Směšné lásky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Směšné lásky
Autor Milan Kundera
Původní název Směšné lásky
Jazyk čeština
Žánry povídka a sbírka povídek
Vydavatel Alfred A. Knopf
Datum vydání 1969
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Směšné lásky je sbírka povídek od spisovatele Milana Kundery.

Toto dílo vyšlo nejdříve jako soubor tří knih: Směšné lásky (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965) a Třetí sešit směšných lásek (1968). V roce 1970 bylo z těchto celkem deseti povídek vybráno sedm, které potom Kundera vydal jako Směšné lásky. Tato kniha obsahuje povídky „Nikdo se nebude smát“, „Zlaté jablko věčné touhy“, „Falešný autostop“, „Symposion“, „Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým“, „Doktor Havel po dvaceti letech“ a „Eduard a Bůh“.

Povídky[editovat | editovat zdroj]

Nikdo se nebude smát pojednává o mladém vysokoškolském asistentovi, který má napsat recenzi na jeden článek. Tento článek mu připadá naprosto hrozný, ale když se setká s autorem (Pan Záturecký), nemá to srdce mu to naplno říct. Proto mu pořád slibuje, že recenzi co nejdříve napíše. Poté se ale začne před panem Zátureckým schovávat. Nejprve si vymyslí, že odjíždí do zahraničí, když se má vrátit, tak najednou nečekaně onemocní. Dokonce si pak všechny své přednášky přeloží na jiné dny.

Pan Záturecký se ale nenechá odradit. Zjistí si asistentovu adresu a jednoho dne se tam vydá. Nalezne tam bohužel jen jeho polonahou přítelkyni. To se ovšem asistentovi hodí, protože obviní pana Zátureckého z toho, že jeho dívku obtěžoval. Manželka pana Zátureckého si to nechce nechat líbit. Udá asistenta a ten musí před komisí prozradit, jak to všechno bylo. Poté se paní Záturecká se svým manželem vydávají do zdejší firmy, kde má pak Záturecký najít asistentovu přítelkyni. Bohužel si už nepamatuje, jak vypadá.

Nakonec vše skončí tím, že asistent všechno paní Záturecké řekne a myslí, že má konečně klid. Mezitím si jeho přítelkyně našla novou známost a s asistentem se rozchází. Jeho to ale vůbec nemrzí, protože stejně ví, že s ním byla jen kvůli tomu, aby z ní udělal krásnou modelku.

Zlaté jablko věčné touhy o Dva hlavní hrdinové, muži středního věku. Ich forma. Hlavní hrdina obdivuje svého kamaráda Martina, který provádí registráž a kontaktáž žen, aby je následně mohl sbalit, přestože má doma manželku, kterou miluje. To nejlepší již mají za sebou, ale stále se snaží. V příběhu je vylíčena cesta za dobrodružstvím a ženami, která je ve výsledku úplně neúspěšná a možná ani nikdo nechtěl, aby byla úspěšná. Závěr je, že hlavní je naděje, kterou jim tohle „dovádění“ dává. Něco si tím dokazují.

Falešný autostop o Nepojmenovaní hrdinové. Stydlivá dívka a její zkušený starší přítel jedou na dovolenou. Během cesty začnu hrát hru na stopařku a řidiče. Dívka se do role vžije a začne se chovat prostopášnĕ. Tím se příteli zhnusí. Zastaví v hotelu, kde pijí a nakonec ji muž systematicky ponižuje, právě kvůli tom, že se začala chovat tak, jako ženy, které míval. Miloval ji právě proto, že byla jiná. Dívka je zhrzena.

Symposion trochu připomíná divadelní hru. Samotný název povídky navozuje starořeckou pitku. Pět postav – primář, doktorka, se kterou tajně chodí, Flajšman, Havel a Alžběta – popíjí víno v inspekčním pokoji během noční služby v nemocnici. Alžběta má zájem o doktora Havla, ale on, byť je velkým sukničkářem, ji neustále odmítá. Večírek málem skončí neštěstím. O tom, co k neštěstí vedlo, má však každá z postav jinou teorii.

Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým o Žena, které umře manžel přijíždí do města na dušičky. Zjistí, že díky její chybě zrušili jeho hrob. Při návštěvě potká starého známého, kterého 15 let neviděla. Je o dost starší než on. Dříve spolu spali. Jdou k němu na kávu. Pro oba je to příjemné posezení, během času se konverzace stačí k jednomu cíli. Žena parafrázuje název povídky. Myslí si, že vzhledem jejímu věku je sex nepatřičný, zvláště kvůli jejímu synovi, jehož obličej se ji stále zjevuje. Oba jsou již zestarlejší, žena nechce sex i kvůli zachování památky v mužovĕ hlavě. Muž chce, bere to jako svůj úspěch, s ohledem na svou minulost i přítomnost. Nakonec povolí. o Sociální role ženy je primárně matka.

Doktor Havel po dvaceti letech o Je nemocný, potřebuje odjet do lázní, jeho mladší krásná žena na něj žárlí. V lázních potkává redaktora lázeňského zpravodaje, který na něj pohlíží s velkým obdivem. To se Havlovi líbí, je skleslý, že na něj pohlíží již méně žen se zájmem. Byl jako Casanova. Má redaktorovi kolaudovat dívku, výživa se v tom. Využívá příjezdu své ženy, po které se mu v nepříjemném prostředí začne stýskat. Žena je známá herečka, najednou se doktorovi díky ní dostává kýžené pozornosti. Je znovu spokojen.

Eduard a Bůh je povídka o mladém Eduardovi, který právě dostudoval vysokou školu a stal se učitelem v jednom malém českém městě. Brzy si najde známost, Alici, jež je zarputilou křesťankou, a to jaksi na protest vůči komunismu. Její víra však vlastně spočívá v jediné ideji: chce za každou cenu dodržet sedmé přikázání a vyhnout se mimomanželskému sexu. Eduard by rád svůj vztah s Alicí posunul na fyzickou úroveň, ale Alice veškerým jeho pokusům odolává. Když se ho pak zeptá, zda věří v Boha, Eduard nechtěje Alici odradit zalže, že ano, a začne s ní chodit do kostela. To se však donese do školy, kde je Eduard zaměstnán, a způsobí mu to velké problémy. Stane se jakýmsi mučedníkem a Alice díky tomu poleví. Eduard si však později uvědomí, že měl Alici raději, když byla neústupná, a že v jeho mysli ztratila tvář.