Tomáš Jaroš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tomáš Jaroš
NarozeníBrno
Povolánízvonař a hudebník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Zvon Zikmund

Tomáš Jaroš z Brna (asi 15001570) byl pražský zvonař, puškař a kovolijec 16. století. Mezi jeho nejznámější díla patří zvon Zikmund z roku 1549 v katedrále sv. Víta na Pražském hradu a Zpívající fontána, navržená italským sochařem Francescem Terzem, umístěná v Královské zahradě.

Údaje o životě[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Jaroš se narodil v Brně na počátku 16. století. Působil ve Vídni jako kovolijec a puškař. Z Vídně byl odvolán Ferdinandem I. Habsburským, který ho dne 2. listopadu 1543 jmenoval královským puškařem zbrojnice na Pražském hradu. Jeho roční plat činil 120 zlatých rýnských. V Praze měl Tomáš Jaroš na Malé Straně dílnu s tovaryši a učedníky a byl členem cechu konvářského. V r. 1547 mu byla, jako přednímu pražskému kovolijci, svěřena zakázka na výrobu velkého zvonu pro katedrálu sv. Víta náhradou za zvon, který byl zničen při požáru Pražského hradu v roce 1541. Nejvýznamnějším dílem Tomáše Jaroše je odlití Zpívající fontány. Posouzení modelu Franceska Terzia z hlediska realizace a vypracování rozpočtu (jakož i pozdější ulití této kašny) mu nařídil arcivédoda Ferdinand dne 9. prosince 1562 dopisem z Křivoklátu. Při službě u dvora musel být Jaroš neustále k dispozici. Malé zakázky nebývaly zapisovány, ale z roku 1566 existuje zápis, že k pohřbu Ferdinanda I. zhotovil puškař Tomáš Jaroš korunu českou, uherskou, jablko a žezlo – a za tuto práci dostal zaplaceno 44 zlatých rýnských a 20 krejcarů. Puškař Tomáš Jaroš odlil značný počet polních děl pro císařské vojsko. (Jeden frangment Jarošova děla ulitého v roce 1547 je uložen v muzeu v Budapešti.) V roce 1569 se Jaroš vydal na rozkaz Maxmiliána II. do Košic, aby odléval děla proti vojskům Jana Zikmunda Zápolského. Poslední zpráva o Jarošovi je z jara 1570, v tomto roce patrně v Uhrách zemřel.[1]

Už v roce 1570 prosí Jarošův německý tovaryš Wolf Hofprugger (Hofpruker) o jeho místo dvorského puškaře. Na zkoušku musel už v roce 1570 zhotovit pušku „singerin", a přestože se mu dílo nezdařilo, práci královského puškaře v roce 1571 dostal.

Vdova Barbora Jarošová se ještě dlouhá léta domáhala na královské komoře o doplatek nákladů na formování a odlití Zpívající fontány, jenž činil 1770 kop a 11 bílých grošů. Tato částka nebyla královskou komorou vyplacena v plné výši.

Zpívající fontána[editovat | editovat zdroj]

Zpívající fontána

Zpívající fontána z Královské zahradě Pražského hradu představuje hlavní Jarošovo dílo. Vytvářel ji s přestávkami v letech 15621568. Bronzová fontána je bohatě zdobena figurálními motivy. Jedním z Jarošových pomocníků na fontáně byl Vavřinec Křička z Bítyšky.

Charakteristika zvonů[editovat | editovat zdroj]

  • Na zvonech užívá nápisy v latině a v němčině. Češtinu užívá zcela výjimečně.
  • Často používá legendu: VOX MEA – VOX VITAE – VOS VOCO – AD SACRA VENITE. Tj. Hlas můj – hlas života – vás volám- ke mši pojďte.
  • Užívá výhradně humanistickou majuskuli.
  • Zavedl některé nové prvky do výzdoby zvonů, v českých zemích do té doby neznámé:
    • Tabulky s nápisy. Před Jarošem se nápisy psaly pouze do pásů kolem čepce.
    • Ucha s maskarony. Před Jarošem byla ucha koruny zdobená pouze výžlabky, pletenci apod. nebo zcela nezdobená.
    • Otisky mincí.

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Rok Obec (okres) Objekt Zdroj
1548 Hradčany (Praha) katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Mádl – zvon Zikmund
Litomyšl (Svitavy) kostel Povýšení sv. Kříže Winter
1549 Čistá (Rakovník) zvonice kostela sv. Václava Smolík
1550 Hradčany (Praha) kostel sv. Jiří Kybalová
Nové Město (Praha) kostel sv. Klimenta Rybička
Jesenice (Příbram) kostel Nejsvětější Trojice Vlasák[2]
Ročov (Louny) kostel Nanebevzetí Panny Marie Matějka: Soupis II
1552 Hradčany (Praha) katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Podlaha: Soupis I[3]
Budyně nad Ohří (Litoměřice) kostel Panny Marie Sněžné Matějka: Soupis IV
Dubany (Litoměřice) kostel sv. Petra a Pavla Matějka: Soupis IV
Uhříněves (Praha) kostel Všech Svatých Chytil
1553 Praha kostel sv. Prokopa Winter
Nebužely (Mělník) kostel sv. Jiljí Podlaha: Soupis VI[4]
Peruc (Louny) kostel sv. Petra a Pavla Matějka: Soupis II
Radouň (Mělník) kostel sv. Havla Winter
Staré Město (Praha) kostel Panny Marie před Týnem Zap: Týnský chrám
1554 Horní Krupka (Teplice) zvonička signatura na zvonu
Litoměřice kostel Všech Svatých Luksch[5]
Ústí nad Labem kostel sv. Vojtěcha podobnost s jinými zvony[6]
Chyšky (Písek) kostel sv. Prokopa Podlaha: Soupis V
Řisuty (Kladno) zvonice kostela sv. Jakuba Velc: Soupis XX
1555 Počepice (Příbram) kostel sv. Jana Křtitele Vlasák
1556 Hradčany (Praha) katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Podlaha: Soupis I – zvon Dominik
Stará Boleslav (Praha – východ) kostel sv. Václava Zap: Stará Boleslav[7]
Mýto (Rokycany) kostel sv. Štěpána Pamětní síň Mýto
1560 Veclov (Rakovník) kostel Všech Svatých Cechner: Soupis XXXIX
1562 Libotenice (Litoměřice) zvonice kostela sv. Kateřiny Matějka: Soupis IV
1568 Jílové u Prahy (Praha – západ) kostel sv. Vojtěcha Zap: Jílové
Slatina (Litoměřice) kostel sv. Jana Nepomuckého Chytil[8]
???[9] Doksany (Litoměřice) kostel Narození Panny Marie Soupis IV. Podobnost s jinými zvony.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Digitální knihovna Kramerius. kramerius5.nkp.cz [online]. [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. 
  2. Zřejmě totožný s nezvěstným zvonem z kaple sv. Vojtěcha v Nedrahovicích.
  3. Dva hodinové cymbály.
  4. Nejistý rok.
  5. Hodinový cymbál.
  6. Nejisté autorství, původně se nacházel v kostele sv. Mikuláše v Třebušíně.
  7. Nejisté autorství.
  8. Nejisté autorství.
  9. Rok výroby není znám.
  10. Nejisté autorství.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých XXXIX - Rakovnicko II. Praha: [s.n.], 1913. 
  • CHYTIL, K. Mistr Tomáš Jaroš z Brna. IN: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění, Praha 1917, s. 20 – 28.
  • KOULA, J. Zbytek děla Jarošova. IN: Památky archeologické a místopisné 1896, s. 325 – 328.
  • KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 
  • LUKSCH, V. Památky okresu Litoměřice I. Rukopis, Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích, s. 108.
  • MÁDL, Karel B. Velký zvon u svatého Víta v Praze. IN: Památky archaeologické a místopisné XVI / 1893, s. 689-715.
  • MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých II – Lounsko. Praha: [s.n.], 1897. 
  • MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých IV – Roudnicko. Praha: [s.n.], 1898. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Jaroš, Tomáš.
  • PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých : Metropolitní chrám svatého Víta. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. 
  • PODLAHA, Antonín a kolektiv. Soupis památek historických a uměleckých V - Milevsko. Praha: [s.n.], 1898. 
  • PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých VI - Mělnicko. Praha: [s.n.], 1899. 
  • RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886. 
  • SMOLÍK SLATINSKÝ, Frant. Kříč a bývalé panství Kříčské v Plzeňsku. IN: Památky archeologické a místopisné 1874, s. 41 – 56.
  • STREIT, Jiří. Divy staré Prahy. Praha: Mladá fronta, 1960, s. 169–171.
  • VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých XX – Slánsko. Praha: [s.n.], 1904. 
  • VLASÁK, Antonín Norbert. Hrad Vysoký Chlumec a jeho okolí. IN: Památky archeologické a místopisné 1858, s. 49 – 58.
  • WINTER, Zikmund. Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909. Dostupné online. Kapitola V. Kovolijci, s. 354. 
  • ZAP, Karel Vladislav. Jílové. IN: Památky archeologické a místopisné I, s. 200 – 210.
  • ZAP, Karel Vladislav. Stará Boleslav a její poutnický chrám Panny Marie. IN: Památky archeologické a místopisné 1858, s. 15.
  • ZAP, Karel Vladislav. Týnský chrám, hlavní farní kostel Starého města Pražského. IN: Památky archeologické a místopisné 1855 / I, s. 109.