Politický systém Spojeného království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Spojené království
Znak Spojeného království
Tento článek je částí série:

Politický systém
Spojeného království


Zákonodárná moc
Výkonná moc
Samospráva
Politické strany

Politický systém Spojeného království Velké Británie a Severního Irska je zasazen v rámci konstituční monarchie, v níž je hlavním představitelem státu panovník a předseda vlády Spojeného království je hlavou vlády.

Výkonná moc je realizována vládou Spojeného království a část pravomocí je přenesena na vlády Skotska, vládní úřady ve Walesu a Severním Irsku. Zákonodárná moc je nezadatelným právem vlády a dvou komor parlamentuSněmovny lordů a Dolní sněmovny, stejně tak i Skotského parlamentu a zastupitelstev Walesu a Severního Irska. Soudní moc je nezávislá na moci výkonné i zákonodárné (několik vyšších soudců je členy Sněmovny lordů ale soudní moc této sněmovny má být od roku 2009 na základě reformy z roku 2005 zrušena).

Panovník[editovat | editovat zdroj]

Její Veličenstvo královna Alžběta II.

Hlavním představitelem státu a zdrojem výkonné, zákonodárné a soudní moci ve Spojeném království je britský panovník, v současnosti královna Alžběta II. Nicméně od přijetí zákona o deklaraci práv, která definovala svrchovanost parlamentu, jsou jeho pravomoci omezené (English Bill of Rights 1689, zákon přijatý parlamentem roku 1689 definující některá základní práva občanů například právo na předání petice panovníkovi, právo nosit zbraň pro svou obranu a definice některých případů, kdy musí panovník požádat o souhlas parlament). Nicméně panovník je stále považován za svrchovanou osobu.

Panovník má formálně mnoho pravomocí, včetně práva vybrat za premiéra jakéhokoli britského občana a svolat nebo rozpustit kdykoli parlament. Přesto v souladu se zvykovým právem (Spojené království nemá psanou ústavu) panovník pověřuje sestavením kabinetu předsedu strany s největším zastoupením v dolní komoře parlamentu a parlament rozpouští na doporučení předsedy vlády. Panovník má také právo odmítnout udělit královský souhlas se zákonem ačkoli tato skutečnost je v moderní historii nepravděpodobná. Další práva jako jmenování ministrů nebo vyhlášení války jsou realizována premiérem a vládou s následným formálním souhlasem panovníka.

V současnosti jsou práva panovníka spíše ceremoniální. Přesto má panovník tři základní práva – právo být konzultován, doporučit a varovat. Důsledkem této skutečnosti jsou pravidelné schůzky premiéra s panovníkem, konané jednou za týden. Panovník je také stále vrchním velitelem ozbrojených sil, jemuž příslušníci vojska přísahají věrnost.

Výkonná moc[editovat | editovat zdroj]

Downing Street - sídlo premiéra

Výkonná moc je realizována vládou (Her/His Majesty's Government). Panovník pověří sestavením kabinetu většinou předsedu nejsilnější strany v dolní komoře parlamentu, který musí být podle zvyklostí členem Dolní sněmovny. Premiér pak navrhne jednotlivé ministry, kteří tvoří vládu, a jsou politickými vedoucími jednotlivých ministerstev. Vládu tradičně tvoří asi 22 ministrů, z nichž každý musí být dle zvyklostí členem Dolní sněmovny nebo Sněmovny lordů.

Podobně jako v jiných podobných systémech (tzv. Westminsterský systém) jsou členové vlády voleni z členů parlamentu, kterému je také vláda zodpovědná. Vyjádření nedůvěry v hlasování nebo nepotvrzení důvěry vládě tak vede k rezignaci vlády nebo k rozpuštění parlamentu a novým všeobecným volbám.

Vláda je tvořena několika ministerstvy, která jsou vedena jednotlivými ministry. Některá z nich zodpovídají za agendy jim svěřené pouze na území Anglie a správa pro území Skotska, Walesu a Severního Irska je převedena na vládní úřady v těchto zemích (například Ministerstvo zdravotnictví) nebo se jedná o záležitosti týkající se pouze Anglie (Ministerstvo pro děti, školství a rodinu).

Uskutečňování jednotlivých rozhodnutí ministerstev zajišťují politicky neutrální organizace státní správy. Jejich ústavním úkolem je podpora a realizace rozhodnutí vlády bez ohledu na politickou orientaci kabinetu. V jejich čele stojí stálý tajemník (permanent secretary), který vykonává tuto funkci bez ohledu na změnu vlády.

Zákonodárná moc[editovat | editovat zdroj]

Ústava není kodifikována v psané podobě a ústavní systém je založen na zvykovém právu, zákonech a jiných elementech.

Parlament Spojeného království[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Parlament Spojeného království.

Nejvyšším zákonodárným orgánem Spojeného království je parlament, který je dvoukomorový a sestává z Dolní sněmovny a Sněmovny lordů.

Dolní sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dolní sněmovna Spojeného království.

Spojené království je rozděleno na volební obvody do Dolní sněmovny se zhruba stejným počtem voličů (jejich hranice stanovuje a reviduje Hraniční komise). Každý obvod je zastoupen v dolní komoře jedním poslancem. Dolní sněmovna má v současnosti 646 členů. V moderní době je premiér i vůdce opozice vždy členem dolní komory.

Vzhledem k uplatňovanému většinovému volebnímu systému bývá obvyklé, že jedna z politických stran má v dolní komoře většinu, případné může panovník pověřit sestavením vlády předsedu strany, která je schopna vytvořit koaliční vládu. Prvním vyjádřením důvěry nové vládě je hlasováni po trůnní řeči (Speech from the Throne) deklarující legislativní záměry vlády. Převážná většina legislativní aktivity bývá soustředěna do návrhů poslanců vládní strany.

Sněmovna lordů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sněmovna lordů.

Horní sněmovna byla v minulosti dědičnou aristokratickou komorou parlamentu. V současnosti, zvláště po reformách z roku 1999, již toto pravidlo neplatí. Sněmovna se skládá ze světských a z církevních členů (Lords Temporal a Lords Spiritual). Světští členové jsou jmenovaní činitelé (bez dědičného práva předat členství) a zbylých 92 členů s právem předat členství svému dědici. Církevní členové jsou hodnostáři Anglikánské církve, arcibiskupové z Yorku a Canterbury, a nejstarší biskupové.

V současnosti horní komora zkoumá legislativu vydanou Dolní sněmovnou s právem navrhovat změny a veta. Toto právo je omezeno na případy, které nezpůsobí zpoždění přijetí zákona o dvanáct měsíců. Podle zvykového práva je veto omezeno na zákony parlamentu s výjimkou zákonů týkajících se státních financí. Horní komora má stále právo vetovat prodloužení funkčního období parlamentu na období přesahující pět let.

Volební systém[editovat | editovat zdroj]

Ve Spojeném království je pro volby do Dolní sněmovny parlamentu uplatňován většinový volební systém v jednomandátových volebních obvodech. To vede k tomu, že strany s podobným politickým programem mají tendenci se spojovat, malé politické strany mají menší šanci dosáhnout úspěchu ve volbách a politické zastoupení v parlamentu umožňuje snadnější vytvoření většinové vlády.

V minulosti existovaly dvě hlavní politické strany – Whigové a Toryové. V současnosti jsou dominantní politickou silou tři strany. Konzervativní strana, Labouristická strana a Liberálně demokratická strana, která vznikla sloučením Liberální strany a Sociálnědemokratické strany. Dalšími, národně orientovanými, stranami se zastoupením v parlamentu jsou Skotská národní strana a Plaid Cymru, zastupující národní zájmy obyvatel Skotska a Walesu. Všech 18 poslanců za Severního Irska pochází ze stran, které působí pouze v rámci Severního Irska.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Spojené království je rozděleno na samosprávné oblasti různorodého charakteru s různými funkcemi a pravomocemi. Anglie je rozdělena na jednoúrovňové nebo dvoustupňové samosprávné obvody. Velký Londýn vytváří jednotný dvoustupňový správní celek s rozdělením pravomocí mezi Londýnské městské obvody a správní orgán s působností nad celou oblastí Velkého Londýna Greater London Authority. Ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku je rozšířen systém samostatných správních obvodů.

Další podrobnosti viz například Správní členění Anglie, Správní členění Skotska, Vývoj správního členění Walesu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]