Klaudie Orleánská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klaudie Orléanská
Princezna Klaudie jako nevěsta 22. července 1964
Princezna Klaudie jako nevěsta 22. července 1964
Manžel Amadeus III. Savojský, vévoda z Aosty
Arnaldo La Cagnina
Enrico Gandolfi
Úplné jméno Klaudie Marie Anežka Kateřina
Tituly Korunní princezna rumunská
Narození 11. prosince 1943
Larache, Španělské Maroko
Potomci Blanka Savojská
Aimone Savojský, vévoda z Apulie
Mafalda Savojská
Rod Bourbon-Orléans
Otec Henri, hrabě z Paříže
Matka Isabela z Orléans-Braganzy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klaudie Orleánská (Claude Marie Agnès Catherine Orléans; * 11. prosince 1943) je francouzskou princeznou z rodu Bourbon-Orléans a bývalou manželkou vévody Amadea z Aosty, zpochybněné hlavy Savojských.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Princezna Klaudie se narodila ve městě Larache v Maroku jako deváté dítě a pátá dcera hraběte Jindřicha Pařížského, orléanského žadatele francouzského trůnu, a jeho manželky Isabely z rodu Orléans-Braganza.

Byla jedním z jedenácti dětí, její nejstarší bratr byl Henri d'Orléans byl po svém otci hlavou orleánské rodiny a dvě její sestry se staly manželkami uchazečů o zaniklé trůny; Anna za vévodu z Kalábrie a Diana za vévodu z Württembergu. Zákon vypovídající jejich otce ze země byl v roce 1950 odvolán a rodina se mohla odstěhovat z portugalské Sintry a vrátit se do Francie, kde Klaudie vyrůstala v Manoir Cœur-Volant v Louveciennes na předměstí Paříže.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Školní docházku započala princezna Klaudie v Portugalsku, v lisabonské Saint-Louis-des-Français. Pak nějakou dobu navštěvovala Mayfield School ve Východním Sussexu v Anglii. Ve Francii se sestrami přijala soukromé hodiny a studia ukončila v Institut Sainte-Marie v Neuilly-sur-Seine.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. července 1964 se princezna ve městě Sintra provdala za prince Amadea, vévodu z Aosty, jediného syna vévody Aimona. Aimone byl během druhé světové války krátce nominální hlavou loutkového státu Itálie jako král Tomislav II. Chorvatský. Klaudie byla již třetí orléanskou princeznou držící sňatkem titul vévodkyně z Aosty.

V době jejich sňatku Amadeus studoval námořní univerzitu Morosini v Benátkách, kterou navštěvoval i jeho otec. Pár se setkal na svatbě Juana Carlose Španělského a Sofie Řecké v květnu 1962 v Athénách. Jejich zasnoubení bylo oznámeno 4. října 1963. Pár byl oddán ve farním kostele São-Pedro de Penaferrim dvanáct mil od Lisabonu.

Svatba byla plánována na dřívější datum, byla však přesunuta, když byl král Umberto II. (kmotr ženicha) hospitalizován kvůli operaci břicha. V Umbertově francouzském exilu v Cimiez se v létě 1963 v jeho sídle konala rada Savojských, v nemocnici v Londýně se pak konala další tajná schůze ohledně králova jediného syna Viktora Emanuela, který si vybral za manželku ženu z lidu Marinu Doriu, což vyvolalo v médiích mnoho spekulací. Vzhledem ke své nemoci, Amadeovu blížícímu se sňatku s princeznou a synovým vztahem s Marinou, uvažoval král Umberto o veřejné abdikaci a uznáním Amadea jako nástupce jeho nároku na zrušený italský trůn. Na této schůzce byla kromě Amadea a Viktora Emanuela také Umbertova odcizená manželka Marie Josefa, jejíž námitky krále odradily od vydání prohlášení. Místo toho Amadeus oznámil, že svou svatbu odloží na dobu Umbertovy rekonvalescence, aby mohl být na svatbě přítomen, zatímco Viktor Emanuel vydal prohlášení potvrzující, že zůstal právoplatným dědicem svého otce a nemá v úmyslu se oženit s Marinou Doriou (přesto to bez souhlasu svého otce v roce 1970 udělal). Svatby se účastnilo 300 hostů, včetně krále Umberta a španělského prince a princezny. O dva dny později novomanželé obdrželi požehnání od papeže Pavla VI.

Po splnění vévodových povinností coby námořního důstojníka obdržel pár Borro, velký statek v toskánské vesnici San Giustino Valdarno u italského města Fiesole, kde udržoval vinice. Občas se manželé ujali dynastických povinností jako zástupci krále Umberta v Itálii, do velké míry však vychovávali své děti na venkově.

Klaudie Orléanská měla s vévodou Amadeem tři dětiː

Rozvod[editovat | editovat zdroj]

Klaudie a Amadeus od sebe oficiálně odešli 20. července 1976, občanský rozvod měli 26. dubna 1982 a církevní anulaci od tribunálu Římské roty obdrželi 8. ledna 1987. Amadeus se později toho roku znovu oženil se Silvií Paternò di Spedalotto. Klaudie se provdala ještě dvakrátː občansky v roce 1982 za Arnalda La Cagnina (se kterým se v roce 1996 rozvedla), televizního novináře ve Spojených státech a Kanadě, a poté civilně i církevně v roce 2006 za Enrica Gandolfiho. Gandolfi zemřel 27. října 2015 v Laterině.

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Během druhého manželství žila Klaudie ve Spojených státech (Colebrook v Connecticutu, Charleston v Západní Virginii, New York), na Bahamách a po návratu do Evropy žila v Alsasku a Andoře. Od roku 1992 se jejich restaurace "Brook's Bar" v Bruselu stala oblíbeným místem setkávání úředníků Evropského parlamentu, v roce 1995 však byla uzavřena. Během třetího manželství žila převážně v Itálii.

Profesionálně spravovala public relations italského couture studia Liolà a její pokusy v makrofotografii byly několikrát vystaveny na výstavách.

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 11. prosince 1943 – 22. července 1964: Její královská Výsost princezna Klaudie Orleánská
  • 22. července 1964 – 26. dubna 1982: Její královská Výsost vévodkyně z Aosty
  • 26. dubna 1982 – 1982: Její královská Výsost princezna Klaudie Orleánská
  • 1982 – 1996: Její královská Výsost princezna Klaudie, paní La Cagnina
  • 1996 – 14. června 2006: Její královská Výsost princezna Klaudie Orleánská
  • od 14. června 2006 Její královská Výsost princezna Klaudie, paní Gandolfi

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ferdinand Filip Orleánský
 
 
Robert Orleánský, vévoda ze Chartres
 
 
 
 
 
 
Helena Meklenbursko-Schwerinská
 
 
Jan Orleánský, vévoda z Guise
 
 
 
 
 
 
František Ferdinand Orleánský
 
 
Františka Orleánská
 
 
 
 
 
 
Františka Karolína Portugalská
 
 
Henri Orleánský, hrabě z Paříže
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Filip Orleánský
 
 
Filip Orleánský, hrabě z Paříže
 
 
 
 
 
 
Helena Meklenbursko-Schwerinská
 
 
Isabela Orleánská
 
 
 
 
 
 
Antonín Orleánský
 
 
Marie Isabela Orleánská
 
 
 
 
 
 
Luisa Fernanda Španělská
 
Klaudie Orleánská
 
 
 
 
 
Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours
 
 
Gaston Orleánský, hrabě z Eu
 
 
 
 
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Kohárská
 
 
Petr de Alcântara Orleánsko-Braganzský
 
 
 
 
 
 
Petr II. Brazilský
 
 
Isabela Brazilská
 
 
 
 
 
 
Tereza Marie Neapolsko-Sicilská
 
 
Isabela z Orléans-Braganzy
 
 
 
 
 
 
Jan Josef II. Dobřenský
 
 
Jan Dobřenský
 
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dobřenská z Dobřenic
 
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kottulinská z Kottulinu
 
 
 
 
 
 
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Claude of Orléans na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaudie Orléanská ve Wikimedia Commons

vévodkyně z Aosty
Předchůdce:
Irena Řecká
19641987
Klaudie Orleánská
Nástupce:
Silvia Paternò di Spedalotto