Přeskočit na obsah

Svatý Ladislav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Sv. Ladislav)
Ladislav I. Svatý
Král uherský, chorvatský a slavonský
Portrét
Korunovace Ladislava I. (Chronicon Pictum).
Doba vlády1077–1095
Korunovace1077
Narození27. června 1046
Úmrtí29. července 1095
PředchůdceGejza I. Uherský
NástupceKoloman Uherský
ManželkaAdléta Švábská
PotomciIrena Uherská
DynastieArpádovci
OtecBéla I. Uherský
MatkaRyksa Polská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svatý
Ladislav
král
Svátek27. června
RodičeBéla I. Uherský[1] a Ryksa Polská
Místo pohřbeníKatedrála Nanebevzetí Panny Marie
Státní občanstvíMaďarsko
Vyznáníkatolická církev
Svatořečen27. června 1192, Celestýn III.
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributykoruna, meč
PatronemMaďarska
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Ladislav I. (maďarsky: Szent László, latinsky: sanctus Ladislaus, 27. června 1046?, Polsko – 29. července 1095, moravsko-uherská hranice) byl uherský král v letech 1077–1095. V katolické církvi je uctíván jako svatý a spolupatron uherský (maďarský), slovenský, chorvatský, sedmihradský a osobní patron králů toho jména, Ladislava II. Uherského, Ladislava Pohrobka a Vladislava II. Jagellonského.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Relikviářová busta sv. Ladislava, po roce 1406
Ladislav brání Uhry proti nájezdníkům, freska, Korunovační (Matyášův) kostel v Budíně

Narodil se jako prvorozený syn krále Bély I. z dynastie Arpádovců a jeho manželky, královny Ryksy Polské. Měl dva bratry, krále Gejzu I. (* 1044/45, † 1077), Lamperta a tři sestry: Sofii, Eufémii a Helenu. Po Bélově smrti v roce 1063 vtrhl do Uherska německý císař Jindřich IV., který Ladislava a jeho bratry Gejzu a Lamperta vyhnal do Polska, kde princové požádali o pomoc polského knížete Boleslava II., které se také dočkali. V letech 1074–1077 byl Ladislav nitranským knížetem.

Gejza bojoval proti uherskému králi Šalamounovi, kterého 14. března 1074 porazil v bitvě u Mogyródu. Po tomto vítězství byl Gejza korunován ve Stoličném Bělehradě na uherského krále. Gejza zemřel roku 1077, po něm nastoupil na uherský trůn Ladislav. Byl politicky úspěšným panovníkem. Zabránil návratu Šalamouna I., podporovaného císařem Jindřichem IV., na uherský trůn, roku 1083 dosáhl kanonizace krále Štěpána I., jeho syna Imricha a biskupa Gellerta. Vydal několik zákoníků, jimiž dosáhl stabilizace Uher. K zemím Uherské koruny připojil roku 1091 Chorvatsko, kde v Záhřebu založil biskupství.

Zemřel roku 1095 při přípravě vojenského tažení do Čech. V téže době vtrhl do Uher z Polska se svým vojskem Koloman Uherský, který nastoupil na uvolněný uherský trůn. Byl kanonizován roku 1192. Byl pohřben v Somogyvárském opatství, které sám založil. V rábské katedrále je uložena jeho lebka, která bývá k výroční oslavě jeho svátku prezentována v relikviářové bustě svatého Ladislava ze zlaceného stříbra z počátku 15. století (během roku je busta vystavena v muzeu). Po roce 1106 byly jeho ostatky přeneseny do nově postavené katedrály ve Velkém Varadíně (Oradea) v Sedmihradsku.

Ladislavská legenda

[editovat | editovat zdroj]

Legenda Sancti Ladislai Regis existuje ve dvou verzích: malé a velké. Pocházejí pravděpodobně z přelomu 12. a 13. století a jsou nejstaršími písemnými prameny o králi Ladislavovi. Ten je v ní popisován jako vládce udatný (ubránil zemi proti nájezdům Pečeněhů a Kumánů), urostlý (byl „o hlavu vyšší“ než ostatní rytíři) a spravedlivý (je zdůrazněno, že Šalamounovi dovolil návrát do vlasti) a zbožný (obracel se k Bohu často svými modlitbami).
V legendě je popisována zázračná modlitba sv. Ladislava z doby, kdy jeho vojsko trpělo hladem. Král se vzdálil a ponořil do modliteb. Prosil Boha, aby nasytil jeho bojovníky. Když se vrátil, uviděl stádo jelenů a buvolů.
Byl světcem, rytířem i dobrým králem.

Ikonografie

[editovat | editovat zdroj]

Bývá vyobrazen jako rytíř ve zbroji s taseným mečem, stojící nebo jezdec na koni, nebo jako král, stojící či trůnící v majestátu s královskými insigniemi: korunou, žezlem a jablkem, s pláštěm. Jeho patrocinium a památky se vyskytují na území Čech, Moravy, Polska, Slovenska (horních Uher) a dolních Uher, také v Chorvatsku, Rakousku a severní Itálii.

Památky (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Kostely

  • Kostel sv. Ladislava v Budapešti
  • Kostel sv. Ladislava v Bratislavě
  • Katedrála sv. Ladislava v Záhřeb|u, (Chorvatsko)
  • Katedrála sv. Ladislava a Stanislava ve Vilně (Polsko)
  • Kostel sv. Ladislava, Lutila (Slovensko), oltářní obraz
  • Kostel Žehra (Slovensko), nástěnná malba z legendy, 14. století
  • Kostel Kraskovo, (Slovensko), gotická malba, 14. století

Sochy

  • Jezdecká socha sv. Ladislava, bronz, odlili Martin a Jiří z Kluže, Oradea roku 1390; (zničena Turky roku 1660)[2]
  • Relikviářová busta sv. Ladislava z katedrály v Györu/Rábu, po roce 1406
  • Dóm sv, Alžběty, Košice, socha v průčelí, 19. století

Obrazy

  • Kaple sv. Václava a Ladislava, Vlašský dvůr v Kutné Hoře, votivní obraz Krista v hrobě mezi sv. Václavem a sv. Ladislavem
  • Muzeum krásných umění, Záhřeb, Gotický křídlový oltář z Bobiče, 15. století
  • Bernhard Strigel: Votivní obraz krále Vladislava II. Jagellonského, Szépmüvészeti Múzeum v Budapešti
  • Primaciálny (Arcibiskupský) palác, Bratislava: freska v kupoli kaple, Franz Anton Maulbertsch, 1781
  • Altomonte, (Kalábrie, Lippo Memmi (škola): Deskový oltář, 1. polovina 14. století

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ LCI 7, s. 361

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 
  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-405-X. S. 50–52. 
  • LCI 7: Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Barunfels (ed.), Band 7, Herder : Rom-Freiburg-Basel Wien 1992, s. 359–361 (německy)
  • LENDVAI, Paul. Tisíc let maďarského národa. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0856-X. S. 40. 
  • Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 132–144. 
  • LÁZÁR, István. An Ilustrated History of Hungary. Budapest: Corvina, 1999. ISBN 963-13-4887-3. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava: Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Gejza I. 		Znak z doby nástupu Uherský král
Ladislav I.
1077–1095 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Koloman
Uherští panovníci
Mýtičtí Arpádovci
(do 9. století)
Arpádovci
(9. století–1038)
Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)
Nedynastičtí
(1038-1046)
Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)
Arpádovci
(1046-1301)
Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)
Boje o trůn
(1301–1308)
Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)
Anjouovci
(1308–1387)
Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)
Různé rody
(1387–1526)
Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Ladislav&oldid=24153561“