Přeskočit na obsah

Klekání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean-François Millet: Modlitba Anděl Páně (1857–1859)

Klekání je zvonění, které se opakovalo každý den třikrát – za úsvitu, v poledne a večer.[1] Lidé měli při zvuku zvonu zanechat práce, pokleknout a modlit se modlitbu Anděl Páně. Tradičně se klekání zvoní po dobu trvání této modlitby, tedy zhruba dvě a půl minuty, a protože modlitba Anděl Páně sestává ze tří biblických veršů, někdy se klekání zvoní s dvojím přerušením.[2] V době, kdy ještě nebylo rozšířené nošení hodinek, sloužilo také k určování času. Za ranního klekání vstávali, při poledním obědvali a u večerního posílali své děti spát. Starší děti večerní klekání upozorňovalo, že se mají vrátit domů.[1] Opozdilce mohla podle pověstí v poledne odvléct polednice a večer pak klekánice.[3] V některých obcích se tradice stále dodržuje.[1]

  1. a b c KREJČOVÁ, Kateřina. Borotínské bude domů z práce svolávat tradiční klekání. Táborský deník [online]. 2013-05-12 [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. 
  2. Archivovaná kopie. obeczvanovice.sweb.cz [online]. [cit. 2016-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-14. 
  3. FENYKOVÁ, Šárka. Co je to klekání?. Rádio Junior [online]. 2014-04-16 [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovníkové heslo klekání ve Wikislovníku