Politický systém Česka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Politický systém České republiky je charakterizován rozdělením politické moci a jejím institucionálním zakotvením ve státě.

Česká republika je unitární stát, zastupitelská demokracie a parlamentní republika s vícestranickým systémem. Výkonná moc je delegována na prezidenta a vládu, v jejímž čele stojí předseda. Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový parlament a soudní moc realizuje čtyřčlánková soudní soustava a Ústavní soud.

Výkonná moc[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Výkonná moc v Česku.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Vrcholovým orgánem exekutivy je vláda, kterou tvoří předseda vlády, místopředseda vlády a ministři. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, která ji vyslovuje důvěru. Vláda může v rámci zákonů a k jejich rozšíření vydávat nařízení. Sestavuje také státní rozpočet a státní závěrečný účet.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Prezident je hlavou státu a reprezentuje ho v zahraničí. Jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ministry. Jmenuje také soudce, guvernéra České národní banky a bankovní členy České národní banky a prezidenta a viceprezidenty Nejvyššího kontrolního úřadu. Má právo vetovat zákony, vyhlašuje termíny voleb a má právo udělovat amnestii a státní vyznamenání. Prezident je také vrchním velitelem ozbrojených sil.

Volba prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Prezident České republiky byl do roku 2008 volen nepřímo poslanci a senátory. Pro zvolení prezidenta v prvním kole bylo potřeba nadpoloviční většiny hlasů všech poslanců a nadpoloviční většiny hlasů všech senátorů. Pro zvolení prezidenta ve druhém kole bylo třeba nadpoloviční většiny hlasů přítomných poslanců a nadpoloviční většiny hlasů přítomných senátorů. Pokud nebyl nikdo zvolen ani ve druhém kole, konalo se třetí kolo. V něm stačila nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců a senátorů (v součtu).

Od ledna 2013 hlavu státu volí občané. V České republice je funkční období prezidenta 5 let. Právo volit má každý český občan, který dosáhl věku 18 let. Právo být volen má každý občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Navrhnout uchazeče je oprávněn každý občan ČR starší 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany ČR. Navrhovat kandidáta také může nejméně 20 poslanců nebo 10 senátorů.

Prezidentem je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných odevzdaných hlasů. Pokud k tomu nedojde, koná se za čtrnáct dní druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získá více hlasů.

Související informace naleznete také v článku Volba prezidenta České republiky 2013.

Zákonodárná moc[editovat | editovat zdroj]

Parlament České republiky má dvě komory, Poslaneckou sněmovnu a Senát. Poslaneckou sněmovnu tvoří 200 poslanců volených na čtyřleté období podle poměrného systému s 5 % uzavírací klauzulí. V Senátu zasedá 81 senátorů volených většinovým dvoukolovým systémem na 6 let. Volby do Senátu se konají každé dva roky a obměňuje se vždy jedna třetina senátorů. První volby do Senátu proběhly až v roce 1996.

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna schvaluje zákony, může přehlasovat veto Senátu i prezidenta. Schvaluje dále také státní rozpočet a státní závěrečný účet a vyslovuje důvěru a nedůvěru vládě. Mezi další pravomoci Poslanecké sněmovny patří například i volit veřejného ochránce práv nebo podávat návrh na jmenování prezidenta NKÚ.

Senát[editovat | editovat zdroj]

Po schválení zákona v Poslanecké sněmovně je zákon postoupen do Senátu. Ten může návrh zákona schválit a postoupit prezidentovi republiky, vyjádřit vůli nezabývat se návrhem zákona (a tím ho prakticky schválit), vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy nebo zákon zamítnout. Je-li návrh zákona Senátem zamítnut, může ho sněmovna přehlasovat většinou všech poslanců. Vrátí-li Senát sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy, může si Poslanecká sněmovna "vybrat" zda návrh zákona přijme s pozměňovacími návrhy Senátu nebo bez nich. Senát dále schvaluje soudce Ústavního soudu, které mu navrhuje prezident republiky, a může podat ústavní žalobu na prezidenta republiky pro velezradu.

Soudní moc[editovat | editovat zdroj]

Soudní moc je tvořena soustavou obecných soudů, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem. Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně je spolu s Nejvyšším správním soudem se sídlem tamtéž nejvyšším článkem soudní soustavy. Dalšími články jsou dva vrchní soudy, 8 krajských soudů a 86 okresních soudů. V Česku neexistují žádné zvláštní soudy. Vojenské soudy a tři krajské obchodní soudy byly zrušeny v letech 1993 a 2000.

Ústavní soud[editovat | editovat zdroj]

Ústavní soud České republiky se sídlem v Brně stojí mimo soustavu ostatních soudů. Je orgánem ochrany ústavnosti, tedy projednává záležitosti, které se přímo či nepřímo dotýkají ústavního pořádku České republiky. Projednává tedy také mj. ústavní žalobu Senátu na prezidenta republiky pro velezradu.

Územní celky[editovat | editovat zdroj]

Česká republika se dělí na 14 samosprávných krajů, 76 okresů a na více než 6200 samosprávných obcí. Obce a kraje spravují volená zastupitelstva. V čele krajů stojí hejtmani, v čele statutárních měst primátoři a v čele ostatních měst i malých obcí pak starostové. Zvláštní postavení má Praha, která je zároveň kraj, statutární město a hlavní město.

Politické strany a vláda[editovat | editovat zdroj]

Seznam parlamentních politických stran[editovat | editovat zdroj]

Politické strany Ideologie Počet hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny Mandáty v Poslanecké sněmovně Mandáty v Senátu
ČSSD
sociální demokracie
1 016 828 (20,45 %)
50
35
ANO 2011
populismus
927 240 (18,65 %)
47
4
KSČM
komunismus
741 044 (14,91 %)
33
1
TOP 09
konzervatismus
596 357 (11,99 %)
26
1
ODS
liberální konzervatismus
384 174 (7,72 %)
16
14
Úsvit
populismus
342 339 (6,88 %)
14
0
KDU-ČSL
křesťanská demokracie
336 970 (6,78 %)
14
10
Ostatní
různé
625 031 (12,58 %)
0
16

Zastoupení stran v Poslanecké sněmovně[editovat | editovat zdroj]

Volby
Počet stran v Poslanecké Sněmovně Součet hlasů pro parlamentní strany  % Strany zastoupené ve vládě Součet hlasů pro vládní strany  % Počet poslanců vládní koalice
1992
12
5 235 857
80,89
ODS, KDU-ČSL, ODA, KDS
2 714 529
41,94
105
1996
6
5 382 736
88,84
ODS, KDU-ČSL, ODA
2 669 278
44,06
99
1998
5
5 293 830
88,68
ČSSD
1 928 660
32,31
74
2002
5
4 170 578
87,39
ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU
2 120 950
44,41
101
2006
5
5 029 823
94,02
ODS, KDU-ČSL, SZ
2 615 668
48,89
100
2010
5
4 245 784
81,17
ODS, TOP 09, VV
2 507 052
47,81
118
2013
7
4 344 952
87,42
ČSSD, ANO 2011, KDU-ČSL
2 281 038
45,90
111

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vodička, Karel: Das politische System Tschechiens. Verl. für Sozialwiss., Wiesbaden 2005, ISBN 3-8100-4083-5.
  • Vodička, Karel: Das politische System Tschechiens. In: Ismayr, Wolfgang (Hrsg.): Die politischen Systeme Osteuropas. VS Verlag, Wiesbaden 2010, ISBN 978-3-531-16201-0, S. 275-316.