Přeskočit na obsah

Klimatická setrvačnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Klimatická stagnace)
Společenské prvky setrvačnosti brání náhlým změnám v rámci cest emisí skleníkových plynů, zatímco fyzikální setrvačnost zemského systému působí na zpoždění reakce povrchové teploty.

Klimatická setrvačnost nebo setrvačnost změny klimatu je jev, při kterém klimatický systém planety vykazuje odpor nebo pomalost odchýlit se od daného dynamického stavu. Může doprovázet stabilitu a další účinky zpětné vazby v komplexních systémech a zahrnuje setrvačnost vykazovanou fyzickými pohyby hmoty a výměnou energie. Tento termín je hovorový výraz používaný k zahrnutí a volnému popisu souboru interakcí, které rozšiřují časové rámce týkající se citlivosti klimatu. Setrvačnost je spojována s hnacími silami a reakcemi na změnu klimatu.

Zvyšující se emise uhlíku z fosilních paliv jsou primární setrvačnou hnací silou změn zemského klimatu v posledních desetiletích a liší se v závislosti na kolektivní socioekonomické setrvačnosti více než 8 miliard lidských obyvatel.[1][2] Mnoho systémových komponent vykazuje setrvačné odezvy na tento ovladač, známé také jako vnější působení. Rychlosti růstu globální povrchové teploty (GST) odolává zejména

K další odolnosti přispěly různé další biogeochemické zpětné vazby. Energie uložená v oceánu po inerciálních reakcích v zásadě určuje krátkodobou nevratnou změnu známou jako klimatický závazek.[6]

Setrvačné reakce Země jsou důležité, protože poskytují rozmanitosti života na planetě a její lidské civilizaci další čas na adaptaci na přijatelnou míru planetárních změn. Změnám, kterým se nedá přizpůsobit, jako je ty, která doprovází některé body zvratu, se však lze vyhnout pouze včasným pochopením a zmírněním rizika takových nebezpečných výsledků.[7][8] Je tomu tak proto, že setrvačnost také oddaluje velké množství povrchového oteplování, pokud a dokud nebudou přijata opatření k rychlému snížení emisí.[9][10] Cílem integrovaného hodnotícího modelování, shrnutého například jako Scénáře socioekonomického vývoje (SSP), je prozkoumat rizika zemského systému, která doprovázejí velkou setrvačnost a nejistotu v trajektorii lidských hybatelů změn.[11]

Inerciální časové řady

[editovat | editovat zdroj]
Doby odezvy na působení na klima[12]
Komponenta zemského systému Časová konstanta (roky) Mód odezvy
Atmosféra
Vodní pára a mraky 10−2-10 HT, WC
Stopové plyny 10−1-108 CC
Hydrosféra
Oceánská smíšená vrstva 10−1-10 HT, WC,
CC
Hluboký oceán 10-103 HT, CC
Litosféra
Zemský povrch
a půdy
10−1-102 HT, WC,
CC
Podzemní sedimenty 104-109 CC
Kryosféra
Ledovce 10−1-10 HT, WC
Mořský led 10−1-10 HT, WC
Ledové příkrovy 103-106 HT, WC
Biosféra
Oceánská 10−1-102 CC
Pozemní 10−1-102 WC, CC
HT=Přenos tepla
WC=Koloběh vody  CC=Koloběh uhlíku

Paleoklimatické záznamy ukazují, že klimatický systém Země se vyvíjel různými cestami a v mnoha časových měřítcích. Jeho relativně stabilní stavy, které mohou přetrvávat po mnoho tisíciletí, byly přerušeny krátkými až dlouhými přechodnými obdobími relativní nestability.[13]:s.19–72 Studie klimatické citlivosti a setrvačnosti se zabývají kvantifikací nejzákladnějšího způsobu, jakým trvalá porucha způsobí, že se systém odchýlí v rámci nebo zpočátku pryč od svého relativně stabilního stavu současné holocénní epochy.[14][15]

Časové konstanty“ jsou užitečné metriky pro shrnutí dopadů různých inerciálních jevů prvního řádu v jednoduchých i složitých systémech. Kvantifikují dobu, po které dojde k 63 % plné výstupní odezvy po skokové změně vstupu. Jsou pozorovány z dat nebo mohou být odhadnuty numerickou simulací nebo analýzou soustředěného systému. V klimatologii mohou být tyto metody aplikovány na energetickou bilanci planety, koloběh uhlíku, koloběh vody a jinde.[12]  Například přenos a ukládání tepla v oceánu, kryosféře, pevnině a atmosféře jsou prvky zahrnuté do soustředěné termické analýzy.[16][17]:s.627 Doba odezvy na radiační působení v atmosféře se obvykle zvyšuje s hloubkou pod povrchem.

Inerciální časové konstanty indikují základní rychlost vynucených změn, ale dlouhé hodnoty neposkytují žádnou doprovodnou záruku dlouhodobého vývoje systému po hladké cestě. V současném stavu Země bylo identifikováno mnoho prvků vyššího řádu, které mají různé spouštěcí prahy a přechodové časové škály.[18][19] Takové události by mohly urychlit přeskupení vnitřních energetických toků spolu s náhlými změnami klimatu a/nebo jiných systémů v regionálním až globálním měřítku.[13]:s.10–15, 73–76

Doba odezvy na klima

[editovat | editovat zdroj]

Odezva globální povrchové teploty (GST) na postupné zdvojnásobení atmosférické koncentrace CO2 a její výsledné působení je definováno jako rovnováha citlivosti klimatu (ECS). Časová konstanta spojená s ECS poskytuje relevantní měřítko doby odezvy pro rozhodování o tvorbě politik. ECS je jedním z několika idealizovaných testovacích případů, které vědci běžně používají k simulaci fyziky nucených klimatických změn. ECS ze své podstaty předpokládá, že pokračující emise budou kompenzovat propady uhlíku v oceánech a na pevnině v důsledku postupného poklesu atmosférického CO2.[10][20]

Doba odezvy ECS je úměrná ECS a je v zásadě regulována tepelnou setrvačností nejsvrchnější smíšené vrstvy a přilehlých spodních vrstev oceánu.[16]  Časové konstanty odpovídající výsledkům z klimatických modelů se pohybovaly od několika desetiletí, kdy je ECS nízký, až po celé století, kdy je ECS vysoký. Část rozdílů mezi odhady vyplývá z rozdílného zpracování přenosu tepla do hlubokého oceánu.[4][10]

Komponenty

[editovat | editovat zdroj]
Pozorovaná akumulace energie v oceánských, pevninských, ledových a atmosférických složkách zemského klimatického systému od roku 1960[21] je částečně zpomalena tepelnou setrvačností systému.

Tepelná setrvačnost

[editovat | editovat zdroj]

Tepelná setrvačnost je termín, který označuje pozorované zpoždění teplotní odezvy těla během přenosu tepla. Těleso s velkou tepelnou setrvačností může díky své objemové tepelné kapacitě ukládat velké množství energie a může účinně přenášet energii podle svého součinitele prostupu tepla. Důsledky tepelné setrvačnosti jsou ze své podstaty vyjádřeny mnoha zpětnými vazbami změny klimatu kvůli jejich teplotním závislostem; včetně silné stabilizační zpětné vazby Planckovy odezvy.

Setrvačnost oceánu

[editovat | editovat zdroj]

Globální oceán je největším tepelným rezervoárem Země, který reguluje klima planety; působí jako propad i zdroj energie.[3] Tepelná setrvačnost oceánů oddaluje globální oteplování o desetiletí nebo staletí. Zohledňuje se v globálních klimatických modelech a byla potvrzena měřením obsahu tepla v oceánech.[7][22] Pozorovaná přechodná klimatická citlivost je úměrná časové škále tepelné setrvačnosti mělčího oceánu.[23]

Setrvačnost ledového příkrovu

[editovat | editovat zdroj]

I po snížení emisí CO2 bude tání ledových příkrovů přetrvávat a po staletí dále zvyšovat vzestup hladiny moří. Pomalejší přenos tepla do extrémně hlubokého oceánu, podpovrchových pevninských sedimentů a tlustých ledových příkrovů bude pokračovat, dokud nebude dosaženo nové rovnováhy v zemském systému.[24]

Permafrostu také trvá déle, než zareaguje na oteplování planety, a to kvůli tepelné setrvačnosti, kvůli materiálům bohatým na led a tloušťce permafrostu.[25]

Impulsní odezva po vpuštění 100 GtC CO2 do zemské atmosféry.[26] Relativní setrvačný účinek pozitivní a negativní zpětné vazby během prvních let je naznačen podílem impulsu, který nakonec zůstane.

Setrvačnost zpětných vazeb uhlíkového cyklu

[editovat | editovat zdroj]

Zpětná vazba uhlíkového cyklu Země zahrnuje destabilizující pozitivní zpětnou vazbu (identifikovanou jako zpětná vazba klima-uhlík), která prodlužuje oteplování o staletí, a stabilizující negativní zpětnou vazbu (identifikovanou jako zpětná vazba koncentrace-uhlík), která omezuje konečnou reakci oteplování na emise fosilního uhlíku. Krátkodobý účinek po emisích je asymetrický, přičemž druhý mechanismus je asi čtyřikrát větší[5][27] a vede k významnému čistému zpomalení setrvačnosti klimatického systému během prvních několika desetiletí po emisích.[9]

Ekologická setrvačnost

[editovat | editovat zdroj]

V závislosti na ekosystému by se účinky změny klimatu mohly projevit rychle, zatímco jiným trvá déle, než zareagují. Například k bělení korálů může dojít během jediného teplého období, zatímco stromy mohou být schopny přežít po desetiletí v měnícím se klimatu, ale nemohou se regenerovat. Změny v četnosti extrémních povětrnostních jevů by v důsledku toho mohly narušit ekosystémy v závislosti na individuální době odezvy druhů.[24]

Politické důsledky setrvačnosti

[editovat | editovat zdroj]

IPCC dospěl k závěru, že setrvačnost a nejistota klimatického systému, ekosystémů a socioekonomických systémů znamená, že je třeba zvážit bezpečnostní rezervy – tedy stanovení strategií, cílů a časových plánů pro zamezení nebezpečných zásahů v důsledku změny klimatu. IPCC dále ve své zprávě z roku 2001 dospěl k závěru, že stabilizace atmosférických emisí CO2, teploty nebo hladiny moří ovlivňují:[24]

  • Setrvačnost klimatického systému, která způsobí, že změna klimatu bude pokračovat po určitou dobu po provedení zmírňujících opatření.[8][28]
  • Nejistoty ohledně možných prahů nevratných změn a chování systému v jejich blízkosti.
  • Časové prodlevy mezi přijetím mitigačních opatření a jejich dosažením.

Související stránky

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate inertia na anglické Wikipedii.

  1. HARRISSON, thomas. Explainer: How ‘Shared Socioeconomic Pathways’ explore future climate change. Carbon Brief [online]. 2018-04-19 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. RIAHI, Keywan; VAN VUUREN, Detlef P.; KRIEGLER, Elmar. The Shared Socioeconomic Pathways and their energy, land use, and greenhouse gas emissions implications: An overview. Global Environmental Change. 2017-01-01, roč. 42, s. 153–168. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0959-3780. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2016.05.009. 
  3. a b Earth’s Big Heat Bucket. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2006-04-24 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b GREGORY, J. M. Vertical heat transports in the ocean and their effect on time-dependent climate change. Climate Dynamics. 2000-07-01, roč. 16, čís. 7, s. 501–515. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 1432-0894. DOI 10.1007/s003820000059. (anglicky) 
  5. a b GREGORY, J. M.; JONES, C. D.; CADULE, P. Quantifying Carbon Cycle Feedbacks. Journal of Climate. 2009-10-01, roč. 22, čís. 19, s. 5232–5250. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0894-8755. DOI 10.1175/2009JCLI2949.1. (EN) 
  6. Annex VII: Glossary. Příprava vydání Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Cambridge: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-1-009-15788-9. DOI 10.1017/9781009157896.022. S. 2215–2256. DOI: 10.1017/9781009157896.022. 
  7. a b HANSEN, James; KHARECHA, Pushker; SATO, Makiko. Assessing “Dangerous Climate Change”: Required Reduction of Carbon Emissions to Protect Young People, Future Generations and Nature. PLOS ONE. 3. 12. 2013, roč. 8, čís. 12, s. e81648. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0081648. PMID 24312568. (anglicky) 
  8. a b TEBALDI, Claudia; FRIEDLINGSTEIN, Pierre. Delayed detection of climate mitigation benefits due to climate inertia and variability. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2013-10-22, roč. 110, čís. 43, s. 17229–17234. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1300005110. PMID 24101485. (anglicky) 
  9. a b MATTHEWS, H. Damon; SOLOMON, Susan. Irreversible Does Not Mean Unavoidable. Science. 2013-04-26, roč. 340, čís. 6131, s. 438–439. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1236372. (anglicky) 
  10. a b c James E. Hansen, Makiko Sato, Leon Simons et al. Global warming in the pipeline. arxiv.org [online]. Cornell University, 2023-05-23 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. 
  11. WEYANT, John. Some Contributions of Integrated Assessment Models of Global Climate Change. Review of Environmental Economics and Policy. 2017-01-01, roč. 11, čís. 1, s. 115–137. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 1750-6816. DOI 10.1093/reep/rew018. (anglicky) 
  12. a b Joussaume, Sylvie. Climat d'heir á demain. Paris: CNRS Editions - CEA, 1999. ISBN 978-2271057327. 
  13. a b Abrupt Climate Change: Inevitable Surprises. Washington, D.C.: National Academies Press Dostupné online. ISBN 978-0-309-07434-6. DOI 10.17226/10136. DOI: 10.17226/10136. 
  14. MARCOTT, Shaun A.; SHAKUN, Jeremy D.; CLARK, Peter U. A Reconstruction of Regional and Global Temperature for the Past 11,300 Years. Science. 2013-03-08, roč. 339, čís. 6124, s. 1198–1201. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1228026. (anglicky) 
  15. STEFFEN, Will; ROCKSTRÖM, Johan; RICHARDSON, Katherine. Trajectories of the Earth System in the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-08-14, roč. 115, čís. 33, s. 8252–8259. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1810141115. PMID 30082409. (anglicky) 
  16. a b HANSEN, J.; RUSSELL, G.; LACIS, A. Climate Response Times: Dependence on Climate Sensitivity and Ocean Mixing. Science. 1985-08-30, roč. 229, čís. 4716, s. 857–859. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.229.4716.857. (anglicky) 
  17. Physically-based modelling and simulation of climate and climatic change. 2. Dordrecht: Kluwer 627 s. (NATO ASI series Ser. C, Mathematical and physical sciences). ISBN 978-90-277-2789-3. 
  18. LENTON, Timothy M.; HELD, Hermann; KRIEGLER, Elmar. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-02-12, roč. 105, čís. 6, s. 1786–1793. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. (anglicky) 
  19. ARMSTRONG MCKAY, David I.; STAAL, Arie; ABRAMS, Jesse F. Exceeding 1.5°C global warming could trigger multiple climate tipping points. Science. 2022-09-09, roč. 377, čís. 6611. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abn7950. (anglicky) 
  20. SHERWOOD, S. C.; WEBB, M. J.; ANNAN, J. D. An Assessment of Earth's Climate Sensitivity Using Multiple Lines of Evidence. Reviews of Geophysics. 2020-12, roč. 58, čís. 4. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 8755-1209. DOI 10.1029/2019RG000678. PMID 33015673. (anglicky) 
  21. VON SCHUCKMANN, Karina; CHENG, Lijing; PALMER, Matthew D. Heat stored in the Earth system: where does the energy go?. Earth System Science Data. 2020-09-07, roč. 12, čís. 3, s. 2013–2041. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 1866-3508. DOI 10.5194/essd-12-2013-2020. (English) 
  22. CHENG, Lijing; FOSTER, Grant; HAUSFATHER, Zeke. Improved Quantification of the Rate of Ocean Warming. Journal of Climate. 2022-07-15, roč. 35, čís. 14, s. 4827–4840. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0894-8755. DOI 10.1175/JCLI-D-21-0895.1. (EN) 
  23. ROYCE, B.S.H; LAM, S. H. The Earth's Equilibrium Climate Sensitivity and Thermal Inertia. arxiv.org [online]. Cornell University, 2013-07-26 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. 
  24. a b c Climate Change 2001: Synthesis Report. archive.ipcc.ch [online]. IPCC [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. 
  25. SMITH, M.W. The significance of climatic change for the permafrost environment. S. 19. Proceedings of the Fifty International Conference on Permafrost. Tapir …, 1988 [online]. 1988 [cit. 2023-12-04]. S. 19. Dostupné online. 
  26. JOOS, F.; ROTH, R.; FUGLESTVEDT, J. S. Carbon dioxide and climate impulse response functions for the computation of greenhouse gas metrics: a multi-model analysis. doi.org [online]. 2012-08-09 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. DOI 10.5194/acpd-12-19799-2012. 
  27. ARCHER, David; EBY, Michael; BROVKIN, Victor. Atmospheric Lifetime of Fossil Fuel Carbon Dioxide. Annual Review of Earth and Planetary Sciences. 2009-05-01, roč. 37, čís. 1, s. 117–134. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 0084-6597. DOI 10.1146/annurev.earth.031208.100206. (anglicky) 
  28. SAMSET, B. H.; FUGLESTVEDT, J. S.; LUND, M. T. Delayed emergence of a global temperature response after emission mitigation. Nature Communications. 2020-07-07, roč. 11, čís. 1, s. 3261. Dostupné online [cit. 2023-12-04]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-020-17001-1. PMID 32636367. (anglicky)