Žerotínové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Žirotínové (šlechtický rod na Lounsku).

Šablona:Infobox dynastie

Žerotínové (též Zierotinové) byl významný český a moravský šlechtický rod.

Dějiny rodu

Původem stará moravská vladycká rodina byla roku 1478 povýšena do panského stavu a v roce 1706 císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu (pro země Koruny české potvrzen 1712). Jejich původ je odvozován od Bluda z Bludova, který byl makraběcím purkrabím v Přerově. Psal se podle vsi Bludov, kterou založil přibližně 4 km jihozápadně od města Šumperku. Tuto ves a zdejší panství Zierotinové několikrát ztratili, ale vždy ji znovu získali do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem rodu až do 20. století. Svého zenitu rod dosáhl na přelomu 16. a 17. století v osobách bratranců Karla st. a Ladislava Velena, vůdčích osobností moravských protestantů. Posledním mužským členem rodu byl Ladislav ze Zierotina (1912–1985).

Původ jména

Přídomek „ze Zierotina“ začali členové rodu používat na konci 12. století, kdy získali stejnojmennou vesnici Žerotín na Olomoucku. Sami Zierotinové se psali v podobě „Zierotin“ (čti „žerotín“), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu. Mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v životě českého království.

Někteří prosluli jako válečníci – Bedřich ve službách tří císařů (Karla V., Ferdinanda, Maxmiliána) nebo Jan, který doprovázel Karla V. na výpravě do severní Afriky. Další pak zastávali významné úřady doma i v cizině (místokomorníci, nejvyšší sudí, zemský hejtman, univerzitní hodnostář), např. Viktorin ze Žerotína byl kráječem arciknížete Maxmiliána, Bernard ze Zierotina byl rektorem pražské univerzity (od roku 1614), Jan ze Zierotina byl správcem bratrské knihtiskárny v Ivančicích, kterou později přestěhoval na svou tvrz Kralice.

V době pobělohorské, kdy došlo k rozsáhlé konfiskaci Zierotínských majetků, zůstala na Moravě jen jedna odnož rodu. Jan Ludvík ze Zierotina po smrti své matky, Luisy Vilemíny, roz. svobodné paní z Lilgenau, spojil zierotinský erb spolu s lilgenauským a přijal ke svým titulům i titul svobodného pána z Lilgenau. Roku 1802 museli Zierotinové prodat Lichtenštejnům své panství Velké Losiny. Na Bludov byla přenesena knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Po konfiskaci roku 1948 byla větší část zařízení převezena na zámek Velké Losiny. Poslední moravský Zierotin, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel, který byl „hrabě a pán ze Zierotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny a tajný rada“. Jeho potomci pod jménem Mornstein-Zierotin dodnes žijí na zámku v Bludově.

Erb

Erb Žerotínů na rodové hrobce v Bludově.

Barvy erbu jsou popisovány různě, avšak zpravidla je v červeném štítě černý korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Klenot vychází z obloučkové koruny lemované hermelínem („koruna Rurikovců“) a je v něm vyrůstající lev jako ve štítě, přikryvadla jsou červeno-černá. Erb spočívá na hermelínovém plášti, splývajícím z helmovní koruny. Při spojení s erbem Lilgenauským byly barvy zierotinského erbu stanoveny jako zlatý lev na modrém poli, vyrůstající ze stříbrného trojvrší, ale tyto barvy se nevžily a později nebyly používány ani oficiálně.

Nejvýznamnější členové rodu

Karel st. ze Žerotína

Pověsti

Kámen Jana Diviše ze Žerotína (zemřel 1607) v kostele sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory
  • Také Zierotinové měli svou Bílou paní, která se zjevovala na zámcích ve Velkých Losinách a v Bludově. Na Velkých Losinách se vypráví pověst o Meluzíně, která měla děti s jedním ze Zierotinů, ale poté, co v lázni odhalil její původ, proměnila se v meluzínu a odletěla.
  • Zajímavý je i mytický původ Zierotinů z Rurikovců, který je zmiňován v dobové literatuře i v císařských nobilitačních patentech a na který odkazuje i knížecí koruna a plášť v erbu. Tato historie tvrdí, že Zierotinové jsou potomky sv. Vladimíra I. Kyjevského a Anny Porfyrogennety, když jeden ze synů jménem Oleg utekl před bratrovražednou válkou na Moravu, případně, že jsou potomky Olega Moravského.

Rodové větve

  • Fulnecko-bludovská (Jan starší, 1463–1499)
  • Losinská (Přemek II., 1590–1652)
  • Meziříčská (Bernart, 1561–1694); po roce 1694 přešly majetky na větev Vízmberskou
  • Náměšťská (Fridrich, 1505–1544)
  • Starojičínská (Vilém starší, 1540)
  • Strážnická (Jan, 1481–1531)
  • Vízmberská (Jan Jáchym, 1673–1716) – vyčlenila se z větve Losinské

Sídla a panství

V průběhu dějin jim patřila mimo jiné panství:

Příbuzenské svazky

Příbuzenskými svazky byli Žerotínové spojeni s

Související články

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Zierotin na Wikimedia Commons CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.

Prameny

  • Vincenc Brandl, Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 vols, Brno 1870–1972. On line text
  • Chlumecky, Peter Ritter von: Carl von Zierotin und seine Zeit: 1564–1615. Brünn 1862.
  • KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. Praha : Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.
  • KNOZ, Tomáš. Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy, struktury. Brno : Matice moravská ; Masarykova univerzita, 2001. 474 s. ISBN 80-86488-03-9.
  • KNOZ, Tomáš. in Osobnosti moravských dějin (1) s. 203–218. Brno : Matice moravská, 2006. 516 s. ISBN 80-86488-38-1.
  • KNOZ, Tomáš. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. Praha : Vyšehrad, 2008. 365 p. ISBN 978-80-7021-956-0.
  • ODLOŽILÍK, Otakar. Karel starší ze Žerotína. 1564–1636. Praha : Melantrich, 1936. 197 p.
  • HRUBÝ, František. Ladislav Velen ze Žerotína. Praha : [s.n.], 1930.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žerotínové&oldid=10019208“