František Přikryl (kněz)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Msgre. ThDr. František Přikryl
Rodné jménoFranz Přikryl
Narození6. září 1857
Vlčnov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. prosince 1939 (ve věku 82 let)
Drahotuše
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníHranice IV-Drahotuše
Alma materUniverzita Palackého
Povolánířímskokatolický kněz
Znám jakonárodní buditel, etnograf regionu Hostýnské Záhoří
Nábož. vyznánířímskokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Přikryl (6. září 1857 Vlčnov[1] – 4. prosince 1939 Drahotuše) byl moravský teolog, římskokatolický kněz a historik. Prováděl archeologický výzkum cyrilometodějských památek a etnograficky dokumentoval region Hostýnské Záhoří. Byl zakladatelem a prvním vydavatelem regionálního vlastivědného periodika Záhorská kronika a významně se podílel na Národopisné výstavě záhorské kultury v Dřevohosticích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vlčnově na Moravském Slovácku jako prvorozený syn ždánického měšťana Františka Přikryla a Vincencie rozené Matzenauerové. Měl šest sourozenců, jeho rodiče pracovali v uherskobrodském velkostatku. Navštěvoval školy v Miloticích, v Kyjově a v Uherském Hradišti. V roce 1878 absolvoval německý učitelský ústav v Olomouci, učil však jen krátce, a to v Osvětimanech, Veselí nad Moravou a Uhřicích. Maturitu v českém jazyce složil dodatečně roku 1879 v Příboře.

Od roku 1881 se věnoval studiu teologie na teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Převážně samostudiem dosáhl aktivní znalosti osmi a pasivní znalosti dalších sedmi jazyků. Po úspěšném dokončení studia byl 29. června 1885 v Olomouci vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil jako kooperátor ve Velkých Karlovicích (1885–1887), poté jako kooperátor v Soběchlebech (1887–1901), následně jako farář v nedalekém Týně nad Bečvou (1901–1912) a nakonec do své smrti roku 1939 jako farář v Drahotuších. Od roku 1931 byl zároveň olomouckým konzistorním radou a od roku 1933 lipnicko-hranickým děkanem. Stal se též papežským komořím.

Zemřel na počátku druhé světové války následkem mrtvice. Páter totiž těžce nesl okupaci naší země fašistickým Německem 15. 3. 1939 a se svým smýšlením se netajil. Na udání došlo k prohlídce fary gestapem. Přikryl byl nečekanou návštěvou tak nervově rozrušen, že ho ranila mrtvice.

Zemřel za úsvitu 4. prosince 1939. Byl pochován na hřbitově v Drahotuších.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Již během studia bohosloví se František Přikryl věnoval výzkumu archeologických památek na jižní Moravě s důrazem na velkomoravský odkaz svatých Cyrila a Metoděje. Dizertační prací na toto téma s názvem Memoria sanctorum Cyrili et Methodii in antiquis monumentis Moraviae získal roku 1903 titul doktora teologie. Spolupracoval s Jindřichem Wankelem a Janem Havelkou a jimi roku 1883 založeným Vlastivědným muzeem v Olomouci.

V místech svého kněžského působení přispíval Přikryl k poznání regionální historie a vzdělávání obyvatelstva. Ve Velkých Karlovicích zpracoval historii kraje do farní kroniky. Pro rozvoj tehdy silně venkovské oblasti Záhoří založil roku 1888 v Soběchlebech veřejnou knihovnu. Od roku 1890 rozvinul vydavatelskou činnost, v článcích a knihách dokumentoval zejména výsledky svého archeologického a cyrilometodějského bádání. Roku 1890 publikoval výsledky svého desetiletého pátrání v knize Sv. Kliment u Osvětiman. Začal však publikovat i jím sbíraný národopisný materiál, a to nejprve v letech 1890–1891 v periodiku Valašské hlasy, aby po jeho zániku od roku 1891 začal vydávat vlastní periodikum Záhorská kronika, jež se stalo jeho vůbec nejznámějším vydavatelským počinem.

Titul Záhorské kroniky z roku 1891

Záhorská kronika byla zpočátku zejména sbírkou pohádek a pověstí z oblasti Záhoří, později se však vyvinula v seriózní regionální vlastivědné periodikum. Její vydávání financoval sám Přikryl a vycházela proto nepravidelně. Na konci roku 1910 vydávání ukončil pro zaneprázdněnost jinými činnostmi a předal redakci paršovickému faráři a soběchlebskému rodáku Antonínu Sehnalovi. Ten však vydal pouze jeden ročník a její vydávání po Sehnalovi po delší přestávce obnovil teprve roku 1925 Antonín Frel, učitel z Dolního Újezda. Kronika pak s přestávkou v době druhé světové války vycházela až do roku 1950 a František Přikryl do ní do konce svého života přispíval.

Kromě vlastních publikací zasílal Přikryl také články do novin Našinec, do Mojmírovy říše, Hlasů z Pobečví či Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci.

S výsledky národopisného a vlastivědného bádání seznamoval i širokou veřejnost, a to pořádáním výstav. Připomínat lidu jeho minulost se snažil nejprve uspořádáním národopisné výstavy v Lipníku nad Bečvou 11. září 1892 a po jejím úspěchu dále 23. července 1893 národopisné výstavy a slavnosti v Dřevohosticích. Vypomáhal též s realizací národopisné výstavy v Hranicích konané po devět dní počínaje 2. dubnem 1893. Podpořil i konání Národopisné výstavy českoslovanské konané roku 1895 v Praze, kam na vlastní náklady zakoupil a zaslal nábytek záhorské jizby.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hora sv. Kliment u Osvětiman v pověstech lidu slováckého, Olomouc (1884) [2]
  • Zeměpisný zlomek o zemích Slovanů v královské knihovně mnichovské z doby sv. Cyrilla a Methoda, (1910)
  • Sv. Kliment u Osvětiman, Brno (1890) [3]
  • Záhorská kronika: archiv pohádek, pověstí, obyčejů, starožitností na Záhoří a Pobečví: časopis lidopisný, Soběchleby (1891–1950)
  • Záhoří po stránce starožitnicko-historické, Holešov (1891) [4]
  • Pravěké nálezy na Záhoří, učiněné roku 1889–1890, Olomouc (1891)
  • Záhoráci na slavnosti a výstavě národopisné v Dřevohosticích dne 23. července 1893, Olomouc (1893)
  • Pravěké nálezy na Záhoří v roku 1891–1894, Olomouc (1895)
  • Sv. Cyril a Metoděj ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě, Týn u Lipníka nad Bečvou (1905)
  • Sv. Cyril a Metod v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, Týn u Lipníka nad Bečvou (1907) [5]
  • Zeměpisný zlomek o zemích Slovanů v IX. století v Mnichově, Týn u Lipníka nad Bečvou (1910)
  • Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und Method in Europa, Wien (1920)
  • Z Říma: črty a dojmy, Praha (1927)
  • Velehradsko v pra- a předvěku, Drahotuše (1928)[6]
  • Památky sv. Cyrila a Metoda, Praha-Břevnov (1933)[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ PŘIKRYL, František. Hora sv. Klimenta u Osvětiman v pověstech lidu slováckého [online]. Olomouc: Rajhradští benediktínové, 1884 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ PŘIKRYL, František. Sv. Kliment u Osvětiman [online]. Brno: F. Přikryl, 1890 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ PŘIKRYL, František. Záhoří po stránce starožitnicko-historické [online]. Holešov: F. Přikryl, 1891 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ PŘIKRYL, František. Svatý Cyrill a Method v památkách starožitných [online]. Týn u Lipníka: F. Přikryl, 1905 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
  • PEŘINOVÁ, Michaela. Inventář k osobnímu fondu Františka Přikryla. Olomouc, 2016 [cit. 2020-03-09]. 196 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Věra Slavíková. Dostupné online.
  • MÜLLEROVÁ, Markéta. Hostýnské Záhoří. Příspěvek k vymezení regionu a současné podobě výročního obyčejového cyklu. Brno, 2009 [cit. 2020-03-09]. 69 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Drápala. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Přikryl_(kněz)&oldid=23758600“