Slivoň žláznatá
 Slivoň žláznatá | |
|---|---|
.jpg) Slivoň žláznatá, kultivar 'Albiplena' | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Podčeleď | (Amygdaloideae) |
| Rod | slivoň (Prunus) |
| Binomické jméno | |
| Prunus glandulosa Thunb., 1784 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Slivoň žláznatá (Prunus glandulosa) je nevysoký opadavý keř pěstovaný pro své bílé či růžové květy. Vysazuje se jako nenáročná beztrnná dřevina do okrasných zahrad a její kvetoucí ratolesti se používají také jako řezané květiny k výzdobě interiéru. Je rostlinou nenáročnou na půdu a dobře snášející zimní nízké teploty.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Tento druh z širokého rodu slivoň pochází z východní Asie. Původní areál druhu se rozkládá ve střední a jižní Číně, v provinciích An-chuej, Če-ťiang, Fu-ťien, Che-nan, Chu-nan, Chu-pej, Jün-nan, Kuang-si, Kuang-tung, Kuej-čou, S’-čchuan, Šan-tung, Šen-si, Ťiang-su a dále v Severní a Jižní Koreji. Druhotně se na východě kontinentu rozšířil do Japonska a na ruský Dálný východ.
V Evropě, kam byla rostlina dovezená z Číny okolo roku 1835, se však příliš nešířila. Dostala se však do obliby zahradníkům na severoamerickém kontinentu, ve Spojených státech a v Kanadě, kde byla na četných místech vysazována. Docela se jí tam dařilo a koncem 20. století již mnohde roste na opuštěných parcelách jako zplanělá dřevina. Je tomu tak hlavně ve státech Alabama, Iowa, Michigan, Severní Karolína a také za hranicemi v Kanadě v provincii Ontario. V Česku bývá pěstována jen řídce, k vidění je například v Botanické zahradě hlavního města Prahy nebo Botanické zahradě v Teplicích.[3][4][5]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Zpravidla volně vyrůstá v přírodě po okrajích cest, podél plotů, jako hranice na opuštěných místech a nejednou i na místech, kam byla po vyklučení vyvezena. Ráda odnožuje, hlavně po poranění kořene, a proto často při déletrvajícím růstu bez dozoru vytváří houštiny.
Vyhovuje jí zemina raději sušší než často zaplavovaná vodou, v živinami bohatější mívá mohutnější vzrůst. Preferuje půdu spíše vápnitou, při nedostatku vápna trpí chlorózou, obdobně jako při silném převápnění. Často se vyskytuje na suchých kamenitých svazích i mezi skalisky, zhusta na otevřených slunných místech i po okrajích světlých listnatých lesních porostů. Obvykle roste v nadmořské výšce od 800 do 2300 m n. m. V závislosti na stanovišti kvete od konce března až po začátek května.
Keř slivoně žláznaté je v případě silného oslabení, např. po poškození kůry zimním okusem zvěře, zvláště náchylný k intenzivnímu napadení houbami. Nejednou to bývají zástupci rodu václavka (Armillaria) z řádu lupenotvarých (Agaricales). Základní chromozomové číslo druhu x = 8.[1][2][5][6][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Opadavý listnatý keř zaobleného vzhledu, jenž je u země užší a vyrůstá obvykle do výšky 50 až 150 cm, občas i do 200 cm. Jeho letorosty jsou zprvu mírně chlupaté a později se stávají lysými, pupeny bývají asi 1,5 mm velké a jsou kryté tupými šupinkami.
Listy vyrůstají střídavě na asi 0,5 cm dlouhých řapících, jsou podlouhle vejčité až kopinaté, dlouhé od 3 po 9 cm a široké 1 až 2,5 cm, bázi mají klínovitou až tupou a na konci jsou ostré či zahrocené. Po obvodě bývají vroubkovaně pilovité, jejich zuby jsou tupé a žláznaté, na svrchní straně jsou lysé a na spodní jsou podél středních žeber a žilek mírně chlupaté. Šídlovité listeny se žláznatým okrajem jsou dlouhé až 1 cm.
Květy vyrůstají na 1 cm stopkách jednotlivě nebo ve dvoukvětých svazečcích, jsou pětičetné, oboupohlavné, vonné a kvetou při rašení listů. Češule je zvonkovitá, zevně lysá či slabě chlupatá, kališní lístky jsou vejčité, široké až 5 mm, lysé či slabě chlupaté. Korunní lístky jsou bílé nebo růžové, eliptické a velké 8 až 12 mm, jejich drápky jsou načervenalé. Gyneceum květu má jeden plodolist, svrchní semeník je lysý a čnělka nesoucí bliznu je přímá. Četné volné tyčinky mají žluté prašníky s pylem, mezi bázemi semeníku a tyčinek jsou nektaria s nektarem, odměnou pro opylovače, kterým bývá blanokřídlý hmyz.
Květní obal i češule po odkvětu opadají a vajíčko v semeníku dozraje v plod, což je vejčitá poživatelná peckovice velká asi 1 cm. Vyrůstá na žláznaté stopce, na povrchu je hladká, ve zralosti tmavě červená a uvnitř v dužině má velké semeno. Plody se nejčastěji používají konzervované či nakládané v sirupu.[1][2][5][6][7][8][9]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Přestože má rostlina plodná semena, používá se generativní rozmnožování semeny převážně jen při šlechtění nových kultivarů. I přes studenou stratifikaci trvá někdy jejich vyklíčení až osmnáct měsíců.
Množí se proto nejčastěji vegetativně, měkkými bylinnými řízky odebíranými počátkem června nebo řízky z polovyzrálého dřeva s patkou starého od července do srpna, obé za pomoci stimulátoru běžně zakořeňují. Mladé semenáče je vhodné přes prvou zimu pěstovat na chráněném místě a na trvalé stanoviště vysadit až počátkem léta. Keř lze také rozmnožit hřížením, kdy se starší větev přihrne na jaře hlínou, jež se průběžně udržuje mírně vlhká.[1][7][9]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Slivoň žláznatá se nejčastěji pěstuje jako okrasná květina, hlavně vyšlechtěné plnokvěté kultivary. Je to praktické využití genetické odchylky, kdy rostliny místo tyčinek a pestíků mají zmnožené okvětní lístky. Tyto dřeviny se vysazují ve skupinách nebo jako solitéry, případně se z nich vytvářejí živé ploty. Pro pravidelné bohaté kvetení je nutno keř mimo hnojení průběžně zmlazovat, snáší dobře i hluboký řez. Obvykle se pěstují oblíbené plnokvěté kultivary: sněhově bílý 'Alba Plena' a světle růžový 'Rosea Plena'.
Rostlina se někdy pěstuje pro jedlé plody, které však bývají nevalné chuti. Semena a mladé výhonky obsahuje kyanogenní glykosidy, zejména amygdalin obsažený v semenech plodů a prunasin v listech a kůře větviček, které se rozkládají v trávicím traktu a uvolňují kyanid. Tato látka je v malé dávce prospěšná, stimuluje dýchání, zlepšuje trávení a podporuje pocit pohody. Ve větším množství je extrémně jedovatou sloučeninou, která může zapříčinit lapání po dechu, slabost, vzrušení, rozšíření zornic, křeče, selhání dýchání a kóma vedoucí ke smrti.
Listy keře se živí housenky motýla otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), který žije jak ve Spojených státech amerických, tak i v Česku.[6][7][9][10]
Stupeň ohrožení slivoně žláznaté podle IUCN není uveden, nejsou data (DD).[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Dendrologie.cz: Slivoň žláznatá [online]. Petr Horáček a Jaroslav Mencl, rev. 2006-12-31 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c ROHRER, Joseph R. Flora of North America: Prunus glandulosa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POWO: Prunus glandulosa [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2024 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Katalog botanických zahrad Florius: Prunus glandulosa [online]. Unie botanických zahrad ČR, Praha [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c CHUKHINA, I. G. Prunus glandulosa [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU, rev. 2009 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c MOKRIČKOVÁ, Jana. Prunus glandulosa [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Temperate Plants: Prunus glandulosa [online]. Ken Fern, Useful Temperate Plants Database, UK, rev. 2024-10-13 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AL-SHEHBAZ, Ihsan A. Plant Finder: Prunus glandulosa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Plants For a Future: Prunus glandulosa [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prunus glandulosa [online]. NC State University, Raleigh, NC, USA [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RHODES, L.; POLLARD, R. P.; MAXTED, N. IUCN Red List of Threatened Species: Prunus glandulosa [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2014-01-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slivoň žláznatá na Wikimedia Commons 
Taxon Prunus glandulosa ve Wikidruzích
