Šin'ičiró Tomonaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šin'ičiró Tomonaga
Narození 31. března 1906
Tokio
Úmrtí 8. července 1979 (ve věku 73 let)
Tokio
Alma mater Universita Kjóto
Povolání teoretický fyzik, profesor a fyzik
Zaměstnavatel Tokyo University of Education
Ocenění Nobelova cena za fyziku (1965)
Lomonosova Zlatá medaile
Řád kultury
Řád vycházejícího slunce 1. stupně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Šin'ičiró Tomonaga či Sin-Itiro Tomonaga (japonsky: 朝永 振一郎 Tomonaga Šin'ičiró; 31. března 1906, Tokio, Japonsko8. července 1979, Tokio) byl japonský vědec, jedna z nejdůležitějších osobností teoretické fyziky, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1965 za práce v oblasti kvantové elektrodynamiky. Nobelovu cenu získal spolu s Julianem Schwingerem a Richardem Feynmanem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Šin'ičiró Tomonaga se narodil 3. října v Tokiu a už na základní škole ho bavila a výborně mu šla matematika a fyzika. Tomonaga studoval na téže univerzitě, kde učil i jeho otec, který byl profesorem filosofie na císařské univerzitě v Kjótu. Studoval zde i se svým věrným přítelem Jukawou (湯川 秀樹) a po skončení studia zde i přednášel. V letech 19371939 studoval jadernou fyziku na studijním pobytu na univerzitě v Lipsku; studoval též kvantovou teorii pole u Heisenberga. Po návratu do vlasti se stal profesorem na univerzitě v Tokiu, kde začal vést skupinu specializovaných badatelů v teoretické fyzice.

Svoji pozornost věnoval Tomonaga některým teoretickým problémům jaderné fyziky. Již v doktorské práci se zabýval otázkou vnitřního tření a tepelné vodivosti jaderných materiálů. Ve svých pozdějších letech se převážně věnoval mezonové teorii a studiu struktury mezonových polí kolem nukleonů. V roce 1942 předložil formulaci konvergence v kvantové teorii pole a teprve až v období druhé světové války vytvořil vlastní teorii mikrovlnného systému. Objevil přeměnu elektronů na magnetrony a rozvíjel i jednotnou teorii systémů, které se skládají z vodivých vln a dutinových rezonátorů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]