Oxid cínatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Oxid cínatý
bezvodý oxid cínatý
bezvodý oxid cínatý
hydrát oxidu cínatého
hydrát oxidu cínatého
Obecné
Systematický název Oxid cínatý
Anglický název Tin(II) oxide
Německý název Zinn(II)-oxid
Sumární vzorec SnO
Vzhled Černý nebo červený prášek
bílý prášek (hydrát)
Identifikace
Registrační číslo CAS
SMILES [Sn-]#[O+]
Číslo RTECS XQ3700000
Vlastnosti
Molární hmotnost 134,69 g/mol
Teplota tání 1 080 °C
Teplota varu 1 427 °C
Teplota rozkladu 550 °C (na vzduchu, oxidace na SnO2)
Hustota 6,446 g/cm3 (0 °C)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
Měrná magnetická susceptibilita −1,76×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura čtverečná
kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky čtverečná
a= 379,6 pm
c= 481,6 pm
kosočtverečná
a= 500 pm
b= 572 pm
c= 1 112 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −286 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 196 J/g
Entalpie varu ΔHv 1 865 J/g
Standardní molární entropie S° 56,5 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −257 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,329 1 JK−1g−1
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid cínatý (SnO) je společně s oxidem cíničitým jedním ze dvou oxidů cínu, cín je v něm přítomen v oxidačním čísle II. Vzniká mimo jiné žíháním cínu: 2 Sn + O2 → 2 SnO (touto reakcí Antoine Lavoisier dokázal platnost zákona o zachování hmotnosti).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.