Hřivice
| Hřivice | |
|---|---|
 Celkový pohled | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Louny |
| Obec s rozšířenou působností | Louny (správní obvod) |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°17′18″ s. š., 13°43′49″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 630 (2023)[1] |
| Rozloha | 13,42 km²[2] |
| Nadmořská výška | 270 m n. m. |
| PSČ | 439 65, 440 01 |
| Počet domů | 328 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Hřivice 24 439 65 Hřivice starosta@hrivice.cz |
| Starostka | Ing.Petra Hanzalová |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Hřivice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 566217 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Hřivice se nachází v okrese Louny, kraj Ústecký, v údolí potoka Hasiny, zhruba devět kilometrů jihozápadně od Loun. V obci, kterou kromě Hřivic tvoří také vesnice Markvarec a Touchovice, žije 630[1] obyvatel.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen ze jména Hříva ve významu ves lidí Hřívových. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: de Hrzywicz (1316), de Hrziwicz (1318), Hrziuicz (1369–1405), w hrziwiczych (1544) nebo Hržiwicze (1623).[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1316, kdy šlechtic Dalibor z Kozojed pohnal k zemskému soudu vladyky Petra, Příbíka a Oldřicha z Hřivic za to, že mu učinili škodu na jeho majetku v Divicích a Hořanech. Později se podle Hřivic psaly dva rytířské rody: Kozelkové ze Hřivic a Slachové ze Hřivic. Oba měly v erbu hříč. Slachové i Kozelkové Hřivice opustili do třicátých let 16. století. V roce 1535 prodal Jan Slach z Hřivic svou tvrz ve vsi Kateřině Bílenské z Chrámců, čímž panství Hřivických nad jejich rodovou vesnicí skončilo.[5] Od 16. století byly Hřivice rozděleny na čtyři díly, přičemž každý z nich měl vlastní vrchnost a svého vlastního rychtáře. Tento stav trval až do roku 1849. Největší díl byl spojený s tvrzí.
Kupní smlouva z roku 1572 mezi Kateřinou Močidlanskou a Jiřím Horou z Ocelovic přináší o Hřivicích mnoho informací. Tvrz, zbořená někdy koncem 17. století, stávala ve dvoře a měla věžovitou podobu. Okolo vesnice byly lesy, rybníky, ovocné zahrady, chmelnice a vinohrady. Ve smlouvě se opakuje i nejstarší hřivické pomístní jméno Kuchyňka, použité už roku 1526 pro dubový les. Ještě v roce 1572 koupil tento hřivický díl Šebestián z Vřesovic. Ten připojil tvrz s jedenácti příslušnými statky k Novému hradu, s nímž byly spojeny až do zrušení roboty.[6] Na začátku třicetileté války patřil díl vsi Adamu Jindřichu Hruškovi z Března, kterému byl zabaven během pobělohorských konfiskací.[7]
Třicetiletá válka Hřivice zpustošila. Berní rula z roku 1654 uvádí na všech čtyřech dílech Hřivic celkem 26 usedlostí, devět selských a sedmnáct chalupnických. Z toho čtrnáct bylo označeno jako pustých, tzn. že z hospodářství nebylo možné platit berni.[8]
V předhusitském období byly Hřivice sídlem hřivické farnosti. Písemně doloženo to je k roku 1355, kdy byl duchovním správcem farář Velislav.[9] Zřejmě během husitských válek přestala být hřivická fara obsazena. Poslední zpráva o faráři v předbělohorském období pochází z roku 1549, pak už nejsou o faře ve Hřivicích žádné zprávy. Po třicetileté válce spadaly Hřivice do opočenské farnosti. Tam vedené hřivické matriky umožňují sledovat, jak se dotkly hladomory a morové epidemie v 18. století hřivických obyvatel. Morová epidemie z let 1713–1714 do Hřivic vůbec nedošla, zatímco při hladomoru počátkem sedmdesátých let 18. století byla úmrtnost takřka trojnásobná.[10]
Na východě obce při cestě na Hořany stávala osada Babylon. Toponymum Babylon se poprvé objevuje v jedné kupní smlouvě z roku 1526, tehdy je ještě nazýván loukou. Podruhé pak v konfiskačním protokolu z roku 1623, kterým byla majiteli Nového Hradu Volfovi staršímu z Vřesovic zabavena třetina majetku. Babylon je zde vyjmenovaný v jedné řadě s ostatními vesnicemi, jednalo se tudíž o sídlo. Babylon patřil do novohradského dílu Hřivic. Další zpráva z roku 1647 uvádí Babylon jako vylidněný. Podle berní ruly z roku 1654 stálo v Babylonu pět pustých usedlostí. Po třicetileté válce zde však byla dvě hospodářství obnovena. V příslušných urbářích lze posloupnost jejich majitelů sledovat od roku 1671. Babylon byl vždy jen osada, nikdy neměl vlastní samosprávu.[11]
Škola ve Hřivicích byla postavena roku 1801 nákladem obcí Hřivice, Solopysky, Hořany, Konětopy a Markvarec. Do té doby navštěvovaly děti školu v Opočně nebo v Lipenci. Prvním hřivickým učitelem byl Vilém Teiml z Jesenice. Nová školní budova, dnešní čp. 22, byla postavena v roce 1864.
Hřivickým specifikem v oblasti obecní správy bylo, že každý z dílů vesnice – novohradský, litoměřický (majetek litoměřické kapituly) a postoloprtský měl svého vlastního rychtáře. Pouze díl města Žatce nikoliv, protože se skládal jen z jednoho statku. Tento stav skončil až se zrušením patrimoniální správy březnovou ústavou roku 1849. V roce 1850 byl ve Hřivicích zvolen první společný starosta pro celou obec, Václav Hábl.
Už od období raného novověku bylo pro Hřivice charakteristické pěstování chmele. V pramenech je k roku 1526 uvedena chmelnice ve stráni naproti tvrzi.[12] Hřivické chmelařství přečkalo i třicetiletou válku. Podle berní ruly pěstovali chmel poddaní téměř na všech obydlených statcích, jejich rozloha činila dva hektary. Podle údajů o sto let mladšího tereziánského katastru se rozloha poddanských chmelnic zvětšila dvojnásobně. V roce 1862 už hřivičtí chmelaři hospodařili na 38 hektarech. Celkem 90 % z toho patřilo jednotlivým pěstitelům, zbytek příslušel schwarzenberskému statku ve vsi. Na chmelařství se orientoval i nejstarší spolek ve vsi: Hospodářská besídka, založená roku 1879. Během osmdesátých let 19. století se Hřivice staly střediskem chmelařství na Podlesí. Chmel byl dominantní zemědělskou plodinou i po druhé světové válce.[13]
Druhým nejstarším spolkem v obci byli hasiči, založení roku 1882. Spolu se Sokolem, který vznikl v roce 1913, hráli ve společenském a kulturním životě Hřivic hlavní roli. Místní sokolovna byla postavena roku 1934. V roce 1898 byla otevřena pošta a koncem 19. století zde pracoval lékař. Za první republiky zde byla četnická stanice, muzeum a knihovna. Elektřina byla do Hřivic zavedena roku 1924.
V květnu 1945 došlo v obci a jejím okolí k několika střetům partyzánů, ukrývajících se v okolních lesích, a místních obyvatel s příslušníky wehrmachtu. Při přestřelkách 5. května a 8. května byli padlí na obou stranách. Obětem je věnovaný pomníček na návsi.[14]
V roce 1952 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo a roku 1961 zaniklo místní muzeum. Při správní reformě v roce 1981 se Hřivice staly střediskovou obcí, pod níž spadalo deset vesnic. Tento stav trval až do roku 1990.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Obec Hřivice | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
| Obyvatelé | 1 076 | 1 181 | 1 286 | 1 370 | 1 351 | 1 414 | 1 446 | 1 074 | 986 | 897 | 740 | 594 | 582 | 623 |
| Místní část Hřivice | ||||||||||||||
| Obyvatelé | 580 | 651 | 671 | 691 | 712 | 745 | 749 | 548 | 544 | 486 | 418 | 385 | 379 | 365 |
| Domy | 81 | 91 | 88 | 95 | 109 | 117 | 153 | 160 | 190 | 149 | 150 | 170 | 162 | 168 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Markvarec. | ||||||||||||||
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Hřivice
- Markvarec
- Touchovice
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Hradiště na vrchu Okrouhlíku nad obcí z doby bronzové
- Kostel svatého Jakuba Apoštola stojí na návrší nad návsí na místě staršího gotického kostela, zničeného roku 1724 požárem. Byl postaven téhož roku. V jeho průčelí jsou v nikách plastiky svatých Prokopa a Vojtěcha. V nice v závěru kostela je socha svatého Kryštofa.[17] Stavba prošla renovací roku 1948 a v letech 1993–1994 dostala novou střešní krytinu. Fasáda byla renovována v roce 2016.
- Památník padlým z první světové války vznikl podle návrhu architekta Dufka z Hořic z roku 1924 a s připojenou deskou jmen padlých ve druhé světové válce.[17]
- Barokní zvonice se zvonem Jakub z roku 1506.
- Jihozápadně od obce se nachází přírodní památka Kozinecká stráň.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Martin Gallina (1682–1730), rodák z Hřivic, od roku 1705 pracoval jako učitel v Cítolibech. Jeho žákem byl Václav Jan Kopřiva, zakladatel Cítolibské skladatelské školy, syn Jan Adam Gallina do této školy rovněž patřil a byl ředitelem citolibské zámecké kapely.
- Antonín Lukáš (1856–1950), syn sedláka, byl starostou v letech 1885–1906. V obecních volbách byl zvolený sedmkrát po sobě. Zastával funkci župního hasičského inspektora a byl jednatelem místních hasičů. Zasedal v okresním výboru, kde měl na starosti komunikace. Pro obec ze svých prostředků zakoupil Ottův slovník naučný. Byl předsedou melioračního družstva a místní knihovní rady. Několik let byl starostou Sokola, řídil místní spořitelní a záložní spolek. V roce 1909 mu císař udělil Zlatý záslužný kříž. Lukáš ho později věnoval obecnímu muzeu.
- Karel Kádner (1859–1923) byl novinář, básník, hudební skladatel a autor operních libret. Rovněž přeložil patnáct románů z francouzštiny. Vyšlo mu pět básnických sbírek (mj. Za jitra, Violy z Podlesí, V poledne). Na přelomu 19. a 20. století provedla opera Národního divadla tři opery s jeho librety. Vznikající místní knihovně věnoval šedesát knih, knihovna pak nesla jeho jméno. Žil v Praze, ale se Hřivicemi neztratil kontakt, když zde pořádal různé kulturní akce.
- František Štýdl (1865–1951) se narodil v sousedních Konětopech. V letech 1892–1900 a 1913–1926 učil ve Hřivicích, ve druhém období jako řídící. V regionálním tisku publikoval patnáct studií o dějinách Hřivic a spolu s Františkem Štědrým je autorem monografie o obci, která vyšla roku 1915. V rukopise zůstaly jeho obsáhlé dějiny místního hasičského sboru.[18] V roce 1928 založil místní muzeum, do kterého věnoval všechny své sbírky. Vedl místní knihovnu, byl vzdělavatelem Sokola a dramaturgem ochotnického spolku. V roce 1927 byl jmenovaný čestným občanem Hřivic. O rok později se odstěhoval do Prahy, kde prožil zbytek života.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Hřivice, s. 776.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 200.
- ↑ ŠTĚDRÝ, František; ŠTÝDL, František. Hřivice v okresu lounském. Hřivice: vlastní náklad, 1915. S. 8–24. Dále jen Štědrý – Štýdl 1915.
- ↑ Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 11. Hédypathie-hýždě. Praha: J. Otto, 1897. 1066 s. Dostupné online. Kapitola Hruška z Března, s. 809.
- ↑ Berní rula. Příprava vydání Marie Lišková. Svazek 32. Kraj žatecký. Praha: [s.n.], 1954. S. 43, 256, 360–361, 561.
- ↑ Státní okresní archiv Louny, fond Archiv města Louny, soudní kniha I C I, fol. 47b.
- ↑ ROEDL, Bohumír. Hřivice a Markvarec. Praha: Libri, 2016. 155 s. ISBN 978-80-7277-549-1. S. 30–32. Dále jen Roedl 2016.
- ↑ Štědrý – Štýdl 1915, s. 9, 50–51; Roedl 2016, s. 23–26.
- ↑ Národní archiv, Desky zemské větší, sv. 4, fol. A 3.
- ↑ Roedl 2016, s. 55–58.
- ↑ VEJVODA, Miloš. Partyzánská bojová skupina Podlesí v Hřivicích'. In: Lounský kraj. Vlastivědný sborník okresu lounského. [s.l.]: [s.n.], 1946. S. 21–24.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hřivice, s. 479.
- ↑ Rukopis uložený ve Státním okresním archivu v Lounech.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hřivice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Hřivice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Stránky hasičského sboru
- Článek o oslavách 700 let první písemné zmínky o Hřivicích v Žateckém a lounském deníku
- Stránka se seznamem obětí první a druhé světové války ve Hřivicích
