Páni z Cimburka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Páni z Cimburka
(Tovačovští z Cimburka)
Znak pánů (Tovačovských) z Cimburka
ZeměČeské královstvíČeské království České království, Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Mateřská dynastieCimburkové
Rok založenísnad již 12. století
Vymření po meči16. století
Větve rodučeská (Střimelickocimburská), moravská (Tovačovští z Cimburka)
Jiné jméno dynastieod 14. století Tovačovští z Cimburka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni z Cimburka byl slavný moravský panský rod. Své jméno si zvolili podle údajného hradu Cimburk nedaleko Kutné Hory. Od druhé poloviny 14. století se hlavní větev rodu, která vymřela po meči na začátku 16. století, nazývá Tovačovskými z Cimburka.[1]

Větve[editovat | editovat zdroj]

  • Česká (Střimelickocimburská), vymřela po přeslici až v 17. století
  • Moravská (Tovačovští z Cimburka), vymřela po meči na začátku 16. století

Česká větev Cimburků byla zastíněna věhlasem moravských Cimburků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie rodu je spojena se třemi stejnojmennými hrady. Nejstarším místem spojeným s rodem by měl být Cimburk u Kutné Hory, kde však bylo archeologickými výzkumy doloženo pouze pravěké hradiště.[2] S pány z Cimburka je lokalita spojována některými historiky na základě existence velmože Miroslava, který v letech 1142–1143 založil Sedlecký klášter a který byl údajným předkem rodu.[3] Dalšími jsou roku 1308 zmiňovaný hrad u Moravské Třebové a po roce 1320 Bernardem z Cimburka postavený hrad u Koryčan.[1]

V roce 1358 dostal Ctibor jako léno městečko a tvrz Tovačov, proto se tato moravská větev začala psát Tovačovští z Cimburka. Synové Albrechta Tovačovského z Cimburka a zejména pak jeho vnukové se v 15. století věhlasem zasloužili o povznesení rodu Cimburků jako žádný jiný jejich předchůdce či následovník. Byla to však současně „labutí píseň“ tohoto rodu, protože právě nejskvělejší příslušník rodu byl zároveň posledním.

Příbuzenské svazky[editovat | editovat zdroj]

Členové českého a moravského rodu byli příbuzensky spojeni s Kolovraty, pány z Boskovic, z Kravař, z Michalovic, ad.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Tzv. mluvící znak pánů z Cimburka (cimbuří) známe z pečetí na počátku 14. století. Jednotlivé linie rodu ale mívaly stínky cimbuří různě uspořádány, ale vždy však v barvách stříbrné a červené. Ani klenot nebyl pro všechny členy rodu společný. U některých se nacházel i klobouk s cimbuřím, nebo dokonce psí hlava se splývavýma ušima.[1] Tovačovští z Cimburka však měli za klenot červená orlí křídla se stříbrným cimbuřím. V červeném štítu pak nosili trojici stříbrného cimbuří se střídavě postavenými stínky.[4]

Sídla a panství[editovat | editovat zdroj]

Česká větev[editovat | editovat zdroj]

Cimburk u Koryčan v roce 1884

Moravská větev[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Nejobvyklejší rodové jméno bylo Ctibor – a tak najdeme celou řadu přízvisek: Ctibora zvaného „Hlava“, Ctibora řečeného „Kazka“ a celou řadu dalších Ctiborů, vyskytujících se v různých generacích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. 13-737-88. S. 56–57. (český) 
  2. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Bylany, s. 49. 
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Cimburk – hrad, s. 65. 
  4. Archivovaná kopie. www.castles.cz [online]. [cit. 2009-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-13. 
  5. BLÁHOVÁ, Marie. CIMBURKA Tovačovský Jan z ?1440-?10.11.1483 [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  6. a b http://www.rozhlas.cz/brno/avizoprog/_zprava/122871

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • z Cimburka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích