Bob Mathias

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bob Mathias
Narození17. listopadu 1930
Tulare
Úmrtí2. září 2006 (ve věku 75 let)
Fresno
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníTulare Cemetery
Alma materStanfordova univerzita
The Kiski School
Tulare Union High School
Povolánípolitik, televizní herec, atlet, důstojník a desetibojař
OceněníSportovec roku Associated Press (1952)
Cena Theodora Roosevelta (1995)
Politická stranaRepublikánská strana
Funkcečlen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1967–1969)
člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1969–1971)
člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1971–1973)
člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1973–1975)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1948 desetiboj
zlato LOH 1952 desetiboj

Robert Bruce "Bob" Mathias (17. listopadu 1930, Tulare, Kalifornie, USA2. září 2006 Fresno) byl americký atlet, dvojnásobný olympijský vítěz v desetiboji.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Desetibojařskou přípravu zahájil na jaře 1948 a už po několika měsících se kvalifikoval na olympiádu v Londýně. Zde nečekaně zvítězil (i když měl problémy ve skoku do výšky a ve vrhu koulí) a ve svých 17 letech se stal nejmladším olympijským vítězem (toto prvenství držel až do vítězství západoněmecké výškařky Ulriky Meyfartové na olympiádě v Mnichově v roce 1972). V roce 1950 jako první desetibojař podle starého bodování překonal hranici 8000 bodů, když vytvořil nový světový rekord 8042 bodů. V roce 1952 jako první desetibojař v historii obhájil olympijské vítězství – v Helsinkách vytvořil nový světový rekord (7887 bodů po změně desetibojařských tabulek) a zvítězil o více než 900 bodů. Po olympiádě ukončil sportovní kariéru jako neporažený desetibojař (startoval celkem devětkrát a vždy zvítězil).

V letech 1967 až 1975 zasedal za Republikánskou stranu ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických. Byl zvolen celkem čtyřikrát (vždy na dvouleté období). Angažoval se rovněž v prezidentské kampani Geralda Forda v roce 1976.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]