Ratiboř (Slezské vojvodství)
| Ratiboř Racibórz | |
|---|---|
 Centrum města | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°5′ s. š., 18°13′ v. d. |
| Nadmořská výška | 200 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Polsko |
| vojvodství |  Slezské |
  Ratiboř | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 74,96 km² |
| Počet obyvatel | 55 405 |
| Správa | |
| Starosta | Mirosław Lenk |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | ul. Stefana Batorego 6 47-400 Racibórz |
| Telefonní předvolba | +48 32 |
| PSČ | 47-400 až 47-445 |
| Označení vozidel | SRC |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ratiboř (polsky: Racibórz, slezsky: Raćibůrz, německy: Ratibor) je město v jižním Polsku, ve Slezském vojvodství, na řece Odře. V roce 2016 měla Ratiboř 55 405 obyvatel.
Dějiny
V okolí Ratiboře žil slovanský kmen Holasiců. V 11. století se z kmenového hradiště zdejšího slovanského obyvatelstva stává střediskem kastelánie, raněstředověké územně-správní jednotky polského státu. Zanedlouho poté, roku 1121 se Ratiboř stává prvním historickým hlavním městem Horního Slezska, respektive Hornoslezského údělného knížectví.[zdroj?] V roce 1217 Ratiboř obdržela městská práva. Město bylo hlavním městem Ratibořského knížectví.
Poté, co se roku 1241 přes Ratibořské knížectví dvakrát po sobě přehnaly tatarské hordy, rychle se začalo měnit národnostní složení do té doby čistě slovanské země. Německá národnost, podobně jako v jiných slezských knížectvích, začala převládat, což přetrvalo až do konce druhé světové války. I přes tato všechna utrpení se město v průběhu 13. a 14. století utěšeně rozvíjí, hlavně díky svému umístění na křižovatce obchodních cest. Město těží z obchodu a skladu soli z polské Věličky a řemeslné výroby sukna a plátna. V těch dobách se také rozvolňuje svazek s rozpadajícím se polským státem a ratibořská knížata stále více vidí zajištění bezpečí v náručí Království českého. Roku 1292 skládá hold kníže Přemysl Ratibořský do rukou českého krále Václava II. a konečně jeho syn Lešek roku 1327 utvrzuje lenním slibem českému králi Janu Lucemburskému příslušnost ke svazku Zemí koruny české. Tento stav trval až do roku 1742. Město i nadále vzkvétalo, razilo i své velmi hodnotné oboustranné Haléře. Dlouholeté období prosperity města ukončila až třicetiletá válka, během níž byla Ratiboř několikrát těžce poničena a až do dnešních dnů nedosáhla své původní důležitosti.
Období úpadku po třicetileté válce ukončila až železnice, po které přijel první vlak do tehdy již pruské Ratiboři roku 1842. O dva roky později se Ratiboř dočkala spojení s Vídní, čímž se stala důležitým dopravním uzlem mezi dvěma evropskými velkoměsty – Vídní a Berlínem. Prudce se rozvíjí zpočátku lehký průmysl, a to vcelku vzácná výroba Fajánsu a později i průmysl těžký, zastoupený v Ratiboři hutnictvím. Počet obyvatel před první světovou válkou se blížil 40 000.
Územní spory po první světové válce se nevyhnuly ani tomuto městu. Bývalé Ratibořské knížectví si nárokovaly všechny tři okolní státy – nově vzniklé Polsko a Československo a poražené Prusko. Československo však z území bývalého knížectví získalo jen část dnes známou jako Hlučínsko. Polsko-německá hranice byla vytyčena plebiscitem. Samotná Ratiboř zůstala v Prusku. Dlužno podotknout, že změny hranic místní obyvatelstvo, ať již německé, české (resp. moravské) nebo polské (resp. wasserpolské), přijímalo s velkou nelibostí,[zdroj?] neboť téměř všichni bez rozdílu národnosti a vyznání nesli v sobě silný pocit sounáležitosti s pruským státem.[zdroj?]
Meziválečná léta nebyla pro Ratiboř právě ta nejšťastnější, neboť se stala provinčním městem na samém okraji tehdejšího německého území. Druhá světová válka paradoxně přispěla k opětovnému sjednocení Ratibořska. Po osvobození Rudou armádou leželo město z 80 % v troskách. Protože v oblasti žila česká menšina, po druhé světové válce si oblast nárokovalo Československo. V červnu 1945 československá armáda krátce oblast obsadila, nakonec byla ale celá sporná oblast přičleněna k Polsku. Poláci provedli odsun ne nepodobný tomu našemu, ačkoli byl mnohem přísnější. Vysídleni byli nejen Němci, ale také výše zmínění Moravci a mnoho místních Poláků loajálních k Říši. Dnes Ratiboř obývají potomci dosídlených Poláků, menší německá minorita a Slezané.[zdroj?]
Památky
Obyvatelstvo
|
|
Osobnosti města
- Alberik Mazák (1609–1661), česko-rakouský hudební skladatel
- Joseph von Eichendorff (1788–1857), německý básník a spisovatel
- Ludwig Traube (1818–1876), německý patolog
- Moritz Traube (1826–1894), německý chemik
- Adolf Baginsky (1843–1918), německý pediatr
- Eufemia von Adlersfeld-Ballestrem (1854–1941), německá spisovatelka
- Arnold Mendelssohn (1855–1933), německý komponista a učitel hudby
- Hermann Traube (1860–1913), německý mineralog
- Friedrich Karl Johannes Thiele (1865–1918), německý chemik
- Wilhelm Traube (1866–1942), německý chemik
- Max Berek (1886–1949), německý optik
- Augustin Souchy (1892–1984), německý anarchista a antimilitarista
- Joseph Schacht (1902–1969), britsko-německý orientalista
- Herbert Hupka (1915–2006), německý politik a čestný občan Ratiboře
- Claus Ogerman (* 1930), německý a americký (USA) hudební skladatel a aranžér
- Sebastian Tyrala (* 1988), německo-polský fotbalista hrající za Borussia Dortmund
Partnerská města
Kaliningrad, Kaliningradská oblast, Rusko
Kędzierzyn-Koźle, Opolské vojvodství, Polsko
Leverkusen, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Opava, Moravskoslezský kraj, Česká republika- Roth bei Nürnberg, Bavorsko, Německo
Tysmenytsia, Ivanofrankivská oblast, Ukrajina
Wrexham, Spojené království
Galerie
-
Okresní soud -
Kostel svatého Jakuba -
Kostel Nanebevzetí Panny Marie -
Věznice věž -
Hradní kaple sv Tomáše Becketa -
-
-
Náměstí s mariánským sloupem v současnosti -
-
-
Lokomotiva „Halinka“ -
Reference
- ↑ Quellen der Einwohnerzahlen:
- 1749, 1765, 1786, 1800, 1818, 1825, 1834, 1855, 1861: Felix Triest: Topographisches Handbuch von Oberschlesien. Breslau 1865 – 1840, 1843:: Johann Georg Knie: Alphabetisch-statistisch-topographische Uebersicht der Dörfer, Flecken, Städte und andern Orte der Königl. Preuss. Provinz Schlesien. Breslau 1845 – 1885: Meyers Konversationslexikon, 1885-1892 – 1880, 1890: geschichte-on-demand.de – 1910: gemeindeverzeichnis.de – 1975: Klaus Ullmann: Schlesien - Lexikon, Bechtermünz Verlag, Augsburg 1996 – 1983: Encyklopedia Powszechna PWN – 1990: Heinz Rudolf Fritsche: Schlesien Wegweiser, Adam Kraft Verlag, Würzburg 1991 – 1995, 2000, 2005: GUS[nedostupný zdroj]
Literatura
- MIKA, Norbert. Racibórz w obliczu najazdów tatarskich i zagrożenia wałaskiego. Racibórz: AGAT, 2002. 176 s. ISBN 83-916904-0-7.
- NEWERLA, Paweł. Dzieje Raciborza i jego dzielnic. Racibórz: Wydawnictwo i Agencja Informacyjna WAW, 2008. 584 s. ISBN 978-83-89802-73-6.
- WELTZEL, Augustin. Geschichte der Stadt und Herrschaft Ratibor. Ratibor: Max Muschik, 1881. 940 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ratiboř na Wikimedia Commons - (polsky) Oficiální web
- (německy) Stránky o partnerství měst Ratiboře a Leverkusen
