Pavel Landovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Landovský (2011)
Pavel Landovský na státním pohřbu Václava Havla
Krušnohorské divadlo v Teplicích, kde Landovský začínal
Střední průmyslová škola Teplice, kde Landovský získal maturitu

Pavel Landovský (11. září 1936 Havlíčkův Brod10. října 2014 Kytín), přezdívaný Lanďák, byl významný český herec a dramatik, bývalý disident, signatář Charty 77. Tento mimořádně nadaný, osobitý a poctivý herec se bez jakéhokoliv formálního dramatického vzdělání v průběhu let propracoval mezi nejoriginálnější i nejuznávanější české divadelní a filmové herce.[zdroj?] Do svých filmů ho obsazovali nejlepší čeští režiséři (Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman, Jan Svěrák).

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku. Po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu. Od roku 1966 byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry (Revizor, Strýček Váňa). Jeho angažmá v divadle ukončil mocenský zásah v době normalizace (1976). Působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas).

Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77 , protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel Stb, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán Stb a nakonec v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska. Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hrál doma v České republice. V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané mrtvici byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel doma v pátek večer 10. října 2014 na srdeční infarkt. Poslední rozloučení s umělcem se konalo v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze 17. října 2014.

Jeho manželkou byla v letech 1962–1973 dramatička a scénografka Helena Albertová.[1] Syn Jakub je právníkem a komunálním politikem, partnerem dcery Beatrice byl básník J. H. Krchovský.[2][3]. Jeho synovcem byl herec Pavel Slabý.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Všechny hry vyšly souborně v roce 2013.[6]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=244&hl=helena+albertov%C3%A1+
  2. http://www.lidovky.cz/landovskeho-syn-jakub-nikoho-se-nebal-serval-i-estebaky-pi3-/lide.aspx?c=A141016_155959_lide_ele
  3. http://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/59594/pavel-landovsky-odjakziva-jsem-jednal-zcela-bez-okolku.html
  4. Pavel Landovský: Hodinový hoteliér na stránkách Českého rozhlasu
  5. Pavel Landovský: Objížďka na stránkách Českého rozhlasu
  6. LANDOVSKÝ, Pavel. Hodinový hoteliér a jiné hry. Příprava vydání Lenka Jungmannová. Praha : Akropolis, 2013. 344 s. ISBN 978-80-7470-036-1.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBERTOVÁ, Helena; LANDOVSKÝ, Pavel. Lanďák Praha : XYZ, 2010. 275 s. ISBN 978-80-7388-317-1.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20, 33, 34, 531, 540.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 27–30.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 365.  
  • LANDOVSKÝ, Pavel. Hodinový hoteliér a jiné hry. Příprava vydání Lenka Jungmannová. Praha : Akropolis, 2013. 344 s. ISBN 978-80-7470-036-1.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 318.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]