Přeskočit na obsah

Seznam největších zvonů v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Seznam největších zvonů v Česku uvádí zvony sestupně podle hmotnosti až do hodnoty 3000 kg. U zvonů zhruba od pátého místa je pořadí nejednoznačné, neboť i pro jeden zvon mohlo být publikováno více různých údajů (může jít o odhady, přesné i nepřesné přepočty historických váhových jednotek, obvykle centýřů, údaje reálně zjištěné například při vážení v době válečných rekvizic, nebo historicky správné, ale chybně interpretované – například množství kovu použité k odlití zaměněné za hmotnost zvonu). Část seznamu obsahující zvony pod čtyři tuny pravděpodobně není kompletní.

Existující zvony

[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé zvony

[editovat | editovat zdroj]

Seznam není kompletní.

K významným zvonům, u kterých dostupné prameny neuvádějí hmotnost, ale které mohly dosahovat více než tří tun, patří:

  • Osanna v Hradci Králové, předchůdce zvonu Augustin, zničený požárem 1407[51]
  • Zuzana v Kadani z roku 1507 a stejnojmenný (přelitý) z roku 1512 (zničený požárem 1635), předchůdci Zuzany od Vojtěcha Arnolda a svaté Anny od Karla Bellmanna
  • Bartoloměj v Plzni (cca 4–5 t) z roku 1838 (po požáru věže 6. února 1835)[40] od Václava Pernera, rozbit 1854 z rozmaru arciděkana Antonína Hlavana[36]
  1. ↑ Jméno zvonu se neuvádí. Latinský nápis na zvonu v překladu: Ke cti Boha všemohoucího a jeho rodičky Panny Marie, svatého Tomáše apoštola, slavná knížata Jošt a Prokop ... markrabata moravská, 1393[5]
  2. ↑ Uvedena hmotnost 130 „centů“, pravděpodobně centýřů. 1 centýř = 56 kg, tj. 7280 kg
  3. ↑ Uváděno 5900 kg, 7000 kg, 7200 kg a 140 „centů“
  4. ↑ samotný zvon 4 806 kg, se srdcem a závěsem 5 841 kg
  5. ↑ též uváděno 5000 kg a 5300 kg
  6. ↑ Uváděno „takřka čtyři tuny“, 4 460 kg, 5 000 kg a 5 300 kg
  7. ↑ hmotnost 2286 kg uváděná Dopitovou je zjevně nesprávná (překlep?)
  8. ↑ též uváděno 77 centýřů a 60 liber
  9. ↑ V kronikách uváděno 4 382 kg, v roce 1940 vážením potvrzeno 3 915 kg
  10. 1 2 Též uváděno 3500 kg
  11. ↑ Též uváděno 3500 a 3800 kg
  12. ↑ Též uváděno 2320 kg
  13. ↑ Spotřebováno 3 500 kg zvonoviny, hmotnost se závěsy a srdcem 3 300 kg
  1. ↑ Největší zvon na světě mají v Barmě, archiweb.cz, P. Satrapa, ČTK, 04.03.2007
  2. ↑ Český rozhlas. Největší český zvon. Český rozhlas Vltava [online]. Český rozhlas, 2007?. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-23.
  3. ↑ ŠTEFL, Jiří. V Praze se rozezněl Zvon #9801. Symbolicky nahrazuje zvony, které odvezli nacisté a vyrobili z nich zbraně. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-08-29 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 4 MANOUŠEK, Petr Rudolf. Zvonařství. Praha: Grada Publishing, 2006. 204 s. Dostupné online. ISBN 80-247-1294-6. Kapitola 10.3 Další významné zvony, s. 168.
  5. ↑ FLODROVÁ, Milena. Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů [online]. Rev. 2019-04-29 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online.
  6. ↑ Statutární město Jihlava. Kostel sv. Jakuba Většího [online]. Jihlava, 2020 [cit. 2020-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.
  7. ↑ Dov. Zvon Zuzana [online]. luzs.cz [cit. 2020-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22.
  8. ↑ MAZAL, Jiří. Z historie zvonů farnosti kostla Matky Boží před Týnem v Praze [online]. Staletá Praha, 2013 [cit. 2020-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-20.
  9. ↑ FOŠUM, Jiří. Zvony z produkce Petra Manouška na přelomu 20. a 21. století [online]. 2016 [cit. 2020-06-18]. Dostupné online.
  10. 1 2 Červený. Zvony [online]. Děkanství Hradec Králové [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
  11. 1 2 3 BRANIŠ, Josef. Zvon. In: MRŇÁVEK, Josef. (Osmá) Roční zpráva české realné školy „Matice školské“ v Českých Budějovicích za školní rok 1892. České Budějovice: nákladem vlastním, 1892. S. 24–26.
  12. ↑ HOMOLÁČ, Josef. Kronika projektu Barokní Velehrad [online]. http://www.velehradinfo.cz/, 2015 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online.
  13. ↑ Velehradské zvony [online]. velehradsti-zvonici.webnode.cz [cit. 2020-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-28.
  14. ↑ Farnost Povýšení sv. Kříže Prostějov. Farní kostel Povýšení svatého Kříže [online]. Farnost Povýšení sv. Kříže Prostějov [cit. 2023-05-09]. Dostupné online.
  15. ↑ DOPITOVÁ, Simona. Epigrafické památky města Prostějova. Brno, 2006 [cit. 2023-05-09]. 87 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. PhDr. Helena Krmíčková, Dr. s. 23.
  16. ↑ JOHN, František. Mikulovské zvony. In: sborník Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, 2015. Dostupné online. ISBN 978-80-85088-48-9. S. 140–143.
  17. ↑ PILCOVÁ, Hana. Zvony pro Braboru: Michal a Ludvík zatím mlčí, vrátí jim hlas veřejná sbírka?. Deník [online]. Vltava Labe Media, 2018-08-21 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
  18. 1 2 LUNGA, Radek. Zvony na jihu Čech. In: GAŽI, Martin. Památky jižních Čech. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2015. ISBN 978-80-85033-56-4. Díl 6. S. 143–175.
  19. ↑ LUNGA, Radek; ROHÁČEK, Jiří. Umlčené hlasy 1 [online]. Artefactum / Ústav dějin umění Akademie věd, 2020. S. 20, 692-696. ISBN 978-80-88283-42-3.
  20. ↑ HOSÁK, Ladislav. Vlastivěda moravská: Hustopečský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1924. 224 s. S. 95.
  21. 1 2 BASLEROVÁ, Kateřina. Epigrafické památky mikroregionu Hustopečsko. Brno, 2020 [cit. 2022-06-12]. 364 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. PhDr. Helena Krmíčková, Dr.. s. 183–184.
  22. ↑ obec Kurdějov. Historická místa a zajímavosti [online]. obec Kurdějov [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
  23. ↑ Římskokatolická farnost Město Touškov. Zvony [online]. Římskokatolická farnost Město Touškov [cit. 2020-05-16]. Dostupné online.
  24. ↑ KVAPILOVÁ, Barbora. Zvuk mělnických zvonů se nese 6 kilometrů. Slyšet jsou až v Lužci nad Vltavou. rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2019-09-16 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online.
  25. ↑ Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L. - Zvony a věžní byt [online]. https://svjankrtitel.estranky.cz [cit. 2020-05-15]. Dostupné online.
  26. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1885. Dostupné online. Kapitola Hora Kutná, s. 30, 43, 45, 48, 52, 54, 60, 66, 73.
  27. ↑ ŠAFHAUSER, Roman. Zvonu na Novoměstské radnici chybí srdce, nezvoní už dvě stě let. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2016-05-29 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online.
  28. ↑ NOVÁ, Eliška. Nové Město hledá nové srdce. Lidové noviny. 2018-05-05, roč. XXXI, čís. 104, s. 4.
  29. ↑ Chodsko.net. Horšovský Týn - zvonice [online]. Ing. Josef Johánek, Domažlice [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
  30. 1 2 3 4 5 ŠOPEK, Čenda. Smutný osud zvonu Maria. Z historie zvonů na věži olomouckého kostela sv. Mořice. olomoucky.rej.cz [online]. Olomoucký REJ, 2017-01-21 [cit. 2023-05-08]. Dostupné online.
  31. 1 2 Muzeum Jindřichohradecka. Historický vývoj objektu [online]. Muzeum Jindřichohradecka [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  32. ↑ O zvonu jménem Kňour. Hradec žije [online]. Hradec žije, 2020-04-28 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online.
  33. ↑ Oblastní muzeum a galerie v Mostě. Oblastní muzeum a galerie v Mostě na Facebooku [online]. Oblastní muzeum a galerie v Mostě, 2021-12-08 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online.
  34. 1 2 PERNER, Rudolf. Bronzové zvony. Hlas lidu. 1936-06-26, roč. 30, čís. 108, s. 15.
  35. ↑ Polná. Polenská encyklopedie - Zvon „velký“ [online]. mesto-polna.cz [cit. 2022-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-18.
  36. 1 2 VESELÁ, Dana. Plzeňané se poprvé složili na zvony už před 180 lety. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2015-02-05 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online.
  37. ↑ Zvony. Praha 7 - Holešovice, 2012 [cit. 2022-01-17]. 54 s. školní projekt. Gymnázium Přírodní škola. Vedoucí práce Vít Novotný, Magdalena Bartáková. s. 19. Dostupné online.
  38. 1 2 ŠTROBL, Miroslav. Osudy zvonů kostela sv. Jakuba v Kutné Hoř. dobryinfo.cz [online]. Dobrý INFO, 2016-09-20 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
  39. ↑ Historie zvonů kostela sv. Jakuba aneb Co je na logu. Zvon pro Jakuba [online]. Farnost Kutná Hora, 2016-07-13 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
  40. 1 2 Zvon pro Bartoloměje. Zvon pro Bartoloměje - Historie [online]. katedralaplzen.org [cit. 2022-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  41. ↑ Desítky zvonů z věží zmizely nadobro. E15.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s. [cit. 2022-01-07]. Dostupné online.
  42. ↑ Polná. Polenská encyklopedie - Zvony věže Tábor [online]. mesto-polna.cz [cit. 2022-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-17.
  43. ↑ ŠERÝCH, Anna. Petr Rudolf Manoušek: Každý zvon má svůj vlastní příběh. Opera+ [online]. Opera PLUS, 2019-12-21 [cit. 2022-01-07]. Dostupné online.
  44. ↑ NOVÁK, Pavel; VÁCHA, Petr. Kutnohorské zvony, zvonaři a zvoníci. Obzory Kutnohorska [online]. Sicco s.r.o., 2017-01-03 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
  45. ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloš. Zvonaři, kostelní zvony a jejich osudy na území historického Loketska a českého Chebska. Praha, 2021 [cit. 2022-01-18]. 72 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Petr Kubín. s. 31. Dostupné online.
  46. ↑ MAZAL, Jiří. Z historie zvonů farnosti kostela Matky Boží před Týnem v Praze. In: Staletá Praha. Praha: [s.n.], 2013. ISSN 0231-6056. Ročník / číslo XXIX / 1. S. 35.
  47. ↑ Římskokatolická farnost Svatý Kopeček u Olomouce. Zvony [online]. svatykopecek.cz [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-18.
  48. ↑ JOHN, František. Svatokopecké zvony [online]. frantisekjohn.cz, 2007 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online.
  49. ↑ NECHVÁTAL, Bořivoj. Zvony, zvonice a zvonkohra na Vyšehradě. In: Macháček Jiří, Kouřil Pavel. Archaeologia historica. 45 / 1., ročník / číslo vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2020. ISSN 0231-5823. S. 284.
  50. ↑ Bazilika sv. Petra a Pavla, obraz „Dešťové“ madony, kaple P. Marie Šancovské, chrámový betlém, historie zvonů v bazilice, historie varhan. (Archivovaná kopie) [online]. Vyšehradská kapitula [cit. 2023-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  51. ↑ ZAP, Karel Vladislav. Biskupský hlavní chrám sv. Ducha v Králové Hradci. In: ZAP, Karel Vladislav. Památky archaeologické a místopisné. Praha: Matice česká, 1859. Díl III. S. 181.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]