Šin'ičiró Tomonaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šin'ičiró Tomonaga
Narození 31. března 1906
Tokio
Úmrtí 8. července 1979 (ve věku 73 let)
Tokio
Alma mater Universita Kjóto
Zaměstnavatel Tokyo University of Education
Ocenění Nobelova cena za fyziku (1965)
Lomonosova Zlatá medaile
Řád kultury
Řád vycházejícího slunce 1. stupně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Šin'ičiró Tomonaga či Sin-Itiro Tomonaga (japonsky: 朝永 振一郎 Tomonaga Šin'ičiró; 31. března 1906, Tokio, Japonsko8. července 1979, Tokio) byl japonský vědec, jedna z nejdůležitějších osobností teoretické fyziky, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1965 za práce v oblasti kvantové elektrodynamiky. Nobelovu cenu získal spolu s Julianem Schwingerem a Richardem Feynmanem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Šin'ičiró Tomonaga se narodil 3. října v Tokiu a už na základní škole ho bavila a výborně mu šla matematika a fyzika. Tomonaga studoval na téže univerzitě, kde učil i jeho otec, který byl profesorem filosofie na císařské univerzitě v Kjótu. Studoval zde i se svým věrným přítelem Jukawou (湯川 秀樹) a po skončení studia zde i přednášel. V letech 19371939 studoval jadernou fyziku na studijním pobytu na univerzitě v Lipsku; studoval též kvantovou teorii pole u Heisenberga. Po návratu do vlasti se stal profesorem na univerzitě v Tokiu, kde začal vést skupinu specializovaných badatelů v teoretické fyzice.

Svoji pozornost věnoval Tomonaga některým teoretickým problémům jaderné fyziky. Již v doktorské práci se zabýval otázkou vnitřního tření a tepelné vodivosti jaderných materiálů. Ve svých pozdějších letech se převážně věnoval mezonové teorii a studiu struktury mezonových polí kolem nukleonů. V roce 1942 předložil formulaci konvergence v kvantové teorii pole a teprve až v období druhé světové války vytvořil vlastní teorii mikrovlnného systému. Objevil přeměnu elektronů na magnetrony a rozvíjel i jednotnou teorii systémů, které se skládají z vodivých vln a dutinových rezonátorů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]