207 centimetrů. Jeho nenaplněným cílem po zranění a několika operacích byl výkon tehdy světové třídy 215 centimetrů a reprezentace SSSR na Olympijských hrách 1972 v Mnichově. Později se ještě ve svých 55 letech zúčastnil symbolicky Veteránského mistrovství světa 1997 v Durbanu, kde s výkonem 150 centimetrů skončil na čestném 7. místě.

Příčiny úspěchu[editovat | editovat zdroj]

Nebyl to jen excelentní výškař ale i výjimečný atlet, který předváděl úctyhodné výkony i v jiných disciplínách. 100m zvládl za 10,5 s, do dálky skočil 765 centimetrů, koulí vrhl přes 15. metrů a disk dokázal poslat na hranici 44 metrů [zdroj?]. Předstihl své současníky stylem tréninku, který se zaměřoval na fyzickou přípravu, zvláště pak na posilování.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Univerziáda[editovat | editovat zdroj]

Různé[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Literatura: Brumel, V.: Výška. Moskva 1971; vyd. Praha, Olympia 1974 (autobiografie)