Jezevec lesní: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
3revert
značky: ruční vrácení zpět editace z Vizuálního editoru
Jezevec lesní
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 16: Řádek 16:
| popisek mapy = Mapa rozšíření
| popisek mapy = Mapa rozšíření
}}
}}
'''Jezevec lesní''' (''Meles meles'') je šelma z čeledi [[lasicovití]]. Obývá kromě severní [[Skandinávie]] celou [[Evropa|Evropu]], [[Kréta|Krétu]], [[Blízký východ]] a odtud až na [[Dálný východ]]. Na lovení jezevců byla vyšlechtěna speciální psí plemena – [[jezevčík|jezevčíci]].
'''Jezevec lesní''' (''Meles meles'') je šelma z čeledi [[lasicovití]]. Obývá kromě severní [[Skandinávie]] celou [[Evropa|Evropu]], [[Kréta|Krétu]], [[Blízký východ]] a odtud až na [[Dálný východ]]. Na lovení jezevců byla vyšlechtěna speciální psí plemena – [[jezevčík|jezevčíci]]. Pokud stojíte o to, aby přežil, nemlaťte ho (chudáka) umyslně lopatou.


== Stavba těla ==
== Stavba těla ==

Verze z 3. 10. 2021, 22:01

Jak číst taxoboxJezevec lesní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Podčeleďjezevci (Melinae)
Rodjezevec (Meles)
Binomické jméno
Meles meles
Linnaeus, 1758
Mapa rozšíření
Mapa rozšíření
Mapa rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezevec lesní (Meles meles) je šelma z čeledi lasicovití. Obývá kromě severní Skandinávie celou Evropu, Krétu, Blízký východ a odtud až na Dálný východ. Na lovení jezevců byla vyšlechtěna speciální psí plemena – jezevčíci. Pokud stojíte o to, aby přežil, nemlaťte ho (chudáka) umyslně lopatou.

Stavba těla

Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, zavalitou postavu. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskonožec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé. Pohybuje se pomalu.

Způsob života

Jezevčí nora

Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. Je vždy hodně členitá s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde spí. Nora může být až 5 m hluboká. Přes zimu omezuje svoji aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá.[2] Je velmi čistotný – trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec.[3]

Rozmnožování

Jezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 - 2 let.[4]. Jezevci se dožívají věku až 15 let, [2] v zoo až 20 let [zdroj?].

Početnost

Stopy jezevce v rámci naučné stezky NPR Kladské rašeliny

I přes jeho velký počet (viz sloupec vpravo - stupeň ohrožení málo dotčený) se zakládají záchranné stanice, kde chovají tyto jezevce a těch je v Česku asi 50. Jezevec je těžko spatřitelný.

Rozšíření

Jezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. Rád vyhledává lesy prostoupené poli a loukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy.[5]

Jezevec a člověk

Jezevec jako domácí mazlíček na renesanční fresce Sodomy v Monte Olivetano, asi roku 1503

Jezevci se objevují již v počátcích našeho letopočtu v keltské a germánské mytologii. Jezevec byl v Evropě pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. V době renesanční byl ochočován a chován jako domácí zvíře na vodítku.

Tradiční skotská tobolka, zvaná sporran, bývá vyráběna z jezevčí kůže. Z chlupů jezevce se vyráběly také holicí štětky. Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku. Jezevci se loví především norováním.

Odkazy

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. a b REICHHOLF, Josef. Savci. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-85944-37-5. S. 146-149. 
  3. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Jezevec lesní, s. 284. 
  4. Pelikán, J., Gaisler, J., Rödl, P.: Naši savci, Praha 1979, s. 83.
  5. MATYÁŠTÍK, Tomáš; BIČÍK, Vítězslav; ŘEHÁK, Libor. Jezevec lesní - jeho biologie a význam v ekosystému. 1.. vyd. Praha: Venator, 2000. 191 s. ISBN 80-902849-1-4. 

Literatura

  • MATYÁŠTÍK, Tomáš; BIČÍK, Vítězslav; ŘEHÁK, Libor. Jezevec lesní, jeho biologie a význam v ekosystému. Praha: Venator, 2000. 200 s. Dostupné online. ISBN 80-902849-1-4. Se svolením autorů. 

Externí odkazy