V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Richard Morawetz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Richard Morawetz
Narození 22. května 1881
Úpice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. října 1965 (ve věku 84 let)
Toronto
KanadaKanada Kanada
Alma mater Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola Liberec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
syn Oskar Moravec

Richard Morawetz (22. května 1881 Úpice, Rakousko-Uhersko18. října 1965 Toronto,[1] Kanada) byl rakousko-uherský a československý průmyslník, velkostatkář a mecenáš umění[2] židovského původu. Za první republiky patřil k významným osobnostem hospodářského života, v roce 1939 emigroval do Kanady.


Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn továrníka Ludwiga Morawetze (1841-1901) v Úpici, kde se rodina od konce 18. století prosazovala v různých oborech průmyslové výroby a podnikání. Absolvoval Vyšší průmyslovou školu v Liberci a spolu se starším bratrem Moritzem se od mládí zapojil do vedení rodinných podniků, kterými byla Úpická prádelna a tkalcovna juty. Morawetzové patřili k předním producentům textilu ve východních Čechách. Ke svým textilním továrnám připojovali i další průmyslové aktivity jako kamenouhelné doly nebo elektrárny.

Podnikání a veřejné aktivity[editovat | editovat zdroj]

V letech 1902-1911 podnikl několik studijních cest do Velké Británie, Spojených států amerických a jihovýchodní Asie, své poznatky poté publikoval v novinových článcích a na přednáškách. Zkušenosti z ciziny promítl i do charitativních počinů, již v roce 1907 zřídil v Úpici pro děti svých dělníků mateřskou školu.[2] Téhož roku koupil v Úpici na náměstí jeden z nejhonosnějších domů (dnes Masarykovo náměstí č. p. 11), který byl pak jeho sídlem až do roku 1939. Po vzniku Československa se podílel na organizování hospodářského života, zastával funkce v Československé textilní komisi, Státním úřadu statistickém, působil také na ministerstvu obchodu. Nadále publikoval v tisku. Z jeho článků a společenských kontaktů vyplývala jeho pravicová orientace, i když se v politice neangažoval. K jeho dlouholetým přátelům patřil Jaroslav Preiss. Od počátku 20. století udržoval také kontakty s rodinu Masaryků a Tomáš Garrigue Masaryk byl při návštěvě Úpice v červenci 1921 ubytován v jeho domě na náměstí.

Velkostatkář a mecenáš[editovat | editovat zdroj]

Vysoké výnosy z textilního podnikání mu umožnily zakoupit několik velkostatků na Vysočině. V roce 1914 koupil za dva a půl miliónu korun velkostatek ve Světlé nad Sázavou, krátce nato za další dva milióny přikoupil další pozemky Bačkově a Novém Dvoře, vytvořil tím pozemkový celek o rozloze 3 500 hektarů půdy. Ve Světlé se angažoval v podpoře židovské komunity, díky podmínkám kupních smluv, ale převzal i patronát nad čtyřmi katolickými kostely. Na zámku ve Zboží zřídil za první světové války lazaret, což mu vyneslo vyznamenání od Červeného kříže. Novým sídlem rodiny se měl stát zámek ve Světlé a tomu byly podřízeny stavební úpravy podniknuté během první světové války. Nakonec ale rodina shledala rozsáhlý zámek jako nepraktický a v roce 1920 se natrvalo přestěhovala zpět do Úpice.

Díky svým aktivitám v podnikání a charitě se od počátku 20. století pohyboval i v prostředí umělců. Během několika desetiletí vytvořil uměleckou sbírku. Ta zahrnovala například kolekci holandského malířství 17. století, dále pak grafiky a malby českých umělců jako byl Mikoláš Aleš či Josef Lada. Morawetzova sbírka obsahovala dále bronzové plastiky, orientální nádoby a soubor starých tisků a knih, v němž nechyběla četná díla českých autorů Svatopluka Čecha, Boženy Němcové, Jaroslava Vrchlického atd. V roce 1918 finančně podpořil archeologický průzkum hradu Lipnice nas Sázavou.

Odchod z Československa[editovat | editovat zdroj]

Ještě při anšlusu Rakouska si mohl dovolit intervenovat za své židovské příbuzné ve Vídni a s odkazem na jeho vlastenectví jej podpořily významné osobnosti, například Přemysl Šámal. Po rychlém vývoji dalších událostí se nakonec sám rozhodl k odchodu z Evropy a koncem března 1939 emigroval do Kanady, kde znovu začal podnikat. Jeho opuštěný majetek v protektorátu vzápětí přešel do německé správy.

Po druhé světové válce prošel jeho majetek složitým procesem. Do Československa se již nevrátil, jeho zájmy zastupoval až do roku 1953 pražský advokát Miloš Kočka. Mohl doložit své československé občanství z roku 1930 i újmu ze strany německé okupace, takže majetek mu byl v roce 1945 vrácen, ale po několika dalších majetkoprávních změnách byl nakonec zestátněn v květnu 1948.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 se oženil s Fridou Glaserovou (1894-1997), dcerou továrníka a předsedy židovské náboženské obce v Praze, Adolfa Glasera. Z jejich potomstva vynikl syn Herbert (*1915), kanadský chemik a autor pamětí Mých devadesát let, které v roce 2008 vyšly i v Česku. Jako hudební skladatel se prosadil mladší syn Oskar (1917-2007), který v roce 1957 navštívil Československo, později v restituci získal otcovy umělecké sbírky (1996). Část z nich pak převzala Národní galerie v Praze, část sbírek s hudební tematikou v roce 2004 zakoupilo Národní muzeum za tři milióny korun.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOŘEJŠ, Miloš: Arizace pozemkového majetku židovských elit v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu rodiny Morawetzů, in: Šlechticův žid – Žid šlechticem; Ostrava, 2015 ISBN 978-80-7464-730-7
  • ANDĚL, Rudolf a kol: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 1989

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.geni.com/people/Richard-Morawetz/6000000010608281011
  2. a b http://www.euro.cz/byznys/tkalcovali-tkalci-884298