Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
verze 19437269 uživatele 178.17.9.109 (diskuse) zrušeny poslední dvě verze vandalů, hloupých dětí
značka: ruční vrácení zpět
m →‎Historie: Oprava faktické chyby (kostel sv. Mikuláše je husitský)
Řádek 5: Řádek 5:
| velikost obrázku = 280px
| velikost obrázku = 280px
| popisek = Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
| popisek = Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
| církev =[[Římskokatolická církev|římskokatolická]]
| církev = [[Československá církev husitská]]
| provincie =[[Česká církevní provincie|česká]]
| provincie = [[Česká církevní provincie|česká]]
| vikariát =[[první pražský vikariát]]
| vikariát = [[první pražský vikariát]]
| farnost =[[Římskokatolická farnost Praha-Malá Strana]]
| farnost = [[Římskokatolická farnost Praha-Malá Strana]]
| stát = Česko
| stát = Česko
| stát podcelek1 název = Kraj
| stát podcelek1 název = Kraj
Řádek 15: Řádek 15:
| zeměpisná šířka = 50.0879694
| zeměpisná šířka = 50.0879694
| zeměpisná délka = 14.4030250
| zeměpisná délka = 14.4030250
| vysvěcení =
| vysvěcení =
| status = [[farní kostel]]
| status = [[farní kostel]]
| užívání = pravidelně
| užívání = pravidelně
| architekt =
| architekt =
| sloh = [[Barokní architektura|baroko]]
| sloh = [[Barokní architektura|baroko]]
| architektonický typ = jednolodní kostel
| architektonický typ = jednolodní kostel
| datum založení = [[1703]]–[[1711]] a [[1737]]–[[1752]]
| datum založení = [[1703]]–[[1711]] a [[1737]]–[[1752]]
| datum dokončení =po roce [[1752]]
| datum dokončení = po roce [[1752]]
| kapacita =
| kapacita =
| délka =
| délka =
| šířka =
| šířka =
| výška =
| výška =
| umístění oltáře =
| umístění oltáře =
| adresa = Malostranské náměstí
| adresa = Malostranské náměstí
110 00 Praha, Malá Strana
110 00 Praha, Malá Strana
| web =
| web =
| commonscat = Church of Saint Nicholas in Malá Strana
| commonscat = Church of Saint Nicholas in Malá Strana
}}
}}

Verze z 4. 2. 2021, 15:08

Možná hledáte: Kostel svatého Mikuláše (Staré Město) nebo Kostel svatého Mikuláše (Vršovice).
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajHlavní město Praha
ObecMalá Strana
Souřadnice50°5′16,69″ s. š., 14°24′10,89″ v. d.
Map
Základní informace
CírkevČeskoslovenská církev husitská
Provinciečeská
Vikariátprvní pražský vikariát
FarnostŘímskokatolická farnost Praha-Malá Strana
Užívánípravidelně
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Typ stavbyjednolodní kostel
Výstavba1703–1711 a 1737–1752–po roce 1752
Další informace
AdresaMalostranské náměstí 110 00 Praha, Malá Strana
UliceMalostranské náměstí
Kód památky38926/1-491 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Kostel sv. Mikuláše s profesním jezuitským domem a zvonicí)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše, nazývaný též chrám svatého Mikuláše, je barokní kostel nacházející se v Praze na Malostranském náměstí. Chrám je někdy díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracováním považován za umělecky nejvýznamnější barokní stavbu Prahy.[1]

Historie

Původní gotický kostel sv. Mikuláše z roku 1606. V pozadí vedle kostela je rotunda svatého Václava na Malé Straně. Autorem veduty je Filip van den Boosche.
Václav hrabě Kolowrat-Liebsteinský 
Detail sochařské výzdoby chrámu

Na místě stál původně gotický farní kostel ze 13. století zasvěcený taktéž Mikuláši z Myry. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1625 získali kostel a sousední domy jezuité,[2] kteří farnost přenesli k sousední románské rotundě sv. Václava. Výstavbu nového chrámu umožnil především velký dar, který 1654 poskytl Václav Libštejnský z Kolovrat (1634–1659), který se zřekl svého majetku, aby mohl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. Veškeré své finance čítající 178 500 zlatých určil na stavbu chrámu sv. Mikuláše a profesního domu v Praze na Malé Straně.[3][4]

Ve druhé polovině 17. století začali jezuité uprostřed náměstí dle projektu Giovanniho Domenica Orsiho budovat nový komplex budov, kterému ustoupila i rotunda sv. Václava. Samotný kostel byl postaven ve dvou etapách v průběhu 18. století.

Z let 1703–1711 pochází západní průčelí, prostor předsíně s kruchtou, kaple sv. Barbory, kaple sv. Anny a dvě pole lodi s bočními kaplemi, provizorně uzavřené zdí. První fáze byla zbudována dle nových, již vrcholně barokně plánů tradičně (od Pelcla) připisované Kryštofu Dientzenhoferovi. Jeho autorství však není doloženo a je nejisté.[5] Kamenické práce prováděl František Santini-Aichel, po jeho smrti v roce 1709 pokračoval Pietro della Torre.[6] V dalších letech pokračovaly práce uvnitř hotové části kostela.

Od roku 1737 byly zahájeny práce na dostavbě kostela pod vedením Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který předložil plány již roku 1728. Bylo vybudováno třetí pole lodi kostela, která byla upravena i v původní části a její strop scelen do složitě tvarovaného podkladu pro fresku. Nový byl také trojlistý závěr kostela s odvážně řešenou kupolí a štíhlá přilehlá věž. V roce 1752, po úmrtí Dientzenhofera na konci roku 1751, již na stavbě kostela i věže probíhaly dokončovací práce. Tvůrčí přínos jeho žáka a zetě, nového vedoucího stavby Anselma Luraga, proto není významný. V následných letech probíhalo dokončení chrámové výzdoby.[7]

Citát

„ Ale zato ten překrásný rozhled! Nad malostranskými střechami, které máte pod nohama, objeví se v překvapivé blízkosti chrám svatého Mikuláše. Se vzdušným, lehkým půvabem, plný barev a světel vznáší se jeho těžký masív k obloze. “
— Jaroslav Seifert[8]

Popis

Chrám tvoří jižní část komplexu bývalého jezuitské profesního domu. Výchozí předloha kostela je hlavní jezuitský vzorový kostel Il Gesù v Římě, jehož konečným architektem byl Giacomo della Porta.

Exteriér

Kostel sv. Mikuláše, hlavní (západní) fasáda
Erb mecenáše výstavby chrámu, Františka Karla hraběte Libštejnského z Kolovrat

Hlavní průčelí chrámu je konvexně-konkávně zvlněné a při pohybu diváka vytváří iluzi pohybující se hmoty. Součástí složitě utvářené fasády jsou dvě dvojice sloupů, balustrády, sochy svatých z dílny Jana Bedřicha Kohla-Severy. Ve výklenku ve štítě je to sv. Mikuláš, na atice sv. Petr a Pavel a jezuitští Ignác a František Xaverský, na balustrádě nad hlavním vchodem církevní otcové ve volných kopiích z konce 19. století. Na štítu nalezneme znak Františka Karla Liebsteinského hraběte z Kolowrat, strýce hlavního mecenáše stavby hraběte Václava, který ze skromnosti nechtěl být se stavbou spojován.[3]

Jižní průčelí je tvořeno vysokým soklem, dvěma patry s pravidelně uspořádanými okny a atikou s neobvyklými trojlistými otvory. Osa křížení kostela je na fasádě jen málo výrazně vyznačena a sochařsky doplněna, v dolním patře sochou Víry a putti s tiárou a mitrou ve výklenku z dílny Ignáce Platzera. Tato dílna osadila i roku 1879 odstraněné sochy na atice,[9] kde je v ose křížení Salvátor od Roberta Platzera z poloviny 19. století.

Východní průčelí z větší části zakrývají přilehlé domy, na nimi na balustrádě Immaculata, sv. Filip a Juda Tadeáš, kopie Platzerových soch od A. Procházky. Severní fasáda s portálem do krypty je skryta ve dvoře profesního domu.

Kupole nad křížením chrámu je posazena na vysoký tambur členěný okny a pilastry s vázami. Plastické členění probíhá i přes dvojplášťovou kupoli, kde zdůrazněno klempířsky a volskými oky, až na lucernu s dekorativně řešeným ochozem. Ozdobně klempířsky zpracovaná střecha lucerny vrcholí zlaceným motivem plamene a Trojice s božím okem. Kopule je stejně vysoká jako sousední věž zvonice kostela.

Interiér

Interiér směrem k oltáři

Vnitřek chrámu sv. Mikuláše představuje nejhonosnější pražský vrcholně barokní interiér.[10] Stěny jsou pokryty umělým mramorem od Jana Hennevogela a stropy nástropními freskami od významných barokních malířů. V lodi se nachází monumentální freska Zázraky a Apoteóza sv. Mikuláše z roku 1760 od Jana Lukáše Krackera. Malbu Oslava sv. Mikuláše za přítomnosti Nejsvětější Trojice a světců na 70 m vysoké kupoli zhotovil František Xaver Palko, který též autorem Svaté Cecílie nad kruchtou. Fresky na klenbách jednotlivých kaplí provedl Josef Kramolín.

Interiér je zdoben dřevěnými sochami pokrytými bílým štukem se zlacenými detaily od Ignáce Františka Platzera. Hlavní oltář s pozlacenou měděnou sochou sv. Mikuláše podle Platzerova návrhu doprovází sochy sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly. K dalšímu vybavení patří i monumentální sochy čtyř církevních učitelů v křížení pod kupolí a sochy světců a vázy na konzolách v lodi. Z Platzerovy dílny také pochází většina soch na bočních oltářích a alegorické sochy nad pedantivy a v tamburu kopule.[10] Rokoková kazatelna je dílem Richarda a Petra Prachnerů.

Obrazy na oltářích v transeptu:

  1. Smrt sv. Josefa : Jan L. Kracker
  2. Navštívení Panny Marie: Jan L. Kracker

Obrazy na bočních oltářích v kaplích na evangelijní straně chrámu:

  1. a) Oslava sv. Barbory: Ludvík Kohl, b) Ukřižování s P. Marií Bolestnou a dušemi v očistci: Karel Škréta
  2. Archanděl Michael porážející ďábla: Francesco Solimena
  3. Vize sv. Ignáce z Loyoly: Ignác Raab
  4. Svatý Alois s dětmi uctívající Nejsvětější Srdce Ježíšovo: Ignác Raab

Obrazy na bočních oltářích v kaplích na epištolní straně chrámu:

  1. Svatá Anna samotřetí: neznámý pražský malíř (z původního chrámu)
  2. Mystické zasnoubení sv. Kateřiny: Ignác Raab
  3. Smrt sv. Františka Xaverského: František X. Palko (ústřední téma Arbesova romaneta Svatý Xaverius)
  4. Svatý Jan Nepomucký udílející almužnu: Ignác Raab

Na jižním ochozu je vystavený rozměrný desetidílný pašijový cyklus závěsných obrazů, důležité pozdní dílo Karla Škréty, pocházející z vedlejšího profesního domu.

Barokní varhany mají více než 4 tisíce píšťal až šest metrů vysokých; hrál na ně Mozart v roce 1787.[11]

Na bočním oltáři vlevo od hlavního oltáře se nachází ve skleněné skřínce kopie sošky Panny Marie Foyenské, zvané Belgická Foy. Originální sošku z pálené hlíny našel v roce 1609 dřevorubec uvnitř dubu, když kácel stromy poblíž vsi Foy-Notre-Dame v Belgii. Této sošce Madony byla zasvěcena 31. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity v letech 1674–1690.

Zvonice

Na jezuitech, kteří v roce 1625 získali původní kostel a sousední domy od Ferdinanda II. v rámci pobělohorských konfiskací pro rekatolizační účely, si malostranští konšelé vymohli stavbu nové zvonice. Jednalo se o náhradu za objekty, které musely ustoupit v rámci realizace jezuitských plánů. Zvonice má zvenčí vlastní vchod s číslem popisným 556 a nad vchodem je znak Malé Strany. Věž je složitě utvářena, jednotlivá patra jsou na principu superpozice řádů a měnících se a zmenšujících půdorysů s konkávním prohnutím a složitě řešenými nárožími. Celek vrcholí hodinami a náročně klempířsky zpracovanou střechou s trojlaločnými okny a vázami. Stavbu zvonice dokončil v roce 1752 Anselmo Lurago. Do roku 1891 ve věži drželi službu obcí placení hlásní – ti měli za úkol oznamovat případné požáry či blížícího se nepřítele. Ve třetím patře věže je zvonová stolice pro tři zvony, ale jen s jedním zvonem. Jmenuje se Mikuláš, má hmotnost 350 kg, je z roku 1526 a ulil jej zvonař Brikcí z Cimperka. Náklady uhradila malostranská obec. V patře nad zvonem byl byt věžníka, který natahoval hodiny, zvonil na zvony, případně ohlašoval pohromy. Na věž příležitostně docházel i věžní trubač. [12]

Za socialismu byla ve věži vybudována pozorovatelna Státní bezpečnosti, z níž bylo možné sledovat jugoslávské a americké velvyslanectví a přístupovou cestu k západoněmeckému velvyslanectví.[12] Poslední zprávy o pozorování z tohoto místa pocházejí z roku 1990.[13] Dne 15. dubna 2010 byla pozorovatelna s krycím názvem „Kajka“ zpřístupněna veřejnosti a nacházela se v ní expozice, která dokumentovala činnost správy sledování StB.[14]

Galerie

  • Malířská výzdoba v kupoli kostela
    Malířská výzdoba v kupoli kostela
  • Nástropní malba lodi iluzivně navazující na architekturu chrámu.
    Nástropní malba lodi iluzivně navazující na architekturu chrámu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Emanuel Poche: Prahou krok za krokem, Praha 1958, s. 40
  2. ↑ https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/123634/SpisyFF_361-2006-1_34.pdf?sequence=1
  3. ↑ a b Libštejnský z Kolowrat v pořadu Cesty víry České televize
  4. ↑ KOLÁČEK, Václav. Václav Kolowrat. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000. 203 s. ISBN 80-86045-46-3. S. 6-16, 200. 
  5. ↑ Vlček (1999), s. 91
  6. ↑ VILÍMKOVÁ, Milada. Stavitelé paláců a chrámů : Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Redakce Jaroslav Vrbenský, Helena Illíková; ilustrace Michal Brix. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1986. 256 s. S. 82. 
  7. ↑ Vlček (1999), s. 92
  8. ↑ SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 398
  9. ↑ Poche (1958), s. 41
  10. ↑ a b Poche (1958), s. 41
  11. ↑ Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně - oficiální web. www.stnicholas.cz [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b LUDVÍK, BEDŘICH. Praha, město věží. Vyd. 1. vyd. Praha: Česká televize, 2009. 349 s. s. ISBN 978-80-7404-026-9. S. 103–108. 
  13. ↑ ČTK. Ve věži chrámu sv. Mikuláše byla zpřístupněna pozorovatelna StB. www.novinky.cz [online]. Novinky.cz, 2010-04-17 [cit. 2010-05-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ Pozorovatelna StB poprvé přístupna veřejnosti [online]. Abscr.cz, 2010-04-15 [cit. 2010-05-01]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Mikuláše_(Malá_Strana)&oldid=19440280“