Politický systém Německa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Administrativní členění

Spolková republika Německo je federativní parlamentní republika, zastupitelská demokracie. Zákonodárnou iniciativou disponuje Spolková vláda, Spolkový sněm a Spolková rada.

Parlament[editovat | editovat zdroj]

Německý parlament je jednokomorový, tvořený Německým spolkovým sněmem (německy Deutscher Bundestag). Spolková rada (německy Bundesrat) sice bývá mylně považována za druhou komoru parlamentu, ve skutečnosti však jde o samostatný ústavní orgán reprezentující zájmy spolkových zemí.

Spolkový sněm (Bundestag)[editovat | editovat zdroj]

Poslanci Spolkového sněmu jsou voleni na čtyři roky ve všeobecných, bezprostředních, svobodných, rovných a tajných volbách (čl. 38 Základního zákona, německé ústavy). Každý volič má dva hlasy, jedním volí přímo konkrétní osobnost, druhý odevzdává stranickým kandidátům (stranám), kteří jsou zvoleni podle poměrného volebního systému. Dvě stě devadesát devět poslanců v parlamentu zastoupených stran je voleno přímo a minimálně stejný počet mandátů obsadí kandidáti ze stranických kandidátek. Stávající počet poslanců je v důsledku existence tzv. převislých mandátů 622, v příštích letech se díky plánované reformě sníží. Spolkový sněm přijímá a schvaluje zákony a schvaluje rozpočet. Poslanci se účastní volby spolkového prezidenta na Spolkovém shromáždění, volí soudce ústavního soudu a hlasují o vyhlášení krizového, respektive obranného stavu. Pravomoci a vrchní velení armády přecházejí během krizového stavu do rukou spolkového kancléře (čl. 115a Základního zákona]). Spolkový sněm dále volí spolkového kancléře a dohlíží na Spolkovou vládu a jí podřízené instituce. Předsedu Spolkového sněmu určí tajná volba. Je zvykem, že křeslo předsedy náleží nejsilnější straně, křesla místopředsedů ostatním parlamentním frakcím podle velikosti. Důležitou součástí práce poslanců je činnost ve výborech Spolkového sněmu.

Spolková rada (Bundesrat)[editovat | editovat zdroj]

Spolková rada (Bundesrat) je svébytným orgánem reprezentujícím německý federalismus. Je tvořena 69 zástupci jednotlivých spolkových zemí (počet křesel je státům přiřazen podle obydlenosti) a proto není nijak speciálně volena. Její členové mají imperativní mandát, což znamená, že jsou při hlasování vázáni postojem svých zemských vlád. Vláda je povinna předložit Spolkové radě před zasláním do Spolkového sněmu všechny legislativní návrhy.

Spolkový prezident[editovat | editovat zdroj]

Prezidenta volí Spolkové shromáždění (Bundesversammlung) na pět let; může být zvolen i na druhé funkční období (čl. 54 ZZ). Zástupcem Spolkového prezidenta je předseda Spolkové rady. Spolkový prezident zastupuje Německo navenek, uzavírá mezinárodní smlouvy, vyhlašuje a podepisuje zákony, uděluje milost. Dále má právo navrhnout volbu nového spolkového kancléře (čl. 63 ZZ), jmenuje a odvolává ho na žádost Spolkového sněmu, jmenuje a odvolává spolkové ministry na návrh kancléře, jmenuje a odvolává spolkové soudce, úředníky, důstojníky a poddůstojníky, svolává Spolkový sněm, a může ho ve výjimečných případech rozpustit (čl. 68 ZZ). Může také vyhlásit stav ústavní nouze (čl. 81 ZZ). Aby jeho nařízení nabyla platnosti, musejí být v naprosté většině kontrasignována spolkovým kancléřem nebo příslušným ministrem. Práci prezidenta podporuje Spolkový prezidiální úřad (Bundespräsidialamt), jehož vedoucí má právo účastnit se zasedání vlády.

Spolková vláda[editovat | editovat zdroj]

Je nejvyšším ústavním orgánem výkonné moci v Německu. Tvoří ji spolkový kancléř a v současné době třináct spolkových ministrů (čl. 62 ZZ). Spolková vláda přijímá rozhodnutí v zahraničněpolitických i vnitropolitických otázkách, má právo zákonodárné iniciativy, v přesně vymezených případech může vydávat vládní nařízení (čl. 80 ZZ). Zasedání kabinetu se kromě členů Spolkové vlády účastní i vedoucí Úřadu spolkového kancléře (Bundeskanzleramt) se svým náměstkem, vedoucí Spolkového prezidiálního úřadu, vedoucí Spolkového úřadu pro tisk (Bundespresseamt) a pověřenec vlády pro kulturu a média (Kulturstaatsminister). Směrnice pro práci kabinetu jako celku určuje spolkový kancléř (čl.65 ZZ). Ministři a ministryně vedou své resorty na vlastní odpovědnost, jsou jmenováni a mohou být kdykoli odvoláni prezidentem (na základě návrhu kancléře).

Spolkový kancléř[editovat | editovat zdroj]

Spolkový kancléř předsedá Spolkové vládě a na základě návrhu prezidenta jej volí Spolkový sněm. Pokud prezidentský kandidát nezíská potřebnou většinu, může Sněm navrhnout a zvolit vlastního kandidáta. Kancléř je volen na čtyři roky a může být odvolán Spolkovým sněmem pouze konstruktivním vyjádřením nedůvěry. Chce-li tedy Spolkový sněm vyjádřit nedůvěru stávajícímu kancléři, musí zároveň vyjádřit důvěru novému kancléři většinou poslanců. Spolkový kancléř nemusí být členem Spolkového sněmu. Na jeho návrh jmenuje prezident ostatní členy vlády, on sám jmenuje jednoho ministra svým zástupcem, spolkovým vicekancléřem.

Spolkový ústavní soud[editovat | editovat zdroj]

Na základě své obsáhlé kompetence je Spolkový ústavní soud nejvyšším strážcem německé ústavy. Vůči všem ostatním ústavním orgánům (Spolkovému sněmu, Spolkové vládě, Spolkové radě i Spolkovému prezidentovi) je nezávislý, samostatný a má s nimi rovné postavení. V jeho kompetenci je řešení sporů ústavních orgánů (Organstreit), sporů mezi Spolkem a spolkovými zeměmi i mezi jednotlivými spolkovými zeměmi (föderaler Streit). Dále se zabývá ústavními stížnostmi občanů a obcí, kontrolou norem, zjišťuje protiústavní zaměření politických stran, kontroluje průběh voleb, projednává žalobu na spolkového prezidenta a spolkové soudce, zabývá se možným porušováním občanských práv a svobod. Spolkový ústavní soud byl zřízen zákonem z roku 1951 a sídlí v Karlsruhe. Sestává ze dvou senátů, které při rozdílných právních názorech tvoří plénum Spolkového ústavního soudu. V každém senátu zasedá osm soudců, polovinu z nich volí Spolkový sněm, druhou polovinu Spolková rada. Funkční období soudců je dvanáct let; opětovné zvolení do úřadu je nemožné. Tři členové každého senátu jsou vybíráni z řad soudců nejvyšších zemských soudů. Předsedu a místopředsedu volí střídavě Spolkový sněm a Spolková rada.

Spolkové země (Bundesländer)[editovat | editovat zdroj]

Spolková země Hlavní město Rozloha (km²) Počet obyvatel(2)
1 Grosses Landeswappen Baden-Wuerttemberg.svg Země Bádensko-Württembersko (Land Baden-Württemberg) Stuttgart 35 751,65 10 717 000
2 Coat of arms of Bavaria.svg Svobodný stát Bavorsko (Freistaat Bayern) Mnichov (München) 70 549,19 12 444 000
3 Coat of arms of Berlin.svg Země Berlín (Land Berlin) (1) 891,75 3 388 000
4 Brandenburg Wappen.svg Země Braniborsko (Land Brandenburg) Postupim (Potsdam) 29 477,16 2 568 000
5 Grosses Wappen Bremen.png Svobodné hanzovní město Brémy (Freie Hansestadt Bremen) Brémy (Bremen)(1) 404,23 663 000
6 Wappen der Hamburgischen Bürgerschaft.svg Svobodné a hanzovní město Hamburk (Freie und Hansestadt Hamburg) (1) 755,16 1 735 000
7 Coat of arms of Hesse.svg Země Hesensko (Land Hessen) Wiesbaden 21 114,72 6 098 000
8 Coat of arms of Mecklenburg-Western Pomerania (great).svg Země Meklenbursko-Přední Pomořansko (Land Mecklenburg-Vorpommern) Schwerin 23 174,17 1 720 000
9 Coat of arms of Lower Saxony.svg Země Dolní Sasko (Land Niedersachsen) Hanover (Hannover) 47 618,24 8 001 000
10 Coat of arms of North Rhine-Westfalia.svg Země Severní Porýní-Vestfálsko (Land Nordrhein-Westfalen) Düsseldorf 34 042,52 18 075 000
11 Coat of arms of Rhineland-Palatinate.svg Země Porýní-Falc (Land Rheinland-Pfalz) Mohuč (Mainz) 19 847,39 4 061 000
12 Wappen des Saarlands.svg Země Sársko (Land Saarland) Saarbrücken 2 568,65 1 056 000
13 Coat of arms of Saxony.svg Svobodný stát Sasko (Freistaat Sachsen) Drážďany (Dresden) 18 414,82 4 296 000
14 Wappen Sachsen-Anhalt.svg Země Sasko-Anhaltsko (Land Sachsen-Anhalt) Magdeburk (Magdeburg) 20 445,26 2 494 000
15 Coat of arms of Schleswig-Holstein.svg Země Šlesvicko-Holštýnsko (Land Schleswig-Holstein) Kiel 15 763,18 2 829 000
16 Coat of arms of Thuringia.svg Svobodný stát Durynsko (Freistaat Thüringen) Erfurt 16 172,14 2 355 000

(1) Městské státy Berlín a Hamburk jsou tvořeny městy, která se jmenují stejně jako městské státy. K městskému státu Brémy (Freie hansestadt Bremen) patří kromě hlavního města Brém ještě přístavní město Bremerhaven.
(2) Stav: 31. prosinec 2004
Zdroj: Německý spolkový statistický úřad (Německy)

Spolkové země se dále dělí na 438 okresů (Kreise).

Pět největších měst (dle stavu v prosinci 2006):

  1. Berlín (Berlin): 3 396 990 obyvatel
  2. Hamburk (Hamburg): 1 766 000 obyvatel
  3. Mnichov (München): 1 346 000 obyvatel
  4. Kolín nad Rýnem (Köln): 776 000 obyvatel
  5. Frankfurt nad Mohanem (Frankfurt am Main): 730 000 obyvatel