Polednice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Polednice je fiktivní ženská postava (démonické strašidlo) pocházející z české lidové slovesnosti, údajně strašící děti přesně v pravé poledne. Jako taková je známa především díky básnické sbírce Kytice od Karla Jaromíra Erbena, z níž pochází i stejnojmenná báseň Polednice.

Podobnou bytostí je klekánice, která prý unáší děti, které se potulují venku i po odzvonění večerního klekání. Klekánice prý bydlí na starých věžích a zvonicích. Polednice i klekánice zřejmě souvisejí s vílami. Jde vlastně o zlé čarodějné víly. Tématu klekánice se zabývá i kniha od Pavlíny Brzákové nazvaná Helinka a klekánice. Klekánice je smyšlená bytost, připomínající starou bábu, kterou se strašily v minulosti malé děti, aby nezůstávaly venku po klekání. Její podoba vychází ze starých bab, kleté se sbíhaly do kostela k večerní modlitbě, když navečer zaslechly zvon, tzv. "klekání". Název odvozen od toho, že zvon vyzýval k pokleknutí při modlitbě.

Fenoménu Polednice v slovanském bájesloví věnoval svoji disertační práci známý francouzský etnolog a antropolog Roger Caillois, který ve 30. letech 20. století strávil nějaký čas i v Československu studiem tohoto tématu.

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Literární zpracování[editovat | editovat zdroj]

Polednice je v dnešní době známá především díky básni Karla Jaromíra Erbena Polednice z jeho sbírky Kytice.

Divadelní postava[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se i v komedialní divadelní hře Divadla Semafor Jiřího Suchého Kytice, kde ji hrál Josef Dvořák. Postavou Polednice je také inspirován stejnojmenný film (2016) režiséra Jiřího Sádka.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Stejskal, Labyrintem míst klatých, Eminent, Praha 2011, str. 60.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]