Miloslav Švandrlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Busta spisovatele na pražském Chodově

Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932 Praha26. října 2009 Praha[1]) byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1953–1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.

Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Z chlévů i bulvárů, 1960
  • Krvavý Bill viola, 1961
  • Od Šumavy k Popokatepetlu, 1962
  • Kovbojská romance, 1964
  • Hrdinové a jiní podivíni, 1969
  • Drakulův švagr, 1970, povídková sbírka, řazená do sci-fi[3]
  • Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, 1973
    • Žáci Kopyto a Mňouk a mimozemšťané
    • Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují
    • Žáci Kopyto a Mňouk a lesní netvor
    • Žáci Kopyto a Mňouk a stříbrňáci
    • Žáci Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách
    • Žáci Kopyto a Mňouk a černá magie, řazeno do sci-fi
    • Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví
    • Žáci Kopyto a Mňouk na stopě
    • Žáci Kopyto a Mňouk a náměsíčníci
    • Žáci Kopyto a Mňouk a maharadžova pomsta
    • Žáci Kopyto a Mňouk a akta X
  • Doktor od jezera Hrochů, 1980
  • Dívka na vdávání, 1983
  • Muž, který se topil, 1985
  • Šance jako hrom, 1989
  • Vražda mlsného humoristy, 1990
  • Starosti korunovaných hlav, 1992
  • Na nebožtíka vypadáte skvěle, 1992, vyvolán duch zemřelé vědmy
  • Sexbomba na doplňkovou půjčku, 1994
  • Blanka oběť sexuálního harašení, 2004
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, 1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál.

Po roce 1990 vydal řadu knih navazujících na Černé barony:

  • Říkali mu Terazky aneb šest půllitrů u Jelínků
  • Pět sekyr poručíka Hamáčka
  • Lásky Černého barona
  • Kam to kráčíš, Kefalíne?
  • Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti
  • Černí baroni po čtyřiceti letech
  • Černí baroni těsně před kremací
  • Stoletý major Terazky
  • Černý baron od Botiče
  • Terazky na hrad
  • Terazkyho poslední džob
  • Terazky v tunelu doktora Moodyho
  • Nesmiřitelný Terazky
  • Černí baroni útočí na obrazovku – nahlédnutí do natočeného stejnojmenného filmu

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Švandrlíkovo náměstí P3256107.jpg

Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.[4]

21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[5]

Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce (* 1924).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221.  
  3. Adamovič, str. 221
  4. Čestná občanství a ceny Prahy 11
  5. Švandrlíkovo náměstí
  6. Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 666.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714.  
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov : O.K. – Soft, 2003.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329-330.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]