Polednice

Soubor:Briefmarke Sorbische Sagen - Mittagsfrau und Nochtenerin Crop.jpg

Polednice Lužičtí Srbové

Polednice je fiktivní ženská postava (démonické strašidlo) pocházející z české lidové slovesnosti, údajně strašící děti přesně v pravé poledne. Jako taková je známa především díky básnické sbírce Kytice od Karla Jaromíra Erbena, z níž pochází i stejnojmenná báseň Polednice.

Podobnou bytostí je klekánice, která prý unáší děti, které se potulují venku i po odzvonění večerního klekání. Klekánice prý bydlí na starých věžích a zvonicích. Polednice i klekánice zřejmě souvisejí s vílami. Jde vlastně o zlé čarodějné víly. Tématu klekánice se zabývá i kniha od Pavlíny Brzákové nazvaná Helinka a klekánice. Klekánice je smyšlená bytost, připomínající starou bábu, kterou se strašily v minulosti malé děti, aby nezůstávaly venku po klekání. Její podoba vychází ze starých bab, kleté se sbíhaly do kostela k večerní modlitbě, když navečer zaslechly zvon, tzv. "klekání". Název odvozen od toho, že zvon vyzýval k pokleknutí při modlitbě.

Fenoménu Polednice v slovanském bájesloví věnoval svoji disertační práci známý francouzský etnolog a antropolog Roger Caillois, který ve 30. letech 20. století strávil nějaký čas i v Československu studiem tohoto tématu.

Odraz v kultuře

Literární zpracování

Polednice je v dnešní době známá především díky básni Karla Jaromíra Erbena Polednice z jeho sbírky Kytice.

Divadelní postava

Vyskytuje se i v komedialní divadelní hře Divadla Semafor Jiřího Suchého Kytice, kde ji hrál Josef Dvořák. Postavou Polednice je také inspirován stejnojmenný film (2016) režiséra Jiřího Sádka.

Literatura

• Martin Stejskal, Labyrintem míst klatých, Eminent, Praha 2011, str. 60.

Externí odkazy

• Byla to polednice? (anonymní osobní zážitek)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Polednice na Wikimedia Commons
  • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Mittagsfrau
    • Wikidata: Poludnitsa

Autoritní data	GND: 4170198-7