Chotkovská hrobka (Valtířov)
| Chotkovská hrobka ve Valtířově | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | novogotika |
| Architekt | František Schmoranz starší |
| Výstavba | 1869 |
| Stavebník | Marie Chotková, roz. Berchtoldová |
| Další majitelé | Chotkové z Chotkova a Vojnína |
| Současný majitel | Česká republika (ve správě Národního památkového ústavu) |
| Poloha | |
| Adresa | Valtířov,  Česko |
| Souřadnice | 50°40′24,28″ s. š., 14°7′12,72″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 86103/5-283 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chotkovská hrobka, také hrobka hrabat Chotků,[1] případně zvaná podle spřízněného rodu Thun-Hohensteinů hrobní kaple rodiny Thunů[2] je pohřebiště velkobřezenské linie šlechtického rodu Chotků z Chotkova a Vojnína a jejich příbuzných v severním cípu bývalého hřbitova nad vysokým srázem k pravému břehu Labe nedaleko kostela sv. Václava ve Valtířově (německy Waltirsche), součásti Velkého Března (německy Großpriesen) v okrese Ústí nad Labem. Novogotická cihlová hrobka byla postavena v roce 1869 podle projektu Františka Schmoranze staršího pro bývalého nejvyššího purkrabího Českého království Karla Chotka a byli do ní pohřbíváni i jeho potomci a příbuzní. Jejich ostatky byly však v druhé polovině 20. století převezeny na hřbitov v Litoměřicích.[1] Stavba je památkově chráněná, je ve vlastnictví státu a spravuje ji Národní památkový ústav.[3]
Historie a architektura
[editovat | editovat zdroj]Hrabě Karel Chotek (1783–1868), nejvyšší purkrabí Českého království (1826–1843) koupil panství Velké Březno v roce 1841 za 170 000 zlatých. V letech 1842–1845 nechal v pozdně klasicistním slohu postavit nový zámek, který byl v letech 1885–1910 novorenesančně upraven.[4][5]
Vedlejší ves Valtířov přikoupil hrabě z bývalého zahořanského panství roku 1846.[1]
Karel Chotek zemřel ve Vídni v roce 1868. Jeho žena Marie Chotková, rozená Berchtoldová z Uherčic (1794–1878) nechala postavit důstojnou hrobku pro svého času nejvyššího politického činitele Českého království ve Valtířově. Stavbu navrhl východočeský architekt a stavitel František Schmoranz starší (1814–1902),[1][6] který byl i autorem přestavby zámku Žleby a rekonstrukcí katedrály sv. Ducha v Hradci Králové a kostela v Poličce a ve Dvoře Králové.[7] Původně návrh počítal i s boční věží, ta však nakonec kvůli úspoře vybudována nebyla.[1] Výstavbu hrobky realizovala ústecká firma Alwina Köhlera. Náklady se vyšplhaly přes 30 tisíc zlatých.[1] Hrobka byla dokončena už v roce 1869.[1][2]
Jedná se o centrální novogotickou stavbu na obdélném půdorysu z cihlového zdiva s tesanými kamennými články. Všechny stěny vrcholí trojúhelnými štíty, ve kterých je úzké okno s lomeným obloukem a opatřené ostěním. Štíty jsou zakončeny kamenným křížem. Po stranách v nároží jsou vždy dva na sebe kolmé dvakrát zalamované opěráky s kamennou stříškou končící skoro pod úrovní korunní římsy. Stejně řešené opěráky jsou umístěny ve střední části každého průčelí. Uprostřed severní, západní a jižní stěny je velké okno s hrotitým obloukem s kružbou, kvadrilobem a svislými pruty. Na východní straně je nižší okno a pod ním sedlový kamenný portál. Stanová (jehlancová) střecha je osazena velkou měděnou růžicí (kytkou) gotických tvarů.[1]
Na severním štítě je deska s německým nápisem:
CARL GRAFEN CHOTEK
OBERSTBURGGRAFEN V. BÖHMEN
ZUR EHRE U. ANGEDENKEN
ERBAUT VON SEINER GEMAHLIN
MARIA GRÄFIN CHOTEK
GEB. GRÄFIN BERCHTOLD
IM J. MDCCCLXIX.
Jeho překlad do češtiny zní Karlu hraběti Chotkovi, nejvyššímu purkrabímu Čech k poctě a památce vystavěla jeho manželka Maria hraběnka Chotková, rozená hraběnka Berchtoldová v roce 1869.[1]
Interiéry
[editovat | editovat zdroj]Vnitřní prostor byl sklenut devíti poli křížové klenby na čtyřech kamenných válcových sloupech.[2] Veškeré vnitřní vybavení bylo zničeno při rabování hrobky po druhé světové válce. Po převezení ostatků do Litoměřic v hrobce zůstaly jen katafalky a nápisy v podlaze.[3]
V roce 1992 opatřil okna mřížemi Josef Zajac ze Svádova.[8]
V roce 2017 byla opravena dvě vitrážová okna. Některé části bylo potřeba pouze doplnit, jiné vyrobit celé znova. Náklady, jejichž větší část pokryla veřejná sbírka, se vyšplhaly na přibližně 35 tisíc korun.[3][9] Práce provedla rodinná firma Vitráže Zajac ze Cvikova.[10] Restaurována byla také modlitební klekátka a oltář.[10]
Nejbližší okolí
[editovat | editovat zdroj]
V těsném sousedství stojí renesanční kostel sv. Václava. Severovýchodním směrem od hrobky se nachází nenápadný pomník Tomášek Garrigua Masaryka pravděpodobně z 30. let 20. století. Pomník byl odstraněn v době německé okupace a ke znovuodhalení došlo v roce 1946. V roce 1948 z něho byl odstraněn reliéf prezidenta. Pomník byl znovu obnoven v roce 2008.[11] Uprostřed prostranství před kostelem byl druhotně vztyčen sloup Čtrnácti svatých pomocníků, mezi které patří sv. Jiří, Vít, Erasmus, Pantaleon, Jiljí, Kryštof, Dionýsus, Blažej, Cyriakus, Achátius, Eustach, Kateřina, Markéta a Barbora. Barokní památka z tvrdého hustého křemitého černovického pískovce pochází z roku 1716. Sem byl převezen v roce 1965 z obce Čachovice, která byla zatopena při stavbě Nechranické přehrady.[11] V letech 1994–1995 torzo sloupu restauroval akademický sochař Michael Bílek (1942–2015) z Petrovic.[8]
Seznam pochovaných
[editovat | editovat zdroj]Po Karlu Chotkovi, jehož tělo nechala z Vídně převézt jeho žena Marie, byla v hrobce pochována i ona sama a postupně další členové velkobřezenské větve Chotků. Karel Chotek a Marie spolu měli šest synů, otce však přežili pouze dva, Antonín a Bohuslav. Antonín se věnoval v dospělosti správě statků ve Velkém Březně. Jeho bratr Bohuslav budoval kariéru úředníka a diplomata. Nejznámějším členem této rodové linie se koncem 19. století stala čtvrtá Bohuslavova dcera Žofie Chotková (1868–1914), manželka následníka rakousko–uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este (1863–1914). Tato dvojice však byla pochována v Arstettenu. V hrobce nebyl pochován ani poslední soukromý majitel zámku Karel Maria Chotek (1887–1970), jemuž byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů v roce 1945, jeho žena Livie Clara Majláth de Székhely (1888–1970) a jeho teta Olga – Marie Antoinetta (1860–1934).[pozn. 1] Karel Maria a Livie Clara strávili zbytek života v bavorském městečku Aichach. Karel Maria zemřel lednu 1970 a jím rod vymřel.
V letech 1869–1943 bylo v hrobce pochováno 13 nebo 14 osob.[6] Po druhé světové válce byla stavba vyrabována, neustále hrozilo zneuctění ostatků pohřbených po vniknutí vandaly. Pohřebiště proto sloužilo svému účelu jen do 70. let 20. století, kdy byly rakve s ostatky převezeny na zámek Benešov nad Ploučnicí a na přelomu 80. a 90. let byly ostatky na přání hraběnky Schönbornové uloženy na hřbitově v Litoměřicích. Chotkové tam od té doby spočívají ve společné prosté hrobce, která je opatřena latinským nápisem. Výjimkou jsou ostatky řeholnice Ady Chotkové – Marie Annuntiaty (1890–1939), které byly uloženy do samostatné hrobky v kněžské části hřbitova.[6]
Chronologicky podle data úmrtí (výběr)
[editovat | editovat zdroj]V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[13][14] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Chotků, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud byly pohřbeny v hrobce, nebo příbuzní z jiných rodů. Červeně jsou zvýrazněni majitelé statku Velké Březno. Historie rodu sahá až do 14. století,[15] ale zde jsou generace počítány až od Václava Antonína Chotka (1674–1754), stavebníka zámku Veltrusy, který byl v roce 1702 povýšen do panského stavu, v roce 1723 získal český titul hraběte a v roce 1745 říšského hraběte. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
| Po-řadí | Gene-race | Jméno pohřbeného | Datum a místo narození | Otec | Datum a místo sňatku, choť | Pohřeb a uložení do hrobky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum a místo úmrtí | Matka | ||||||
| 1. | 4. | Karel Chotek _by_Josef_Kriehuber_cropped.jpg) |
23. 7. 1783 Vídeň | Jan Rudolf Chotek z Chotkova 17. 5. 1748 Vídeň – 26. 8. 1824 Vídeň |
9. 6. 1817 Vídeň Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (č. 3) |
Uložení do hrobky 5. 11. 1869.[pozn. 2] | Nejvyšší purkrabí Českého království (1826–1843), císařský komoří (1810), c. k tajný rada (1818), rytíř Řádu zlatého rouna (1836), majitel statků Velké Březno, Zahořany, Staré Čívice.[16] Jeho synové Emanuel (1823–1843) a Ferdinand (1826–1830) byli pohřbeni v Chotkovské hrobce v Nových Dvorech.[17] |
| 28. 12. 1868 Vídeň[16][18][19] | Marie Sidonie z Clary-Aldringenu 10. 11. 1748 Praha – 16. 2. 1824 Vídeň | ||||||
| 2. | 6. | Terezie Chotková | 22. 5. 1871 Velké Březno | Bohuslav Chotek (č. 6) | Pohřbena 17. 9. 1871.[20] | Zemřela ve 4 měsících věku, její ostatky byly pravděpodobně uloženy pod podlahou hrobky.[6] | |
| 14. 9. 1871 Velké Březno[20][pozn. 3] | Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova (č. 5) | ||||||
| 3. | (4.) | Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic | 21. 1. 1794 Vídeň | Antonín Berchtold z Uherčic 1754 – 25. 3. 1819 |
9. 6. 1817 Vídeň Karel Chotek (č. 1) |
Poslední rozloučení se konalo v kostele sv. Jana Nepomuckého na Praterstraße ve Vídni 20. 2. 1878, tělo bylo převezeno do Čech a uloženo 21. 2. 1878 v hrobce.[21] | Zakladatelka hrobky, dáma Řádu hvězdového kříže (1820) a palácová dáma.[22] Pocházela z uherské větve rodu Berchtoldů z Uherčic. Zemřela na mozkovou mrtvici.[23] Narodily se jí následující děti:
|
| 18. 2. 1878 Vídeň[22][23] | Maria Anna Františka Huszár de Szent-Kereszt 12. 7. 1771 Trnava – 10. 11. 1847 | ||||||
| 4. | 5. | Antonín Chotek | 27. 3. 1822 Innsbruck | Karel Chotek (č. 1) | 15. 7. 1851 Ortenberg: Olga von Moltke 24. 5. 1832 Karlsruhe – 25. 8. 1906 Štýrský Hradec (Graz) |
Tělo uloženo do hrobky 3. 6. 1883,[24] zádušní mše se sloužily následující den v patronátních kostelech.[25] | Císařský komoří (1848), majitel statků Zahořany a Velké Březno.[22] Narodily se mu následující děti:
|
| 1. 6. 1883 Velké Březno[22][24] | Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (č. 3) | ||||||
| 5. | (5.) | Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova | 19. 7. 1838 Kostelec nad Orlicí | Josef Kinský 25. 10. 1806 Vídeň – 17. 7. 1862 Kostelec nad Orlicí |
30. 10. 1859 Kostelec nad Orlicí: Bohuslav Chotek (č. 6) |
Tělo uloženo do hrobky 8. 3. 1886,[26] následující dva dny se sloužily zádušní mše ve Valtířově, Praze a Vídni.[27] | Dáma Řádu hvězdového kříže (1860) a palácová dáma.[28] Narodily se jí následující děti:
|
| 5. 3. 1886 Velké Březno[26][28] | Marie Czerninová z Chudenic 12. 8. 1806 Praha – 20.12.1872 Kostelec nad Orlicí | ||||||
| 6. | 5. | Bohuslav Chotek  |
3. 7. 1829 Praha | Karel Chotek (č. 1) | 30. 10. 1859 Kostelec nad Orlicí: Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova (č. 5) |
Tělo pohřbeno ve Valtířovské hrobce 14. 10. 1896.[zdroj?] | Diplomat, český místodržitel (1871), doživotní člen rakouské Panské sněmovny (od roku 1885), císařský komoří (1854), c. k tajný rada (1869), majitel statku Staré Čívice.[28] |
| 11. 10. 1896 Zhořelec (Görlitz) | Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (č. 3) | ||||||
| 7. | 7. | Antonietta (Antonie Maria Olga) Chotková | 19. 9. 1888 Velké Březno | Karel Chotek (č. 9) | Tělo převezeno ze Saska 10. 10. a pohřbeno v hrobce 12. 10. 1910.[zdroj?] | Zemřela na zápal plic ve 22 letech. | |
| 8. 10. 1910 Lindenhof in Neukoswig u Drážďan[zdroj?] | Adelheid z Hohenlohe-Langenburgu (č. 10) | ||||||
| 8. | Hugo z Nostitz-Rienecku | 13. 4. 1887 Teplice-Šanov | Jindřich Maria z Nostitz-Rienecku 8. 7. 1854 Slabce – 21. 8. 1895 Štýrský Hradec (Graz) |
Tělo uloženo do hrobky 6. 4. 1937.[zdroj?] | C. k. komoří, nadporučík hulánského pluku č. 13.[29] Padl za první světové války u Korytnice ve Volyni,[30] byl zraněn střepinou od granátu při krytí ústupu.[zdroj?] Jeho úmrtí připomíná pamětní deska v Hofburgu ve Vídni.[31] Nejprve byl 5. prosince 1916[zdroj?] pohřben v Horkách nad Jizerou, kde se na bývalém hřbitově u kostela sv. Mikuláše nachází jeho náhrobek.[30][pozn. 4] Jeho ostatky byly po exhumaci a převozu do Valtířova nejspíše uloženy pod podlahou hrobky v menší rakvi.[6] | ||
| 31. 8. 1916[29] Korytnica, Volyň[30][31][32][pozn. 5] | Marie Chotková (č. 12) | ||||||
| 9. | 6. | Karel Chotek | 29. 8. 1853 Velké Březno[22][33] | Antonín Chotek (č. 4) | 14. 10. 1885 Praha: Adelheid z Hohenlohe-Langenburgu (č. 10) |
Státní úředník, císařský komoří (1881), majitel statků Velké Březno a Zahořany.[22] | |
| 11. 8. 1926 Velké Březno | Olga von Moltke 24. 5. 1832 Karlsruhe – 25. 8. 1906 Štýrský Hradec (Graz) | ||||||
| 10. | (6.) | Adelheid z Hohenlohe-Langenburgu | 3. 11. 1864 Praha | Ludvík Karel z Hohenlohe-Langenburgu 11. 1. 1823 Štýrský Hradec (Graz) – 26. 7. 1866 Hrádek, podlehl zraněním, která utrpěl v bitvě u Hradce Králové |
14. 10. 1885 Praha: Karel Chotek (č. 9) |
Dáma Řádu hvězdového kříže (1896) a palácová dáma.[22] Narodily se jí následující děti:
| |
| 10. 2. 1937 Velké Březno | Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu 30. 9. 1840 Praha – 29. 6. 1923 Červený Hrádek | ||||||
| 11. | 7. | Ada Chotková | 8. 8. 1890 Velké Březno | Karel Chotek (č. 9) | Řeholnice jako S. Marie Annuntiata (Annunciata), členka kongregace Nejsvětější svátosti.[22] | ||
| 14. 8. 1939 Velké Březno[22][34] | Adelheid z Hohenlohe-Langenburgu (č. 10) | ||||||
| 12. | 6. | Marie Chotková[pozn. 6] | 24. 8. 1855 Velké Březno[28][35] | Antonín Chotek (č. 4) | 15. 2. 1885 Praha: Jindřich z Nostitz-Rienecku 8. 7. 1854 Slabce – 21. 8. 1895 Štýrský Hradec (Graz) |
Pochována v hrobce 27. 12. 1943.[zdroj?] | Dáma Řádu hvězdového kříže (1891).[28] Narodily se jí následující děti:
|
| 22. 12. 1943 Velké Březno[36][pozn. 8] | Olga von Moltke 24. 5. 1832 Karlsruhe – 25. 8. 1906 Štýrský Hradec (Graz) |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Olga Chotková (27. 6. 1860 Velké Březno – 12. 8. 1934 Praha) se stala řeholnicí a přijala jméno S. M. Antoinetta. Byla první představenou a spoluzakladatelkou ústavu Dům milosrdenství Vincentinum v Praze-Břevnově, kde také zemřela po dlouhé a těžké nemoci. Zádušní mše se konala 14. srpna 1934 v ústavní kapli Vincentina a následně byla téhož dne pohřbena na hřbitově Milosrdných sester u sv. Karla Boromejského v Řepích.[12]
- ↑ UHROVÁ, Veronika. Zámek ve Velkém Březně. Liberec, 2013 [cit. 2021-11-30]. 137 s. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Bohumil Nuska. s. 9. Dostupné online. chybně uvádí uložení do hrobky až v roce 1873.
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 179 mylně uvádí datum úmrtí 19. září 1871.
- ↑ Na náhrobním kameni je nápis
HIC ...?.. JACET
R. I. P. SURSUM CORDA.
HUGO
COMES de NOSTITZ-RIENECK
DUCTOR EQUITUI 1,
DUOS VOCANT UHLANOS XIII.
NATUS EST DIE 13. APRILIS 1887,
MORTEM PRO PATRIA OCCUBUIT
DIE 31. AUGUSTI 1916,
KORYTNICAE IN WOLHYNIA.
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 287 uvádí Svienuchy jako místo, kde padl.
- ↑ Celým jménem německy Maria Sophia Carolina Olga Antonia.[35]
- ↑ Elisabeth Nostitz-Rienecková (18. 5. 1890 Teplice – 19. 3. 1984 Zangberg), dáma Řádu hvězdového kříže (1918), se v Praze 9. června 1914 provdala za Karla Jana Schönborna (28. 11. 1890 Praha – 31. 8. 1952 Mnichov), v roce 1920 se rozvedli.[29] Jejich syn Hugo Damian Schönbornu (1916–1979) měl se svou manželkou Eleonorou Ottilií, roz. Dobelhoffovou (1920–2022) čtyři děti, mezi nimi Christopha Schönborna (* 22. ledna 1945 na zámku Skalka u Vlastislavi), který je od roku 1995 vídeňským arcibiskupem.
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 178 mylně uvádí datum úmrtí 22. prosince 1941.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i Památkový katalog: Hrobka hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (4) T/Ž. Praha: Academia, 1982. 636 s. S. 175.
- ↑ a b c SALAVOVÁ, Mirka. Valtířovská hrobka rodu Chotků se pyšní dvěma novými vitrážovými okny [online]. iDnes.cz, 2017-05-24. Dostupné online.
- ↑ KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 608 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 224.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 499.
- ↑ a b c d e Hrobka Chotků Valtířov [online]. NPÚ [cit. 2021-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-29.
- ↑ Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání VLČEK Pavel. Praha: Academia, 2004. 671 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 586.
- ↑ a b DARSA, Jan. Velké Březno a Valtířov. Dějiny – Vlastivěda – Osobnosti – Pověsti. Velké Březno: [s.n.], 2015. Dostupné online. S. 35. Archivováno 29. 11. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ VRANÝ, Jan. FOTO: Hrobka rodu Chotků má nová vitrážová okna [online]. Deník.cz [cit. 2017-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Příběh hrobky rodiny Chotků [online]. Velké Březno [cit. 2021-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-29.
- ↑ a b Pomník T. G. Masaryka a Sloup Čtrnácti svatých pomocníků [online]. Velké Březno [cit. 2021-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-29.
- ↑ Parte S. M. Antoinetty, roz. hraběnky Olgy Chotkové [online]. obrazyvaukci.cz [cit. 2023-05-06]. Dostupné online.
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 173–181. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Chotků 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.
- ↑ MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník, aneb, kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě: podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví. Praha: Horizont, 1993. ISBN 80-7012-070-3. S. 52.
- ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 176–177
- ↑ PŘIBYLOVÁ, Jitka. Kaple sv. Kříže na hřbitově v Nových Dvorech [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-18.
- ↑ Matrika zemřelých 1866–1875, rok 1868, farnost u sv. Jana Nepomuckého, Vídeň [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. S. 102.
- ↑ a b Matrika zemřelých 1801–1887, rok 1871, Velké Březno, pag. 66 [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ČAPKOVÁ, Nikola. Pohřební oznámení v rodinném archivu Dietrichsteinů. Brno, 2018. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Tomáš Krejčík. s. 123. Dále jen Pohřební oznámení. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 177
- ↑ a b Matrika zemřelých 1876–1885, rok 1878, farnost u sv. Jana Nepomuckého, Vídeň [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Matrika zemřelých 1801–1887, rok 1883, Velké Březno, fol. 82 [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Pohřební oznámení, s. 144
- ↑ a b Matrika zemřelých 1801–1887, rok 1886, Velké Březno, fol. 86 [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Pohřební oznámení, s. 156
- ↑ a b c d e Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 178
- ↑ a b c Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 287
- ↑ a b c d Horky nad Jizerou: Hrob Hugo von Nostitz-Rieneck [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Vídeň – Hofburg: Pamětní deska Obětem válek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Zbožná vzpomínka - Nostitz-Rieneck, Hugo Graf von [online]. eSbírky (Národní muzeum) [cit. 2022-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených 1801–1857, rok 1853, Velké Březno, pag. 214–215 (fol. 181) [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Matrika zemřelých 1939–1939, rok 1939, Velké Březno, Nr. 4/1939 [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Matrika narozených 1801–1857, rok 1855, Velké Březno, pag. 224–225 (fol. 186) [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Matrika zemřelých 1943–1945, rok 1943, Velké Březno, inv. č. 14942, sig. S294/6, Nr. 75C [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-08-10]. Dostupné online. (německy)
