Paavo Nurmi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paavo Nurmi
Paavo Nurmi (Antwerp 1920).jpg
Osobní informace
Rodné jménoPaavo Johannes Nurmi
Narození13. června 1897
Turku
Úmrtí2. října 1973 (ve věku 76 let)
Helsinky
StátFinskoFinsko Finsko
Výška174 cm
Váha65 kg
Kariéra
Disciplínastřední a dlouhé tratě
Účasti na LOH3
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1920 běh na 10 000 m
zlato LOH 1920 přespolní běh - jednotlivci
zlato LOH 1920 přespolní běh - družstvo
stříbro LOH 1920 běh na 5 000 m
zlato LOH 1924 běh na 1500 m
zlato LOH 1924 běh na 5 000 m
zlato LOH 1924 5 000 m přek.
zlato LOH 1924 5 000 m přek. družstva
zlato LOH 1924 3 000 m družstva
zlato LOH 1928 běh na 10 000 m
stříbro LOH 1928 běh na 5 000 m
stříbro LOH 1928 3000 m překážek

Paavo Johannes Nurmi (13. června 1897, Turku2. října 1973, Helsinki) byl finský běžec, devítinásobný olympijský vítěz.

Patří do trojice proslulých „Létajících Finů“ desátých a dvacátých let po boku Villeho Ritoly a Hannese Kolehmainena. Ve dvacátých letech 20. století byl nejlepším světovým běžcem na středních a dlouhých tratích, držel světové rekordy na tratích od 1 500 m až po 20 km.

Nurmi získal celkem devět zlatých a tři stříbrné medaile na olympijských hrách v letech 1920 až 1928. V roce 1932 nemohl rozšířit své úspěchy, protože v jednom ze závodů přijal finanční odměnu a byl prohlášen za profesionála.

Při zahájení LOH 1952 v Helsinkách zažehl olympijský oheň.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Paavo Nurmi se narodil v Turku ve Finsku do rodiny tesaře Johana Fredrika Nurmiho a manželky Matildy Wilhelmiiny Lainové[1]. Nurmiho sourozenci Siiri, Saara, Martti a Lahja se narodili v letech 1898, 1902, 1905 a 1908[2]. V roce 1903 se celá rodina odstěhovala ze severní čtvrti Raunistula v Turku do centrální části města do bytu o 40 metrů čtverečních. Zde Nurmi žil až do roku 1932[2]. Nurmiho a jeho přátelé byli silně inspirováni Angličanem Alfredem Shrubbem[1], který v té době byl proslulým běžcem na dlouhé tratě. Každý den společně běželi nebo chodili plavat k šest kilometrů vzdálenému Ostrovnímu moři, odkud se zase stejným způsobem vraceli zpět. Někdy tyto výlety absolvovali dokonce i dvakrát denně[3]. Když bylo Nurmimu jedenáct let, byl schopný zaběhnout 1500 metrů v čase 5:02[1]. Jeho otec zemřel v roce 1910 a sestra o rok později[2], kvůli čemuž se rodina dostala do finanční krize a musela pronajímat svojí kuchyni jiné rodině, a přitom sama žít v jediné místnosti[1]. Nurmi, ač byl velmi talentovaným studentem, musel zanechat školy a přijmout práci poslíčka v pekařství, aby pomohl rodině ve finanční tísni[2]. Ačkoli v této době přestal běhat[1], tak i přesto si zvyšoval svoji fyzickou zdatnost, když musel tlačit těžké vozíky do prudkých kopců ve městě Turku[4]. Díky této úmorné práci si dle svých slov dokonale zpevnil svaly na zádech a nohách[4], což mu výrazně pomohlo do budoucích let.

Svoji vášeň k běhu znovu rozdmýchal v 15 letech, kdy jej k běhání přivedly výkony domácího běžce Hannese Kolehmainena, o kterém se říkalo, že na Letních olympijských hrách 1912 „dostal Finsko na mapu světa“[5]. Několik dní po této události si zašel koupit své první běžecké boty[3]. Jeho obvyklé tréninky se v létě skládaly z přespolního běhu, kdežto v zimě se věnoval běhu na lyžích[1]. V roce 1914 se přihlásil do sportovního klubu Turun Urheiluliitto a vyhrál svůj první závod na 3000 m[6]. O dva roky později vylepšil svůj tréninkový program, když jej rozšířil o chůzi, sprintování a kalistheniku (cvičení s vlastní tělesnou vahou)[1]. Po celou dobu musel stále finančně zajišťovat svoji rodinu, pro kterou vydělával peníze v nové práci v dílně Ab. H. Ahlberg & Co. Zde pracoval až do svého nastoupení do vojenské služby v dubnu roku 1919 ke kulometné rotě k Porinské brigádě[1]. Během Finské občanské války Paavo zůstával politicky nečinný k dění a spíše se zaměřoval na svoji přípravu na olympijské hry[1]. Po válce se rozhodl, že se nepřipojí k nově vzniklé Finské dělnické sportovní federaci, ale namísto toho napsal dopis jejímu hlavnímu předsedovi, ve kterém kritizoval diskriminaci svých kolegů z řad dělníků a atletů[1].

Fotografie Nurmiho (druhý z prava) se svojí rodinou, 1924

Během své služby v armádě udělal rychlý dojem při sportovních soutěžích; když ostatní pochodovali podél tratě, Nurmi ji byl schopen celou zaběhnout a to i s puškou na ramenou a batohem plným pískem na zádech[6]. Kvůli své tvrdohlavosti měl však Nurmi problémy s nadřízeným poddůstojníkem, avšak měl štěstí, neboť se těšil v oblibě svému dalšímu nadřízenému[6] a to i přesto, že odmítal složit vojenskou přísahu[1]. Díky tomu, že jejich velitel, Hugo Österman, byl velkým nadšencem sportu, bylo Nurmimu a několika dalším atletům dáno extra volno, aby se mohli věnovat tréninku[1]. Nurmi při tréninku často improvizoval a využíval zdejší vojenské prostředí; držel se jedoucího vlaku, čímž prodlužoval svůj krok a zvyšoval svoji možnou kadenci kroků a při běhu také nosil těžké kované kanady, díky kterým posiloval nohy[1]. Nurmi tak začal pokořovat svá osobní maxima a začal se přibližovat k vybrání do národní olympijské reprezentace[6]. V březnu roku 1920 byl povýšen na desátníka (finský alikersantti)[1]. 29. května téhož roku se mu povedlo vytvořit svůj první národní rekord, v běhu na 3000 m, a následně v červenci zvítězil i v olympijské kvalifikaci na 1500 m a 5000 m[5][7].

Olympijská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry 1920 a 1924[editovat | editovat zdroj]

Na svém prvním debutu se Nurmi  ukázal až v srpnu během Letních olympijských her 1920 v Antverpách v Belgii[6]. Zde získal svojí první olympijskou medalii, kdy v běhu na 5000 m doběhl druhý hned za Francouzem Josephem Guillemotem. Tohle byl jediný okamžik, kdy Nurmi na olympiádě prohrál s někým, kdy nebyl Fin[5]. V dalších atletických disciplínách byl téměř neporazitelný; podařilo se mu vyhrát běh na 10 000 m, kdy v poslední zatáčce sprintem předběhl Guillemota a podařilo se mu zlepšit si svůj osobní rekord o více než minutu. Poté zvítězil v přespolním běhu, kde porazil Švéda Erica Backmana, a v přespolním běhu družstev, kde společně s Heikkim Liimatainenem a Teodorem Koskenniemem společně porazili britský a švédský tým. Nurmiho vítězství na této olympiádě pomohlo i jeho rodině v Turku, která si následně mohla dovolit elektrické osvícení a tekoucí vodu do domácnosti[2]. Nurmi dále obdržel školní stipendium, což mu umožnilo studovat na průmyslové škole Teollisuuskoulu v Helsinkách[6].

Nurmi v kvalifikačním závodě na Letní olympijské hry 1920

Po své prohře nad Guillemotem se rozhodl, že své výkony při závodech bude pečlivě zkoumat a analyzovat[8], zejména kvůli tomu, že ze začátku závodů vždy až příliš rychle zaběhne prvních několik kol. Proto začal během závodů používat stopky, čímž si mohl přesně měřit čas jednotlivých kol a dokonale určovat tempo běhu a rovnoměrně rozmístit své síly[8]. Pokoušel se o perfektní vytříbení své techniky a taktiky do takové míry, že dosavadní technika a taktika soupeřů by se nemohla té jeho rovnat[8]. Roku 1921 ve Stockholmu vytvořil svůj první světový rekord a to v běhu na 10 000 m[9]. V roce 1922 pokořil světové rekordy v běhu na 2000 m, 3000 m a 5000 m[8]. O rok později nastolil nový světový rekord i v běhu na 1500 m a na 1 míli[8]. Předtím ani dodnes nebylo  běžce, který by současně držel rekordy v běhu na 1 míli, 5000 m a 10 000 m[5]. Nurmi také otestoval svoji rychlost, kdy na mistrovství Finska závodil v běhu na 800 m, povedlo se mu zde zvítězit, a ještě k tomu vylepšit dosavadní národní rekord[10]. Nurmi exceloval v matematice[8] a po dokončení studií získal titul inženýra a navrátil se domů, kde se začal připravovat na nadcházející Letní olympijské hry 1924 v Paříži[2][6].

Zpočátku byla jeho účast na olympijských hrách poněkud nejistá, neboť se musel potýkat se zraněním kolena na jaře téhož roku, naštěstí se mu podařilo vše vyléčit a nadále začal pokračovat znovu běhat i dvakrát denně (tzv. dvoufázový trénink)[10]. Nurmi 19. června ještě mimo program olympijských her vytvořil nové světové rekordy v běhu na 1500 m a 5000 m na Eläintarhenském stadionu, přičemž pauza mezi oběma tratěmi činila pouhou hodinu[11]. Ve finále běhu na 1500 m na Olympiádě v Paříži byl dokonce schopný zaběhnout prvních 800 m o téměř 3 sekundy rychleji než předtím[11]. Jeho jediný konkurenceschopný soupeř, Američan Ray Watson, před posledním kolem k Nurmimu štěstí odstoupil. Nurmi už tedy měl jisté vítězství a mohl lehce snížit již tak drastické tempo, ale i tak se mu povedlo v této distanci vylepšit olympijský rekord o 3 vteřiny[12]. Za vítězným Nurmim doběhli Willy Schärer, H.B. Stallard a Douglas Lowe[11]. Finále běhu na 5000 m se konalo za méně než dvě hodiny a jako s nejsilnějším soupeřem zde měl Nurmi soupeřit se svým krajanem Villem Ritilou, který již na této Olympiádě vyhrál běh na 3000 m překážek a běh na 10 000 m[11]. Ritola a Edvin Wide se společně dohodli, že se pokusí Nurmiho záměrně naprosto vyčerpat a zbavit se jej za pomocí příliš rychlého tempa, které odpovídá tempu potřebného pro překonání světového rekordu[13][14]. Poté, co si Nurmi uvědomil, že nyní nesoupeří s výsledným časem, ale jen a pouze s těmito dvěma běžci, zahodil své stopky[13] a plně se ponořil do nastávajícího souboje. Od Finů se časem začal vzdalovat Švéd Edvin Wide, který již nezvládal stávající tempo a souboj se nyní přenesl mezi Paava Nurmiho a Villa Ritolu[11]. V cílové rovince se Ritola pokusil předběhnout svého soupeře po vnější dráze, avšak Nurmi byl stále schopen zareagovat a ještě zvýšil své tempo, čímž nakonec zvítězil nad Ritolou o jeden metr[11].

Edvin Wide (vpředu vlevo) reprezentující Švédsko je následován Villem Ritolou a Paavem Nurmim oba reprezentující Finsko během závodu v individuálním přespolním běhu na Letních olympijských hrách v Paříži. Nurmi zde získal zlatou medaili následovaný Ritolou, jež doběhl na druhé pozici

Olympiáda dále pokračovala přespolním během, který byl však doprovázen horkem neuvěřitelných 45°C[15], kvůli čemuž pouze 15 z původních 38 běžců dokončilo závod[11]. Zbytek závodníků nebyl schopen závod dokončit, z čehož 8 běžců muselo být odneseno na nosítkách[11]. Jeden z francouzských závodníků začal na stadionu v náběhu do poslední kola pobíhat do kolečka, poté se ze své malátnosti probudil a velkou rychlostí vyrazil opět dokončit závod, avšak vlivem dezorientace místo na závodní trať vyrazil přímo do tribuny a upadl do bezvědomí[16]. Wide, který se zpočátku držel na přední pozici, nakonec také závod nedokončil, a později bylo mylně prohlašováno, že zemřel v nemocnici[7][8]. Na Nurmim byly znát jen nepatrné známky vyčerpání i poté, co o minutu a půl porazil svého krajana Villa Ritolu, který do cíle doběhl na druhém místě[11]. Když už se zdálo, že Finsko nakonec nezískane zlatou medaili ze soutěže týmů, tak se ke stadionu najednou začal přibližovat dezorientovaný finský běžec Liimatainen, který byl stěží s to pohybovat se vpřed[7]. Jeden z běžců před ním najednou 50 m před cílem omdlel a Liimatainen si tedy myslel, že už dorazil do cíle, a tak se pokusil odejít ze závodní tratě[7]. V tu chvíli ignoroval všechny výkřiky a nabádání diváků, ať závod dokončí. Nakonec si vše správně uvědomil, opět se vydal správným směrem a po dokončení závodu na 12. místě zajistil finskému týmu zlatou medaili[11][7]. Ti, kteří byli svědky toho, co se při tomto závodě stalo, byli naprosto šokování, a proto olympijský výbor zakázal konání přespolních běhů ve všech nadcházejících olympijských hrách[8].

Dalšího dne při závodě na 3000 m týmů společně zvítězili Nurmi a Ritola, kteří se umístili na prvním a druhém místě, s pomocí Eliase Katze, který závod dokončil na pátém místě[11]. Nurmi zde celkově vyhrál pět zlatých medailí z pěti různých běžeckých disciplín, ale i přesto se z olympijských her vracel s pocitem křivdy, neboť záměrně nebyl vybrán na běh na 10 000 m, kde by si mohl uhájit svůj současný titul. Namísto toho byli do tohoto závodu vybráni jiní hvězdní finští běžci, a to i přesto že je Nurmimu tato trať ze všech nejmilejší[11][17]. Po svém návratu do Finsku opět překonal světový rekord na 10 000 m, který následně platil po celých následujících 13 let[17], dokud jej nepřekonal opět jeho krajan, Ilmari Salminen. Paavo Nurmi tedy současně držel světové rekordy v běhu na 1500 m, na 1 míli, 3000 m, 5000 m a 10 000 m[7].

Turné po Spojených státech amerických a olympiáda 1928[editovat | editovat zdroj]

Nurmi (druhý zprava), Joie Ray (vlevo) a prezident spojených státu amerických Calvin Coolidge (uprostřed) během nurmiho turné po Spojených státech amerických v roce 1925

Začátkem roku 1925 Nurmi se uvolil, že se vydá na turné po Spojených státech určené pro zaujetí široké veřejnosti. Celkem se během 5 měsíčního turné zúčastnil 55 závodů (z nichž 45 se konalo v hale). První ze závodů se konal 6. ledna roku 1925 na Madison Square Garden[18]. Jeho první veřejné závodní vystoupení přineslo stejný výsledek, jako dříve závody v Helsinkách a v Paříži[18]. Nurmi porazil domovské běžce Joieho Raye a Lloyda Hahna v běhu na 1 míli a svého krajana Villa Ritolu v běhu na 5000 m, přičemž opět vytvořil nové světové rekordy pro obě běžecké disciplíny[18]. Dále se mu téměř pravidelně dařilo pokořovat stávající světové rekordy pro deset dalších běžeckých disciplín a nastolit nové nejlepší světové výsledky pro méně známé disciplíny[18]. Dohromady vyhrál 51 závodů, z čehož z jednoho závodu odstoupil a dva závody prohrál, neboť přímo neodpovídaly jeho distančnímu zaměření. Jedním z jeho prohraných závodů byl závěrečný závod v běhu na půl míle na Yankee stadium, kde doběhl druhý za slavným americkým běžecem, Alanem Helffrichem[18][19]. Tak tedy skončil Nurmův 4letý nepřetržitý řetězec výher 121 závodů, jejichž distance se pohybovala od 800 m a výše[7]. Ačkoli Nurmi nesnášel prohru jako nic jiného na světě[20], byl to právě on sám, kdo jako první pogratuloval Helffrichovi k vítězství[21]. Díky tomuto turné se Nurmi po celé Americe těšil obrovské oblíbenosti. Také souhlasil s tím, že se v Bílém domě setká s tehdejším prezidentem Spojených států, Calvinem Coolidgem[22]. Nurmi následně opustil Spojené státy americké a vrátil se do Finska, neboť se obával, že tyto velmi četné závody jej naprosto vyčerpaly[23].

Paavo Nurmi kontrolující si čas na stopkách, Letní olympijské hry 1928 v Amsterdamu

Po svém návratu do Finska Nurmi ztrácel motivaci k běhu, která byla navíc podporována revmatismem a problémy s achillovou šlachou[6]. Také odešel ze své stávající práce strojního projektanta a začal se intenzivně učit o podnikání a obchodní činnosti[6].  Když se z Nurmiho stal obchodník s akciemi, tak mezi jeho obchodní poradce patřil dokonce i Risto Ryto, ředitel Bank of Finland a budoucí prezident Finska[6]. V roce 1926 v Berlíně Nurmi pokoří další světový rekord a to Widův rekord v běhu na 3000 m. Poté tento výkon ještě vylepší ve Stockholmu[18], kde se jej však opakovaně snaží zpomalit Nils Eklöf, který tímto chtěl pomoci svému poraženému krajanovi Wideovi[7]. Kvůli tomuto incidentu se Nurmi na Švédy rozhněval a zařekl se, že už nikdy nebude závodit s Eklöfem[7]. V říjnu roku 1926 byl poražen v běhu na 1500 m, kde jej porazil Němec Otto Peltzer, který si společně s prvním místem odnesl také nový světový rekord v běhu na 1500 m[24]. Nurmi byl tedy po pěti letech poražen na trati delší než 1000 m, kde držel sérii 133 v řadě vyhraných závodů[7]. V roce 1927 mu bylo zakázáno účastnit se mezistátních soutěží poté, co odmítl účast na Finsko-Švédském mezinárodním utkání, kde měl závodit právě s Eklöfem. Také byl zrušen Peltzerův odvetný závod v běhu na 1500 m, který se měl konat ve Vídni[7]. Nurmi tedy ukončil tuto sezónu a až do konce prosince hrozil, že se nezúčastní Letních olympijských her 1928[7]. Při nominačních závodech na Olympiádu 1928 v závodě na 1500 m doběhl na třetí pozici, kdy jej předběhli později zlatí a bronzový Harri Larva a Eino Purje, což jej dovedlo k rozhodnutí, že se bude zaměřovat na delší tratě[7]. Do svého olympijského programu tedy zařadil i steeplechase, ač v této disciplíně soutěžil pouze dvakrát ve svém životě[7], z čehož jednou na 2 mílovém steeplechase na Britském mistrovství roku 1922, kde se mu podařilo tento závod vyhrát[7].

Na Olympiádě 1928 v Amsterdamě Nurmi závodil ve třech disciplínách. V běhu na 10 000 m se mu podařilo vyhrát, když za sebou nechal Villa Ritolu, kterého z druhé pozice předběhl na cílové rovince[25]. Ještě před začátkem finále v běhu na 5000 m se Nurmi zranil, když během kvalifikačního kola na steeplechase spadl na vodním příkopu, kde si pohmoždil bok a podvrtnul nohu[25]. V tu chvíli Francouz Lucien Duquesne zastavil, aby Nurmimu pomohl zpět na nohy, za což mu byl Nurmi velmi vděčný. Fin následně Lucienovi pomohl udržovat tempo a nabídl mu, že jej nechá vyhrát kvalifikační kolo, což však Francouz ze slušnosti odmítl[25]. V běhu na 5000 m chtěl Nurmi zopakovat svůj triumf nad Ritolou, avšak namísto toho se mu jeho krajan začal vzdalovat z dosahu[25]. Zdálo se, že Nurmi je během tohoto závodu více na kraji svých sil než kdy dříve a stěží byl s to udržet si za sebou Švéda Wida[25]. Nakonec si však nad Widem udržel dostatečný odstup a získal stříbrnou medaili[25]. Po těchto výkonech Nurmi neměl dostatek času na odpočinek a léčbu svých zranění na finále ve steeplechase, které se konalo hned následujicího dne[25]. Zde s velikými nesnázemi překonával překážky, díky čemuž si jeho krajan, Toivo Loukola, jež se speciálně zaměřuje na steeplechase, nad Nurmim získal značný náskok[25]. V posledním kole Nurmi zvýšil své tempo a bezpečně za sebou zanechal své soupeře[25]. Do cíle doběhl devět vteřin za nově stanoveným světovým rekordem, který vytvořil vítězný Toivo Loukola[25]. I tak si alespoň vylepšil svůj osobní rekord[25]. Ačkoli Ville Ritola závod nedokončil, tak poslední pozici na stupni vítězů doplnil taktéž Fin, Ove Andersen, díky čemuž si Finská výprava z této disciplíny odnesla všechny medaile, které mohla na Olympiádě 1928 v této disciplíně získat[25].

Přechod k delším tratím[editovat | editovat zdroj]

Nurmi jednou ve švédských novinách uvedl, že „tohle je skutečně moje úplně poslední sezóna na dráze. Už na to začínám být starý. Už jsem se nazávodil celých patnáct let a začínám toho už mít dost.“[5] Avšak i přesto nepřestal s během úplně a začal se zaměřovat na dlouhé tratě. V říjnu roku 1928 vytvořil nové světové rekordy v běhu na 15 km, 10 milový a hodinový běh, který zaběhl v Berlíně[9]. Jeho poslední zmíněný rekord nebyl překonán po celých 17 let, dokud jej roku 1945 nevylepšil opět další Fin, Viljo Heino, kterému se povedlo doběhnout o 129 m dál než Nurmimu[26]. V lednu následujícího roku se Nurmi vydal na druhé turné po Spojených státech se začátkem v New Yorku[27], kde byl poprvé ve svém životě poražen v běhu na jednu míli a to Rayem Congerem v každoročně se konajícím závodě Wanamaker Mile v Brooklynu[28][29]. Samotný Fin zaostal sedm vteřin za svým bývalým světovým rekordem z roku 1925[28], což vedlo k diskuzím, zdali na něho již není jedna míle až příliš krátká distance. Roku 1930 opět vytvořil nový světový rekord a to v běhu na 20 km[9]. V roce 1931 ukázal, že stále ještě dokáže dominovat i na kratších tratích, když v poměrně nepříliš častém běhu na dvě míle porazil své krajany Lauriho Lehtinena, Lauriho Virtanena a Volmariho Iso-Holla, a současně vytvořil nový světový rekord v této disciplíně, kde se stal prvním běžcem na světě, který v této disciplíně prolomil hranici devíti minut. V nastávající Olympiádě 1932 v Los Angeles byl Nurmi rozhodnut, že bude závodit pouze v běhu na 10 000 m a v maratonu, což doplnil vyjádřením, že „se nezúčastním běhu na 5000 m, neboť Finsko zde již má přinejmenším tři další skvělé běžce.“[30]

Paavo Nurmi běžící svůj první a poslední "krátky" maraton dlouhý 40,2 km/ 25 mil během kvalifikačního závodu ve Vyborgu na Letní olympijské hry 1932 v Los Angeles

V dubnu roku 1932 byl Nurmi Mezinárodní amatérskou atletickou federací (dnes přejmenovanou na Mezinárodní asociaci atletických federací, zkráceně IAAF) vyloučen z mezinárodních atletických soutěžích do té doby, dokud nebude Finskou atletickou federací přezkoumán jeho status amatérského běžce[31]. Finští představitelé kritizovali IAAF za to, že tak učinila bez projednání[31], avšak souhlasili se spuštěním řízení. Je zvykem, že IAAF přijímá konečné rozhodnutí svého oddělení pro určitý stát[32], načež americká tisková agentura Associated Press napsala, že „není skoro žádných pochyb, že pokud by Finská federace zbavila Nurmiho provinění, pak mezinárodní orgán bez námitek přijme rozhodnutí IAAF.“[31] O týden později Finská atletická federace rozhodla ve prospěch Nurmiho, neboť u něho neshledala žádné důkazy potvrzující status profesionála[32]. Nurmi v té době pevně doufal, že jeho přerušení sportovní účasti bude do nadcházejících olympijských her zrušeno[33].

26. černa roku 1932 startoval na svém prvním maratonu v životě, který byl kvalifikačním závodem pro splnění limitů potřebných pro start na olympiádě, přičemž Nurmi zdolal celý závod úplně bez vody[34]. Běžel se zde „starý“ maraton, který celkem měří 40,2 km (25 mil), jenž zaběhl v čase 2:22:03,8 - za stálého tempa by to vzhledem k dnešnímu maratonu odpovídalo času 2:29:00[34]. Pokud by se tedy běžel maraton o standardní délce, Nurmi by útočil na světový rekord, který tehdy držel Američan Albert Michelsen s časem 2:29:01,8. Druhý za Nurmim doběhl jeho krajan, Armas Toivonen, budoucí bronzový medailista v této disciplíně, který však nad svým vítězným krajanem ztratil šest minut[35]. Z Nurmiho výsledného času se nakonec stal nový neoficiální rekord v „krátkém“ maratonu[36]. Přesvědčen, že již toho za svoji sportovní kariéru dokázal již dost, rozhodl se přestat se závoděním, a to i zejména kvůli svým problémům s achillovou šlachou[34]. Ale Finský národní výbor i tak Nurmiho přihlásil na běh na 10 000 a na maraton. V téže době britské noviny The Guardian napsaly, že „V kvalifikačních závodech byly jeho výsledné časy téměř k neuvěření.“[16], díky čemuž se Nurmi rozhodl, že opět začne trénovat a vyrazil tedy do olympijské vesnice v Los Angeles a to i navzdory svému zranění[5]. Nurmi si následně dal za cíl, že svoji sportovní kariéru zakončí se zlatou medailí z maratonu kolem krku, jako se předtím krátce po první světové válce povedlo jeho krajanovi Hannesu Kolehmainenovi[4].

Olympiáda 1932 a pozdní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Bohužel téměř tři dny před startem běhu na 10 000 m se speciální komise IAAF (která byla tvořena stejnými členy jako při minulém procesu) rozhodla pro vyloučení Nurmiho ze startovního pole a zakázala mu závodit na Olympijských hrách v Los Angeles[37]. Prezident IAAF a předsedající výkonné rady, Sigfrid Edström oznámil, že celý sjezd IAAF, jehož konání se bylo naplánováno na příští den, nemohl schválit Nurmiho opětovné navrácení se na Olympijské hry, avšak pouze přezkoumali určité části a politický podtext spjaté s tímto případem[37]. Americká tisková agentura Associated Press toto nazvala jako „jednou z nejlépe provedených politicky zaměřených intrik v historii atletiky,“ a dále napsali, že tyto Olympijské hry budou jako „ Hamlet, ale bez proslulého Dána v hlavní roli.“[38] Tisíce lidí se v Helsinkách dali na protest proti těmto událostem[39]. Bližší detaily k Nurmimu případu nebyly veřejnému tisku poskytnuty, avšak podle neoficiálních informací se jednalo o to, že Nurmi V Berlíně na podzim roku 1931 přijal od zdejších pořadatelů menší finanční obnos ve výši přibližně okolo $250–500[38]. Toto tvrzení rozšiřoval Karl Ritter von Halt, načež mu poté Edström začal posílat stále více a více výhružnější dopisy, ve kterých stálo, že pokud by důkazy týkající se Nurmiho obvinění byly shledány pravdivými, pak bude „bohužel muset čelit jejich přísnému jednáni vůči Německé atletické asociaci.“[7]

Všichni účastníci maratonu v předvečer závodu (kromě Finů, jejichž postoj k této situaci byl již znám) podali petici požadující Nurmiho opětovný návrat do závodu[40]. Bo Ekelund, bronzový medailista ve skoku vysokém, Edströmova pravá ruka, generální tajemní IAAF a hlava Švédské atletické federace, pod nátlakem finských představitelů přistoupil na to, že by mohl Nurmimu domluvit účast na závodě, avšak mimo soutěž[41]. Avšak i přesto Finsko stále trvalo na tom, že pokud bude Nurmi i nadále považován za profesionálního sportovce, i tak by měl získat povolení ke startu na závodě[42]. I přesto, že se Nurmi musel potýkat s nataženou achillovou šlachou, tak prohlašoval, že by mohl celý závod vyhrát s náskokem i pěti minut[5]. Po skončení rady bylo potvrzeno, že Nurmi není profesionálním sportovcem. Členové rady hlasovali ve prospěch Fina pro zproštění zákazu závodění 13 ku 12 hlasů[43]. Avšak pro těsný výsledek hlasování byla celá záležitost odložena projednání během sportovního mítinku ve Stockholmu konajícího se roce 1934[43]. Finové obvinili švédské představitele, že se za pomocí podlých intrik a triků pokoušeli porušit nurmiho status amatérského sportovce[44], načež se Švédskem ukončili všechny vztahy související s atletickou spoluprací[45]. Avšak ještě rok před nastávajícím sportovním mítinkem se situace jak v médiích tak i ve sportu natolik vyostřila, že Finsko nakonec vystoupilo z Finsko-švédkého mezistátního utkání[7]. Poté, co byla Nurmimu zakázána sportovní činnost v mezinárodních utkání, tak se Finsko do roku 1939 nehodlalo k utkání opětovně zapojit[44].

Nurmi odmítl vydat se na životní dráhu profesionálního běžce[46] a namísto toho i nadále ve Finsku fungoval jako amatérský běžec[5]. V roce 1933 poprvé za poslední tři roky závodil v běhu na 1500 m, kde se mu povedlo zvítězit a získat finský mistrovský titul, a to navíc ve svém nejlepším čase od roku 1926[7]. Finsko na jednání IAAF roku 1934 předložilo dva návrhy, které však byly zamítnuty[47]. Zasedání však předneslo své vlastní řešení, které by umožňovalo odvolat všechny atlety, kteří by mohli konat v rozporu s nařízením o amatérství sportovců, jež nařizuje IAAF[47]. Nakonec bylo v hlasování 12 ku 5 hlasy definitivně rozhodnuto, že Nurmimu je zakázáno účastnit se jakýkoliv mezinárodních závodů[47]. Je třeba však zdůraznit, že mnoho lidí se zde zdrželo hlasování. Ani ne za tři týdny již Nurmi nadobro skončil se závoděním, načež svoji kariéru sportovního běžce zakončil vítězstvím v závodě na své nejmilejší distanci, 10 000 m, jež se konala ve Vyborgu (v té době finské město Viipuri) 16. září 1934[5]. V této disciplíně zůstal po 14 let během své nejslavnější kariéry neporažen[7]. V přespolním běhu zůstal dokonce neporažen po celých 19 let neporažen[7].

Život po ukončení závodní kariéry[editovat | editovat zdroj]

Nurmi ve své galanterii v Helsinkách, 1939

Nurmi byl znám tím, že během své běžecké kariéry se nikdy s nikým nedělil o své běžecké metody.[48] Když se kdokoli kdy odvážil přidat k Nurmimu během tréninku, tak Nurmi jednoduše zvýšil tempo a dokonale všechny odvážlivce setřásl.[48] Dokonce i jeho týmový spoluběžec, Harri Larva, se prý od Nurmiho nenaučil téměř nic z jeho tréninkových metod.[48] Po konci své běžecké kariéry začal Nurmi za Finskou atletickou federaci trénovat finské vrcholové běžce, kteří se měli účast Letních olympijských her 1936 v Berlíně.[10] Poté, co bylo hlasováním 40 ku 38 hlasů rozhodnuto, že Finská atletická federace ukončí své vztahy se Švédskou atletickou federací, tak Nurmi společně s celým představenstvem FAF vystoupili z této organizace.[49] Avšak po třech měsících se Nurmi zpětně vrátil k trénování svých běžeckých svěřenců na olympijské hry, což se ukázala jako správné rozhodnutí, neboť Finsko na těchto Olympijských hrách z běžeckých disciplín získalo celkem získalo tři zlaté, tři stříbrné a jednu bronzovou medaili.[10][50] V roce 1936 si Nurmi v Helsinkách otevřel vlastní galanterii.[51] Tento obchod se pro známost svého majitele stal vyhledávanou veřejnou atrakcí[52] a dokonce jej jednou navštívil i Emil Zátopek, který, jako většina ostatních návštěvníků, doufal, že se zde bude moci setkat s Paavem Nurmim.[53] Avšak Nurmi trávil většinu svého času v zadní místnosti tohoto obchodu, kde se staral o svůj druhý podnik - stavebnictví.[51] Nurmi celkem postavil 40 bytových domů s několika sty byty v každé z budov[54] a z Nurmiho se za pět let stal milionář.[52] Dokonce i jeho nejzarytější soupeř, Ville Ritola, nakonec skončil v jednom z těchto bytů a to za poloviční nájemné.[4] Nurmi také investoval na akciovém trhu, a i díky tomu se stal jedním z nejbohatších lidí z celého Finska.[55]

Během období zimní války mezi Finskem a Sovětským svazem v únoru roku 1940 Nurmi vycestoval ze své rodné země do Spojených států amerických společně se svým svěřencem, Taistem Mäki, který jako první na světě zaběhl 10 000 m pod 30 minut.[3] Ve Spojených státech se pokoušeli získávat prostředky na pomoc Finsku během konfliktu se Sovětským svazem.[56] Jedním z prostředků, jak získávali zásoby a peníze pro Finsko, bylo turné napříč celými Spojenými státy, které zprostředkovával tehdejší prezident Herbert Hoover[56], jenž Nurmiho s Mäkim veřejně nazýval „ambasadory nejskvělejšího sportovního národu na světě.“[57] Během návštěvy San Francisca však Nurmi obdržel zprávu, že jeden z jeho svěřenců, Gunnar Höckert, olympijský vítěz na 5 000 m z roku 1936 v Berlíně, byl zabit ve válce.[7] Koncem dubna se Nurmi vrátil zpět do Finska[58], kde později během pokračovací války sloužil u polní pošty (Delivery company) a též jako školitel vojenského personálu (trainer in the military staff).[59] Ještě předtím, než měl být v únoru roku 1942 propuštěn ze služby, mu byla udělena hodnost nadrotmistra (ylikersantti) a následně i praporčíka (vääpeli).[59]

Nurmi zažehující Olympijský oheň na Olympijských hrách v Helsinkách 1952

V roce 1952 se Urhovi K. Kekkonenovi , finskému předsedovi vlády a bývalému předsedovi finské atletické společnosti, povedlo Nurmiho přesvědčit, aby to byl právě on, kdo ponese olympijskou pochodeň na olympijský stadion a zapálí olympijský oheň na Letních olympijských hrách 1952 v Helsinkách.[55] Když na olympijských hrách během zahajovacího ceremoniálu vystoupil, dav byl uveden v naprostý úžas. Sportovní magazín Sports Illustrated o tom napsal, že „dav diváků ihned rozpoznal Nurmiho nezaměnitelný styl běhu. Když se k divákům přiblížil na vzdálenost, ze které jej bylo možné rozpoznat, vlny jásotu začaly naplňovat celý stadion, poté začaly sílit, až nakonec dav propukl v čiré burácení. Když družstva ze všech zúčastněných zemí byla již rozestavěna ve formacích a náhle uviděla postavu Paava Nurmiho probíhající po stadionu, v tu ránu všichni porušili své formace a jako malý školáci se rychle rozeběhli k okraji dráhy.“[60] Poté, co Nurmi zažehnul obří pochodeň, předal pochodeň svému idolu, Hannesu Kolehmainenovi, který následně zažehnul olympijský oheň ve věži.[4] Na zrušených Olympijských hrách 1940 v Helsinkách bylo plánováno, že Nurmi povede finskou výpravu k 50 zlatým medailím.[61]

Nurmimu připadalo, že získal až příliš moc uznání jako běžec, a naopak až nepoměrně málo k jeho podnikatelským úspěchům.[6] Avšak jeho zájem o běhání nikdy zcela nevyprchal[7] a dokonce se i několikrát pokusil o návrat na běžeckou scénu. V roce 1946 se utkal se svým starým rivalem Edvinem Widem ve Stockholmu na benefiční akci věnované obětím Řecké občanské války.[62] Naposledy Nurmi závodil dne 18. února roku 1966 v Madison Square Garden, kam přiletěl na pozvání New York Athletic Club (Newyourský atletický klub).[7] V roce 1962 Nurmi předpovídá, že ekonomicky prosperující státy se ve sportu na dlouhých distancích budou v budoucnu potýkat s velikými obtížemi: „Čím je vyšší životní standard v zemi, tím bývají slabší výsledky v záležitostech, které vyžadují práci a je v nich třeba překonávat obtíže. Rád bych varoval tuto novou generaci: 'Nenechte se tímto zpohodlnělým životem dovést k lenosti. Nenechte, aby dnešní nové způsoby dopravy ve vás nezabily instinkt pro přirozené cvičení zdatnost. Až příliš moc mladých lidí si dnes zvyklo na to, že dokonce i na velmi krátké vzdálenosti dojíždějí autem. '“[63] V roce 1966 se před 300 hostů ze sportovních klubů chopil mikrofonu a otevřeně kritizoval pozici vytrvalostního běhu ve Finsku, kde sportovnímu vedení vytýkal, že se snaží pouze zaujmout veřejnost, a od všech atletů žádal, aby obětovali vše k tomu, aby dosáhli něčeho.[7] Nurmi se nakonec dožil doby, kdy byla jeho prosba vyslyšena. V 70. letech 20. století nastalo znovunavrácení finské atletiky ke světové špičce, za což největší podíl drží Lasse Virén a Pekka Vasala, vítězové olympijských her.[7] Nurmi pochvaloval běžecký styl Viréna a také Vasalovi radil, aby se zaměřil na Kipchogeho Keina.[6]

Ačkoli v roce 1964 Nurmi přijal pozvání prezidenta Lyndona B. Johnsona, aby znovu navštívil Bílý dům,[64] tak do té doby žil v ústraní, a to respektive až do konce 60. let 20. století, kdy svolil k tomu, že začne poskytovat rozhovory do novin.[65] Na své 70. narozeniny Nurmi souhlasil s poskytnutím rozhovoru pro finskou celostátní veřejnostní vysílací společnost Yle, pouze pokud by rozhovor vedl sám finský prezident Urho K. Kekkonen.[66] V dobách, kdy se potýkal se zdravotními problémy (minimálně jedním infarktem, mozkovou mrtvicí a slábnoucím zrakem), se Nurmi často vyjadřoval kriticky ke sportu a nazýval jej ztrátou času v porovnání s vědou a uměním.[7] Zemřel v Helsinkách roku 1973 a na jeho památku byl vystrojen státní pohřeb.[17] Finský prezident U. K. Kekkonen se tohoto pohřbu zúčastnil, kde ve svém proslovu velebil Nurmiho: „Lidé prozkoumávají nové obzory pro následovníky. Avšak žádní takový nepřicházejí a ani nepřijdou, neboť lidé jeho (Nurmiho) třídy pominuli společně s ním.“[4] Na Nurmiho žádost, který měl rád klasickou hudbu a sám hrál na housle[6], byla na pohřebním obřadu zahrána píseň Vaiennut viulu (utlumené housle) složená Konstem Jylhäou.[7] Nurmiho poslední běžecký rekord byl překonán roku 1996.[67] Jednalo se o finský národní halový rekord z roku 1926 v běhu na 2 000 m.[67] Tento rekord vydržel po 71 let.[67]

Osobní a veřejný život[editovat | editovat zdroj]

Nurmi předvádí kalisthenickou pózu

Mezi léty 1932 a 1935 byl Nurmi ženatý se Sylvou Laaksonen (1907 – 1968), která byla ve Finsku veřejně známou osobností[68]. Sylva Laaksonen byla bohužel jiné povahy než Nurmi, neboť nikdy nejevila žádný zájem o atletiku, což se ukázalo jako kámen úrazu při výchově jejich syna, Mattiho Nurmiho. Pro tiskovou agenturu Associated press v roce 1933 uvedla, že „míra, kterou vyhrazoval čas atletice, byla tak neúnosná, že mě nakonec donutila zažádat o rozvod.“[69] Z jejich syna, Mattiho Nurmiho, se stal běžec na střední tratě a podnikatel – samouk[70]. Matti Nurmi vztah mezi sebou a svým otcem pojmenoval jako „nelehký“ a svého otce obdivoval zejména pro jeho podnikatelské schopnosti a nikoli pro jeho četné běžecké úspěchy[70]. Matti nikdy se svým otcem nehovořil o slavné běžecké kariéře svého rodiče. Nakonec se syn se svými běžeckými výkony dokázal vyrovnat svému otci alespoň na tratích 3000 m a 800 m, kde v první z tratí dorovnal otcův výkon a ve druhé trati svého otce dokonce překonal a to časem 1:53[70]. Na památném závodě v běhu na 1500 m z 11. července roku 1957, kdy „tři Olaviové“ (Salsola, Salonen a Vuorisalo) současně pokořili dosavadní světový rekord, doběhl Matti Nurmi na deváté pozici, přičemž za světovým rekordem svého otce z roku 1924 zaostal pouze o 2,2 vteřiny[70]. Také koluje domněnka, že hollywoodská herečka Maila Nurmi, která je známa zejména jako „Vampiria“, by mohla být neteří Paava Nurmiho, avšak dosud nebyl mezi nimi potvrzen žádný příbuzenský vztah[71].

Nurmi byl velkým stoupencem a zastáncem tradiční finské sauny a masáží, kterým svoji odolnost vůči extrémnímu horku během přespolního běhu na Olympiádě 1924 v Paříži[72]. Dodržoval účelově zaměřovaní diety a od 15 do 21 let byl vegetariánem[72]. Nurmi, který s největší pravděpodobností trpěl neurastenií, byl popisován jako mlčenlivý, bez zjevných známek emocí a tvrdohlavý[6]. Není přesně známo, zdali měl skutečné blízké přátele, avšak občas v kruhu lidí, se kterými se znal, přednášel svůj sarkastický smysl pro humor[9]. I přesto, že na vrcholu své sportovní kariéry byl všeobecně považován za jednu z největších osobností sportu[73], tak se snažil vyhýbat médiím a veřejné popularitě[6]. Při svých 75. narozeninách uvedl, že „celosvětová sláva a úcta nestojí za nic víc než za shnilé brusinky.“[70] Nurmi byl také v jednom rozhovoru z roku 1924 s francouzským novinářem Gabrielem Hanotem o jeho prudkém sportovním vzestupu popsán jako „přespříliš vážný, odměřený, soustředěný, pesimistický a fanatický. Je až neuvěřitelně chladný a se svým dokonale zvládnutým sebeovládáním ani na okamžik nezjevuje jakékoli pocity.“[74] Ve své době byl Paavo Nurmi pojmenován svými krajany jako Suuri Vaikenia (Velký Tichý). Ron Clarke také poznamenal, že nurmiho osobnost zůstala záhadnou dokonce i pro jeho finské spoluběžce a novináře: „Ani k nim se nikdy nechoval zcela bez přetvářky. Byl záhadný, tajnůstkářský, bůh v oblacích. Bylo to, jako by po celou dobu hrál vážnou divadelní roli v dramatu.“[74]

Nurmi byl daleko více vstřícný ke svým druhům z řad běžců než k novinářům. Se sprinterem Charliem Paddockem si často vzájemně vyměňovali své běžecké tipy, triky a poznatky a dokonce i trénoval společně se svým rivalem Ottem Peltzerem[24]. Nurmi jednou Peltzerovi řekl, aby „při závodě zapomněl na své soupeře, protože překonání sebe sama je pro atleta tou největší výzvou.“[24] Nurmi je též znám vyzdvihování duševní odolnosti při běhu jako hlavním atributem pro dosažení nejvyšší možné výkonnosti; „Mysl – to je vše, svaly – ty nejsou nic víc než kousky gumy. Tím, čím vším jsem, jsou pouze zásluhou své mysli.“[75] Ohledně jeho neobvyklému přístupu k běhu Peltzer nakonec shledal, že „ve své neprostupnosti byl jako Buddha plachtící po dráze. Drží stopky v ruce, ukrajuje jedno kolo za druhým, účel jeho tréninku je, aby jako první proběhl cílovou páskou a je oddaný pouze číselné násobilce opakující se na stopkách.“[76] Maratonec Johnny Kelley, který se se svým idolem poprvé setkal na Olympijských hrách 1936, uvedl, že zprvu mu připadalo, že se k němu Nurmi chová velice chladně, avšak poté, co si spolu chvíli povídali, se jej Nurmi zeptal na jméno: „Začal se o mě zajímat – byl naprosto nadšený. Nemohl jsem tomu uvěřit!“[77]

Nurmiho prchavá a komplexní osobnost vedla veřejnost k vytváření různorodých přezdívek, jakými jsou například „Finský Fantom“, „Král běžců“ nebo „Jedinečný Paavo“.[5][78][79] Také díky své strojové výpočetní přesnosti při běhu se stopkami byl často označován jako běžící stroj.[80] Jeden novinář jej prý nazval mechanickým Frankensteinem stvořeným, aby pokořoval čas[81]. Phil Cousineau uvedl, že "jeho nová závodní taktika, tj. nastavení a udržování určité rychlosti za pomocí stopek, stejnou měrou inspirovali a znepokojili veřejnost a to právě v době, kdy se roboti začínali stávat symbolem moderního bezcitného vzoru člověka."[81] V novinách často vycházely fámy o nurmiho „bizarním srdci“ a o až děsivě nízkém srdečním tepu[82]. Ohledně jeho statusu profesionála často koloval vtip o tom, že Nurmi má „nejnižší srdeční tep a současně nejvyšší nároky na odměny na světě.“[79]

Světový odkaz[editovat | editovat zdroj]

Wäinö Aaltonen s Paavem Nurmim před Nurmiho bronzovou sochou v muzeu Ateneum, konec 30. let 20. století

Nurmi za celou svojí běžeckou kariéru na distancích od 1500 m do 20 km oficiálně vytvořil 22 nových světových rekordů[9][83], ale dále také neoficiálně vytvořil dalších 58 světových rekordů[70].  Mezi tyto rekordy patří zejména halové (indoorové) výkony, které IAAF do 80. let 20. století neuznávala za platné[9]. Nurmi také držel rekord v počtu získaných zlatých medailí z olympijských her, kterému se však v roce 1964 dorovnala gymnastka Larisa Latynina, v roce 1972 plavec Mark Spitz a v roce 1996 opět běžec Carl Lewis.[84] Tento rekord nakonec v roce 2008 překonal plavec Michael Phelps.[84] Nurmiho rekord za celkový počet získaných medailí z olympijských her odolával až do roku 1960, kdy jej svojí celkově 13. medailí překonal šermíř Edoardo Mangioarotti[85]. V roce 1996 časopis Times označil Nurmiho za největšího olympionika všech dob a IAAF jej roku 2012 dokonce uvedla mezi prvních 12 atletů, kteří jsou zařazeni v Síni Slávy IAAF.[86]

Nurmi světu představil běžeckou strategii, která tkví v udržování konstantního tempa za pomocí stopek, díky čemuž je možné si stejnoměrně rozvrhnout energii, kterou běžec při závodě vydává[87]. Dle svých slov usoudil, že „pokud vedete závod s časem, pak není při závodě potřeba přecházet do sprintu. Pokud je tempo závodu konstantní, tak jej není většina běžců schopna dlouho udržet, natož pak až do cíle.“[79] Archie Macpherson prohlásil, že „Nurmi za pomocí svých stopek vyzdvihl kvalitu tehdejší běžecké úrovně do nové, a hlavně rozumně propracované roviny, a stal se tak předchůdcem dnešního modelu běžce, který ke svému tréninku a závodům přistupuje vědeckou formou.“[88] Nurmi je též považován za průkopníka tréninkových metod, neboť si vytvářel celoroční tréninkové plány, které obsahovaly jak tréninky zaměřené na dlouhé tratě, tak i rychlé intervalové úseky.[89] Peter Lovesey ve své knize Králové tratí: studie o pěti velikánech běhu napsal, že „ to byl právě Nurmi, kdo dokázal zrychlit postup při překonávání nových světových rekordů. Nurmi vyvinul, a ve skutečnosti i ztělesňoval, analytický přístup k běhu, a jeho metody neovlivnily pouze Finsko, nýbrž se následně rozšířily do celého světa. Nurmiho styl, technika a taktika při běhu byly chápány jako naprosto spolehlivé, a to i díky řadě jeho následovníků, kteří taktéž pocházeli z Finska a stejně tak vytvářeli nové světové rekordy.“[48] Cordner Nelson, zakladatel časopisu Track & Field News, přisuzuje nurmiho zásluhy za to, že se mu podařilo zpopularizovat běh a přivézt jej tak mezi divácky atraktivní sporty: „To, jakou stopu po sobě Nurmi ve světové běžecké scéně zanechal, je mnohem větší, než jakou se někomu před ním i po něm kdy povedlo. Právě jemu více než komukoli jinému se podařilo pozdvihnout běh mezi světově oblíbené sporty a je též ctěn jako jeden z velikánů všech sportů.“[74]

Nurmiho běžecké úspěchy a metoda tréninku se staly inspirací pro mnohé budoucí běžecké legendy. Emil Zátopek jako dítě při tréninku často pokřikoval „Já jsem Nurmi! Já jsem Nurmi!“[70] a své tréninky často zprostředkovával na základě vlastních znalostí ohledně tréninkových metodách Paava Nurmiho.[48] Nurmi se též stal idolem Lasse Viréna, který s ním měl v závěru jeho života domluvenou schůzku.[76] Nurmi inspiroval Hišáma Al-Karúdže k tomu, aby jako běžec „mohl zopakovat úspěchy onoho velikána, o kterém mu kdysi vyprávěl děda.“[90] Díky tomuto svému odhodlání se Hišáma stal po Nurmim prvním člověkem na světě, který na jedněch olympijských hrál zvítězil jak na trati 1500 m tak i na trati 5000 m.[90] Nurmiho odkaz je možné nalézt nejenom v dosahu olympijského stadionu. Na Olympijských hrách 1928 v Amsterdamu Kazimier Wierzyński svojí básní Vavříny olympijských her získal zlatou medaili za poezii, přičemž se v jeho básni nacházel verš věnovaný Nurmimu.[91] V roce 1936 Ludwig Stubbendorf se svým koněm pojmenovaným Nurmi vyhráli v soutěži ve všestranné způsobilost při individuální a při týmové soutěži.[91]

V roce 1925 Wäinö Aaltonen ulil z bronzu soch znázorňující Nurmiho a její originál se dnes nachází v Muzeu umění Ateneum.[92] Její kopie ulité z původní formy lze nalézt ve městech Turku a Jyväskylä, před Helsinským olympijským stadionem a v olympijském muzeu v Lausanne ve Švýcarsku.[92] Když byla v roce 1931 ze dna moře vytažena 300 let stará švédská válečná loď Vasa, tak si studenti z Helsinské technické univerzity dovolili menší žertík, kdy do lodi nenápadně schovali miniaturu této nurmiho sochy, což samozřejmě vedlo k celosvětovému pozdvižení.[93] Nurmi byl dále zvěčněn v soše Renéeho Sintenise z roku 1926 a Carlem Eldhem, jehož dílo Löpare (Běžci) z roku 1937 znázorňující soupeření mezi Paavem Nurmim a Edvinem Widem.[91] Kniha Boken om Nurmi (Kniha o Nurmim) vydaná roku 1925 ve Švédsku se stala první knihou pojednávající o životě finského sportovce.[91] Finský astronom Yrjö Väisälä v roce 1939 pojmenoval asteroid, který se nachází v hlavním pásu, 1740 Paavo Nurmi[94] a letecká společnost Finnair pojmenovala svůj první uzkotrupý letoun DC-8 Paavo Nurmi.[95]

Nurmi na deseti markkové bankovce

Maraton Paava Nurmiho, který se pravidelně pořádá již od roku 1969, je nejstarším maratonovým závod ve Wisconsinu a navíc se jedná o druhý nejstarší závod tohoto typu na celém americkém středozápadě.[96] Od roku 1992 s v Nurmiho rodném městě, Turku, také pořádá maratonový závod, který je taktéž pojmenován po Nurmim[97]. V Turku se také od roku 1957 začalo pořádat Atletické utkání Paava Nurmiho[97]. Univerzita Finlandia, která se nachází ve Spojených státech amerických a má finský původ, pojmenovala své atletické centrum právě po Nurmim.[98] Roku 1987 začaly ve Finsku vycházet deseti markkové bankovky s portrétem Paava Nurmiho, jež vydávala Bank of Finland.[99] Na dalších upravených bankovkách je možné se setkat s architektem Alvarem Aaltoem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliusem, osvíceneckým myslitelem Andersem Chydeniusem a sběratelem lidové poezie a tvůrcem finského národního eposu Kalevala, Eliasem Lönnrotem.[99] Bankovka, na níž byl nurmiho portrét, byla nakonec roku 1993 nahrazena 20 markkovou bankovkou, na níž se nachází podobizna Väinöa Linny.[99] Roku 1997 byl historický stadion v Turku přejmenován na Stadion Paava Nurmiho[91] a bylo na něm vytvořeno celkem 20 nových světových rekordů v běhu, mezi něž patří například světový rekord v běhu na 1500 m vytvořený Johnem Landym, dále světový rekord v běhu na 3000 m, který vytvořil samotný Paavo Nurmi, a zátopkův světový rekord na 10 000 m.[100] Nurmiho stopy lze pozorovat i v literatuře. V knize Maratonec (Marathon Man) napsané Williamem Goldmanem se hlavní postava snaží stát lepším běžcem, než jaký kdy byl právě Paavo Nurmi.[101] Na Helsinském olympijském stadionu byla v roce 2000 poprvé představena opera Paavo Veliký. Veliký závod. Veliký sen pojednávající o Nurmiho životě napsána Paavem Haavikkem a složena Tuomasem Kantelinen.[102] Roku 2005 je v animovaném seriálu Simpsonovi patrná zmínka o Nurmim, kdy se Mr. Burns vychloubá, že jednou ve svém starobylém automobilu pokořil Paava Nurmiho.[103]

Jedna z největších vědeckých studií o běhu, NURMI Study, kterou vede rakouská vědkyně Dr. Katharina Wirnitzer, je pojmenována na počest Paava Nurmiho.[104]

Světové rekordy[editovat | editovat zdroj]

Paavo Nurmi poráží Edvina Wida v běhu na 3000 m, Stockholm, červen1926
Paavo Nurmi dobíhá 1500 m v novém světovém rekordu. O 45 minut později vytváří další světový rekord- v běhu na 5000 m.
Nurmi při startu běhu na 3000 m proti německé běžecké elitě před 50 tisícovým publikem, Berlín, 23. 5. 1926

rekordy schválené IAAF[editovat | editovat zdroj]

Vzdálenost Čas (min)[105] Datum Město
1500 m 3:52.6 19. 6. 1924 Helsinky
1 míle 4:10.4 23. 8. 1923 Stockholm
2000 m 5:26.3 4. 9. 1922 Tampere
2000 m 5:24.6 18. 6. 1927 Kuopio
3000 m 8:28.6 27. 8. 1922 Turku
3000 m 8:25.4 24. 5. 1926 Berlín
3000 m 8:20.4 13 . 7. 1926 Stockholm
2 míle 8:59.6 24. 7. 1931 Helsinky
3 míle 14:11.2 24. 8. 1923 Stockholm
5000 m 14:35.4 12. 9. 1922 Stockholm
5000 m 14:28.2 19. 6. 1924 Helsinky
4 míle 19:15.4 1. 10. 1924 Vyborg
5 mil 24:06.2 1. 10. 1924 Vyborg
6 mil 29:36.4 8. 6. 1930 Londýn
10 000 m 30:40.2 22. 6. 1921 Stockholm
10 000 m 30:06.2 31. 8. 1924 Kuopio
15 000 m 46:49.6 7. 10. 1928 Berlín
10 mil 50:15.0 7. 10. 1928 Berlín
hodinový běh 19,210 m 7. 10. 1928 Berlín
20 000 m 1:04:38.4 3. 9. 1930 Stockholm
4 × 1500 m 16:26.2 12. 7. 1926 Stockholm
4 × 1500 m 16:11.4 17. 7. 1926 Vyborg

Neoficiální světové rekordy[editovat | editovat zdroj]

Vzdálenost Čas (min.) Datum Město
1500 m 3:53.0 12. 8. 1923 Stockholm
1500 m (v hale) 3:56.2 6. 1. 1925 New York
1 míle (v hale) 4:13.5 6. 1. 1925 New York
1 míle (v hale 4:12.0 7. 3. 1925 Buffalo
2000 m (v hale) 5:33.0 17. 1. 1925 New York
2000 m (v hale) 5:30.2 28. 1. 1925 New York
2000 m (v hale) 5:22.4 12. 2. 1925 Buffalo
3000 m 8:27.8 17. 9. 1923 Copenhagen
3000 m (v hale) 8:26.8 15. 1. 1925 New York
3000 m (v hale) 8:26.4 12. 3. 1925 New York
2 míle (v hale) 9:08.0 7. 2. 1925 New York
2 míle (v hale) 8:58.2 14. 2. 1925 New York
3 míle 14:14.4 10. 8. 1922 Kokkola
3 míle 14:08.4 12. 9. 1922 Stockholm
3 míle 14:02.0 19. 6. 1924 Helsinki
5000 m (v hale) 14:44.6 6. 1. 1925 New York
4 míle 19:18.8 31. 8. 1924 Kuopio
5 mil 24:13.2 31. 8. 1924 Kuopio
6 mil 29:41.2 22. 6. 1921 Stockholm
6 mil 29:07.1 31. 8. 1924 Kuopio
25mílový maraton 2:22:03.8 26. 6. 1932 Vyborg

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1925 podnikl závodní turné po Spojených státech, při kterém se zúčastnil 55 závodů (45 v hale a 10 venku) během pěti měsíců. Při tom překonal 39 světových rekordů a vyhrál 53 závodů. Toto turné značně zvýšilo jeho popularitu ve Spojených státech.
  • Finský astronom Yrjö Väisälä pojmenoval v roce 1939 jeden z asteroidů jeho jménem; 1740 Paavo Nurmi.
  • Od roku 1969 se pořádá ve státě Wisconsin, USA Paavo Nurmi Marathon. Další maratonský běh nesoucí jeho jméno je pořádán od roku 1991 v jeho rodném městě Turku.
  • Byl vegetarián, a to už od svých dvanácti let.
  • Byl znám pro svou mlčenlivou povahu, v rodném Finsku si vysloužil přezdívku suuri vaikenija (velký tichý).
  • V pozdějším věku se o své sportovní kariéře vyjadřoval spíše pohrdavě a označoval sport za ztrátu času ve srovnání s vědou nebo uměním.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paavo Nurmi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n SLU: Liikunnan ja Urheilun Maailma. archive.vn [online]. 2014-07-04 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Paavo Nurmi's home. web.archive.org [online]. 2017-12-01 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  3. a b c Top distance runners of the century : motivation, pain, success : world-class athletes tell. [s.l.]: Aachen ; Oxford : Meyer & Meyer Sport 370 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84126-069-3. 
  4. a b c d e f SEARS, Edward S. Running through the ages. Jefferson, N.C.: McFarland vi, 330 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7864-0971-1, ISBN 978-0-7864-0971-6. OCLC 46650949 
  5. a b c d e f g h i j Paavo Nurmi – A Biography. web.archive.org [online]. 2016-10-20 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n o Etusivu. kansallisbiografia.fi [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa RAEVUORI, Antero. Paavo Nurmi, juoksijain kuningas. 2. p. vyd. Porvoo: WSOY 457 s., [32] kuvas. s. Dostupné online. ISBN 951-0-21850-2, ISBN 978-951-0-21850-1. OCLC 58264580 
  8. a b c d e f g h LOVESEY, Peter. Five kings of distance. New York: St. Martin's Press 159, [8] pages, 6 unnumbered leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 0-312-29484-0, ISBN 978-0-312-29484-7. OCLC 7177017 
  9. a b c d e f Paavo Nurmi - World Records. web.archive.org [online]. 2016-04-22 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  10. a b c d SUL 100 vuotta - Paavo Nurmi | Eliittikisat. web.archive.org [online]. 2014-01-11 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  11. a b c d e f g h i j k l Paavo Nurmi – Olympic Races. web.archive.org [online]. 2017-12-01 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  12. GOODWIN, Noel; ROBINSON, Paul. 'The Greatest Conductor'. The Musical Times. 1977-09, roč. 118, čís. 1615, s. 731. Dostupné online [cit. 2021-02-20]. ISSN 0027-4666. DOI 10.2307/959490. 
  13. a b SEARS, Edward S. Running through the ages. Jefferson, N.C.: McFarland vi, 330 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7864-0971-1, ISBN 978-0-7864-0971-6. OCLC 46650949 
  14. SEARS, Edward S. Running through the ages. Jefferson, N.C.: McFarland vi, 330 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7864-0971-1, ISBN 978-0-7864-0971-6. OCLC 46650949 
  15. Olympic News - Official Source of Olympic News. International Olympic Committee [online]. 2021-02-19 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b 50 stunning Olympic moments No31: Paavo Nurmi wins 5,000m in 1924 | Simon Burnton. the Guardian [online]. 2012-05-18 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b c Paavo Nurmi - CNN.com. edition.cnn.com [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  18. a b c d e f Paavo Nurmi – American Tour 1925. web.archive.org [online]. 2017-01-11 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  19. The Meriden Daily Journal - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  20. Etusivu. kansallisbiografia.fi [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  21. The Meriden Daily Journal - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  22. TIMES, Special to The New York. Coolidge Talks With Nurmi As They Pose for Pictures (Published 1925). The New York Times. 1925-02-22. Dostupné online [cit. 2021-02-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  23. The Lewiston Daily Sun - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  24. a b c PEARS, Tim. Otto the strange: The champion who defied the Nazis. the Guardian [online]. 2008-06-28 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b c d e f g h i j k l Paavo Nurmi – Olympic Races. web.archive.org [online]. 2017-12-01 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  26. Ottawa Citizen - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  27. The Pittsburgh Press - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  28. a b The Day - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  29. RAY CONGER NAMED COACH; Noted Track Star to Direct the Teams at Penn State (Published 1942). The New York Times. 1942-12-24. Dostupné online [cit. 2021-02-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  30. The Lewiston Daily Sun - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  31. a b c St. Petersburg Times - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  32. a b The Telegraph-Herald and Times-Journal - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  33. The Border Cities Star - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  34. a b c MARTIN, David E.; GYNN, Roger W. H. The Olympic marathon. [s.l.]: Champaign, IL : Human Kinetics 534 s. Dostupné online. ISBN 978-0-88011-969-6. 
  35. Top distance runners of the century : motivation, pain, success : world-class athletes tell. [s.l.]: Aachen ; Oxford : Meyer & Meyer Sport 370 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84126-069-3. 
  36. San Jose News - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  37. a b The Telegraph-Herald - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  38. a b Reading Eagle - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  39. The Sunday Sun - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  40. UKK935077. www.doria.fi [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  41. UKK935077. www.doria.fi [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  42. UKK935077. www.doria.fi [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  43. a b Reading Eagle - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  44. a b https://www.hs.fi/english/article/Finland+and+Sweden+renew+old+rivalry+on+the+athletics+track+this+weekend/1135239039050/
  45. 1925-1935: Yleisurheilu sai Suomen liikkeelle - 1905-2005 - Turun San…. archive.vn [online]. 2013-02-13 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  46. Saskatoon Star-Phoenix - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  47. a b c Schenectady Gazette - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  48. a b c d e LOVESEY, Peter. The Kings of Distance: A Study of Five Great Runners. [s.l.]: [s.n.], 1968. S. 197. 
  49. THE HOTELS OF MILWAUKEE. Journal of School Health. 1935-09, roč. 5, čís. 7, s. 11–11. Dostupné online [cit. 2021-08-10]. ISSN 0022-4391. DOI 10.1111/j.1746-1561.1935.tb09468.x. 
  50. Gettysburg Times - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  51. a b HS.fi - Kertomuksia Helsingin kortteleista. web.archive.org [online]. 2012-03-09 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  52. a b The Calgary Herald - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  53. SANDROCK, Michael. Running with the legends. [s.l.]: Champaign, IL : Human Kinetics 597 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87322-493-2. 
  54. News | World Athletics. www.worldathletics.org [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  55. a b HS Sport 15.8.2000 - Paavo Nurmi: a majestic runner but one thorny customer as a man. web.archive.org [online]. 2014-01-11 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  56. a b The Pittsburgh Press - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  57. People, Feb. 12, 1940 - TIME. web.archive.org [online]. 2010-10-14 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  58. The Pittsburgh Press - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  59. a b SLU: Liikunnan ja Urheilun Maailma. web.archive.org [online]. 2003-09-28 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  60. JOHNSON, William. AFTER THE GOLDEN MOMENT. Sports Illustrated Vault | SI.com [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. The Milwaukee journal. Milwaukee, Wis: Journal Co Dostupné online. 
  62. KARIKKO, Paavo. Yksin aikaa vastaan : Paavo Nurmen elämänkerta. Helsinki: Weilin + Göös 344 s., 20 kuval. s. Dostupné online. ISBN 951-35-1407-2, ISBN 978-951-35-1407-5. OCLC 58510523 
  63. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2018-09-16 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  64. Paavo Nurmi Welcomed to Washington by President. The New York Times. 1964-01-25. Dostupné online [cit. 2021-08-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  65. Spokane Daily Chronicle - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  66. Palm Beach Post: Local News, Politics & Sports in W. Palm Beach, FL. The Palm Beach Post [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. a b c NURMI'S LAST RECORD FALLS, ONE HE SET IN BUFFALO - The Buffalo News (Buffalo, NY) | HighBeam Research. web.archive.org [online]. 2016-04-15 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  68. HS.fi - Kertomuksia Helsingin kortteleista. web.archive.org [online]. 2012-03-09 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  69. The Calgary Daily Herald - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  70. a b c d e f g ‘Nurmi on Nurmi’ – son of 'Flying Finn' legend speaks about his father | NEWS | World Athletics. www.worldathletics.org [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  71. Maila Nurmi - Muistokirjoitus - Muistot - HS.fi. web.archive.org [online]. 2013-01-13 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  72. a b Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-02-21 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  73. The Shoeless Mexicans Vs. The Flying Finn | AMERICAN HERITAGE. www.americanheritage.com [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  74. a b c Paavo Nurmi seen by Others. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  75. Pfitzinger Reaction. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-63885-9. 
  76. a b PEARS, Tim. The time machine. the Guardian [online]. 2007-07-28 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. 1956-, Lewis, Frederick,. Young at heart : the story of Johnny Kelley, Boston's marathon man. [s.l.]: Rounder Books Dostupné online. ISBN 1-57940-113-9, ISBN 978-1-57940-113-9. OCLC 62101482 
  78. The Leader-Post - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  79. a b c Questia. www.gale.com [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. Running and Racing: Moral Dilemmas and a Good Life?. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-203-49931-3. S. 161–179. 
  81. a b COUSINEAU, Phil. The Olympic odyssey : rekindling the true spirit of the great games. [s.l.]: Wheaton, Ill. : Quest Books 278 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8356-0833-6. 
  82. Weighty Matters: Losing, Gaining, and Maintaining. Endurance Sports Nutrition. 2014. Dostupné online [cit. 2021-06-03]. DOI 10.5040/9781492595441.ch-003. 
  83. Gebrselassie approaching Record for Running Records | NEWS | World Athletics. www.worldathletics.org [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  84. a b Phelps cements place in history. news.bbc.co.uk. 2008-08-13. Dostupné online [cit. 2021-06-07]. (anglicky) 
  85. MARTIN, Douglas. Edoardo Mangiarotti, Olympian Fencer, Dies at 93. The New York Times. 2012-05-26. Dostupné online [cit. 2021-06-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  86. STAFF, Reuters. Owens, Nurmi among first in IAAF Hall of Fame. Reuters. 2012-03-08. Dostupné online [cit. 2021-06-07]. (anglicky) 
  87. KIELL, Paul J. American miler : the life and times of Glenn Cunningham. Halcottsville, N.Y.: Breakaway Books 431 pages s. Dostupné online. ISBN 1-891369-59-8, ISBN 978-1-891369-59-9. OCLC 69124809 
  88. Sport has become a matter of taste - The Herald | HighBeam Research. web.archive.org [online]. 2016-04-15 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  89. BBC Two - Faster, Higher, Stronger - Paavo Nurmi. BBC [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. a b Athletics: Nurmi legend relived by El Guerrouj. NZ Herald [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. a b c d e Huomionosoituksia maassa ja taivaassa :: Suomen Urheilutietäjät ry. www.saunalahti.fi [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  92. a b Helsingin Sanomat - International Edition - Metro. web.archive.org [online]. 2014-06-08 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  93. Teekkarien kuningasjäynästä puoli vuosisataa. Yle Uutiset [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (finsky) 
  94. SCHMADEL, Lutz D.; INTERNATIONAL ASTRONOMICAL UNION. Dictionary of minor planet names. [s.l.]: Berlin ; New York : Springer 998 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-00238-3. 
  95. Finnair. web.archive.org [online]. 2011-11-21 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  96. HUHTI, Thomas. Wisconsin. 5th ed. vyd. Berkeley, CA: Avalon Travel 489 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-59880-745-5, ISBN 1-59880-745-5. OCLC 670481580 
  97. a b Paavo Nurmen Kisat. web.archive.org [online]. 2010-02-21 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  98. Finlandia University - Paavo Nurmi Athletic Center. web.archive.org [online]. 2012-07-05 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  99. a b c Bank of Finland Museum - General information / Kysy numismatiikasta. web.archive.org [online]. 2009-11-02 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  100. Turkuun pystytettiin kirjoitusvirheitä pursuava muistomerkki. ts.fi [online]. 2010-10-06 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (finsky) 
  101. LYONS, Gene. Four novels. The New York Times. 1974-10-27. Dostupné online [cit. 2021-06-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  102. HS Culture 7.8.2000 - Sport and song combine in Paavo Nurmi Opera spectacle. web.archive.org [online]. 2014-09-13 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  103. MAINONTA, Kustantaja Otavamedia Oy Firdonkatu 2 T. 151 00015 Otavamedia <img src="https://muropaketti com/wp-content/themes/om-core/assets/img/oba png" class="oba-icon" alt="Opas selainkäyttöön perustuvasta mainonnasta"> Käyttäytymiseen perustuva. Muropaketti.com. Muropaketti.com [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (finsky) 
  104. WIRNITZER, Gerold. Home. NURMI-Study [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (německy) 
  105. Paavo Nurmi - World Records. web.archive.org [online]. 2016-04-22 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]