Milan Kundera: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
změna národnosti
Řádek 38: Řádek 38:
| nk = jk01070894
| nk = jk01070894
}}
}}
'''Milan Kundera''' (* [[1. duben|1. dubna]] [[1929]] [[Brno]]<ref>http://www.spisovatele.cz/milan-kundera Milan Kundera na Spisovatelé.cz</ref>) je [[česko]]-francouzský [[spisovatel]],<ref name="czsk">[http://www.svet.czsk.net/clanky/osobnosti/milankundera.html Ladislav Verecký, Magazín DNES: ''Milan Kundera: Spisovatel, který se skrývá'']</ref> který od roku 1975 žije ve [[Francie|Francii]].<ref name="doupe">[http://ld.johanesville.net/kundera Milan Kundera na serveru Literární doupě]</ref> Své texty psal nejdříve [[čeština|česky]], nyní [[francouzština|francouzsky]]. V roce 1979 byl zbaven československého [[Občanství|státního občanství]] a jeho dílo bylo v Československu až do [[Sametová revoluce|sametové revoluce]] zakázáno<ref name="doupe" />. Je autorem [[Poezie|básní]], [[drama]]t, [[Próza|prózy]] a [[esej]]í a je také překladatel. Patří mezi nejznámější a nejpřekládanější české spisovatele. Byl nominován na [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]] za [[nobelova cena za literaturu|literaturu]].
'''Milan Kundera''' (* [[1. duben|1. dubna]] [[1929]] [[Brno]]<ref>http://www.spisovatele.cz/milan-kundera Milan Kundera na Spisovatelé.cz</ref>) je francouzský [[spisovatel]] českého původu,<ref name="czsk">[http://www.svet.czsk.net/clanky/osobnosti/milankundera.html Ladislav Verecký, Magazín DNES: ''Milan Kundera: Spisovatel, který se skrývá'']</ref> který od roku 1975 žije ve [[Francie|Francii]].<ref name="doupe">[http://ld.johanesville.net/kundera Milan Kundera na serveru Literární doupě]</ref> Své texty psal nejdříve [[čeština|česky]], nyní [[francouzština|francouzsky]]. V roce 1979 byl zbaven československého [[Občanství|státního občanství]] a jeho dílo bylo v Československu až do [[Sametová revoluce|sametové revoluce]] zakázáno<ref name="doupe" />. Je autorem [[Poezie|básní]], [[drama]]t, [[Próza|prózy]] a [[esej]]í a je také překladatel. Patří mezi nejznámější a nejpřekládanější české spisovatele. Byl nominován na [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]] za [[nobelova cena za literaturu|literaturu]].


== Život ==
== Život ==

Verze z 9. 10. 2015, 12:41

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Milan Kundera
Milan Kundera
Milan Kundera
Narození1. dubna 1929 (95 let)
Brno
Československo Československo
Úmrtí11. července 2023 (ve věku 94 let)
7. obvod
Významná dílaMonology
Směšné lásky
Žert
Nesnesitelná lehkost bytí
Politická příslušnostKomunistická strana Československa (1948–1950)
Komunistická strana Československa (1956–1970)
RodičeLudvík Kundera[1][2][3] a Milada Kunderová[2][3]
PříbuzníLudvík Kundera - otec
Ludvík Kundera - bratranec
„To se neodvrací spisovatel od své vlasti. To vlast staví spisovatele mimo zákon, nutí jej k pokoutnosti a tlačí k trýzni.“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Kundera (* 1. dubna 1929 Brno[4]) je francouzský spisovatel českého původu,[5] který od roku 1975 žije ve Francii.[6] Své texty psal nejdříve česky, nyní francouzsky. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství a jeho dílo bylo v Československu až do sametové revoluce zakázáno[6]. Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel. Patří mezi nejznámější a nejpřekládanější české spisovatele. Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Život

Milan Kundera se narodil v Brně, kde žil s rodiči v Purkyňově ulici.[7] Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se učil hrát na klavír. Milan Kundera patřil k prominentům oficiální literatury v éře stalinismu[zdroj?] a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po uchopení moci komunisty. Tato generace se chopila příležitosti udělat kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury[8]. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Po roce 1956 se postupně stal významným aktérem snah o liberalizaci kulturních poměrů z reformně komunistických pozic. V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrým referátem, ve kterém odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a oficiální kulturní politiku obvinil z barbarství. Po srpnové intervenci zahájil svým článkem v týdeníku Listy diskusi o českém údělu, která pokračovala i v časopisech Plamen a Host do domu a do níž zasáhl rovněž Václav Havel. Od té doby se Kundera až na ojedinělou výjimku (esej Únos Evropy v exilovém časopise 150 000 slov) k politickým otázkám přímo nevyjadřuje.

Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 odebráno československé státní občanství. V roce 1981 získal občanství francouzské. Udržuje kontakty s okruhem přátel v Česku, ale do své vlasti se vrací zřídka a vždy inkognito.[9] Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům.[5]

Aféra kolem zatčení Miroslava Dvořáčka

Podrobnější informace v článku Zatčení Miroslava Dvořáčka

Časopis Respekt v čísle z 13. října 2008 přinesl článek Adama Hradilka z Ústavu pro studium totalitních režimů, uvádějící na základě Hradilkem objeveného policejního záznamu, že 14. března 1950 se Kundera dostavil na policii a udal, že si nějaký muž nechal v úschově kufr u jedné Kunderovy spolubydlící ze studentské koleje. Majitel kufru, západní agent Miroslav Dvořáček, byl poté zatčen a odsouzen k 22 letům vězení, z nichž strávil téměř 14 v těžkých podmínkách pracovních táborů.[10] Sám Kundera označil tvrzení za lež a prohlásil, že si nedokáže vysvětlit, jak se jeho jméno do záznamu dostalo.[11][12] Ústav ani manželé Dvořáčkovi však o pravosti materiálů nepochybují, Markéta Dvořáčková k tomu dodala: „Pokud jde o údaje týkající se mého manžela přímo, tedy situací, jichž se sám účastnil a které byly zaznamenány, nenašli jsme v dokumentech nic, co by neodpovídalo skutečnosti.“[13] Podle literárního historika Zdeňka Pešata Miroslava Dvořáčka udal Kunderův tehdejší přítel Miroslav Dlask (řekl o tom Pešatovi) [14], o pobytu Miroslava Dvořáčka se dozvěděl od své přítelkyně Ivy Militké, u které Dvořáček plánoval přenocovat. Iva Militká-Dlasková na to reagovala úvahou, že Dlask mohl požádat Kunderu.[15] Podle svědectví bývalého kriminalisty Aloise Paška[16] však Kundera mohl být uveden jenom namátkou jako zástupce studentů a oznámení na policii mohlo být motivováno hledáním pachatele trestných činů kriminální povahy, který se v té době na studentské koleji skrýval, takže Miroslav Dvořáček mohl být odhalen náhodně a bez úmyslného zásahu Kundery.

Ocenění

Dílo

Poezie

  • Člověk, zahrada širá (1953)
  • Poslední máj (1955) – oslava Julia Fučíka.
  • Monology (1957)

Divadelní hry

  • Majitelé klíčů (1962)
  • Ptákovina (1966)
  • Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi (1971)

Beletrie

Jde o romány, s výjimkou Směšných lásek, které jsou souborem povídek.

  • Žert (1967)
  • Směšné lásky (1970,[2] druhé vydání: 2007[3]), vyřazeny povídky Já truchlivý Bůh, Sestřičko mých sestřiček a Zvěstovatel. Původně:
    • Směšné lásky: tři melancholické anekdoty (1963) (Já truchlivý Bůh, Sestřičko mých sestřiček, Nikdo se nebude smát)
    • Druhý sešit směšných lásek (1965) (Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop)
    • Třetí sešit směšných lásek (1969) (Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh, Doktor Havel po dvaceti letech)
  • Valčík na rozloučenou (1972)
  • Život je jinde (1973)
  • Kniha smíchu a zapomnění (1978)
  • Nesnesitelná lehkost bytí (1984)
  • Nesmrtelnost (francouzsky 1990, česky: 1993); poslední psaný česky
  • Pomalost (La Lenteur, 1995)
  • Totožnost (L'Identité, 1998)
  • Nevědění (L'Ignorance, 2000)
  • Oslava bezvýznamnosti (La Fête de l'insignifiance, 2013)

Eseje

  • O sporech dědických (1955)
  • Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960)
  • Český úděl (1968)
  • Radikalismus a exhibicionismus (1969)
  • Únos západu aneb Tragédie střední Evropy (1983)
  • L'art du Roman (Umění románu) (1986)
  • Les testaments trahis (Zrazené testamenty) (1992)
  • D'en bas tu humeras des roses (kniha ve francouzštině, ilustrovaná Ernestem Breleuerem) (1993)
  • Můj Janáček (1991-2004)
  • Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005)
  • Le Rideau (Opona) (2005)
  • Kastrující stín svatého Garty (český překlad části Les testaments trahis) (2006)
  • Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006)
  • Na minimální ploše maximum různosti (2008)
  • Une rencontre (Setkání) (2009)
  • Slova, pojmy, situace (2014)
  • Zahradou těch, které mám rád (2014)
  • O hudbě a románu (2014)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Milan KUNDERA. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online.
  2. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. [cit. 2021-11-12].
  3. ↑ a b Who's who. A & C Black. Dostupné online.
  4. ↑ http://www.spisovatele.cz/milan-kundera Milan Kundera na Spisovatelé.cz
  5. ↑ a b Ladislav Verecký, Magazín DNES: Milan Kundera: Spisovatel, který se skrývá
  6. ↑ a b Milan Kundera na serveru Literární doupě
  7. ↑ http://poznejbrno.cz/2010/08/rodny-dum-milana-kundery/ Rodný dům Milana Kundery
  8. ↑ [1]
  9. ↑ Přátelí se s Kunderou. Ale jen tajně
  10. ↑ HRADILEK, Adam, Petr Třešňák. Udání Milana Kundery. Respekt. Říjen 2008, roč. XIX, čís. 42, s. 38-46. ISSN 0862-6545. 
  11. ↑ Historici ukázali záznamy dokazující Kunderovo udání. Lžou, říká spisovatel (Novinky.cz)
  12. ↑ zkrácený transkript telefonátu Kundery a ČTK
  13. ↑ novinky
  14. ↑ iDNES: Agenta Dvořáčka udal komunistům student Dlask, tvrdí historik, 15. října 2008 17:27
  15. ↑ Pešatova verze nevylučuje, že udal Kundera
  16. ↑ Svědectví kriminalisty: Kundera vůbec nemusel vypovídat na policii (Novinky.cz, 13. 11. 2008)
  17. ↑ Ceny města Brna za rok 2004. 14. ledna 2005
  18. ↑ http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=639049
  19. ↑ ČTK. Milan Kundera převzal v Paříži čestné občanství rodného Brna [online]. Novinky.cz, 2010-02-01 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milan_Kundera&oldid=12952306“