Nařízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nařízení ve užším smyslu státněprávní terminologie je druhem podzákonného právního předpisu, který může vydávat vláda, ministerstvo nebo jiný správní úřad, obce a kraje k provedení zákona.

V obecném významu slova je nařízení jakýkoliv pokyn, jímž někdo z pozice moci jinému ukládá něco učinit. Takové nařízení může být v rámci soukromoprávního nebo pracovněprávního vztahu závazné. Státní právo neomezuje užívání slova „nařízení“ v obecném významu. Další text článku se zabývá pouze prvním významem slova.

Nařízení je podzákonným, prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat secundum et intra legem, tzn. podle zákona a v souladu s ním). Nařízení musí být abstraktní tj. nevztahuje se ke konkrétní osobě nebo věci. Dále musí být obecně závazné tj. závazné pro neurčitý počet osob (na rozdíl například od vnitřních předpisů). V neposlední řadě musí být jednostranně vynutitelné.

Podle některých[kdo?] výkladů jsou právní normy obsažené v prováděcích předpisech v rozporu[zdroj?] s článkem 2 Ústavy České republiky i s článkem 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž jsou závazné pouze povinnosti a omezení uložené přímo zákonem. Prováděcí předpis podle tohoto výkladu může pouze[zdroj?] upřesňovat obsah právních norem obsažených v zákoně, nikoliv přidávat byť sebemenší samostatné právní normy. Vládní nařízení například vymezuje, které látky se považují za návykové, ale nestanoví žádné právní důsledky takového zařazení.

Nařízení mají několik forem[zdroj?]:

  • nařízení vlády: Vláda je zmocněna na základě čl. 78 Ústavy ČR k vydávání nařízení k provedení zákona a v mezích zákona. Vláda tedy může, na rozdíl od vyhlášek ministerstev a jiných správních úřadů, vydávat nařízení k provedení konkrétního zákona, pokud to uzná za vhodné a bez zákonného zmocnění. V praxi však běžně zákon zákonné zmocnění obsahuje. Nařízení nesmí překračovat meze zákona, pokud to zákon výslovně neumožní.
  • vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů: Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy vydávají na základě č. 79 odst. 3 Ústavy České republiky vyhlášky s celostátní působností, a to na základě zákona, v jeho mezích a jsou-li k tomu konkrétním zákonem zmocněny a jen v mezích zákonného zmocnění. Podmínky pro vydání jsou přísnější než u nařízení vlády. Vyhlášky a nařízení vlády mají ale stejnou právní sílu. Vláda nemůže rušit vyhlášky a naopak.
  • nařízení jiných správních úřadů: (na základě čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky). Konkrétní formu a zmocnění stanoví zákon. Nařízení mají omezenou územní působnost na správní obvod správního úřadu. Příkladem je např. nařízení Správy NP / CHKO o zákazu vstupu na určité území nebo nařízení krajské veterinární správy o mimořádných veterinárních opatřeních.
  • nařízení obce / kraje: V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v přenesené působnosti obce nebo kraje, čímž se liší od vyhlášky obce nebo kraje, která se týká samostatné působnosti. Liší se také tím, že vyhlášky schvaluje zastupitelstvo samosprávné jednotky, zatímco nařízení schvaluje rada. Nařízení je závazné vždy jen na území územně samosprávného celku resp. ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.

Statistické údaje o vládních nařízeních na území ČR[editovat | editovat zdroj]

V letech 1918-2002 bylo v Československu a následně v České republice vydáno 6648 nařízení vlády, z nichž bylo v roce 2002 platných 4235. Nařízení vlády mělo průměrně 8,3 paragrafů a zabíralo 1,7 strany formátu Sbírky zákonů.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CVRČEK, František: Základní kvantitativní parametry českého právního řádu. Právník, 2006, roč. 145, č. 6, s. 434-450.