Starý Jičín (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Starý Jičín
Rekonstruovaná hradní věž
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba přelom 12. a 13. století
Poloha
Adresa Starý Jičín, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Starý Jičín
Starý Jičín
Další informace
Rejstříkové číslo památky 18996/8-1683 (PkMnMISSezObr)
Web www.hradstaryjicin.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý Jičín je zřícenina hradu nad stejnojmennou obcí Starý Jičínokrese Nový JičínMoravskoslezském kraji. Hrad vznikl na konci 12. nebo na počátku 13. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1240. Byl postaven na místě původní dřevěné tvrze a díky své strategické poloze a širokému výhledu do okolí plnil především vojenskou úlohu jako ochrana tzv. Jantarové stezky do Polska. Na počátku 20. století usiloval o jeho záchranu vlastenecký hrabě Bedřich Deym ze Střítěže. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

V roce 1996 byla obcí zrekonstruována hradní věž. V patrech byla nainstalována dobová expozice zbroje a dokumentů o hradě a panství Starý Jičín. Nachází se zde i restaurace. Obec Starý Jičín nadále pokračuje v rekonstrukci hradních zdí za finančního přispění z Ministerstva kultury v programu Záchrana kulturních památek.[2]

Historie hradu[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Hrad vznikl zřejmě na přelomu 12. a 13. století. Původně sloužil jako strážný hrad, střežící obchodní cestu do Polska. Prvním známým majitelem hradu byl německý šlechtic Arnold z Hückeswagenu (jenž krom Starého Jičína vlastnil i nedaleké hrady Šostýn a Hukvaldy), který Starý Jičín získal kolem roku 1230. Jako majitel hradu se Arnold výslovně uvádí v listině ze 14. července 1240, kdy vydal darovací listinu pro premonstráty ve Steinfeldu.[3] Po Arnoldovi získal Starý Jičín jeho syn Frank z Hückeswagenu, jenž jej ale zřejmě kolem roku 1270 prodal Bludovi z Pňovic, příbuznému své manželky Trojslavy.

Páni z Pňovic a z Kravař[editovat | editovat zdroj]

Páni z Pňovic drželi Starý Jičín až do počátku 14. století. Za jejich vlády došlo pravděpodobně ke vzniku Nového Jičína, jehož první písemná zmínka pochází z roku 1313.[4]

Pozůstatky západního paláce, obývaného pány z Kravař

Mezi roky 1300 až 1310 nabyl starojické panství Vok z Kravař, příslušník tehdejšího vlivného slezsko-moravského šlechtického rodu. Po Vokově smrti vlastnil Starý Jičín jeho syn Ješek z Kravař, který na hradě sídlil od roku 1337.[5] Ješek patřil k významným dvořanům císaře Karla IV. Účastnil se Karlovy pražské korunovace, často se zdržoval v Karlově osobní družině a ve smlouvě s durynskými lankrabaty užíval titul tajného rady.[6]

Ješek zemřel zřejmě bezdětný, neboť po něm dědili synové jeho bratra Drslava z Kravař. Starojické panství připadlo Vokovi z Kravař, který se ale dostal do finanční tíže.[7] Posledním majitelem hradu z řad pánů z Kravař byl Jan. Tento velmož držel rozsáhlý komplex panství, který se táhl od Fulneku a Bílovce na severu, po Rožnov a Vsetín na jihu. Jedním z center této rozsáhle majetkové držby byl právě i hrad Starý Jičín. Jan z Kravař se svých panství ujal roku 1421, ale již v průběhu roku 1434 zemřel.[8] Z Janova manželství s Anežkou Opavskou nevzešel žádný potomek, čímž fulnecko-jičínská větev rodu pánů z Kravař vymřela.[8]

Hrad v 15. století[editovat | editovat zdroj]

Erb pánů z Cimburka

Po smrti Jana z Kravař připadla panství Starý Jičín, Rožnov a Vsetín Ctiborovi z Cimburka.Ten však na přelomu let 1436 a 1437 zemřel. Starý Jičín pak do roku 1447 držel někdejší rožnovský purkrabí Jan Lapka, který se psal ze Starého Jičína.[9] Hrad Cimburkům znova připadl až po roce 1447, kdy se majitelem starojického panství stal Jan z Cimburka, syn zemřelého Ctibora. Ačkoliv byl Jan přívržencem krále Jiřího z Poděbrad, na sklonku života podpořil v boji o český trůn uherského krále Matyáše Korvína.[10] Zemřel po roce 1472 a Starý Jičín odkázal svému zeti Jindřichovi z Boskovic.[5]

Pan Jindřich z Boskovic skonal snad na jaře roku 1476. Starojický hrad připadl jeho vdově Kunce z Cimburka, která se asi roku 1479 provdala za uherského magnáta Petra ze sv. Jiří a Pezinku. Na samém konci 15. století, v roce 1497, změnil Starý Jičín opět svého majitele. Petr ze sv. Jiří a Pezinku se po četných sporech s moravskou šlechtou rozhodl svá moravská panství (ke kterým kromě Starého Jičína patřil např. Rožnov či Valašské Meziříčí)[11] odprodat. Kupcem Starého Jičína se stal jihomoravský šlechtic Jan z Kunovic, jenž hrad a panství od Petra zakoupil za šedesát tisíc zlatých. K hradu tehdy patřilo: město Jičín s mýtem, platem pivovarným, masnými krámy, valchovní súkenicí, pekarskými stoly, ševcovskými dubnicemi, s mýtem od stolů solných, s platem od vinného šenku, městečko Hustopeče s platem pivovarným, mýtem jarmarkovým, platem od šenku vín i piv starých hostinských, s valchou, městečko Starý Jičín a vsi Loučku, Bernartice, Palačov, Petřkovice, Šenov, Vysokou, Milotice atd.[12]

Hrad za Žerotínů[editovat | editovat zdroj]

Jan z Kunovic prodal starojické panství v roce 1500 bratřím Jiřímu, Viktorínovi, Janovi, Bartoloměji a Bernardovi ze Žerotína.[13] Nově nabyté majetky z počátku spravoval Jiří ze Žerotína, neboť jeho mladší sourozenci pobývali v Polsku. Jiří zemřel v roce 1507 a dle dělící smlouvy připadl Starý Jičín Viktorínovi ze Žerotína. Viktorín se projevil jako poměrně svárlivý a hádavý hradní pán.[14] Zemřel bezdětný kolem roku 1530. Hrad zdědil jeho bratr Bernard ze Žerotína, který ale Viktorína následoval již v roce 1532. O rok později byl Nový Jičín od Starého Jičína oddělen a přičleněn byl k panství štramberskému.

Ruiny někdejšího renesančního žerotínského paláce

Zřejmě nejvýznamnějším majitelem starojického hradu z rodu Žerotínů byl Karel mladší ze Žerotína. Panství převzal v roce 1557. Na hradě nechal zbudovat renesanční palác. Zasloužil se též o rozšíření starojického farního kostela. Byl stoupencem myšlenek reformace a v roce 1572 podpořil vydání protestantského Kancionálu starojického faráře Jakuba Zezuly Kunvaldského.[15] Karel mladší zemřel v roce 1593. V témže roce vyšlo Paprockého slavné Zrcadlo Markrabství moravského, kde se nachází nejstarší známé vyobrazení starojického hradu.

Posledním žerotínským majitelem Starého Jičína byl Vilém Bedřich ze Žerotína. Po bitvě na Bílé hoře byl Bedřich odsouzen ke ztrátě čtyř pětin svého jmění. Samotné konfiskace se však nedočkal, neboť zemřel ještě počátkem roku 1622.

Přehled majitelů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-12-12]. Identifikátor záznamu 129731 : Hrad Starý Jičín, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. z historie hradu | hradstaryjicin. www.hradstaryjicin.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. Historie hradu Starý Jičín (Ditschin) - Lysá hora. www.lysahora.cz [online]. [cit. 2017-10-15]. Dostupné online. 
  4. Historie – Nový Jičín – Město Klobouků. www.novyjicin.cz [online]. [cit. 2017-10-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b TUREK, Adolf. Hrad a panství Starý Jičín. 2. vyd. Nový Jičín: Muzeum Novojičínska, 2014. 219 s. ISBN 978-80-87359-13-6. S. 29. Dále jen Turek 2014. 
  6. Codex diplomaticus et epistolaris Moravies, sv. VII.. Olomouc - Brno: [s.n.], 1841–1903. S. 882. 
  7. Turek 2014, s. 31
  8. a b VÁCLAVEK, Matouš. Vsatský okres. První. vyd. Brno: Musejní spolek v Brně, 1909. 124 s. S. 56. 
  9. VOJKOVSKÝ, Rostislav. Starý Jičín. Zřícenina hradu západně od Nového Jičína. První. vyd. Hukvaldy–Dobrá: Miroslav Bitter – Putujme, 2012. 32 s. ISBN 978-80-87712-24-5. S. 5. Dále jen Vojkovský 2012. 
  10. Turek 2014, s. 50
  11. DOMLUVIL, Eduard. Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krasna. První. vyd. Brno: [s.n.], 1877. 256 s. S. 48. 
  12. Turek 2014, s. 53
  13. Zierotín 1. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2017-10-15]. Dostupné online. 
  14. Turek 2014, s. 65
  15. Vojkovský 2012, s. 9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TUREK, Adolf. Hrad a panství Starý Jičín. 2.. vyd. Nový Jičín: Muzeum Novojičínska ve spolupráci se Zemským archivem v Opavě, 2014. 219 s. ISBN 978-80-87359-13-6. 
  • AUGUSTINKOVÁ, Lucie; KNÁPEK, Aleš; MARTINEC, Petr. Hrad Starý Jičín. 1. vyd. Ostrava: Šmíra Print, 2014. 111 s. ISBN 978-80-87427-90-3. 
  • KNÁPEK, A.: Reliéfní středověká dlažba z hradu Starý Jičín. In: Augustinková, L. - Krušinský, P. a kol.: Předměty z depozitářů stavebních detailů v Ostravě a v Žilině. Ostrava 2015, s. 4 - 9. ISBN 978-80-248-3868-7. Dostupné z www.rozvoj-architektury.eu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]