Sepekov
Sepekov | |
---|---|
Sepekov od silnice na Zálší | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | městys |
Pověřená obec | Milevsko |
Obec s rozšířenou působností | Milevsko (správní obvod) |
Okres | Písek |
Kraj | Jihočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°25′43″ s. š., 14°25′5″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 1 371 (2023)[1] |
Rozloha | 28,53 km²[2] |
Nadmořská výška | od 420 do 475 m n. m. |
Počet domů | 549 (2021)[3] |
Počet k. ú. | 3 |
Kontakt | |
Adresa úřadu městyse | Náměstí 174, 398 51 Sepekov obec |
Starosta | Pavlína Bambuškarová |
Oficiální web: sepekov | |
Sepekov | |
Další údaje | |
Kód obce | 549843 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sepekov je městys ležící 5 km jihovýchodně od Milevska v okrese Písek v Jihočeském kraji. Žije v něm přibližně 1 400[1] obyvatel. Sepekovem protéká Milevský potok.
Historie
Patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Okolí bylo již v době bronzové a železné osídleno, o čemž svědčí mohyly v lese Chlumu. Mohylníky v lese Chlumu, v lese Osičany a při rybníku Chobot jsou vedené v seznamu kulturních památek v okrese Písek. Asi jeden kilometr odsud k rybníku Chobot v místě, kde se říká Na Hradišti, stávala původně dřevěná tvrz, pozdější hrad Skalice.[4] Hrad vznikl před polovinou 13. století.[4] Měl obrannou věž a hradní palác. Hradiště bylo obehnané hradbami z kol a trámů. Hradby měly spíš ochranný charakter před zloději, než obranný. Podle Augustina Sedláčka tvořil tento typ hradu přechod mezi hradem slovanským a středověkým.[4] Tvrz zanikla, i její jméno bylo zapomenuté. Až Augustin Sedláček znovu objevil polohu tvrze.[4]
První písemná zpráva o Sepekově je z roku 1243. Sepekov dostal dědictvím v roce 1194 nejstarší syn Vítka I. z Prčice – Vítek II. starší.[5] Původně se psal jako Vítek ze Sepekova, avšak později jakožto legendární zakladatel Českého Krumlova a předek pánů z Krumlova získal po vzoru svých potomků také přídomek z Krumlova. Jeho vnuci Vítek a Budivoj drželi hrad Skalici a Sepekov společně. Vítek se psal v roce 1251 jako Vítek ze Sepekova. V roce 1272 se připomíná Budivoj, který měl se svou manželkou Perchtou z Falkenštejna syna Záviše z Falkenštejna.[5]
Od roku 1279 do roku 1290 ves patřila k majetku pražského biskupa Tobiáše z Bechyně.[5] Jeho pozdější nástupce Jan IV. z Dražic byl nucený obhajovat držení tohoto majetku proti Hynkovi z Lichtenburku. Hynek tvrdil, že mu tento majetek náleží jako dědictví po jeho tchánovi Záviši z Falkenštejna. Král potvrdil biskupský nárok v roce 1306.[5] V roce 1307 vyměnil biskup Jan IV. z Dražic Sepekov i s příslušenstvím s Jindřichem z Rožmberka za jiné statky. Tím byl Sepekov přičleněný k Rožmberskému dominiu. Poté byl Sepekov často zastavován a roku 1484 byl prodán Zdeslavovi ze Šternberka.[6] Za husitských válek byl Sepekov vypálený.[6] Od roku 1530 patřil k bechyňskému panství. V roce 1569 bylo bechyňské panství prodané Petru Vokovi z Rožmberka. Společně s ostatním milevským panstvím přešla ves do držení Hodějovských z Hodějova. Po konfiskaci po Bílé Hoře patřil Sepekov k majetku premonstrátského Strahovského kláštera.[6]
Škola byla zřízena roku 1684.[7] Prvním učitelem byl Jindřich Levhartický se svou manželkou. Vyučovalo se v soukromých místnostech. Roku 1788 byla poblíž budovy fary postavená školní budova. Starý hřbitov, který býval u kostela svatého Mikuláše, byl zrušený 14. 6. 1787 a zároveň byl založený současný hřbitov.[8] Mariánské poutní místo s milostnou sochou spravovali strahovští premonstráti, kteří také 1730 zahájili přestavbu kostela. Dokončený chrám vysvětil v neděli 27. září 1733 na svátek sv. Kosmy a Damiána pražský pomocný biskup Jan Rudolf Špork. Kostel je obklopen ambity s kaplemi v rozích (1760–1767).
V roce 1842 měl Sepekov 122 domů a 861 obyvatel. V roce 1892 172 domů a 1 136 obyvatel. V roce 1930 zde bylo 206 popisných čísel a 1 063 obyvatel. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený roku 1891.[8] V roce 1911 si nechaly sestry Blažkovy – Josefina a Růžena – srostlá dvojčata postavit v Sepekově hostinec Na zastávce, kam se vracely trávit svou dovolenou.[9] V roce 1933 před oslavami 200. výročí založení chrámu byly provedeny nákladné opravy kostela a ambitů.[7]
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[10]
Symboly městyse
Hlavním symbolem oficiálního znaku a vlajky je zelená pětilistá šípková růže odkazující na počátky městyse, kdy byl Sepekov v držení pánů z Krumlova. Ti měli ve svém erbu zelenou pětilistou růži na stříbrném poli. Pětilistá růže byla symbolem všech rozrodů Vítkovců.
Památky
- Původním kostelem v Sepekově byl gotický kostel svatého Mikuláše, který byl postavený okolo roku 1321 biskupem Janem IV. z Dražic.[6] Kostel byl farní a do roku 1384 patřil k bechyňskému děkanství. V 16. století a 17. století byli katoličtí kněží nahrazeni evangelickými.[11] Místní katoličtí věřící konali pobožnosti v kapličce Panny Marie, která se nacházela nedaleko kostela. Podle pověstí prý tuto kapli založil sám opat Jarloch.[11] Později po bitvě na Bílé Hoře byl opět kostel svatého Mikuláše katolický. V roce 1733, kdy byl postavený kostel Panny Marie měl Sepekov dva kostely. Při regulaci far a z nařízení Josefa II. byl kostel svatého Mikuláše uzavřený jako nadbytečný. Zvony a vnitřní zařízení kostela bylo darováno. Starý obraz svatého Mikuláše byl opravený a přenesený do nového kostela. V roce 1788 byl kostel s věží a s hřbitovem prodán ve veřejné dražbě. Byl koupený rychtářem a místními čtyřmi obyvateli pro sepekovskou obec. V roce 1789 byl kostel přestavěný na obytný. Věž byla zbouraná, zůstaly pouze obvodové zdi. Vzniklo zde sedm bytů. Veliký požár 16. 12. 1912, kdy vyhořelo 40 domů, přestály pouze kostelní zdi. Jednalo se s památkovým ústavem. Ale dříve, než byla jednání dokončena, došlo ke zřícení klenby. Na místě pak byly postavené nové domy. Gotické kružby byly odvezené do Milevska, kde měly být uloženy v sále Hospodářské záložny a později vystaveny v muzeu. Ale během I. světové války byly tyto prostory využité pro vojenské účely a tak byly kružby vyneseny na dvůr. Některé byly použité při opravě místní kanalizace a jen část jich byla později umístěná u novějšího chrámu.[11]
- Poutní barokní kostel Jména Panny Marie z let 1730–33 s deskovým obrazem Panny Marie Sepekovské[12] stojí na místě kapličky, kterou měl údajně založit opat Jarloch. V kapli se nacházela socha Panny Marie a obraz Bohorodičky, ke které putovaly zástupy věřících. Kaplička brzy kapacitně nepostačovala. V 16. století byla kaple rozšířena na kostelík. Za pánů z Hodějova kaple pustla. V roce 1654 byla kaple opravená a vysvěcená roku 1658.[11] Znovu sem byl přenesený obraz Bohorodičky. Ale stále prostory pro velké množství poutníků nebyly vyhovující. Roku 1730 byl položený základní kámen pod kaplí svatého Linharta. V roce 1733 byl chrám postavený a vysvěcený.[13]
V roce 1760 se začalo na popud Gabriela Václava Kaspara se stavbou ambitů.[13] O dokončení ambitů se v roce 1767 zasloužil opat František Michael Daller. Kostel připomíná chrám na Svaté hoře v Příbrami. Někdy se mu také říká jihočeská Svatá Hora.[13] Centrální stavba je oválná, s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží na západní straně. Vnitřní prostor chrámové lodi je ve tvaru elipsy, delší strana měří 14,5 metru, kratší osa měří 12 metrů.[13] Kostel Panny Marie má tři vchody. Nad hlavním vchodem je třípatrová věž. První věžní hodiny z roku 1749 byly prací milevského hodináře. Další hodiny byly pořízeny roku 1877.[13]
Malby v interiéru chrámu na kopulovité klenbě jsou od Siarda Noseckého[14] (kolem roku 1733, Kytka chybně uvádí 1772).[13] Fresky zobrazují ve čtyřech skupinách přímluvy Panny Marie. Fresky byly opraveny v roce 1938. Na oltáři je deskový obraz Panny Marie v zlatém rouchu, která drží Ježíška a stojí na srpku měsíce. Obraz z počátku 16. století je malovaný na jilmové nebo javorové desce. Obraz měří na výšku 1,19 m, na šíři má 30 cm.[13] V spodní části oltáře se pod obrazem nachází vpravo socha svatého Václava a po levé straně socha svaté Ludmily. Oltář po pravé straně je zasvěcený Čtrnácti pomocníkům.[15] Postranní oltář vlevo byl zasvěcený svaté Ludmile.[15] Vlevo se také nachází barokní kazatelna zdobená řezbami. Vyřezávané kostelní lavice jsou darem plukovníka Dessewfi a zdobené jeho erbem. Ambity jsou zdobené křížovou cestou z roku 1805.[15] Rohová kaple ambitů vlevo od hlavního vchodu je zasvěcená svatému Janu Nepomuckému. Kaple vpravo od hlavního vchodu je zasvěcená svatému Augustinu. Kaple na jihovýchodní straně je zasvěcená svatému Linhartu a na severovýchodní straně je to kaple svatého Norberta.[15]
- Budova fary byla postavená roku 1736. Schody vedoucí od fary do vesnice byly postaveny 1773.[7] Fara je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
- Boží muka okolo roku 1815 se nachází v lese Chlum poblíž staré cesty ze Sepekova do Podboří. Jde o zděnou stavbu.[16]
- Výklenková kaple Krista bičovaného se nachází u zadního vchodu do barokní kostela Panny Marie. Je z roku 1818. Byla postavena na náklady tamějšího duchovního správce Řehoře, který ji také vysvětil.[17]
- Výklenková kaple zasvěcená svatému Janu Nepomuckému je u komunikace směrem na Milevsko. Druhý používaný název je U Kofroňů.[17]
- Výklenková kaple Na Maděrovce je zasvěcená Panně Marii Sepekovské. Nachází se u komunikace na Podboří, zhruba kilometr od Sepekova. Podle pověsti si ji nechal postavit místní občan z čp.1 Josef Svatoš po požáru svého obydlí.[17]
- Výklenková kaple zasvěcená Panně Marii Sepekovské se nachází v lese nazývaném V Borku nedaleko.[17]
- Kaple zasvěcená Panně Marii Sepekovské se nachází u cesty z nádraží. Vznik se datuje okolo roku 1851. Tomuto místu se také říká Na pokloništi.[17]
- Na Staňkově naproti kapličce za tratí se na louce nacházel smírčí kříž. Nyní je umístěný v expozici Milevského muzea. Tomuto místu se říká Na Braniborkách. Kříž označoval hrob padlých vojáků z bitvy mezi Francouzi a Uhry z roku 1744. Smírčí kříž zde byl až do šedesátých let 20. století. Když zde oral místní traktorista a potřeboval zátěž na radlici, použil tento kříž. Po práci kříž vysypal nedaleko od Milevska. Zde byl nalezený a odvezený na trakaři do Milevského muzea.[18]
- V Seznamu kulturních památek v okrese Písek jsou vedené mohylníky v lese Chlumu, v lese Osičany a při rybníku Chobot.
- V Seznamu kulturních památek v okrese Písek jsou také vedené archeologické stopy tvrze na Skalici.
- Jihovýchodně od obce se nachází přírodní památka Smutný chránící meandrující tok Smutného potoka s břehovými porosty.
Rodáci
- Záviš z Falkenštejna[4]
- Petr ze Sepekova (Petrus de Sepekov) – rektor vysokého učení pražského Univerzity Karlovy[6]
Pověsti
První pověst se vztahuje k výklenkové kapli Na pokloništi. Podle této pověsti žil v Uhrách slepý hoch. Rodiče, kteří se nechtěli s jeho postižením smířit, putovali od jednoho poutního místa k druhému. Marně. Jednou se jim ve snu zjevil obraz neznámé Panny Marie. Nechali si sen vyložit u místního kněze a za pomoci svatých obrázků poznali svou svatou ze snu. Vydali se do Čech na poutní místo, do Sepekova. Když byli na dohled kostelu, na tomto místě, slepý hoch vykřikl, že již vidí kostelíček. Byl uzdravený. Vděční rodiče nechali postavit na místě, kde dnes stojí kaple, kříž jako projev svých díků.[8]
Druhá pověst se vztahuje k nedalekému Staňkovu, k místu, kde se říká Na Braniborkách. V roce 1744 se zde 3. 10. strhla bitva mezi Francouzi a Uhry. Generál Nadáczsy bojoval proti Francouzům a Bavorům. Velitel jeho husarů, plukovník Dessewfi se v těchto místech dostal do léčky. Vzpomněl si na obraz Panny Marie, který si den předtím prohlížel v zdejším chrámu. Modlil se k ní, prosil o pomoc. S velikou odvahou se jemu i jeho mužům podařilo dostat se z obklíčení. Později plukovník Dessewfi věnoval z vděčnosti místnímu kostelu dubové vyřezávané lavice, zdobené jeho erbem a dojížděl i na poutě. Dokonce odkázal v závěti svůj majetek zdejšímu kostelu.[5]
Místní části
Obec Sepekov se skládá ze tří částí na třech katastrálních územích
Galerie
-
Kostel Panny Marie
-
Medaile k posvěcení kostela
-
Revers s milostnou sochou
-
Kaple Na pokloništi
-
Sepekov od rybníku Pytlák
-
Od Milevska
-
Sepekovská kaplička
-
Sepekovská pole
-
Vlakové nádraží
-
Železniční most
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b c d e KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 175. [dále jen Kytka].
- ↑ a b c d e Kytka, str. 168.
- ↑ a b c d e Kytka, str. 169.
- ↑ a b c Kytka, str. 173.
- ↑ a b c Kytka, str. 174.
- ↑ Kytka, str. 183.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ a b c d Kytka, str. 170.
- ↑ Toulavá kamera 1, str. 12, ISBN 80-7316-228-8
- ↑ a b c d e f g Kytka, str. 171.
- ↑ Obrazový dokument výzdoby chrámu, 2014
- ↑ a b c d Kytka, str. 172.
- ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 64.
- ↑ a b c d e Hladký, str. 62.
- ↑ ŠIMEČKOVÁ, Pavla. Od kapličky ke křížku. Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku.. 1. vyd. Praha: Plot, 2009. ISBN 978-80-86523-94-1. S. 19.
Literatura
- JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Chobot, s. 97–100.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sepekov na Wikimedia Commons
- Sepekov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)