Oxid hořečnatý
| oxid hořečnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | oxid hořečnatý |
| Triviální název | pálená magnézie |
| Anglický název | Magnesium oxide |
| Německý název | Magnesiumoxid |
| Sumární vzorec | MgO |
| Vzhled | bílý krystalický prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1309-48-4 |
| PubChem | 14792 |
| SMILES | [Mg](=O) |
| Číslo RTECS | OM3850000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 40,304 g/mol |
| Teplota tání | 2 800 °C |
| Teplota varu | 3 600 °C |
| Hustota | 3,576 g/cm³ 3,55–3,68 g/cm³ (makrokrystalický) |
| Index lomu | nD= 1,736 |
| Tvrdost | 5,5 (makrokrystalický) |
| Rozpustnost ve vodě | 0,000 62 g/100 ml (0 °C) 0,008 6 g/100 ml (30 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny |
| Relativní permitivita εr | 8,2 |
| Součinitel tepelné vodivosti | 36,7 Wm−1K−1 (37,8 °C) 31,8 Wm−1K−1 (93,3 °C) 27,7 Wm−1K−1 (149 °C) makrokrystalický 46,2 Wm−1K−1 (37,8 °C) 38,9 Wm−1K−1 (93,3 °C) 33,7 Wm−1K−1 (149 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −2,522×10−6 cm3g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kubická plošně centrovaná (makrokrystalický) |
| Hrana krystalové mřížky | makrokrystalický a= 421,2 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −598,26 kJ/mol −601,99 kJ/mol (makrokrystalický) |
| Standardní molární entropie S° | 27,9 JK−1mol−1 27,0 JK−1mol−1 (makrokrystalický) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −566,24 kJ/mol −569,71 kJ/mol (makrokrystalický) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,935 JK−1g−1 0,922 JK−1g−1 (makrokrystalický) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R36, R37, R38 |
| NFPA 704 |  0
1
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid hořečnatý je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec je MgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se síranem barnatým látkou s nejvyšší odrazivostí (96–98%).[zdroj?!]
Použití
[editovat | editovat zdroj]- V medicíně je oxid hořečnatý používán jako antacidum při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a laxativum.
- Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
- Je používán jako elektrický izolant.
- Je používám ve stavebnictví jako součást hořečnatých pojiv (zejména tzv. Sorelova cementu) s protipožárním účinkem.
- Je používán sportovci (atlety, horolezci, gymnasty, vzpěrači) pro zamezení pocení rukou.
- Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží chromany.
- Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např. Prolux Arktik (Primalex Polar používá síran barnatý - BaSO4)).
Rizika
[editovat | editovat zdroj]Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození plic.[zdroj?] Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid hořečnatý na Wikimedia Commons
