Uhlíková kompenzace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Karbonový offset)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o finančním nástroji pro omezení skleníkových plynů. O tiskové technice pojednává článek Ofset.

Uhlíková kompenzace[1] nebo také uhlíková náhrada[2], někdy i karbonový offset je snížení emisí oxidu uhličitého nebo skleníkových plynů provedené za účelem vyrovnání emisí vyprodukovaných jinde.[3] [4] [5] [6]

Uhlíkové kompenzace se měří v tunách ekvivalentního oxidu uhličitého (CO2 e) a mohou představovat šest základních kategorií skleníkových plynů:[7] oxid uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC), částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC) a fluoridu sírového (SF 6).[8] Jednotka uhlíkové kompenzace představuje snížení o jednu tunu oxidu uhličitého nebo jeho ekvivalentu v jiných skleníkových plynech.

Kompenzace se obvykle dosahují prostřednictvím finanční podpory projektům, které snižují emise skleníkových plynů v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu. Nejběžnějším typem projektu je energie z obnovitelných zdrojů,[9] jako jsou větrné elektrárny, energie z biomasy nebo vodních přehrad. Jiné zahrnují projekty v oblasti energetické účinnosti, likvidace průmyslových znečisťujících látek nebo v oblasti zemědělských vedlejších produktů, likvidace skládkového metanu a v oblasti lesnických projektů.[10] Některé z nejpopulárnějších projektů uhlíkových kompenzací z firemního pohledu jsou aktivity energetické účinnosti a projekty větrných turbín.[11]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pro atmosféru naší planety není důležité, na kterém místě Země je oxid uhličitý (CO2) emitován. Stejně tak není pro globální klima důležité, jestli jsou kompenzovány (ušetřeny) emise CO2 v rozvojových zemích nebo ve Střední Evropě. Základní myšlenka kompenzace produkce CO2 je, že výroba určitého množství skleníkových plynů, které jsme v jedné zemi nezamezili, bude zastavena v zemi jiné - kdekoliv na Zemi. Za tímto účelem byly vytvořeny projekty ochrany klimatu, například výstavba větrných elektráren nebo elektráren pro výrobu elektřiny z metanu, které šetří nebo přímo zamezují výrobě plynů, které oteplují planetu. Osoby nebo celé podniky, které chtějí kompenzovat produkci skleníkových plynů, skupují kompenzace a podporují tím výše zmíněné projekty. Skrze tento instrument může být ušetřené množství vyprodukovaných skleníkových plynů jednorázově sloučeno a tím může být zvýšena poptávka po ekologických projektech.

Technický transfer je řízen speciálním certifikátem. Držba certifikátu znamená, že určité předem známé množství CO2 (většinou uvedeno v tunách)bude ušetřeno. Je zřejmé, že ten, kdo dá peníze na tyto zelené projekty, získává tím také tento certifikát. Výhoda celého principu je především ta, že zplodiny budou ušetřeny tam, kde to je ekonomicky nejvýhodnější. Ovšem musí být zajištěno, že projekt bude realizován jen z toho důvodu, že obdrží ještě dodatečné financování zajištěné kompenzačním mechanismem. Odborný termín pro toto kritérium je dodatečnost.

Momentálně se obchoduje s těmito instrumenty ve dvou rovinách, a sice na státní úrovni a v prostředí "volného trhu". Právě obchod v prostředí volného trhu zažívá v poslední době velký rozmach. Proto vznikly nezávislé instituce, které zkouší, vyhodnocují z pohledu prospěchu a certifikují jednotlivé projekty. Nejvíce rozšířený ukazatel je tzv. „Voluntary Carbon Standard“ (z angl. Dobrovolný uhlíkový standard). Kromě této skutečnosti, že projekty skutečně přispívají ochraně klimatu, musí projekty také splňovat některá další kritéria, a sice stáří a společenský prospěch. Další standard certifikace se nazývá "Gold Standard" (z angl. Zlatý standard). I zde musí projekty splňovat kromě "dodatečnosti" další kritéria jako např. trvalý rozvoj v zemích, ve kterých bude zajištěna realizace projektu. Jak „Voluntary Carbon Standard“ (zkratka VCS) tak také „Gold Standard“ splňují závazky a kritéria daná Kjótským protokolem.

Různé organizace jako např. Atmosfair, Myclimate nebo KlimaINVEST[12] se pohybují na volném trhu jako poskytovatelé služeb a nabízejí neutrální vyjádření k podnikům, poskytovatelům služeb nebo k produktům. Základní myšlenka těchto institucí je, že jejich působením mohou být peníze na ochranu klimatu alokovány do jednotlivých projektů efektivněji.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

  • Většina projektů kompenzace produkce CO2 má dlouho dobu "návratnosti". Reálná úspora produkce skleníkových plynů v prvním roce je minimální. Některé projekty jsou dokonce spouštěny s předem známým časovým zpozděním.
  • Stále existují negativní dopady těchto projektů (např. hluk, odpadní voda atd.)

Většina emisí skleníkových plynů vzniká na základě poptávky lidí po zboží a službách. Tedy velká příležitost pro uspoření emisí skleníkových plynů tkví v omezení konzumního způsobu života. To by ovšem mělo podstatný dopad pro naše hospodářství a v neposlední řadě i pro životní úroveň lidstva.

Certifikace - úrovně a instituce[editovat | editovat zdroj]

Uhlíkové kompenzace dostupné na volném trhu jsou odděleny od státního obchodu s certifikáty. Státem regulovaný trh je založen na burzách - v Německu se jedná o Lipskou burzu energií. Kompenzace dostupné na volném trhu nejsou se státními kompenzacemi kompatibilní.

Na volném trhu jsou certifikáty udělovány mimoburzovně. Důležité je, aby CO2 certifikáty byly přiznány nějakou známou organizací nebo systémem , např. VCS, Gold Standard[13] , B.U.N.D., CarbonFix, CCB Standards, DFG-Energy a dalšími. Jen pak je garantováno, že byl certifikát udělen jen projektům s významným dopadem a nebyl několikrát prodán. Britský podnik Markit[14] spravuje celosvětovou databázi (angl. The Environmental Registry), ve které si každý kupující může vyzkoušet koupený certifikát.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Carbon offset na anglické Wikipedii a Klimakompensation na německé Wikipedii.

  1. UHLÍKOVÁ KOMPENZACE [online]. Evropský hospodářský a sociální výbor, [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.  
  2. Odborný slovník životního prostředí [online]. Státní fond životního prostředí, [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.  
  3. GOODWARD, Jenna; KELLY, Alexia. Bottom Line on Offsets [online]. World Resources Institute, August 2010, [cit. 2010-09-08]. [1]. (anglicky) 
  4. Carbon offset [online]. Collins English Dictionary - Complete & Unabridged 11th Edition. Retrieved September 21, 2012 from CollinsDictionary.com. [2]. (anglicky) 
  5. Climate change glossary EPA Victoria [online]. Environment Protection Authority Victoria, 2008-09-02, [cit. 2010-08-28]. [3]. (anglicky) 
  6. ECI. Carbon Offsets [online]. University of Oxford Environmental Change Institute, 2008-04-07, [cit. 2010-09-08]. [4]. (anglicky) 
  7. Working Group I: The Scientific Basis [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2001, [cit. 2010-02-22]. [5]. (anglicky) 
  8. Friend, G. (2009). The Truth about Green Business. Upper Saddle River, NJ: FT Press.
  9. Carbon Retirement report: The state of voluntary carbon offsetting in the FTSE 100 [online]. 2011-04-18, [cit. 2011-05-24]. in the FTSE 100 . (anglicky) 
  10. UNEP Risoe CDM/JI Pipeline Analysis and Database [online]. UNEP Risoe Centre, 2010-02-01, [cit. 2010-02-22]. [6]. (anglicky) 
  11. EcoSecurities, ClimateBiz, Carbon Kompenzace Trends Survey 2008
  12. KlimaINVEST
  13. Gold Standard, anglicky
  14. http://www.markit.com/en/products/registry/markit-environmental-registry.page?]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]