Klimatická bezpečnost

Mapa Země zobrazující vzestup hladiny o 6 metrů (rovnoměrné rozložení, skutečné zvýšení hladiny moře se bude lišit regionálně), zatopené oblasti jsou vyznačeny červenou barvou.

Klimatická bezpečnost se zabývá vážným ohrožením bezpečnosti lidí, ekosystémů a rozvoje zemí v důsledku globálního oteplování. Snaží se klimatické změně přizpůsobit a zmírnit dopady.

Vědecké podklady ke změně klimatu zajistil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), kterého se účastní vědci a instituce z celého světa. Jejich výsledky se stávají podkladem pro politická jednání a následná rozhodnutí.

Během 70. a 80. let provedla skupina Jason, která se zabývá bezpečností, výzkum v oblasti změny klimatu. Změna klimatu byla identifikována jako multiplikátor hrozby, který může zhoršit již existující hrozby. Analýza 60 předešlých studií a 45 datových souborů ukázala, že „změna klimatu zvyšuje úbytek přírodních zdrojů způsobem, který může zvýšit pravděpodobnost devastace živobytí, nestabilitu státu, vysídlení lidí a masových úmrtí“.

V roce 2015 vydal Bílý dům zprávu, která ukázala, že klimatické změny ohrožují některé pobřežní oblasti, a že měnící se Arktida představuje rizika pro ostatní části země, riziko pro infrastrukturu a zvyšuje nároky na vojenské zdroje. NATO v roce 2015 uvedlo, že změna klimatu je významnou hrozbou a „její kousnutí je již cítit“.

Klimatická změna

V roce 2003 vypracovali Peter Schwartz a Doug Randall zprávu, která se zabývala potenciálními následky různých scénářů souvisejících s klimatem pro národní bezpečnost Spojených států.  

Výzkum Národní rady pro výzkum (National Research Council) z roku 2013 zhodnotil důsledky náhlé změny klimatu, včetně následků na systém fyzického klimatu, přírodní systémy nebo lidské systémy. Autoři poznamenali: „Klíčovou charakteristikou těchto změn je, že změny mohou přijít rychleji, než by se očekávalo, plánovalo nebo vypočítalo, což vyvolává spíše reaktivnější než proaktivní způsoby chování.“

Zdraví

Studie zjistily, že v důsledku extrémních vln horka dochází k vyšší úmrtnosti. Extrémní teplotní podmínky mohou negativně působit na lidskou termoregulaci. V budoucnu by rostoucí emise mohly vystavit asi 74% světové populace po dobu nejméně dvaceti dnů ročně smrtelným hrozbám způsobeným teplem po dobu nejméně dvaceti dnů ročně.

Psychologické dopady

Článek z roku 2011 v časopise American Psychologist identifikoval tři třídy psychologických dopadů globální změny klimatu:

• Přímé – „akutní nebo traumatické účinky extrémních klimatických jevů a změně prostředí“
• Nepřímé – „ohrožení emocionálního stavu člověka na základě pozorování dopadů a obav či nejistoty ohledně budoucích rizik“
• Psychosociální – „chronické sociální a společenské následky velkého tepla, sucha, migrací a konfliktů souvisejících s klimatem a postkatastrofální adaptací“

Přizpůsobování se

Stavění solárního krytu používaného při humanitární pomoci a pomoci při katastrofách. Sluneční panel může poskytnout dostatek energie pro 24hodinové denní využitý.

Energie

Minimálně od roku 2010 začala americká armáda agresivně tlačit na využití obnovitelných zdrojů energie, aby snížila potřebu přepravy fosilních paliv. Na základě výroční zprávy NATO z roku 2015 plánuje aliance investovat do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti s cílem snížení rizika pro vojáky, a uvedení důvodů následků změny klimatu.

Nástroje a instituce klimatické bezpečnosti

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) – odborníci z mnoha zemí, podporovaní vládami, kteří shrnují vědecká poznání toho, co se s klimatem děje, jaké jsou dopady a ohrožení a jak lze bojovat, vydává komplexní zprávy a dokumenty o klimatické změně

Summit Země - konference OSN o životním prostředí v Riu de Janeiru (1992), hlavní dohody Agenda 21, Deklarace Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Zásady obhospodařování lesů

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu - z roku 1992, smluvními stranami země OSN, cílem "...stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému".

Kjótský protokol - původně do 2012, dohoda snižující emise, s pozitivním vlivem na EU, ale nikdy jej neratifikovaly USA

Pařížská dohoda - 2015, formuluje dlouhodobé cíle ochrany klimatu, aby se udrželo zvyšování globální teploty pod 2 °C, platí pro rozvinuté i rozvojové státy

Strategický balíček 20-20-20 - evropský nástroj, jak do roku 2020 snížit skleníkové plyny o 20 % oproti 1990, zvýšit obnovitelné zdroje energie na 20% a zvýšit účinnost využívání energie o 20 %

Klimatický a energetický rámec - od 2014 v EU, pro rok 2030 - snížit emise o 40 % oproti 1990, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 27 %, zvýšit účinnost využívání energie o 27 %

2050 Low Carbon Roadman - v roce 2050 by měly emise klesnout o 80 % oproti 1990

Související články

• Klimatické změny
• Globální oteplování
• Klimatická stagnace

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate security na anglické Wikipedii.