Ivo T. Budil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc.
Budilconference.jpg
Rodné jméno Ivo Budil
Narození 8. srpna 1965 (54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Praha
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání antropolog, spisovatel, vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel Metropolitní Univerzita Praha
Manžel(ka) Petra Budilová
Děti David, Helena, Anna
Rodiče Eva Budilová
Ivo Budil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo T. Budil (* 8. srpna 1965 Praha) je český antropolog, vysokoškolský pedagog a spisovatel. Je zakladatelem a emeritním děkanem Fakulty filozofické (původně Fakulty humanitních studií) Západočeské univerzity v Plzni. Funkci děkana vykonával ve dvou funkčních obdobích v letech 1999 až 2005. Inicioval založení antropologických, archeologických, blízkovýchodních a historických oborů na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Působí na Metropolitní univerzitě Praha a věnuje se publicistické a veřejné činnosti.

Koncem roku 1989 stál jakožto místopředseda studentského stávkového výboru Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze u zrodu Katedry filozofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2007 byl krátce prorektorem ZČU, na tento post však rezignoval v říjnu, aby se vrátil na filozofickou fakultu.[1] Rezignace následovala po skončení plagiátorské aféry, ve které byl nařčen z údajného používaní cizích vědeckých výsledků v některých svých prací bez řádné citace,[2] etická komise Západočeské univerzity v Plzni svolaná na žádost Ivo T. Budila však po několikaměsíčním zkoumání Budilovy publikační činnosti žádné známky plagiátorství neshledala.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Budil vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v letech 1984 až 1990[4] a doktorské studium v oboru Teorie a dějiny kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1991 až 1994. Po habilitačním řízení na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze byl jmenován s účinností od 1. července 2001 docentem pro obor Sociologie.[4] Profesorem v oboru Antropologie byl jmenován na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně s účinností od 2. května 2006. Vědeckou radou Akademie věd České republiky mu byl s účinností od 4. května 2006 udělen titul „doktor historických věd“ (DSc.).

Působil nejdříve v Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1991–1996). Roku 1996 přešel na Západočeskou univerzity v Plzni. Nejprve zde byl tajemníkem a zástupcem ředitele Ústavu sociálně politických věd (1996–1998). Dále zde působil jako proděkan pro studijní záležitosti a rozvoj humanitních oborů Střediska humanitních studií Právnické fakulty (1997–1999), první děkan Fakulty filozofické (do 3. ledna 2005 Fakulty humanitních studií, 1999–2005),[4] proděkan pro vědu a vnější vztahy Fakulty filozofické (2005–2007), prorektor pro výzkum a vývoj (2007), vedoucí Katedry antropologických věd (2000–2008), Katedry antropologických a historických věd (2008–2011) a Katedry historických věd filozofické fakulty (2012–2015) a proděkan pro vědu filozofické fakulty (2008–2013).

Jeho působení na Západočeské univerzitě v roce 2007 poznamenala plagiátorská aféra, kterou zahájil kanadský sociální antropolog David Scheffel z Thompson Rivers University. Ten zveřejnil v čísle 1/2007 Sociologického časopisu úvahu nazvanou „Minulost a budoucnost antropologie ve střední a východní Evropě: poznámky k vizi Chrise Hanna“ o vědecké kultuře české antropologie. Jako příklad uvedl stručný příspěvek o dějinách české etnologie Ivo T. Budila pro britský sborník, ve kterém použil celé části článku, který Scheffel sepsal s Josefem Kandertem, aniž by je označil za převzaté. Ivo T. Budil reagoval v témže čísle, text podle jeho vyjádření neměl odborné ambice a v důsledku nedorozumění editoři sborníku částečně vynechali poznámkový aparát s odkazy. Scheffelův a Kandertův článek byl uveden v seznamu použité literatury a řádně osmkrát odkázán přímo v textu.[2]

Na obsah čísla reagovala ČTK, jejíž zprávu převzal Týden[5] a Plzeňský deník[6]. V následujících měsících probíhala na stránkách novin diskuse vědců o údajném plagiátorství.[2] Tomáš Kaiser z FAV ZČU otevřel web srovnávající pasáže Budilovy osmisetstránkové knihy Za obzor Západu s texty, které nebyly údajně řádně odkázány, na příkaz rektora Josefa Průši je Kaiser uzavřel.[2]

Na začátku července 2007 oznámila ZČU sestavení etické komise,[7][8] která měla zkoumat pravost vědeckých prací prorektora Ivo Budila.[7] Petr Zídek v článku „Když vědci kradou“ zveřejněného v Lidových novinách zpochybnil složení této etické komise, ve které podle jeho mínění většinu tvořili podřízení Ivo Budila. Zveřejněný seznam jmen členů komise, které předsedal historik František Šmahel, toto Zídkovo tvrzení nepotvrdil.[2] Etická komise skončila svoji činnost v září, kdy rektor Průša vydal o jejím závěru tiskovou zprávu.[9] Etická komise dospěla k závěru, že se prof. Budil nedopustil plagiátorství, zároveň komise konstatovala, že v některých jeho publikacích nalezla závažná pochybení.[9] Výběr členů komise, její práce a její závěr byl následně v tisku kritizován. Západočeská univerzita v Plzni ovšem prostřednictvím zveřejnění jmen členů komise a zápisů z jednání tuto kritiku odmítla.[2]

Působí na Metropolitní univerzitě Praha. Zabývá se problematikou dějin antropologického myšlení a vztahy mezi západní civilizací a zámořskými společnostmi v širším historickém a intelektuálním kontextu. Zvláštní pozornost věnuje rovněž otázkám dějin idejí a teorii kulturní evoluce. Je autorem mimo jiné několika monografií o vývoji západního rasového myšlení zejména se zaměřením na dějiny Francie a širší souvislosti s formováním moderní západní politické kultury.

Dílo a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ivo T. Budil v roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“.[10] Roku 2002 získal Výroční cenu Nadace Josefa Hlávky v kategorii společenských věd za knihu Za obzor Západu[zdroj?] a je nositelem SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences (2003). Od roku 2018 je prezidentem Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences, SVU).[11] V letech 2016 až 2019 působil jako předseda Demokratického klubu. Byl zakládajícím členem Ligy proti antisemitismu. V letech 2010 až 2015 byl předsedou místní skupiny Křesťanské akademie v Plzni. V letech 2014 až 2018 předsedal Komisi pro partnerská města a evropské záležitosti Magistrátu města Plzeň jako nestraník za KDU-ČSL. Od června 2019 působí jako místní koordinátor Trikolóra hnutí občanů pro Prahu 4.

Kromě přibližně tří set odborných studií a popularizujících a publicistických textů je autorem knih:

  • Spiritualismus a odvrácená strana přírody. Praha: Triton, Metropolitan University Prague Press, 408 stran, ISBN 978-80-7553-519-1, 978-80-87956-71-7, 2017
  • Dějiny Skandinávie. Praha: Triton, Metropolitan University Prague Press, 504 strany, ISBN 978-80-7553-228-2, 978-80-87956-42-7, 2017
  • Triumf rasismu. Praha: Triton, 992 strany, ISBN 978-80-7387-750-7, 2015
  • Úsvit rasismu. Praha: Triton, 832 strany, ISBN 978-80-7387-630-2, 2013
  • Jitro Árijců. Život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. Praha: Triton, 424 strany, ISBN 978-80-7387-274-8, 2009
  • Zakladatelé Západu a poslední člověk. Esej o zrodu a zániku západní civilizace. Ústí nad Labem: Dryada, 184 strany, ISBN 978-80-87025-08-6, 2007
  • Za obzor Západu. Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. I. a II. díl. Praha: Triton, 2. doplněné vydání, 810 stran, ISBN 978-80-7254-998-6, 2007
  • Válka Zuluů. Britsko-zulská válka v roce 1879. Praha: Triton, 308 stran, ISBN 80-7254-830-1, 2006
  • Zrození moderní rasové teorie: Život a dílo Victora Courteta. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 166 stran, ISBN 80-7204-398-6, 2005
  • Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 4. přepracované a doplněné vydání, 488 stran, ISBN 80-7254-321-0, 2003
  • Od prvotního jazyka k rase. Utváření novověké západní identity v kontextu orientální renesance, 278 stran. Praha: Academia, ISBN 80-200-0987-6, 2002
  • Kulturní a sociální antropologie Indoevropanů. Plzeň: Fakulta humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni, 171 strana, ISBN 80-7082-591-X, 2000.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MF DNES; NĚMCOVÁ, Barbora. Plzeňský prorektor končí, ovšem ne kvůli opisování. iDNES.cz [online]. MAFRA a.s., 2007-10-10 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f SNOPEK, Jan. KauzaBudil: Chronologický přehled textů, které česká média do dnešního dne. www.biograf.org [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  3. Plzeňský prorektor není plagiátor, rozhodli odborníci. iDNES.cz [online]. 2007-09-14 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  4. a b c TAMCHYNA, Robert. Vstupte! s Doc. RNDr. Ivo T. Budilem, Ph.D. - Odhalení. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  5. ČTK. Prorektor plzeňské univerzity byl nařčen z plagiátu. TÝDEN.cz [online]. EMPRESA MEDIA, a.s., 2007-04-13 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  6. Prorektor ZČU prý opsal vědecký text. plzensky.denik.cz [online]. 2007-04-13 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b Univerzita hasí aféru prorektora. plzensky.denik.cz [online]. 2007-07-02 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  8. Etická komise řeší údajné plagiátorství prorektora. iDNES.cz [online]. 2007-08-08 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  9. a b Vědci: Budil neopisoval. Lidovky.cz [online]. 2007-09-17 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  10. Anthropologia Integra, roč. 8, č. 1/2017, str. 20
  11. Board of Directors | Society of Arts & Sciences. www.svu2000.org [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]