Přeskočit na obsah

Marie Antonie Španělská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Antonie Španělská
Infantka španělská, královna sardinská
Portrét
Portrét infantky Marie Antonie
Doba vlády20. února 177319. září 1785
Úplné jménoMarie Antonie Fernanda Bourbonská
Narození17. listopadu 1729
Alcázar, Sevilla
Úmrtí19. září 1785 (ve věku 55 let)
Hrad Moncalieri, Turín
PohřbenaBazilika Superga, Turín
Sňatek27. dubna 1882
ManželViktor Amadeus III.
PotomciKarel Emanuel
Marie Josefína
Marie Tereza
Marie Anna
Viktor Emanuel
Mořic
Marie Karolína
Karel Felix
Josef
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecFilip V. Španělský
MatkaAlžběta Parmská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Antonie Španělská (celým jménem Marie Antonie Fernanda Bourbonská, 17. listopadu 1729, Alcázar, Sevilla19. září 1785, hrad Moncalieri, Turín) byla španělská infantka, dcera španělského krále Filipa V. a sňatkem s Viktorem Amadeem i sardinská královna. Byla matkou tří posledních sardinských králů z rodů Savojských.

Marie Antonie s rodinou, zleva: bratr Ludvík Antonín, matka Alžběta, bratr Filip, švagrová Luisa Alžběta, sestra Marie Tereza Rafaela, Marie Antonie a švagrové Marie Amálie

Marie Antonie se narodila 17. listopadu 1729 v královském paláci Alcázar v Seville jako nejmladší dcera španělského krále Filipa V. a jeho druhé manželky Alžběty Parmské. V době jejího narození byla situace ve Španělsku nestálá, právě probíhaly i přípravy na podepsání mírové smlouvy v Seville, která měla ukončit Anglo-španělskou válku.[1] Několik let strávila Marie Antonie v Seville, nicméně, již roku 1733 se královská rodina přesunula do Madridu.[2] Poslední dcera Filipa V. se původně narodila pouze jako Marie Antonie, ale na počest bratra a pozdějšího španělského krále získala i třetí jméno Ferdinanda. Již od narození měla titul španělské infantky, což je obdoba titulu princezny v jiných evropských zemích.

Mariini rodiče současně plánovaly dva sňatky: sňatek její s francouzským dauphinem Ludvíkem a zároveň i sňatek Mariina bratra Filipa s dauphinovou sestrou Luisou Alžbětou. Se sňatkem Marie a dauphina Ludvíka souhlasili všichni členové rodiny, ale její matka Alžběta si přála, aby se její dcera provdala ve zralejším věku; zásnuby tedy byly posunuty. Mezitím se o mladou Marii Antonii ucházel například pozdější saský kurfiřt Fridrich Kristián, který byl o sedm let starší.[1] Manželství mezi Filipem a Luisou Alžbětou se nakonec uskutečnilo roku 1739, ale dauphin Ludvík se nakonec rozhodl pro sňatek s Mariinou starší sestrou Marií Terezou Rafaelou. Roku 1746, rok po svatbě, ale Marie Tereza zemřela a Mariin bratr Ferdinand se dauphinovi pokusil znovu „dohodit“ nejmladší sestru Marii Antonii. To ale urazilo francouzského krále Ludvíka XV., který to označil za nehoráznost a incest.

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

Po nezdaru se sňatkem Marie Antonie a dauphina Ludvíka se mladá infantka zasnoubila s budoucím sardinským králem Viktorem Amadeem, synem Karla Emanuela III. a jeho druhé manželky Polyxeny. 12. dubna 1750 v Madridu se v zastoupení odehrál první svatební obřad, až 31. května toho roku se konal obřad s oběma snoubenci a to v Oulx. Samotný sňatek byl dojednán Mariiným nevlastním bratrem Ferdinandem, který si přál posílit vztahy mezi Turínem a Madridem, které rozdělovaly Války o rakouské dědictví. Jako svatební dar pro novomanžele posloužila rekonstrukce královského paláce v Turíně architektem Benedettem Alfierim. Marie Antonie navíc dostala od rodiny Viktora Amadea velký finanční obnos a pozemky v Miláně.[3] Italský hudební skladatel Baldassare Galuppi na počest uzavření sňatku dokonce napsal několik oper.

Manželství bylo šťastné, manželé se obklopovali i mistry a učenci různých řemesel. Marie Antonie si ale z rodného Španělska přinesla neuhlazenou etiketu a nebyla u dvora příliš oblíbená. Byla popisována jako chladná a plachá dáma, ale zároveň byla také známá svojí zbožností.

Královna sardinská

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti tchána Karla Emanuela v roce 1773 na trůn nastoupil jediný přeživší syn Viktor Amadeus, Mariin manžel. Společně s ním nastoupila na trůn i jeho manželky a Marie Antonie se tak stala sardinskou královnou. Později dohodla též sňatek nejstaršího syna Karla Emanuela s francouzskou princeznou Marií Klotildou, se kterou měla výborný vztah.[4] Dvanáct let byla královnou Sardinie, pak ve věku pětapadesáti let zemřela a byla pohřbena v turínské bazilice Superga. Manžel Viktor Amadeus ji přežil o jedenáct let.

Obraz Marie Antonie s manželem a dětmi

Ze sňatku se s Viktorem Amadeem vzešlo dvanáct dětí, z nichž devět (čtyři snové, pět dcer) se dožilo dospělosti.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Ludvík XIV.
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
Filip IV. Španělský
 
 
Marie Tereza Habsburská
 
 
 
 
 
 
Izabela Bourbonská
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Maxmilián I. Bavorský
 
 
Ferdinand Maria Bavorský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Habsburská
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus I. Savojský
 
 
Jindřiška Adéla Marie Savojská
 
 
 
 
 
 
Kristina Bourbonská
 
Marie Antonie Španělská
 
 
 
 
 
Odoardo I. Farnese
 
 
Ranuccio II. Farnese
 
 
 
 
 
 
Marie Kateřina Farnese
 
 
Eduard Parmský
 
 
 
 
 
 
František I. d'Este
 
 
Isabela d´Este
 
 
 
 
 
 
Marie Kateřina Farnese
 
 
Alžběta Parmská
 
 
 
 
 
 
Wolfgang Vilém Neuburský
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
 
 
 
 
Magdalena Bavorská
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Jiří II. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Žofie Eleonora Saská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Antonia of Spain na anglické Wikipedii.

  1. a b ARMSTRONG, Edward. Elisabeth Farnese: The Termagant of Spain. [s.l.]: [s.n.], 1892. Dostupné online. S. 343. 
  2. KAMEN, Henry. Philip V of Spain. The King who Reigned Twice. New Haven: Yale University Press, 2001. S. 191. 
  3. NICHOLS, John. Gentleman's magazine and historical chronicle, svazek 20. [s.l.]: [s.n.], 1750. S. 236. 
  4. D'ARTEMONT, Louis Leopold. A sister of Louis XVI, Marie Clotilde of France, Queen of Sardinia (1759–1802). [s.l.]: [s.n.], 1911. S. 190. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]