Zázrak na ledě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herb Brooks Arena (2019)
Záběr ze zápasu

Zázrak na ledě (anglicky Miracle on Ice) je termín dodnes používaný pro utkání, které se odehrálo dne 22. února 1980 v rámci Zimních olympijských her v Lake Placid a v němž se utkaly hokejové reprezentace USA a Sovětského svazu.

Stadion[editovat | editovat zdroj]

Dnešní kapacita je 7700 (vše k sezení, tehdy 8 500) a v roce 2005 byl stadion přejmenován na Herb Brooks arena – na památku trenéra vítězného mužstva v legendárním utkání.

Počátek[editovat | editovat zdroj]

V době konání ZOH 1980 se americká a sovětská hokejová reprezentace nacházely ve zcela rozdílných stavech. Trenérem USA byl jmenován v té době nepříliš známý Herb Brooks, trenér zcela bez zkušeností s NHL. Naproti tomu na trenérskou lavičku Sovětského svazu se postavil Viktor Tichonov, jeden z nejzkušenějších a nejrespektovanějších trenérů.

Také kvalita hráčů měla stát na straně Sovětského svazu. Zatímco Američané nasadili hráče z univerzitních lig (ačkoliv 6 z nich si zahrálo už na MS 1979), na soupisce Sovětského svazu se to hemžilo jmény pozdějších hokejových legend – Vladislav Treťjak, Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Makarov, Vladimir Krutov či Valerij Charlamov. Navíc Sověti vyhráli předchozí čtyři olympijské turnaje a od roku 1960 prohráli na olympiádě jediný zápas (v roce 1968 s Československem).

Americký tým[editovat | editovat zdroj]

Číslo. Post Jméno Věk Výška Váha Univerzita Předchozí mezinárodní turnaje
30 Brankář Jim Craig 21 185 86 Boston U. MS 1979 (7. místo)
1 Brankář Steve Janaszak 22 185 95 Minnesota žádné
6 Obránce Bill Baker 22 185 87 Minnesota MS 1979 (7. místo)
3 Obránce Ken Morrow 22 196 93 Bowling Green MS 1978 (6. místo)
5 Obránce Mike Ramsey 19 191 96 Minnesota MSJ 1979 (6. místo)
17 Obránce Jack O'Callahan 22 185 85 Boston U. MS 1979 (7. místo)
20 Obránce Bob Suter 22 175 81 Wisconsin žádné
9 Centr Neal Broten 20 175 77 Minnesota MSJ 1979 (6. místo)
23 Pravé křídlo Dave Christian 20 180 80 North Dakota MSJ 1979 (6. místo)
11 Centr Steve Christoff 21 185 82 Minnesota MS 1979 (7. místo)
21 Levé křídlo Mike Eruzione 25 178 82 Boston U. MS 1975 (6. místo) a 1976 (4. místo)
28 Pravé křídlo John Harrington 22 178 81 Minnesota-Duluth žádné
10 Centr Mark Johnson 22 175 73 Wisconsin MS 1978 (6. místo) a 1979 (7. místo)
24 Levé křídlo Rob McClanahan 22 178 82 Minnesota MS 1979 (7. místo)
16 Centr Mark Pavelich 21 170 76 Minnesota-Duluth žádné
25 Levé křídlo Buzz Schneider 25 180 82 Minnesota MS "B" 1974 (postup), MS 1975 (6. místo) a 1976 (4. místo), OH 1976 (5. místo),
8 Pravé křídlo David Silk 21 180 86 Boston U. žádné
19 Pravé křídlo Eric Strobel 21 178 79 Minnesota MS 1979 (7. místo)
27 Levé křídlo Phil Verchota 22 188 88 Minnesota MS 1979 (7. místo)
15 Centr Mark Wells 21 175 79 Bowling Green žádné

Kapitán: Mike Eruzione (Asistenti kapitána Bill Baker a Jack O'Callahan)
Trenér: Herb Brooks
Asistent trenéra:Craig Patrick
Trenér brankářů:Warren Strelow Průměrný věk: 21,65 Výška: 181 Váha:83,5

Hráči se od začátku sezony připravovali pohromadě na turnaj, oddělili se od svých univerzit (popřípadě klubů). Žádný hokejista z výběru nikdy nenastoupil v NHL. Nejzkušenějším hráčem výběru byl kapitán Eruzione, který odehrál v letech 1977–79 150 utkání v IHL a šest v AHL – tedy hlavních farmářských ligách pod NHL. V těchto soutěžích hrál i Buzz Schneider (123 utkání IHL a 7 utkání AHL) – ten dokonce odehrál čtyři utkání i ve World Hockey Association (liga snažící se v letech 1972–79 konkurovat NHL) a jako jediný hrál už na předchozím olympijském turnaji.

Sovětský tým[editovat | editovat zdroj]

Číslo. Post Jméno Věk Výška Váha Klub Předchozí olympijské medaile Zlata z MS (před)
20 Brankář Vladislav Treťjak 27 183 91 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 7
1 Brankář Vladimir Myškin 24 180 70 HC Dynamo Moskva žádné 1
14 Obránce Zinetula Biljaletdinov 24 181 86 HC Dynamo Moskva žádné 2
2 Obránce Vjačeslav Fetisov 21 183 99 HC CSKA Moskva žádné 1
7 Obránce Alexej Kasatonov 20 185 89 HC CSKA Moskva žádné 0
5 Obránce Vasilij Pěrvuchin 24 181 92 HC Dynamo Moskva žádné 2
12 Obránce Sergej Starikov 21 178 102 HC CSKA Moskva žádné 1
6 Obránce Valerij Vasiljev 30 181 84 HC Dynamo Moskva zlato 1972 a 1976 6
19 Pravé křídlo Helmuts Balderis 27 181 86 HC CSKA Moskva žádné 2
23 Pravé křídlo Alexandr Golikov 27 180 79 HC Dynamo Moskva žádné 2
25 Centr Vladimir Golikov 25 183 84 HC Dynamo Moskva žádné 2
17 Levé křídlo Valerij Charlamov 32 173 73 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 8
9 Levé křídlo Vladimir Krutov 19 176 88 HC CSKA Moskva žádné 0
11 Pravé křídlo Jurij Lebeděv 28 178 78 Křídla Sovětů Moskva žádné 5
24 Pravé křídlo Sergej Makarov 21 183 83 HC CSKA Moskva žádné 2
10 Centr Alexandr Malcev 30 176 77 HC Dynamo Moskva zlato 1972 a 1976 7
13 Pravé křídlo Boris Michajlov 35 176 74 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 8
16 Centr Vladimir Petrov 32 183 89 HC CSKA Moskva zlato 1972 a 1976 8
26 Levé křídlo Alexandr Skvorcov 25 171 86 Torpedo Gorkij žádné 1
22 Centr Viktor Žluktov 26 188 95 HC CSKA Moskva zlato 1976 2

Kapitán: Boris Michajlov (asistent kapitána Valerij Vasiljev)
Trenér: Viktor Tichonov
Asistent trenéra:Vladimir Jurzinov
Průměrný věk: 25,67 Výška: 180 Váha:85,5

Základ sovětského týmu tvořili hráči armádního celku CSKA Moskva (11 hráčů), které doplnila sedmička hokejistů z moskevského Dynama. Pouze dva členové týmu nehráli za tyto kluby. Celé mužstvo vlastnilo již alespoň jednu zlatou medaili z mistrovství světa, jedinou výjimkou byli mladíci Krutov a Kasatonov. Pro ty byly hry prvním velkým turnajem, oba ale již společně získali dvakrát titul mistrů světa do 20 let (1978 a 1979). Vzhledem k totalitní moci ve státě hokejisté nemohli odejít z domácí ligy.

Vzájemné utkání před hrami[editovat | editovat zdroj]

Oba týmy si odbyly poslední přípravný duel před hrami 9. února v Madison Square Garden v New Yorku před 18 000 diváky[1]. Sověti dle předpokladů zvítězili 10:3 a navíc se domácím zranil obránce Jack O'Callahan, kterého ale i přes pochroumaný kotník Brooks nominoval na turnaj.

Průběh turnaje před utkáním[editovat | editovat zdroj]

Výstroj, kterou během turnaje používal brankář Jim Craig, který odchytal celý turnaj

Americká reprezentace v základní skupině klopýtla hned v prvním zápase se Švédskem, když vyrovnání na 2:2 zařídil Bill Baker až 27 sekund před koncem. Následující utkání už ale vyhráli – nejprve zdolali Československo (7:3), poté Norsko (5:1) a Rumunsko (7:2). V posledním zápase s Německem (4:2), museli otáčet dvoubrankovou ztrátu, nakonec i díky dvěma brankám McClanahana vývoj zápasu otočili. Ze základní skupiny postoupili vinou horšího skóre ze 2. místa za Švédskem.

Naopak Sověti postoupili ze základní skupiny po suverénním výkonu. V prvním utkání smetli Japonsko (16:0), následovalo 17 branek v síti Nizozemska (17:4) a 8 střel skončilo i v bráně Polska (8:1). V zápase s Finskem (4:2) museli dvakrát dotahovat náskok soupeře, nakonec však zásluhou gólů Malceva a Michajlova během 11 sekund zápas otočili. Také v posledním zápase s Kanadou (6:4) museli dotahovat, tentokrát dokonce dvougólovou, ztrátu. Nakonec postoupili ze základní skupiny z 1. místa o 4 body před druhým Finskem (postoupilo díky lepšímu skóre).

Vzájemné zápasy obou finalistů ze základní skupiny se přenesly do finálové skupiny.

Tabulka skupiny před zápasem[editovat | editovat zdroj]

Utkání otevíralo program finálové skupiny, výsledky USA-Švédsko (2:2) a SSSR-Finsko (4:2) se započetly ze základních skupin.

Poř. Tým URS USA SWE FIN Z V R P Skóre B
1. Sovětský svaz Sovětský svaz — 4:2 1 1 0 0 4:2 2
2.–3. USA USA — 2:2 1 0 1 0 2:2 1
2.–3. Švédsko Švédsko 2:2 — 1 0 1 0 2:2 1
4. Finsko Finsko 2:4 — 1 0 0 1 2:4 0

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Sověti otevřeli skóre v 10. minutě zásluhou Krutova, načež domácí odpověděli o čtyři minuty později Schneiderovým vyrovnáním. V 18. minutě vrátil vedení SSSR Makarov. Pouhou sekundu před koncem třetiny zařídil vyrovnání Johnson po velké chybě Treťjaka, který neudržel Christianovu propagační střelu z dálky a byl proto o přestávce vystřídán. Tichonov toto rozhodnutí později označil za největší omyl své trenérské kariéry.[2]

Do druhé třetiny nastoupili hosté s náhradním brankářem Myškinem a jedinou branku dal ve 23. minutě v početní výhodě Malcev.

Při vyloučení Krutova za vysokou hůl se podařilo ve 48. minutě vyrovnat Johnsonovi. Rovných deset minut před koncem poprvé dostal USA do vedení kapitán Eruzione a stav 4:3 už vydržel až do konce utkání.

Statistika utkání[editovat | editovat zdroj]

22. února 1980
17:00 		USA USA 4:3 Sovětský svaz Sovětský svaz Olympijské Centrum, Lake Placid
Návštěvnost: 8 500
zpráva
Jim Craig Brankáři Vladislav Treťjak
(od 21. Vladimir Myškin) 		Rozhodčí:
Finsko Karl-Gustav Kaisla
Čároví:
Nizozemsko Nico Toemen
Kanada François Larochelle

Schneider (Pavelich) – 14:03

Johnson (Christian, Silk) – 19:59

Johnson (Silk) (přesil. hra) – 48:39
Eruzione (Pavelich, Harrington) – 50:00 		0 – 1
1 – 1
1 – 2
2 – 2
2 – 3
3 – 3
4 – 3 		9:12 – Krutov (Kasatonov)

17:34 – Makarov (Golikov)

22:18 – Malcev (Krutov) (přesil. hra)
6 min Tresty 6 min
16 Střely 39

Vývoj skupiny po utkání[editovat | editovat zdroj]

Ve večerním zápase remizovalo Finsko se Švédskem 3:3 a situace v tabulce byla před posledním dnem následující -

Poř. Tým USA URS SWE FIN Z V R P Skóre B
1. USA USA — 4:3 2:2 2 1 1 0 6:5 3
2. Sovětský svaz Sovětský svaz 3:4 — 4:2 2 1 0 1 7:6 2
3. Švédsko Švédsko 2:2 — 3:3 2 0 2 0 5:5 2
4. Finsko Finsko 2:4 3:3 — 2 0 1 1 5:7 1

Američané vedli o bod před Švédy a Sověty, které čekal v poslední den vzájemný zápas, to znamenalo, že v utkání s Finy by v případě vítězství bez ohledu na druhý výsledek slavili zlaté medaile.

Poslední hrací den[editovat | editovat zdroj]

24. února domácí dokonali šokující triumf, když v utkání hraném od 11:00 porazili Finy 4:2.

USA USA – Finsko Finsko 4:2 (0:1, 1:1, 3:0) 24. února 1980 (11:00)
Branky: 24:39 Christoff, 42:25 Verchota (Christian), 46:05 McClanahan (Johnson, Christian), 56:25 Johnson (Christoff) – 9:20 Porvari (Leinonen, Litma), 26:30 Leinonen (Haapalainen, Kiimalainen).
Rozhodčí: Šubrt (TCH) – Hollett, Toemen (NED)
Vyloučení: 5:2 (0:1)
Diváků: 8 500

Sověti si tak proti Švédům zahráli o stříbrné medaile, poražený měl bronz jistý. Utkání s přehledem vyhráli 9:2.

Sovětský svaz SSSR – Švédsko Švédsko 9:2 (4:0, 5:0, 0:2)

24. února 1980 (14:30)
Branky: 0:36 Petrov (Charlamov), 5:52 Makarov (A. Golikov), 10:31 Malcev (Biljaletdinov, Pervuchin), 17:38 Michajlov (Charlamov, Pervuchin), 20:33 Vasiljev, 27:18 Krutov (Pervuchin), 28:14 Skvorcov (Balderis, Pervuchin), 34:51 Žluktov (Balderis, Skvorcov), 35:02 Fetisov – 49:17 Åhlberg (Weinstock, Holmgren), 54:21 Holmgren (Näslund).
Rozhodčí: Haley (USA) – Enciu (ROM), Kapolka (POL)
Vyloučení: 6:4 (1:0)
Diváků: 8 500

Konečná tabulka pak vypadala následovně.

Poř. Tým USA URS SWE FIN Z V R P Skóre B
1. USA USA — 4:3 2:2 4:2 3 2 1 0 10:7 5
2. Sovětský svaz Sovětský svaz 3:4 — 9:2 4:2 2 1 0 1 16:8 4
3. Švédsko Švédsko 2:2 2:9 — 3:3 3 0 2 1 7:14 2
4. Finsko Finsko 2:4 2:4 3:3 — 3 0 1 2 7:11 1

Pohled Tichonova[editovat | editovat zdroj]

Viktor Tichonov ve své vzpomínkové knize Hokej na celý život uvádí jako jednu z příčin neúspěchu sovětského týmu situaci v Dynamu Moskva, kde po sérii špatných výsledků odvolali trenéra Vladimira Jurzinova: „Do sborné přišli prakticky titíž hráči Dynama, kteří hráli za reprezentační mužstvo v minulé sezóně na Vyzývacím poháru i na mistrovství světa. Ale přitom to byli úplně jiní hokejisté. Mrzutí, podráždění, ale hlavně špatně připravení. Špatná příprava mužstva souvisela s tím, že se odchýlilo od Jurzinovových tréninkových zásad.“[3]

Následující události a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hráči amerického týmu 1980 zapalují oheň při zahájení her 2002
  • kapitán a střelec rozhodující branky Mike Eruzione ihned po turnaji ukončil kariéru.
  • Výsledek pochopitelně měl váhu i v tehdejší politické situaci. Přestože Východní blok na zimní hry dorazil, řada západních zemí v čele s USA se rozhodla bojkotovat následné Letní olympijské hry 1980 v Moskvě. Východ naoplátku nedorazil následně na Letní olympijské hry 1984 v Los Angeles.
  • Ken Morrow se po turnaji připojil k New York Islanders a slavil s ním Stanleyův pohár – jako první hokejista v historii získal zlatou olympijskou medaili a Stanleyův pohár v jednom roce. V roce 1995 získal pohár s New Jersey Devils i Neal Broten. V letech 1997 a 1998 slavil s Detroit Red Wings také další účastník utkání Vjačeslav Fetisov.
  • celkem třináct olympijských vítězů 1980 nastoupilo v NHL. Přes tisíc utkání sehráli Neal Broten (1099), Mike Ramsey (1070) a Dave Christian (1009).[4]
  • o triumfu se natočily i dva filmy, konkrétně Zázrak na ledě (1981)[5] a Hokejový zázrak (2004).[6]
  • Vladimir Krutov a Alexej Kasatonov, jediní Sověti z legendárního utkání, kteří neměli před hrami zlatou medaili z mistrovství světa, získali své premiérové zlato již na nejbližším MS 1981. Žádný Američan ze slavného týmu nikdy medaili z MS nezískal.
  • následující turnaj ZOH 1984 v Jugoslávii vyhrála sovětská reprezentace, v sestavě byl z roku 1980 Vladislav Treťjak, Vladimir Myškin, Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Starikov, Zinetula Biljaletdinov, Vasilij Pěrvuchin, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Tým opět vedli Viktor Tichonov a Vladimir Jurzinov. Američané se nedostali do finálové skupiny a obsadili sedmé místo. Kapitána dělal pamětník z Lake Placid Phil Verchota, kromě jej byl v týmu ze zlatého výběru ještě John Harrington.
  • Sověti pod vedením Tichonova a jeho asistenta Jurzinova vyhráli ještě hry v letech 1988 v Calgary a 1992 v Albertville. V týmu v roce 1988 měl Tichonov ze stříbrného výběru 1980 tyto tuto pětici hráčů – Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Starikov, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Žádný americký účastník Zázraku na ledě se po Verchotově a Harringtonově startu v roce 1984 (viz výše) už na olympijských hrách nepředstavil, totéž platí o Sovětech po roce 1988.
  • Herb Brooks se jako hráč zúčastnil dvou olympiád a osmi mistrovství světa, ale do nominace zlatého týmu na domácích OH 1960 se nevešel, olympijské prvenství tak získal až jako trenér.[7]
  • v roce 1989 bylo umožněno sovětským hokejistům odejít do NHL. Z olympijského týmu 1980 působilo v soutěži šest hokejistů – Vjačeslav Fetisov (546 utkání), Sergej Makarov (424), Alexej Kasatonov (383), Vladimir Krutov (61), Helmuts Balderis (26) a Sergej Starikov (16).[8]
  • Nejdéle z olympijských vítězů hrál Neal Broten, který ukončil kariéru po sezoně 1996/97. V úvodu této sezony odehrál dvě utkání i Mike Ramsey. Z účastníků utkání hrál nejdéle v NHL Fetisov, který končil po ročníku 1997/98. Vasilij Pěrvuchin hrál ruskou superligu ještě v sezoně 1998/99. Fetisov v roce 2009 nastoupil v jednom soutěžním utkání Kontinentální hokejové ligy za CSKA Moskva.[9]
  • Prestižní americký sportovní magazín Sports Illustrated vyhlásil Zázrak na ledě největší americkou sportovní událostí 20. století.[10]
  • Při úvodním ceremoniálu zimních olympijských her 2002 v Salt Lake City dostali členové amerického týmu 1980 čest zapálení olympijského ohně.[11]
  • Na těchto hrách vedl opět tým USA Herb Brooks a Američané získali po 22 letech medaili – stříbro. V týmu byl Gary Suter, mladší bratr člena týmu 1980 Boba. V semifinále přesně na výročí slavného zápasu Američané sehráli semifinále proti Rusku, které navíc vedl jako trenér Vjačeslav Fetisov. USA vyhrály 3:2.
  • Brooks o rok později zahynul při autonehodě.[12] Podobný osud potkal i člena sovětského týmu – již v roce 1981 zemřel za volantem útočník Valerij Charlamov. Smutnou shodu okolností doplňuje i jeden z bronzových medailistů – švédský brankář Pelle Lindbergh, který smrtelně havaroval v roce 1985.
  • V roce 2008 umístila IIHF v pořadí největších hokejových událostí za svojí stoletou existenci Zázrak na ledě na první místo.[13]
  • V roce 2009 byl natočen ruský dokument Svéráz sovětského hokeje[14] ve kterém byli Američané nepřímo obviněni, že ve slavném utkání mohli užít v přestávkách doping.
  • Na olympijském hokejovém turnaji 2010 ve Vancouveru po osmi letech získali Američané olympijské stříbro, v týmu byl syn Boba Sutera Ryan. Americká ženská reprezentace získala také stříbro – jejím trenérem byl dvojnásobný střelec z památného "zázračného" utkání Mark Johnson.
  • kromě zmíněného Charlamova dnes již z hráčů nežijí ani Američané Bob Suter (2014 – infarkt)[15] a Mark Pavelich (2021)[16] i Sověti Valerij Vasiljev (2012 – těžká nemoc)[17], Vladimir Krutov (2012 – vnitřní krvácení).[18] a Vladimir Petrov (2017 - rakovina).[19] V listopadu 2014 zemřel po dlouhé nemoci i sovětský trenér Viktor Tichonov.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ sheilaomalley.com On This Day: February 9, 1980 - 9.4.2014 (anglicky). www.sheilaomalley.com [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-05. 
  2. ↑ The Other Side of the Miracle on Ice. The New York Times, 22. 2. 2005
  3. ↑ TICHONOV, Viktor: Hokej na celý život. Přeložil Petr Feldstein. Olympia, Praha 1988. S. 103
  4. ↑ souhrn hráčů USA z týmu 1980 v NHL - eliteprospect.com
  5. ↑ Zázrak na ledě na ČSFD
  6. ↑ Hokejový zázrak na ČSFD
  7. ↑ The 1980 Miracle On Ice: Herb Brooks. SB Nation, 11. 2. 2014
  8. ↑ souhrn hráčů SSSR z týmu 1980 v NHL - eliteprospect.com
  9. ↑ Fetisov bude hrát v jednapadesáti letech KHL - ihned.cz 10.12.2009
  10. ↑ TOP 5 hokejových senzací: Zázrak na ledě i stříbrní Švýcaři - isport.blesk.cz 20.5.2014
  11. ↑ Olympijský oheň plane, zimní hry začaly - idnes.cz 9.2.2002
  12. ↑ Před deseti lety přišel hokej v USA o trenérskou legendu Herba Brookse - nhl.cz 11.8.2013. www.nhl.cz [online]. [cit. 2014-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-02. 
  13. ↑ 100 největších hokejových příběhů na iihf.com
  14. ↑ Svéráz sovětského hokeje ČSFD
  15. ↑ usasports.cz Americký hokej truchlí. Zemřel Bob Suter, člen zlatého týmu z Lake Placid (10.9.2014) česky. www.usasports.cz [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. 
  16. ↑ Zemřel hrdina olympijského "Zázraku na ledě" - sport.cz (6.3.2021)
  17. ↑ sport.cz Slavný ruský hokejový obránce Valerij Vasiljev zemřel (19.4.2012) česky
  18. ↑ idnes.cz Legendární ruský hokejista Krutov zemřel, podlehl vnitřnímu krvácení (6.6.2012) česky
  19. ↑ lidovky.cz - Zemřel člen legendárního sovětského útoku Vladimir Petrov. Bylo mu 69 let (28.2.2017) česky
  20. ↑ sport.cz Smutný den pro ruský hokej. Zemřel slavný trenér Tichonov (24.11.2014) česky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Sportovec roku Associated Press – muži
1931 Pepper Martin • 1932 Gene Sarazen • 1933 Carl Hubbell • 1934 Dizzy Dean • 1935 Joe Louis • 1936 Jesse Owens • 1937 Don Budge • 1938 Don Budge • 1939 Nile Kinnick • 1940 Tom Harmon • 1941 Joe DiMaggio • 1942 Frank Sinkwich • 1943 Gunder Hägg • 1944 Byron Nelson • 1945 Byron Nelson • 1946 Glenn Davis • 1947 Johnny Lujack • 1948 Lou Boudreau • 1949 Leon Hart • 1950 Jim Konstanty • 1951 Dick Kazmaier • 1952 Bob Mathias • 1953 Ben Hogan • 1954 Willie Mays • 1955 Howard Cassady • 1956 Mickey Mantle • 1957 Ted Williams • 1958 Herb Elliott • 1959 Ingemar Johansson • 1960 Rafer Johnson • 1961 Roger Maris • 1962 Maury Wills • 1963 Sandy Koufax • 1964 Don Schollander • 1965 Sandy Koufax • 1966 Frank Robinson • 1967 Carl Yastrzemski • 1968 Denny McLain • 1969 Tom Seaver • 1970 George Blanda • 1971 Lee Trevino • 1972 Mark Spitz • 1973 O. J. Simpson • 1974 Muhammad Ali • 1975 Fred Lynn • 1976 Bruce Jenner • 1977 Steve Cauthen • 1978 Ron Guidry • 1979 Willie Stargell • 1980 Hokejový tým USA • 1981 John McEnroe • 1982 Wayne Gretzky • 1983 Carl Lewis • 1984 Carl Lewis • 1985 Dwight Gooden • 1986 Larry Bird • 1987 Ben Johnson • 1988 Orel Hershiser • 1989 Joe Montana • 1990 Joe Montana • 1991 Michael Jordan • 1992 Michael Jordan • 1993 Michael Jordan • 1994 George Foreman • 1995 Cal Ripken, Jr. • 1996 Michael Johnson • 1997 Tiger Woods • 1998 Mark McGwire • 1999 Tiger Woods • 2000 Tiger Woods • 2001 Barry Bonds • 2002 Lance Armstrong • 2003 Lance Armstrong • 2004 Lance Armstrong • 2005 Lance Armstrong • 2006 Tiger Woods • 2007 Tom Brady • 2008 Michael Phelps • 2009 Jimmie Johnson • 2010 Drew Brees • 2011 Aaron Rodgers • 2012 Michael Phelps • 2013 LeBron James • 2014 Madison Bumgarner • 2015 Stephen Curry • 2016 LeBron James • 2017 José Altuve • 2018 LeBron James • 2019 Kawhi Leonard • 2020 LeBron James • 2021 Šóhei Ohtani • 2022 Aaron Judge • 2023 Šóhei Ohtani
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zázrak_na_ledě&oldid=21510793“