Přeskočit na obsah

Pavel Landovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Landovský
Pavel Landovský (23. prosince 2011)
Pavel Landovský (23. prosince 2011)
Narození11. září 1936
Německý Brod
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. října 2014 (ve věku 78 let)
Kytín
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníhřbitov v Dobrnicích
Povoláníspisovatel, dramatik, divadelní herec, filmový herec, televizní herec, herec, scenárista, dramaturg a fejetonista
Alma materAkademie múzických umění v Praze
OceněníMedaile Za zásluhy mzz III. stupeň (2002)
DětiBeatrice Landovská
Andrea Landovská
Jakub Landovský
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Pavla Landovského na hřbitově v Dobrnicích
Pavel Landovský na státním pohřbu Václava Havla
Krušnohorské divadlo v Teplicích, kde Landovský začínal
Střední průmyslová škola Teplice, kde Landovský získal maturitu

Pavel Landovský (11. září 1936 Německý Brod – 10. října 2014 Kytín), přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry (Revizor, Strýček Váňa). Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace (1976). V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu do Česka hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal i pro Československý rozhlas).

Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, jako Ostře sledované vlaky, Marketa Lazarová či Adelheid. Populární je také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů.[1]

Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska (1978). Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v Československu (Česku).

Jeho manželkou byla v letech 1962–1973 dramatička a scénografka Helena Albertová.[2]

Syn Jakub je právníkem a komunálním politikem, v letech 2015 až 2019 byl náměstkem ministra obrany ČR, od srpna 2019 je velvyslancem ČR při NATO. Partnerem dcery Beatrice byl básník J. H. Krchovský.[3][4] Jeho synovcem je herec Pavel Slabý.

V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel 10. října 2014 na infarkt myokardu. Poslední rozloučení s umělcem se konalo v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze 17. října 2014.

Pohřben je Dobrnicích nedaleko Číhoště.[5]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]

Pamětní desku umístěnou na jeho rodném domě v Havlíčkově Brodě, kterou vytvořil sochař Radomír Dvořák, odhalil v roce 2010 Eugen Brikcius. Zobrazuje Pavla Landovského v jeho rolích ve filmech Utrpení mladého Boháčka a Černí baroni, forma „policejního“ trojportrétu připomíná jeho pronásledování.[6]

Divadelní a rozhlasové hry

[editovat | editovat zdroj]

Všechny hry vyšly souborně v roce 2013.[10]

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VARYŠ Vojtěch. Zemřel herecký bouřlivák Pavel Landovský. In: Zprávy.Tiscali.cz [online]. 11. 10. 2014 13:24 [cit. 10. 9. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/zemrel-herecky-bourlivak-pavel-landovsky-243848 Archivováno 23. 9. 2016 na Wayback Machine.
  2. ↑ Helena Albertová ve Slovníku české literatury po roce 1945
  3. ↑ Landovského syn Jakub: Táta se nikoho nebál, seřval i estébáky | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2014-10-17 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pavel Landovský: Odjakživa jsem jednal zcela bez okolků. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ LAUDIN, Radek. Landovský je pochován na vesnickém hřbitově, Krejča s Lipským v Pelhřimově. iDNES.cz [online]. 2021-11-02 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pavel Landovský: Hodinový hoteliér na stránkách Českého rozhlasu
  8. ↑ Pavel Landovský: Noční linka na stránkách Virtuální národní fonotéka
  9. ↑ Pavel Landovský: Objížďka na stránkách Českého rozhlasu Dvojka. 12. října 2014 v 20:00.
  10. ↑ LANDOVSKÝ, Pavel. Hodinový hoteliér a jiné hry. Příprava vydání Lenka Jungmannová. Praha: Akropolis, 2013. 344 s. ISBN 978-80-7470-036-1. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ALBERTOVÁ, Helena; LANDOVSKÝ, Pavel. Lanďák. Praha: XYZ, 2010. 275 s. ISBN 978-80-7388-317-1.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20, 33, 34, 531, 540.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 27–30. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 365. 
  • LANDOVSKÝ, Pavel. Hodinový hoteliér a jiné hry. Příprava vydání Lenka Jungmannová. Praha: Akropolis, 2013. 344 s. ISBN 978-80-7470-036-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 318. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Landovský&oldid=24360182“