Dębica
| Dębica | |
|---|---|
 Městský úřad Dębica | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°3′ s. š., 21°25′ v. d. |
| Nadmořská výška | 177–375[1] m n. m. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Podkarpatské |
| Okres | Dębica |
| Gmina | městská gmina |
  Dębica | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 33,83 km²[2] |
| Počet obyvatel | 46 568 ([2] 2015) |
| Hustota zalidnění | 1377[2] obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Paweł Wolicki |
| Vznik | 1358 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+48) 14 |
| PSČ | 39-200 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dębica [dɛmˈbʲiʦa] (v jidiš דעמביץ, Dembitz) je polské město ve stejnojmenném okrese v Podkarpatském vojvodství. Tvoří samostatnou městskou gminu.
Město leží asi 40 kilometrů západně od sídla vojvodství, města Rzeszów a asi 100 km východně od Krakova na řece Wisłoka.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dębica je poprvé zmiňována v roce 1293 jako vesnice Dambicha, patřící šlechtickému rodu „Gryfita“.[3] V roce 1305 byla původní ves napadena Tatary, kteří vypálili dřevěný kostel. Ten byl znovu postaven v roce 1318 a od roku 1325 byla Dębica sídlem děkanátu.
V roce 1358 král Kazimír III. udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela Magdeburské právo, společně s právem pořádat každou středu týdenní trhy.[3] Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním fojtem. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z Krakova do Lvova, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy Pilzno a Ropczyce. V roce 1446 udělil král Vladislav III. městu trhové právo, Dębica směla pořádat kromě týdenních i výroční trhy v Popeleční středu, což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20 řemeslníků. Dębica přesto zůstávala malým městem. Město nemělo hradby, které by ho chránily. Proto bylo častokrát vypleněno nebo vypáleno Tatary, Švédy a Maďary. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního Malopolska vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd krymských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska Jiřího II. Rákócziho město vyplenila a vypálila (1655–1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilo prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku.[3] Během Severní války byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.
Všechny tyto události jsou také důvodem, proč je ve městě jen málo historických budov a památek. Jednou z nich je kostel sv. Hedviky, původně ze 14. století, kompletně přestavěný koncem 19. století.
Při prvním dělení Polska připadlo město Rakousku. Rakouské úřady rozhodly o tom, že jde spíše o vesnici než město a také jí dali nový název – Dembitz. Toto rozhodnutí společně s pozbytím městských práv znamenalo úpadek.[3] V roce 1831 zde vypukla epidemie cholery s četnými oběťmi. Po výstavbě železniční trati Lvov–Vídeň v roce 1856 získalo město Dębica železniční spojení. S tím související rozvoj přinesl v roce 1914 opět získání titulu města.
V roce 1918 připadlo město Polsku. V roce 1937 se stalo sídlem okresu (powiat). V roce 1939, po vypuknutí druhé světové války, zde žilo 10 600 obyvatel. Wehrmacht obsadil město 8. září 1939. Židovské obyvatelstvo bylo v roce 1942 internováno v místním ghettu v blízkosti nádraží (zřízeno k 1. lednu 1942)[4], odkud bylo dále deportováno do koncentračních táborů. Z asi 15 000 židovských obyvatel ghetta[5] z města (asi 2200 lidí) a okolí, jich bylo asi 12 000 posláno do Vyhlazovacího tábora Belzec.[5][6] Likvidace ghetta proběhla 1. března 1943. Severně od města se v trojúhelníku mezi řekami Visla a San a městy Mielec, Stalowa Wola a Sokolow Malopolski rozkládalo cvičiště Heidelager (německy SS-Truppenübungsplatz Heidelager). 23. srpna 1944 vstoupila do města Rudá armáda. Represím komunistických orgánů padlo za oběť mnoho členů odbojového hnutí.
Během války bylo asi 40 % města zničeno. Po obnově zde žije asi čtyřiapůlkrát více obyvatel než v roce 1939.
Na základě územněsprávní reformy v roce 1975 připadlo město do Tarnowského vojvodství, po jeho zrušení v roce 1998 je od roku 1999 Dębica částí Podkarpatského vojvodství.
Gmina[editovat | editovat zdroj]
Městská gmina[editovat | editovat zdroj]
Město Dębica je sídlem stejnojmenné městské gminy (gmina miejska).
Vesnická gmina[editovat | editovat zdroj]
Vesnická gmina (gmina wiejska) Dębica má rozlohu 137,62 km². Patří do ní následujících 19 obcí se starostenstvími (sołectwo):
- Braciejowa
- Brzeźnica
- Brzeźnica-Wola
- Głobikowa
- Gumniska
- Kędzierz
- Kochanówka
- Kozłów
- Latoszyn
- Nagawczyna
- Paszczyna
- Podgrodzie
- Pustków-Wieś
- Pustków-Krownice
- Pustków-Osiedle
- Pustynia
- Stasiówka
- Stobierna
- Zawada
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Firma Goodyear Dunlop převzala v roce 1995 místní továrnu T. C. Debica S. A. (dříve Stomil Debica). Polská továrna je třetí největší továrnou koncernu na světě.[7]
Město je významným centrem chemického průmyslu[8] a výroby potravin.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Severně od města prochází dálnice A4, jižně pak silnice 94 (droga krajowa 94), obě spojují města Krakov a Rzesow
Ve městě se sbíhají dvě železniční tratě:
- trať č. 25 Łódź Kaliska-Dębica
- trať č. 91 Kraków Główny-Medyka
Na místním nádraží došlo v noci z 27. na 28. prosince 1951 k nehodě, na jejíž následky zahynulo 11 lidí.[9]
Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Jerzy Żuławski (1874–1915) – spisovatel a dramatik
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Ryszard Siwiec (1909–1968) – voják odbojové Zemské armády (Armia Krajowa), na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se 8. září 1968 upálil[10]
- Krzysztof Penderecki (1933–2020) – hudební skladatel klasické hudba a oper a dirigent, od roku 2003 čestný občan
- Leszek Pisz (* 1966) – fotbalista
- Mateusz Borek (* 1973) – sportovní novinář a fotbalový komentátor
- Artur Jędrzejczyk (* 1987) – fotbalista
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dębica na německé Wikipedii.
- ↑ Geoportal.
- ↑ a b c Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2015 r.
- ↑ a b c d URZĄD MIEJSKI W DĘBICY. Urząd Miejski w Dębicy - oficjalna strona internetowa [online]. 2011 [cit. 2016-06-07]. Dostupné online.
- ↑ „Debica - the Stettl“
- ↑ a b Frank Golczewski: Polen. In: Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 454.
- ↑ Frank Golczewski: Polen. In: Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 466.
- ↑ www.goodyear.eu. www.goodyear.eu [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Regiony Polski – podkarpackie, Money.pl, (polsky), 2016-06-08
- ↑ Jacek Dymitrowski, Zapomniana tragedia, „Głos Dębicki”, prosinec 2013, č. 12 (14)
- ↑ Český rozhlas - reportáž k 45. výročí upálení. m.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Irene Eber: Ich bin allein und bang. Ein jüdisches Mädchen in Polen 1939–1945. z anglického originálu, Reinhild Böhnke. Beck, Mnichov. 2007. 287 stran, 18 vyobrazení a 1 mapa. ISBN 3-406-55652-3.
- anglická verze: The Choice – Poland, 1939–1945. 2004. Schocken Books Inc., NY. 240 S. ISBN 0-8052-4197-3
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dębica na Wikimedia Commons
