Přeskočit na obsah

Jiří Trnka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Jiří Trnka (rozcestník).
Profesor Jiří Trnka
Narození24. února 1912
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. prosince 1969 (ve věku 57 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov města Plzně
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánífilmový režisér, scenárista, filmový producent, spisovatel, ilustrátor, malíř, loutkoherec, animátor, pedagog, sochař a scénograf
DětiHelena Trösterová (* 1945)
Jan Trnka (* 1956)
Jiří Trnka ml. (1940–2003)
Klára Trnková (* 1949)
Zuzana Ceplová (* 1938)
PříbuzníVojtěch Cepl
Vojtěch Cepl mladší
Oceněnínárodní umělec (1963)
Cena Hanse Christiana Andersena za ilustrace (1968)
Čestné občanství města Plzně (1990)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Trnka (24. února 1912 Plzeň-Petrohrad[1] – 30. prosince 1969 Praha) byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů.

Život

Čestný hrob Jiřího Trnky na plzeňském Ústředním hřbitově

Mládí a studium

Narodil se v Plzni-Petrohradu. Odmala byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se vyráběly v jejich rodině. [2] Už na plzeňské reálce si jeho výtvarného nadání povšiml učitel Josef Skupa, který ho také přivedl do loutkového divadla. [3] Dal mu příležitost poznat divadelní zázemí a příležitostně vypomáhat s výtvarnou stránkou představení. Na jeho přímluvu rodiče umožnili Jiřímu studovat na výtvarné škole v Praze. [4] Setkání se Skupou bylo pro Jiřího Trnku rozhodujícím životním okamžikem. Stal se jeho mentorem a podporoval ho během studia i na začátku kariéry.

V letech 1929–1935 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Už během studia navrhoval a vytvářel kulisy pro Divadlo Spejbla a Hurvínka J. Skupy v Plzni. Pracoval také jako výtvarník v novinách. Kresbami a ilustracemi přispíval do časopisů Večer, Pestrý týden, A–Zet, Mladý hlasatel, Ahoj, Eva, Kvítek z čertovy zahrady. [5]Po skončení školy provozoval v letech 1936–1937 vlastní loutkovou scénu pod názvem Dřevěné divadlo v dnešním pražském Divadle Rokoko. Z finančních důvodů byl nucen provoz divadla ukončit.[4][6]

Ilustrátor a scénograf

Začal se živit jako ilustrátor a díky svému originálnímu výtvarnému projevu se brzy zařadil mezi českou ilustrátorskou špičku. Během života ilustroval kolem stovky knížek. Významný podíl tvořily ilustrace knih pro děti. [7]

Od roku 1936 spolupracoval s Národním divadlem v Praze, pro které vytvářel scény a kostýmy. Svou nejznámější scénu pro Klicperova Zlého jelena si zopakoval s režisérem Frejkou ještě v Divadle na Vinohradech v roce 1948. V následujícím roce byla publikována jako knižní ilustrace. Od 50. let byl stále více zaměstnán filmem a ilustrační tvorbou, pro divadlo pracoval velmi zřídka. [8]

V Praze žil v letech 1938–1958 v Košířích ve vile (usedlosti) Turbová, později v Humlově domě na Kampě, který zakoupil. Jeho první ženou byla Helena Chvojková, pro jejíž knížku Zuzanka objevuje svět vytvořil ilustrace. Měli spolu tři děti. [9] Z druhého manželství s Venceslavou Trnkovou se narodily dvě děti. [5]Od roku 1960 bydlel na Kampě nedaleko svého přítele Jana Wericha.

Tvůrce animovaného filmu

Při svém prvním setkání s loutkovým filmem koncem třicátých let vytvořil několik loutek pro reklamní filmy Karla Dodala.

Roku 1945 se stal spoluzakladatelem studia Bratři v triku. Zpočátku vznikly úspěšné kreslené filmy Zasadil dědek řepu nebo Zvířátka a Petrovští, který byl oceněn na festivalu v Cannes.[10] Jiří Trnka chtěl však především pracovat s loutkami, proto v roce 1947 založil Studio loutkového filmu. Pod jeho vedením vznikl první celovečerní barevný loutkový film Špalíček podle knihy Mikoláše Alše.[10] V roce 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík s hudbou Václava Trojana.[11] Trnka se na něm podílel jako režisér, výtvarník a scenárista. Následovala celá řada úspěšných filmů, které proslavily československý animovaný film po celém světě. Trnka byl velmi pracovitý, do své předčasné smrti natočil kolem dvaceti loutkových filmů. [4] Byly odměněny více než 50 cenami na nejrůznějších festivalech (Benátky, Paříž, Londýn, Karlovy Vary aj.) [12]

Od roku 1956 se více věnoval ilustrování knih a podílel se na přípravě české expozice na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. K filmové tvorbě se vrátil v roce 1964.[11] V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 (navrhl část expozice Svět dětí) v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci.

V roce 1963 mu byl udělen titul národního umělce, o rok dříve Řád práce. [12] V roce 1968 podepsal dokument dva tisíce slov. [13][11]

Roku 1967 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, práci mu však znesnadňovala pokračující těžká nemoc, jíž podlehl 30. prosince 1969. Pochován je na Ústředním hřbitově v Plzni.

Dílo

S oblibou používal ve svých filmech loutky. Mezi jeho nejznámější loutkové filmy patří Staré pověsti české a Dobrý voják Švejk namluvené jeho přítelem J. Werichem a celovečerní film podle předlohy W. Shakespeara Sen noci svatojánské. Jeho dalším filmovým dílem z 60. let je například snímek Kybernetická babička a Ruka zpodobňující totalitu. Pro děti natočil loutkový film Bajaja a zpracoval filmovou verzi Starých pověstí českých. Se svým kolegou Břetislavem Pojarem udělal k filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera animovanou vložku.[10] Postavy v Trnkových filmech jsou převážně němé, před mluveným slovem dával přednost hudbě. Rád spolupracoval s hudebním skladatelem Václavem Trojanem.

Pracoval technikou filmu kresleného (např. Zasadil dědek řepu, Zvířátka a Petrovští), papírkového (Veselý cirkus, Dva mrazíci), maňáskového (Kuťásek a Kutilka, jak ráno vstávali) a hlavně loutkového (např. Čertův mlýn, Cirkus Hurvínek, Kybernetická babička, Ruka, Špalíček ). Výtvarně navrhl též řadu kreslených a loutkových filmů režisérů Stanislava Látala, Břetislava Pojara a Eduarda Hofmana. [5]

Ilustroval desítky knih pro děti. Velký úspěch měla hned první knížka Míša Kulička z roku 1939. Trnkovy originální poetické obrázky doprovodily například sbírku pohádek K.J.Erbena, Karafiátovy Broučky, Slovenské národní pohádky nebo Pohádky tisíce a jedné noci. [4] Dlouhá léta spolupracoval s Františkem Hrubínem, jejich poslední společnou knihou byl Špalíček veršů a pohádek (1957). Ve světě jsou nejznámější jeho ilustrace ke knize pohádek Hanse Christiana Andersena, za které získal v roce 1968 mezinárodní ocenění pro ilustrátory.

Sám napsal a ilustroval pohádkovou knihu Zahrada, k níž ho inspirovala poetická zahrada na Turbové. Je příběhem pěti kluků, kteří zvědavě, ale rozechvěle otevřou starou rozvrzanou branku a vejdou do tajemné zahrady. Odhalí v ní rozličná tajemství – potkají kamenného trpaslíka, učenou velrybu, zlomyslného kocoura a pět slonů. Příběh, který má své kouzlo, poezii i humor, patří mezi díla, jež léta oslovují děti i dospělé, a je nezapomenutelný.[14]Kniha se stala předlohou pro loutkový film, který natočil Břetislav Pojar v roce 1978 a několik divadelních adaptací.[5]

Trnkova filmová tvorba, stejně jako jeho ilustrace, rozrušovala konvenční stereotypy žánru, vynikala osobitou poetickou imaginací i humorem, charakteristickou pohybovou stylizací, nápaditým propojením výtvarné a hudební složky filmu, evokací krajinné atmosféry.[5]

Jiří Trnka byl nejen filmař a ilustrátor, ale věnoval se i volné umělecké tvorbě, malbě, grafice a plastikám. [4] [10]

Filmografie

Scénář, výtvarník, režie; loutkový (není-li uvedeno jinak):

Výtvarná spolupráce/výtvarník:

Další spolupráce v hraném filmu – návrhy kostýmů (není-li uvedeno jinak): :

Filmy o Jiřím Trnkovi:

  • 1955 Loutky Jiřího Trnky (r. Bruno Šefranka)
  • 1956 To jsou Bratři v triku (r. Bruno Šefranka, Břetislav Dvořák)
  • 1959 Skutečnost noci svatojánské (r. Václav Táborský)
  • 1967 Jiří Trnka (r. Jiří Lehovec)
  • 1997 Trnka z Čech (r. Miroslava Humplíková)
  • 1994 Jiri Trnka. The Man and His Job / Jiří Trnka. Člověk a jeho práce (r. Dolf Enters)
  • 1998 Jiří Trnka (pořad z TV cyklu Potomci slavných, r. Jana Hádková)
  • 2019 Jiri Trnka: A Long Lost Friend / Jiří Trnka: Nalezený přítel (r. Joël Farges)

Ocenění

Zajímavosti

  • Jako jeden z mála ilustrátorů vůbec, ne-li jediný na světě, kreslil pravou, levou i oběma rukama současně. Ovšem k psaní používal ruku pravou.
  • Jedním z nejbližších Trnkových přátel byl Jan Werich. Trnka vytvořil kostýmy pro jeho film Císařův pekař a ilustrace pro knihu pohádek Fimfárum. Werich namluvil spolu s Vlastou Burianem postavičky v Trnkově filmu Dva mrazíci. Jeho hlasem mluví Švejk v Trnkově trojdílném loutkovém filmu Osudy dobrého vojáka Švejka.
  • Posledním Trnkovým filmem byl film Ruka, ve kterém se hlavní postava - umělec, vzbouří proti totalitě. Dílo připomíná pomník z roku 2015, umístěný v Borském parku v Plzni. Jeho autorem je Josef Mištera, zhotovitelem Luděk Míšek.[15]
  • S Jiřím Winterem Nepraktou nepojila Jiřího Trnku pouze dlouholetá spolupráce v oblasti animovaného filmu, ale i stejně dlouholeté osobní přátelství, právě tak jako s Janem Werichem.
  • Pomník Ruka
    Pomník Ruka
  • Pomník Ruka - informační tabulka
    Pomník Ruka - informační tabulka

Knižní tvorba

  • TRNKA, Jiří. Zahrada. 1. vyd. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: SNDK, 1962. 109 s.
  • TRNKA, Jiří. Zahrada. [7.] vyd., [ve Studiu trnka] 1. vyd. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: Studio trnka, 2008. 110 s. ISBN 978-80-87209-15-8.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň (U panny Marie)
  2. ↑ Trnkovi potomci se sešli na plzeňské radnici - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Legendy plzeňského loutkářství
  4. ↑ a b c d e CODR, Milan; KOPECKÁ, Jaroslava. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1989. Kapitola Jiří Trnka, s. 129–133. 
  5. ↑ a b c d e O osobnosti - Česká centra. www.czechcentres.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-25. 
  6. ↑ Historie divadla | 100 let Rokoka. www.divadlorokoko.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Radio Prague International. Radio Prague International [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jiří Trnka. www.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ EXTERNÍ, autor. Instalace výstavy Jiří Trnko, mám tě rád začíná mít tvar. Táborský deník. 2020-08-31. Dostupné online [cit. 2020-11-22]. 
  10. ↑ a b c d Jiří Trnka. Filmový přehled [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c Trnka Jiří malíř - ArtBohemia. www.artbohemia.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b POCHE, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1975. S. 540. 
  13. ↑ Jiří Trnka aneb Walt Disney Východu. Taky ale umělec ve střetu s totalitním režimem. Plus [online]. 2020-08-28 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ Dle anotace v Databázi NK ČR k 5. vyd. (1990).
  15. ↑ KORELUS, Pavel. Ruka připomíná Trnku a boj proti totalitě. Plzeňský deník. 2015-11-18. Dostupné online [cit. 2021-02-10]. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Trnka&oldid=20895677“