Grignardova reakce
Grignardova reakce, pojmenovaná po francouzském chemikovi Victoru Grignardovi, je reakce alkyl- nebo arylmagnesiumhalogenidů s elektrofilními sloučeninami, například karbonylovými.
Jejím výsledkem je tvorba nových vazeb uhlík-uhlík, ale i vazeb uhlíku s heteroatomy, např. s fosforem nebo křemíkem.[1] [2][3] Je proto velmi často využívána v organické syntéze.
Za objev Grignardových činidel a jejich chemických reakcí získal Victor Grignard v roce 1912 Nobelovu cenu. Jejich nevýhodou je, že snadno reagují s protickými rozpouštědly jako je voda, se sloučeninami obsahujícími kyselé atomy vodíku, jako jsou alkoholy nebo aminy, a s kyslíkem. Při jejich přípravě i reakcích je proto třeba vyloučit přítomnost vody i kyslíku. Jako rozpouštědla se obvykle používají bezvodé ethery, hlavně diethylether nebo tetrahydrofuran. Volné elektrony kyslíkových atomů v těchto etherech totiž Grignardovo činidlo stabilizují. Adice Grignardova činidla ke karbonylové skupině probíhá obvykle přes šestičlenný přechodový stav: [4]
Příprava Grignardových činidel[editovat | editovat zdroj]
Grignardova činidla se připravují přidáváním alkyl- nebo arylhalogenidů (jodidů, bromidů nebo chloridů) do suspenze kovového hořčíku v etherech, nejlépe v ochranné atmosféře dusíku nebo argonu. Reakce často začíná neochotně, takže je vhodné povrch hořčíku aktivovat např. jodem nebo 1,2-dibromethanem. Mnoho Grignardových činidel dnes není třeba připravovat, protože jsou komerčně dostupná.
Reakce Grignardových činidel[editovat | editovat zdroj]
Reakce s karbonylovými sloučeninami shrnuje následující schema:
Grignardova činidla reagují i s různými dalšími elektrofilními sloučeninami:
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grignard reaction na anglické Wikipedii.
- ↑ Grignard, V.. Sur quelques nouvelles combinaisons organométaliques du magnésium et leur applicatione à des synthèses d'alcools et d'hydrocabures. Compt. Rend.. 1900, roč. 130, s. 1322–1325. Dostupné online.
- ↑ SHIRLEY, D. A. Org. React. 1954, roč. 8, s. 28–58.
- ↑ HURYN, D. M. Comp. Org. Syn. 1991, roč. 1, s. 49–75.
- ↑ MARUYAMA, K.; KATAGIRI, T. Mechanism of the Grignard reaction. J. Phys. Org. Chem. 1989, roč. 2, s. 205. DOI 10.1002/poc.610020303.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grignardova reakce na Wikimedia Commons
