Myšice temnopásá
Myšice temnopásá | |
---|---|
Myšice temnopásá | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hlodavci (Rodentia) |
Podřád | myšovci (Myomorpha) |
Čeleď | myšovití (Muridae) |
Rod | myšice (Apodemus) |
Binomické jméno | |
Apodemus agrarius (Pallas, 1771) | |
Rozšíření myšice temnopásé
celoroční výskyt
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Myšice temnopásá (Apodemus agrarius) je menší myšovitý hlodavec, o málo větší než myš domácí. Žije především ve vlhčích oblastech, ale také na polích a u okrajů lesa. Je rozšířena ve střední a východní Evropě od Německa až po Kavkaz. Druhou izolovanou oblastí rozšíření je Dálný východ. V Česku žije na severní a střední Moravě a v severních oblastech Čech.
Po hřbetě této myšice se od hlavy až k ocasu táhne 2–3 mm široký tmavý pruh.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Svrchní strana těla myšice temnopásé je rezavě hnědá až žlutohnědá.[2] Břicho má výrazně světlé – šedohnědé až do bíla. Délka těla je 70–125 mm, ocas má o trochu kratší než tělo. Váží 15–40 g.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Myšice temnopásá je kromě českých zemí rozšířena prakticky v celé střední a východní Evropě. Na západě zasahuje až do severoněmeckých nížin a do severní Itálie. Dále žije ve všech zemích střední a východní Evropy včetně celého Balkánu, pobaltských států a Ruska.[3] Zde zasahuje až do Kavkazu a do zakavkazských republik. Oblast výskytu pokrývá děle Sibiř až po Bajkal, část Kazachstánu a Kyrgyzstánu a přilehlé oblasti Číny a Mongolska.
Druhou oblastí myšice temnopásé je východní Asie: žije v Číně (především Mandžusku), na Tchaj-wan, v Koreji a na ruském Dálném východě v oblasti ohraničené na jihu 25. stupněm severní šířky.[4]
Rozšíření v Česku
[editovat | editovat zdroj]V Česku se myšice temnopásá dlouhodobě vyskytuje především na celé severní Moravě, přibližné severně od Olomouce.[2] V období po druhé světové válce se rozšířila i dále na jih – především na Vsetínsko a Kroměřížsko a také do okolí Brna. Nejnověji byla nalezena i v okolí Hodonína a Znojma, i když zde již, stejně jako u Brna, jde jen o ostrůvkovitý výskyt.
V Čechách se vyskytuje jen na severu od Teplicka přes Českolipsko až k Liberecku. Ostrůvkovitě se pak vyskytuje na Chebsku, v Krušných horách, ve východním Podkrkonoší a v Broumovském výběžku. Dřívější literární záznamy o nálezech z jiných částí Čech, především z Českobudějovické pánve, nejsou spolehlivě doložené.[2]
Na Dálném východě je velmi hojná; v Evropě už výrazněji méně. Její populační hustota zde kolísá mezi 5 a 50 jedinci na hektar.[4] V rocích populační exploze je počet zvířat výrazně vyšší, ale v Evropě nebyla od roku 1970 žádná takové exploze zaznamenána.
Prostředí
[editovat | editovat zdroj]Myšice temnopásá žije v otevřené krajině. S oblibou vyhledává vlhčí stanoviště (rákosí), ale stejně často ji lze nalézt i na polích, na mezích a na okrajích menších lesíků,[2] ale i na okrajích zahrad nebo městských parků.[4] Proniká do okolí lidských sídlišť a přizpůsobí se i životu v menších vesnicích.
Nejvíce se vyskytuje v nížinách, ale ostrůvkovitě žije i ve vyšších polohách: v Krušných horách a Jeseníkách až do 800 m n. m., v Krkonoších i nad 1000 m. V Evropě byla nejvýše nalezena v Severní Makedonii – 1750 m.[4]
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]Žije v nehlubokých norách, které si vyhrabává celá skupina jedinců. Obvykle mívají dva vchody.[5] Je aktivní hlavně za soumraku, ale i ve dne.[2] Neskáče a nešplhá tak dobře, jako myšice lesní a myšice křovinná.[6] Na zimu se stěhuje do stohů nebo do budov.
Rozmnožuje se od dubna do října. Po 3 týdnech březosti přivádějí samice na svět 4–9 mláďat. Ta jsou 14 dní kojena; pohlavně dospívají ve 2 měsících. V jednom roce mívá samice 2–3 vrhy.
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Myšice temnopásá je všežravá. Rostlinná potrava však u ní převažuje – požírá hlavně semena pěstovaných rostlin, plevelů, jejich zelené části i kořínky. Z živočichů se živí larvami hmyzu i dalšími drobnými bezobratlými (pavouky, žížalami).[2]
Nemoci
[editovat | editovat zdroj]Myšice je přenašečem některých patogenů – z jedince odchyceného v roce 1976 v jižní Koreji u řeky Hantaan byl poprvé izolován hantavirus.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e f ANDĚRA, Miloš. Profil taxonu myšice temnopásá [online]. BioLib [cit. 2010-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Fauna Europaea [online]. 2009 [cit. 2010-01-18]. Kapitola Apodemus agrarius - Distribution. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-01. (anglicky)
- ↑ a b c d MITCHEL-JONES, A. J., a kol. The Atlas of European Mammals. London: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-85661-130-1. Kapitola Apodemus agrarius, s. 266. (anglicky)
- ↑ GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha: Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Myšice temnopásá, s. 322.
- ↑ HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha: Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 233–234.
- ↑ Port [online]. Česká televize, 2009-02-21 [cit. 2010-08-29]. Kapitola Hantavirus – zákeřná nákaza. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Anděra Miloš, Horáček Ivan (2005): Poznáváme naše savce. Sobotales, Praha
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu myšice temnopásá na Wikimedia Commons
- Galerie myšice temnopásá na Wikimedia Commons
- Taxon Apodemus agrarius ve Wikidruzích