Staré Město (okres Uherské Hradiště)

Staré Město
	Hlavní křižovatka a radnice
	znakvlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0722 550752
kraj (NUTS 3):	Zlínský (CZ072)
okres (NUTS 4):	Uherské Hradiště (CZ0722)
obec s rozšířenou působností:	Uherské Hradiště
pověřená obec:	Staré Město
historická země:	Morava
katastrální výměra:	20,83 km²
počet obyvatel:	6 925 (18. 2. 2011)
zeměpisná šířka:	49° 04’ 33’’
zeměpisná délka:	17° 26’ 49’’
nadmořská výška:	205 m
PSČ:	686 02 až 686 03
zákl. sídelní jednotky:	6
části obce:	1
katastrální území:	1
adresa městského úřadu:	Město Staré Město; Náměstí Hrdinů 100; 686 03 Staré Město
starosta / starostka:	Josef Bazala
	Oficiální web: http://www.staremesto.uh.cz/; Ofic. web MÚ: http://www.staremesto.uh.cz/urad/; E-mail: meusm@staremesto.uh.cz
	Staré Město Staré Město, Česko
	Zdroje k infoboxu a částem obce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Staré Město (do roku 1996 Staré Město u Uherského Hradiště, německy Altstadt bei Ungarisch Hradisch) je město v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji na pravém břehu řeky Moravy. V roce 2011 zde žilo 6 925 obyvatel. Spolu s Uherským Hradištěm a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s více než 38 000 obyvateli.

[editovat] Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1131. V letech 1954-1960 a 1972-1990 byla spolu s Kunovicemi součástí sousedního města Uherské Hradiště. Od roku 1961 do 31. prosince 1995 nesla oficiální název „Staré Město u Uherského Hradiště“. Po posledním osamostatnění se roku 1990 bylo Staré Město v roce 1997 oficiálně povýšeno na město.

[editovat] Velkomoravská historie

Akropole Starého Města "Na Valách" opevněná již v polovině 8. století dosáhla rozmachu ve druhé polovině 9. století.^[1] Založením dalších sídlišť v těsné blízkosti vznikl rozsáhlý opevněný útvar městského typu, dnes označovaný termínem "aglomerace", na tehdejší poměry s mimořádnou koncentrací obyvatelstva. Velmi hustě osídleno bylo i okolí Starého Města a Uherského Hradiště. Jen mezi Ostrožskou Novou Vsí a Kunovicemi jižně od aglomerace zaznamenaly archeologické výzkumy 15 slovanských sídlišť. Podobná koncentrace slovanských sídlišť byla zjištěna severně od aglomerace na jižním okraji Huštěnovic.

Zástavba aglomerace byla členěna na účelové areály včetně výrobních okrsků specializované řemeslné výroby, podléhající určité urbanistické koncepci (mocenský areál Na Dědině, výrobní areály Na kostelíku, resp. U Víta, Na Špitálkách a Nad Haltýři, tržní prostranství Salaška, centrální nekropole Na Valách, sídelní okrsky Za Zahradou, Na Špitálkách a Rybárny, ostrov sv. Jiří i s mocenskou a výrobní složkou, centrální církevní areál na sadské ostrožně Derfla). Uvnitř, na hranici i vně aglomerace se nacházejí doklady o několika druzích fortifikací od opevnění tzv. lehčí konstrukce (např. tzv. Christinův val starobylé konstrukce i tvaru) až po nejpevnější hradbu doposud zjištěnou v rámci našich velkomoravských hradisek, a to ve východní části uherskohradišťské čtvrti Rybárny v poloze Bumbalov. Hradba skořepinové konstrukce s masívní, přes 2 metry silnou kamennou plentou, byla široká téměř 10 metrů.

Kromě toho bylo odkryto několik základů či negativů základů zděných kostelů (Na Dědině, Na Valách, Špitálky u Christinova valu, Na kostelíku (U Víta), na ostrově sv. Jiří, na sadské ostrožně Derfla).

Na území aglomerace bylo nalezeno také mnoho typických velkomoravských zlatých, stříbrných či bronzových (i pozlacených) šperků (náušnice, záušnice, prsteny, závěsky náhrdelníků, gombíky, rolničky, nákončí aj.), dále zbraní (sekery tzv. bradatice, meče, nože, hroty oštěpů), ostruh, nářadí (dláta, zlomky vrtáků, pily, rydla), zemědělských nástrojů, keramiky, nádob (zlomky tyglíků a kadlubů, hrnce, hrnky, džbány, čutory, amfory, vědérka, pokličky), tavicích i pekařských pecí a jiných artefaktů (hřivny a tzv. lupy, olověné křížky s obrazem ukřižovaného, třmen, plaketa, přezky, břitvy, ocílky, kleště, klíče, podkovy, jehly, jehlice, přesleny, proplétačky, šídla, roubíky, okovy, kování, brusle, píšťalky, křesadla, příbor, nůžky, hladidla, rukojeti, hřebeny, knoflíčky, korálky, zbytky pláten a kůže, brusy, cihly, střešní tašky, monoxyly-dlabané dubové čluny).

Vzhledem k tomu, že na místě dřívější velkomoravské aglomerace stojí město, resp. dvě města, očekává se, že další nálezy mohou následovat.

Na Dědině

Na mírně vyvýšené terase nad starým korytem řeky Moravy v poloze Na Dědině stojí kostel svatého Michaela obklopený staroměstským hřbitovem. Archeologický výzkum hřbitova je prakticky nemožný, neboť přes tisíc sto let se tu půda převrací stále novými pohřby, takže všechny vrstvy jsou již dokonale promíchány. Teprve při průzkumu kostela sv. Michaela se podařilo zjistit pod jeho podlahou několik neporušených velkomoravských hrobů a základy rotundy z poloviny 9. století s některými prvky antické stavební techniky. Dle stratigrafie rotunda přežila pád Velké Moravy (tuto skutečnost dokládá nález denáru Oty Sličného z let 1061 – 1086), byla opravena novou vrstvou lité maltové podlahy a vyzdobena. Sloužila svému účelu až do poloviny 13. století, kdy ji nahradil sálový kostelík s pravoúhlým protáhlým kněžištěm, postavený cisterciáky. (Datování je potvrzeno nálezem cihlových dlaždic z dílen velehradského cisterciáckého kláštera.) Ti použili materiálu ze zbořené rotundy a tak nacházíme ve zdivu kostela již potřetí použité římské cihly (celkem 106 ks). V roce 1645 byl zničen Švédy a v r. 1734 byl obnoven. V této podobě slouží dodnes. O důležitosti kostela sv. Michaela svědčí skutečnost, že byl až do konce 16. století farním kostelem i pro Uherské Hradiště, jehož kostel svatého Jiří k němu přináležel jako filiální (možná pro původní význam z doby Veligradu).

Hexagonální kaple sv. Jana vznikla pravděpodobně ne dlouho před přestavbou kostela ve 13. stol., neboť architektonické prvky kaple sv. Jana jsou archaičtější a ani charakter a složení zdiva není u obou staveb shodné. U kaple sv. Jana nebylo použito římských cihel. Jinak na římské cihly s kolky XIV. legie z Carnunta (s označením LEG XIIII G ANT) i soukromého výrobce rovněž z Carnunta tu narážíme skoro všude (dosud asi 1000 ks a úlomků). Pocházejí pravděpodobně ze zbytků blízké zatím nenalezené římské stavby.

V poloze Na Dědině v těsné blízkosti rotundy byl odkryt profánní (světský) objekt 18 x 10 m označený za stavbu palácového typu dle stratigrafie z vrcholného velkomoravského období. Měl na maltu kladené mohutné celokamenné zdi, jejichž síla naznačuje, že se mohlo, ale také nemuselo jednat o stavbu patrovou. Objekt byl opatřen třemi druhy litých maltových podlah. Jeho střecha byla tvořena pálenou střešní krytinou antického charakteru a ozdobnými hřebenovkami. Nedaleko zdi byla objevena hluboká zděná studna.

V okolí rotundy a paláce kvetla zemědělská osada. Na okraji sídliště v této lokalitě byla objevena překvapivě rozsáhlá kovolitecká a šperkařská dílna s řadou pecí a věncem pomocných provozů kolem dokola. Pozoruhodným nálezem bylo nalezení zbytků zlatem a bronzem tauzované buly – pouzdra na pečeť (dokládající přítomnost velmi významného panovníka).

Na Valách

Poloha Na Valách je částí mimořádně rozsáhlé nekropole s odhadem minimálně 10 ha. Pohřebiště se používalo nepřetržitě téměř půl tisíciletí (od 6. do 10. stol.) a nejfrekventovanější bylo od počátku 9. století do poloviny 10. století. Přibližně 2500 hrobů z tohoto stopadesátiletého období svědčí o značné lidnatosti sídliště. Hroby se místy překrývaly až v pěti vrstvách. Množství nálezů různých šperků dává tušit, že obyvatelstvo žilo v relativním blahobytu. Objevené dílny nejrůznějších řemesel i výrobců jemných nádob, přepychových předmětů a šperků dokládají, že nejde o importy, ale o domácí výrobu. Přeměnu původně pohanského pohřebiště v křesťanský hřbitov završilo někdy těsně po polovině 9. stol. založení hřbitovního kostela s obdélníkovou lodí 8,5 x 7,25 m a polokruhovitou 5 m dlouhou a 4,25 m širokou apsidou. Podlaha lodi byla pravděpodobně vyložena pálenými dlaždicemi, v kněžišti byla tvořena litou maltovou podlahou.

Opevněné sídliště kolem nekropole mělo rozlohu asi 18 ha a k němu přiléhalo na jižní straně předhradí o rozloze asi 7 ha. Dílenské objekty se soustředily na jihovýchodním okraji hradiště a v přilehlé části předhradí. Mělo-li toto hradiště nějakou akropoli, to se nedá pro hustou zastavěnost zjistit.

Obyvatelé sídliště Na valách se živili pěstováním obilovin a chovem dobytka doplněného lovem zvěře a rybolovem. Mezi řemesly vynikalo hrnčířství zřetelně nejen pro domácí trh, ale i pro export, kamenictví, zpracování dřeva, těžba a zpracování železné rudy, kovářství, kovolitectví a šperkařství, tkalcovství, koželužství a nálezy závaží svědčí o tom, že nechyběl ani obchod.

Nad Haltýři

Sídliště Nad Haltýři na jihovýchodě téměř navazuje na severozápadní okraj sídliště Na Valách. Zde byly nalezeny železářské hutě, kovolitecké a šperkařské dílny. Dle nalezených slitin lze usuzovat i na zvonařství. Železná ruda zpracovávaná v této osadě pocházela částečně z málo vydatných místních zdrojů, částečně z dovozu. Dovozová ruda se svým obsahem nejvíce blížila rudě skandinávské.

Rovněž na tomto sídlišti lze sledovat jasný urbanistický záměr koncentrovat ohněm nebezpečná řemesla do míst, kde nemohou ohrožovat existující sídliště.

Sídliště Nad Haltýři bylo asi přistěhovalecké, obyvatelé možná nesplynuli s místním obyvatelstvem, neboť pohřbívali přímo na sídlišti.

Západně od železářské kolonie vznikla v poslední třetině 9. století nad svahem ostrožny nad Salaškou zemědělská osada okolo větrného mlýna, jehož základy tam byly nalezeny.

Špitálky

Sídliště Špitálky na jižní ostrožně mezi tokem Moravy a Salašky je zajímavé prvními pravěkými nálezy na území Starého Města (tzv. Myklíkovo naleziště). Další nálezy, které unikly skáze při stavbě lokální železniční trati, patří do doby hradištní, předslovanské i slovanské. Kontinuitu až do pozdní doby velkomoravské dokládají hroby na tzv. Čertově kútě, strmém břehu nad řečištěm Moravy i poněkud východněji v polní trati Niva. Kromě sídlištních objektů byly nalezeny i zbytky železářských a kovoliteckých pecí. Mnoho slibných nálezů bylo zničeno nepochopením při stavbě rodinných domků. O mnoha nálezech není známo, kde přesně se našly (např. zlaté šperky), neboť byly odevzdány až později do Moravského muzea. Další část archeologického naleziště porušilo drážní těleso. Práce postupovala tak rychle, že o nějakém soustavném průzkumu nemohlo být ani řeči. Nenávratně je ztracen archeologický obsah části Čertova kúta, kde proud Moravy každoročně strhával celé bloky půdy.

Obdobný osud potkal jihozápadní část Špitálek. Při bagrování štěrkopísku byly porušovány nějaké hroby. Až bagr narazil na základy zděné stavby, došlo k povolání archeologů. Než mohli zasáhnout, zbyla ze základů jen polovina. Jak se brzy nato ukázalo, šlo o základy vlastnického kostela a hroby velkomoravské. Předpokládaný velmožský dvorec zatím nebyl nalezen a stál-li na jižní straně, nalezen již ani nebude.

Na loď o vnitřních rozměrech cca 7 x 6 m a se stopami pilířů navazovala na východní straně apsida 3 x 3 m a na západní straně předsíň (nartex) 6 x 6 m. Podle nalezených šperků, z nichž nejproslulejší je stříbrná plaketa se sokolníkem, a jiného inventáře v hrobech lze kostel datovat do druhé poloviny 9. století.

Sídliště Špitálky bylo osídleno přibližně stejně intenzívně jako sídliště Na valách a jeho osídlení mělo přinejmenším stejně staré kořeny.

Na Kostelíku (U Víta)

Na severní straně sídliště Na Dědině na něj téměř navazuje další sídliště Na Kostelíku. Jméno má podle kostela sv. Víta, který v těchto místech stál až do svého zrušení Josefem II. Krátce nato byl zbořen. Následující těžba hlíny zničila mnoho stop dávného osídlení i hrobů. Přesto se podařilo zjistit osídlení z konce 9. stol. a později z počátku 13. stol.

Na Zahrádkách

Dále na sever za mokřinatou plochou byly objeveny pozůstatky zemědělského sídliště Na Zahrádkách. Našlo se několik desítek hrobů, ale tak blízko pod povrchem, že se má za to, že převážná část stop velkomoravského osídlení již podlehla zkáze.

Na Zerzavici

Sídliště Na Zerzavici (starší pojmenování Ténice) leželo na nevysoké písčité vyvýšenině mezi Moravou a Jalubským potokem poblíž jejich soutoku. V nejhlubších vrstvách se našly stopy osídlení z mladší doby kamenné. Slovanské osídlení je doloženo přibližně od poloviny 8. století a žilo pravděpodobně až do 13. století. V době velkomoravské tu žili zemědělci a rybáři. Při budování kanálu v r. 1935 se u severního konce osady rozkopalo místo s opracovanými pískovcovými kameny, nikdo je však blíže nezkoumal ani nezaměřil místo jejich nálezu. Možný tradovaný špitál s kostelem sv. Klimenta tedy zůstává domněnkou.

Bumbalov

Východně od sídliště Na Zerzavici v poloze Bumbalov nedaleko silného východního opevnění celé aglomerace je doloženo velkomoravské osídlení, pravděpodobně mající za úkol chránit starý brod přes Moravu.