Boskovicové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht Černohorský z Boskovic

Páni z Boskovic byli jedním z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodů. Jejich znak, v červeném poli stříbrný sedmizubý hřeben, je dodnes ve znaku města Boskovice, podle něhož se psali.

Obsah

[editovat] Historie a původ

Oldřich Černohorský z Boskovic

Za domnělého předka rodu je podle erbovní pověsti zaznamenané Bartolomějem Paprockým z Hlahol považován ptáčník Velen, který dostal od moravského markraběte svůj erb a lénem panství, kde byl později vystavěn hrad Boskovice.

  • Pověst vypráví, že při lovu se kníže ztratil uprostřed hlubokých lesů, kde mu pomohl právě Velen a stal se jeho hostitelem, aniž ho však nepoznal. Po večeři svého hosta umyl, usadil na polštářek a rozčesával vlasy hřebenem. Večer pak hosta obsloužil v sauně dubovými větvemi. Za tuto službu a věrnost dostal svůj erb a statky. Proto se v erbu objevil hřeben a v klenotu polštářek a dubové snítky.

Historickým předchůdcem je Jimram z Boskovic (psal se tak již v r. 1222) a po něm Lambert, který založil r. 1230 v Brně minoritský klášter. Původní hrad byl malou raně gotickou opevněnou stavbou. Tento hrad byl pobořen r.1312 vojskem krále Jana Lucemburského za vzpurnost majitele Arkleba z Boskovic (1292-1342). Kolem roku 1320 bylo započato s jeho opravou. Na konci 14. století však byl znovu vyvrácen, tentokráte za válek mezi markrabaty Joštem Moravským a Prokopem. Zbořený hrad koupil Heralt z Kunštátu a Líšnice, který dostal od markraběte souhlas se stavbou nového hradu, jehož výstavba započala před r. 1398. Nový hrad vznikal východněji a původní objekt byl přebudován na předsunuté strážní opevnění. Po dobudování nového hradu se jej v r. 1424 zmocnili husité a po r. 1434 přešel do vlastnictví českého krále Jiřího z Poběbrad. Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a proto boskovické panství s hradem v r. 1458 postoupil zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic. Tím se tedy rodové sídlo vrátilo do jejich rukou. Pánové v Boskovic jej pak drželi až do r. 1547.
Boskovicové stáli v popředí šlechtických rodů už za Lucemburků. V průběhu 15. století náleželi pánové z Boskovic vedle Pernštejnů a Rožmberků k nejbohatším šlechticům v českých zemích. Své výsostné postavení si udrželi až do samého konce rodu. Vymřeli po meči roku 1597 smrtí Jana Šembery z Boskovic.

[editovat] Erb

Páni z Boskovic nosili vždy v erbu znamení zvané hřeben, což je krokev o sedmi hrotech. Sedláček uvádí původní barvy jako červený hřeben ve stříbrném štítu, což je však omyl. Erbovní kniha Konrada Schnitta v Basilejském archivu z 15. století má prokazatelně barvy známé i z pozdějších dob – červený štít se stříbrným hřebenem. Klenotem jsou dva dubové věníky na červeném sametovém polštáři. Totéž vyobrazení je patrné na znaku vytesaném na portálu zámku Černá Hora.

[editovat] Větve

Rod se dělil na čtyři větve: nejstarší - boskovickou (1230–1589), svojanovskou, černohorskou (1388–1546) a bučovickou (1477–1597). Zajímavostí je, že všechny větve rodu vymírají v průběhu 16.století.

[editovat] Nejvýznamnější členové rodu

  • Významnou politickou postavou byl Jaroslav z Boskovic (1452 - †1485) jako tajný rada a kancléř ve službách uherského krále Matyáše Korvína. Jeho perspektivní kariéru však zhatilo nařčení ze zrady. Jaroslav byl ve Vídni na dnešním Lobkowitzkém náměstí r. 1485 sťat a pohřben ve svatoštěpánském kostele.
  • Z boskovické větve dále vynikl Jaroslavův bratr Ladislav z Boskovic (1455 - †1520), který byl kanovníkem v Olomouci, proboštem v Brně, avšak duchovní dráhu záhy opustil. Od roku 1496 se stal nejvyšším komorníkem a rádcem krále Vladislava II. Jagellonského. Studoval v Itálii, cestoval okolo Středozemního moře a po smrti bratra Jaroslava se vrátil a věnoval rodinným statkům. K rodovým majetkům přikoupil ještě panství Moravskou Třebovou, Židlochovice, Zábřeh, Rudu nad Moravou a Úsov. Vytvořil tak velké dominium, které se rozkládalo od Moravské Třebové až po Litovel a na severu až do oblasti řeky Horní Moravice. Proslul i jako člověk nábožensky snášenlivý a velký mecenáš umění. Nashromáždil a na zámku v Moravské Třebové vytvořil obrovskou kolekci bibliofilií.
  • Z větve černohorské vynikl Tas z Boskovic (1446-†1482) významný státník i hospodářský organizátor, který byl od roku 1457 olomouckým biskupem. Studoval v Pavii a ve Florencii a patřil k nejvzdělanějším ve své době. Rodina Černohorských z Boskovic stranila uherskému králi. Tas vedl z popudu uherského krále v červenci 1471 velmi důležité jednání s polským králem Kazimírem IV. Popravou Jaroslava z Boskovic si však Matyáš Korvín celý rod znepřátelil. Dnes je po Tasovi dokonce pojmenováno pivo z produkce pivovaru v Černé Hoře, který rovněž patřil do majetku pánů z Boskovic.
  • Vaněk Letovický z Boskovic (†1466) - jako zemský hejtman proslul r.1453 na sněmu řečí na obranu Moravanů. V r. 1458 získal od krále Jiřího z Poděbrad zpět rodové sídlo - panství Boskovice.
  • Vaňkův syn Václav z Boskovic (1465–†1510) byl zemským hejtmanem a jako nejvyšší komorník olomouckého zemského soudu se zasloužil spolu s Ctiborem z Cimburka o to, aby se zápisy do zemských desek psaly česky místo doposud užívané latiny. Dcera Marta z Boskovic (1463-1507) dokonce zasáhla koncem vlády krále Vladislava Jagellonského do náboženských sporů jako zprostředkovatelka. Za její toleranci ji humanista Bohuslav Hasištejnský vyčinil a poradil jí, aby si raději hleděla lnu a přeslice a „nesápala se jako nemoudrá mužatka proti víře katolické“. Syn Oldřich z Boskovic (†1500) sídlem na Trnávce (1.m. Eliška z Janovic, 2.m. Kateřina ze Sovince) byl otcem Václava z Boskovic (†1554) zakladatele „bučovické větve“.
  • Václava Bučovický z Boskovic († 25. října 1554) získal bučovické zboží sňatkem s Annou z Ojnic (2.m. Marie Žabková z Limberka) a tím založil bučovickou větev pánů z Boskovic. Po jeho smrti drželi panství jeho synové Albrecht a poté Jan Šembera Černohorský z Boskovic (byl radou císaře Rudolfa II. ), který původní tvrz začal v r. 1567 přestavovat na renesanční zámek. Přestože se z Jana Šembery stal na sklonku života podivín, dbal na dokončení štukových výzdob a vybavení interiérů vzácným pozlaceným nábytkem. Byl posledním členem rodu, který pocházel z bučovické větve. Jím vymřel v roce 1597 celý rod pánů z Boskovic a jeho dvě dcery, Anna Marie a Kateřina se provdaly do rodu pánů z Lichtenštejna, který tak zdědil celý boskovický majetek.
  • Další Oldřichův syn Arkleb Trnavský z Boskovic -(m. Ludmila); obdržel v r. 1511 darem od krále Vladislava II. Jagellonského tvrz a městečko Napajedla do dědičného držení jako odměnu za zásluhy, které si získal jako hejtman Brněnského kraje při potlačování různých loupeživých band řádících v té době na Moravě. Současně s Napajedly získal i Buchlov (1511-1520). Obě panství v r. 1520 prodal Žerotínům. Vranov měl v držení přibližně v tomtéž období (1510-1525). Po r. 1526 vykonával funkci zemského hejtmana, později nejvyššího komorníka na Moravě.

[editovat] Další členové rodu

[editovat] Pověsti

Jan Černohorský z Boskovic, zvaný Šembera, dal popud mnoha pověstem. Jedna z nich říká, že když stavěl zámek v Bučovicích, musel zápasit s ďáblem. Přemohl ho tak, že ho chytil za ocas a mrštil s ním o stěnu. Ďábel ho stejně nakonec dostal do pekla a Šembera se na zámku musí zjevovat v podobě ohnivého koně. V Litovli zase straší v převleku za jelena a ze všech šlechticů je snad o něm nejvíce pověstí.

[editovat] Majetek rodu

Hrad Boskovice před rokem 1848

Rodovým sídlem byly Boskovice, které prý založil sám Velen a při stavbě se prý kopl do palce a zvolal „Nebudu již chodit bosko více“ a tím vznikl název města. Dále byly v majetku rodu ještě další panství -

[editovat] Příbuzenské svazky

Příbuzensky byli páni z Boskovic spojeni s mnoha moravskými a také českými rody jako např. s Rožmberky, pány z Cimburka, pány z Kunštátu, z Lichtemburka, Pernštejny, Žerotíny, Valdštejny, a dalšími.

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

  • Bačkovský R. , Bývalá česká šlechta předbělohorská a pobělohorská v Č. a na M., Pha 1948
  • Halada J., Česká a moravská šlechta, Avic,Pha 1959
  • Hansmann M. , Zur Geschichte der beiden Burgen v. M.Trübau, Brünn 26/1930
  • Mašek P. , Šlechtické rody v Č. na M. a ve S. od BH do současnosti, MF 1999
  • Mašek P. , Modrá krev, MF 2003
  • Pinkava V. , Hrady, zámky a tvrze moravské, Olomouc-Brno1927
  • Sedláček A. , Českomoravská heraldika, Agro 1997
  • Stehlík M. , Boskovice st. hrad, zámek a památky v okolí, Brno 1969
  • Šembera A. V. , Historie pánů z Boskovic a hradu Bozkova v Moravě, Brno 1870
  • Šimák J. V. , Historický vývoj Čech severovýchodních, Náchod 1933
  • Šimka K. , K stavební historii zámku v Bučovicích, VVM 11/1956
  • Vacina L. , Hrady a zámky Východočeského kraje, HK 1963

[editovat] Externí odkazy

Podle ptáčníka Velena, pověstného zakladatele Boskovic, se dnes jmenuje místní folklorní soubor. www.velen-boskovice.cz

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Boskovicov%C3%A9“
V jiných jazycích