Přeskočit na obsah

Bitva u Kamence Podolského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Kamence Podolského
Sovětský voják prochází okolo vyřazeného tanku Panzer IV u Tarnopolu, duben 1944
Sovětský voják prochází okolo vyřazeného tanku Panzer IV u Tarnopolu, duben 1944

Trvání4. března – 17. dubna 1944
MístoZápadní Ukrajina, východní Polsko, SSSR
Souřadnice
Výsledek
  • Strategické sovětské vítězství
  • 1. tanková armáda obklíčena, nakonec se značně opotřebená probila
  • Skupina armád Jih se rozdělila na dvě části
  • Skupina armád Jih a Skupina A přejmenovány na Skupinu armád severní Ukrajina a Skupinu armád jižní Ukrajina
  • Vyčerpání německých strategických rezerv
  • Erich von Manstein nahrazen Waltherem Modelem
  • Plná mobilizace maďarských sil
Změny územíStažení sil Osy z většiny území Ukrajiny
  • Rudá armáda vstoupila do východního Polska a částí Československa
Strany
Německá říše Nacistické Německo
Maďarské království Maďarsko
Sovětský svaz Sovětský svaz
Síla
Nazi Germany

1. března 1944:

1. tanková armáda: 211 545 vojáků[1]

4. tanková armáda: 115 613 vojáků[2]

Celkem: 327 158 vojáků

838 tanků, útočných děl, samohybných děl a houfnic[3]

Z nichž:

300 bojeschopných

290 v krátké opravě

248 v dlouhodobě opravě


Maďarské království 150 000- 180 000 vojáků[4]

30 bojeschopných tanků[5]

30 bojeschopných útočných děl[6]

60 bojeschopných obrněnců celkem

75 tanků v opravě[5]

Sovětský svaz

1. března 1944:

1. ukrajiský front: 646 842 vojáků[7]

1 409 bojeschopných tanků a samohybných děl[7]

277 tanků a samohybných děl v opravě[7]

11 221 děl a minometů[8]

477 letadel[8]

Ztráty
14 549 zajatých[9]

45 000 celkem v kapse,[10] mimo 4. tankovou armádu

318 tanků a útočných děl[11]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Kamence Podolského byla součástí větší sovětské Proskurovsko – Černovické ofenzívy (rusky: Проскуровско-Черновицкая Операция, Proskurovsko-Černovitskaja Operatsija), jejímž hlavním cílem byl útok na 1. tankovou armádu, součást Skupiny armád Jih. Byla to největší a nejdůležitější součást Dněpersko-karpatské operace.

Koncem února roku 1944 pronikla Rudá armáda dále na západ, a její vrchní velení připravovalo útok tří ukrajinských frontů na německá uskupení na západní Ukrajině. Hlavní úder, který měl probíhat z prostoru DubnoŠepetovkaLjubar ve všeobecném směru na Černovice, měl za cíl zničit Podolsko-kamenecké uskupení německých vojsk. 4. března byl zahájen útok proti severnímu křídlu, při kterém se sovětským vojskům podařilo prorazit frontu a učinit hluboký vlom. 7. března 1944 došlo k těžkým bojům, když se německá armáda pokoušela z této situace vymanévrovat. Útok Rudé armády však pokračoval úspěšně - překonáním Jižního Bugu a postupem k řece Dněstr. 16. března obsadily jednotky 2. ukrajinského frontu železniční trať Lvov - Oděsa, a vyřadily tak hlavní německou zásobovací tepnu. 26. března překročila Rudá armáda rumunskou hranici. 1. ukrajinský front útočil dále na západ, a 29. března obsadil město Černovice.

Došlo k situaci, při níž byla v kotli mezi Bugem a Dněstrem obklíčena německá 1. tanková armáda, a na dolním Dněpru izolována německá 6. armáda. Sovětsko - německá fronta o délce téměř 900 km byla roztříštěna, německé armádě hrozila katastrofa. Z těžké situace ji zachránil maršál Erich von Manstein, který připravil plány úniku obklíčených vojsk.

Severní skupině německých vojsk se podařilo z obklíčení uniknout poměrně snadno, ale situace jižní skupiny v prostoru Kamence Podolského se vyvíjela podstatně hůř. Nakonec i zde se německá vojska probila z obklíčení, po úderu neočekávaným směrem, ovšem za cenu těžkých ztrát a obětování veškeré těžké techniky. Mansteinovi se poté podařilo stabilizovat frontu. Operace si na německé straně vyžádala kolem 35 tisíc mrtvých, zajatých a nezvěstných vojáků.

Bitva skončila sice sovětským vítězstvím, ovšem Rudé armádě se nepodařilo plně využít situace, zničit obklíčená vojska, a zahájit mohutnější postup do otevřené německé obrany. Dne 14. dubna 1944 osvobodily sovětské jednotky Ternopil, a Rudá armáda přešla do obrany. Maršál Erich von Manstein byl po této akci Hitlerem odvolán a poslán do důchodu.

Odkazy

Reference

  1. Frieser, Karl-Heinz. The Eastern Front 1943-1944: The War in the East and on the Neighbouring Fronts. Oxford University Press, 2017, p. 428.
  2. Frieser, Karl-Heinz. The Eastern Front 1943-1944: The War in the East and on the Neighbouring Fronts. Oxford University Press, 2017, p. 416.
  3. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, pp. 38-50
  4. Gregory Liedtke (2015). Lost in the Mud: The (Nearly) Forgotten Collapse of the German Army in the Western Ukraine, March and April 1944. The Journal of Slavic Military Studies, p. 229
  5. a b Niehorster, Leo, G. The Royal Hungarian Army, 1920-1945, Volume 1: Organization and History. Axis Europa Books, 1998, p. 124
  6. Gregory Liedtke (2015). Lost in the Mud: The (Nearly) Forgotten Collapse of the German Army in the Western Ukraine, March and April 1944. The Journal of Slavic Military Studies, p. 227
  7. a b c Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 15
  8. a b Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p.15
  9. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 344
  10. Алексей Исаев. Цена Победы. Неизвестное сражение весны 44 года. Эхо Москвы. 23.03.2009. https://echo.msk.ru/programs/victory/580046-echo/
  11. Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 344.

Externí odkazy


{{#coordinates:}}: na stránce není možné mít více než jeden hlavní štítek