Hukvaldy (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hukvaldy
Zřícenina hradu
Zřícenina hradu
Základní informace
Země Česká republikaČesko Česká republika
Vystavěn po roce 1250
Zničen 5. října 1762
Zrekonstruován 19. století
Stavební materiál kámen
Účel poddanské vězení
Původní majitel Frank z Příbora
Rod Hrabata z Hückeswagenu
olomoučtí biskupové
Zikmund Lucemburský
Jan Čapek ze Sán
Jiří z Poděbrad
páni z Boskovic
Současný majitel stát
Zeměpisné souřadnice 49°37′16″ s. š., 18°13′37″ v. d.
Hukvaldy (hrad) (Česko)
Castle.svg
Hukvaldy (hrad), Česko

Hukvaldy jsou zřícenina hradu ve stejnojmenné obci Hukvaldy v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přesná doba vzniku hradu není známa, dlouhou dobu se spekulovalo o rozpětí vyhraněné roky 1228 a 1285. Z roku 1234 se dochovala trojice listin, při jejichž sepsání svědčil Arnold z Hückeswagenu. Z toho se usuzovalo, že hrad již v této době musel stát a Arnold se po něm psal. Ve skutečnosti se však jednalo o říšského hraběte, který se psal po svém rodovém hradě Hückeswagen v Porýní. Ovšem v této době již sídlil na Moravě, o čemž svědčí i záznam z roku 1240, kdy získal hrad Jičín (dnes Starý Jičín). K roku 1257, kdy je znám výčet obcí jičínského panství, jakékoliv zmínky o Hukvaldech chybí. V roce 1256 pak celé toto území – vymezené Hranicemi, řekou Ostravicí, Beskydami a řekou Odrou – získal olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Ten si polovinu ponechal a druhou propůjčil v léno Frankovi z Hückeswagenu, synovi Arnolda. Frank si za své sídlo zvolil Příbor a následně se on i jeho potomci psali jako páni z Příbora. Někdy mezi lety 1260-1270 přišli o hrad Jičín, který získali Bludovicové, a v této době si jako náhradu vystavěli hrad Hukenswald (dnes Hukvaldy).

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1285. Názvem měl pánům z Příbora pravděpodobně co nejvíce připomínat jejich původní rodový hrad Hückeswagen, kterého se Frank a jeho syn Jindřich vzdali 11. září 1260. V roce 1316 však o Hukvaldy přicházejí a majiteli se stali olomoučtí kanovníci Dětřich a Jindřich z Fulštejna. V roce 1321 jej odkoupil Jindřich z Kytlic, jehož majetkem hrad byl do roku 1327. Další majitelé až do roku 1359 nejsou známi. Z tohoto období však přesto vystupují dvě zásadní události. V roce 1337 nebo 1347 jej zakoupil Jan Volek, levoboček Václava II. V roce 1355 pak papež Inocenc VI. vydal papežskou bulu, kterou určil, že hrad, jenž v té době patřil biskupství, nesmí být v budoucnosti zastavován. Biskupství se majitelem hradu definitivně stalo v roce 1359, kdy jej vykoupil Jan Očko z Vlašimi a později jej olomouckým biskupům spolu s panstvím daroval císař Karel IV. Na dochované listině datované k 18. prosinci 1359, kdy k hukvaldskému panství bylo připojeno místecko-frýdlantské panství, se dochoval popis vlastního panství Hukvaldy, pod který spadali obce Kozlovice, Tichá, Nová Tichá, část Závěšic, Sedlnice, Sklenov, Petrovice (dnes zaniklé), Trnávka, Chlebovice, Metylovice a městečko Příbor. V této době také došlo na ostrožně, dnes zvané Hrádek, nad Myslík k výstavbě menšího hrádku, snad předsunutého strážního bodu Hukvald. K jeho zániku došlo krátce po husitských válkách při novém opevňování hradu.

K vynucené zástavě hradu došlo během tzv. markraběcích válek mezi Joštem a Prokopem, do kterých se časem také zapletl i olomoucký biskup. V roce 1389 je Mikuláš z Rýzmburka nucen hrad, který nedokázal účinně bránit, zastavit Joštovi z Volfsberka. Ovšem ani jemu se obrana hradu příliš nedařila a tak jej v roce 1390 Mikuláš zastavil Jakubu Ščeněti z Bělin. V roce 1399 se novým biskupem stal Jan XI. Mráz, který roku 1400 hrad zastavil císaři Zikmundu Lucemburskému. Ten jej obratem zastavil Jurovi z Messenpeku, kastelánovi Oravského hradu. Obrana hradu byla i nadále starostí Jakuba Ščeněte z Bělin. Velkou část panství během válek získali páni z Kravař, od nichž jej koupila těšínská knížata. Po roce 1403 se sice nový olomoucký biskup Lacek z Kravař pokoušel sehnat peníze na vykoupení hradu, ale to zhatila jeho smrt v roce 1408.

V době husitských válek bylo panství postiženo vpády obou znepřátelených vojsk. Na jaře 1422 tudy protáhla vojska Zikmunda Korybutoviće, ve stejném roce také vojska polského krále Vladislava. Z tohoto důvodu byl roku 1428 hrad Janem XII. Železným zastaven opolskému knížeti Bolkovi. V roce 1426 vpadlo na severní Moravu vojsko Jana Tovačovského z Cimburka, které postupně dobylo a případně také vypálilo Přerov, Nový Jičín, Fulnek, Odry, Hranice, Šternberk a hrady Šostýn a Frenštát. Odtud pokračovali do Slezska. V roce 1428 pak vracející se husité obsadili Ostravu – tu ovšem brzy poté opustily –, Odry, Hranice, Moravskou Ostravu a Nový Jičín. Dne 13. března byl kníže Bolek nucen podepsat s husity mír a následně přešel na jejich stranu. Jak dlouho byl hrad Bolkovým majetkem není známo, nicméně v roce 1434 se jej zmocnili hornoslezští husité. Ještě téhož roku jej však koupil Jan Tovačovský z Cimburka a buď ve stejném roce, nebo v roce 1435 prodal Mikuláši Sokolovi z Lamberka. V roce 1437 jej odkoupil císař Zikmund Lucemburský a vzápětí jej Mikulášovi zastavil. V létě 1438 změnil hrad majitele znovu, když jej získal Jan Čapek ze Sán. V době jeho vlastnictví vytvořil z Hukvald své druhé sídlo a podnikal odtud výpady do Polska, Uher a Rakouska. Zároveň se staral o obranu svým majetků, hukvaldský hrad nechal znovu a lépe opevnit a zároveň sem umístil svoji stálou posádku. V roce 1452 Jan Čapek zemřel a panství po něm zdědil jeho zeť Jan Talafús z Ostrova.

V roce 1465 hrad koupil Jiří z Poděbrad a na jaře 1466 jej prodal za 7000 zlatých biskupu Protásovi z Černé Hory. Ten vlastnil pouze čtvrtinu hradu, zbytek byl v majetku jeho bratrů, kteří mu na hrad přispěli – Jindřicha Jičínského, jehož správě byl hrad do roku 1476, a Beneše a Dobeše Černohorských z Boskovic. Od roku 1469 začala přestavba hradu na nové biskupovu sídlo. Protás byl původně kališníkem a stál na straně Jiřího z Poděbrad. Po zisku hradu v roce 1476 však přestoupil na katolictví a hrad se ihned stal terčem útoků královského vojska. Dne 25. srpna 1482 biskup zemřel a hrad převzal jeho bratr Dobeš. Ten pokračoval v přestavbě hradu a zaměřil se především na zdokonalení obrany. Zatímco Protás stál na straně Matyáše Korvína, Dobeš a Beneš se přidali k císaři Bedřichu III., takže se vztahy nebezpečně vyhrotili. V letech 1486-1488 proto Dobeš vynaložil vysoké částky na zabezpečení především západní strany hradu. V roce 1493 Dobeš zemřel a hrad přešel na jeho bratra. Ten sem roku 1495 převedl z Ostravy vojenskou moc a Hukvaldy se staly jedinou pevností v kraji. Beneš však na hradě pobýval minimálně a proto roku 1497 uzavřel s biskupem Stanislavem Thurzem dohodu, podle níž biskup mohl hrad kdykoliv koupit za 6000 zlatých. Beneš zde následně pobýval do své smrti v roce 1507 a hrad tak přešel na jeho dceru Kateřinu. Teprve v roce 1511 se majitelem hradu stal Thurzo, který si na jeho zakoupení musel půjčit od svého bratra Jiřího z Bethlemfalvy.

V této době hrozilo hradu další nebezpečí, tentokrát od Turků. Thurzo se tedy rozhodl pokračovat v přestavbě pevnosti, celý objekt byl zmohutněn a přibyly další obranné prvky – věž nad bránou, bašty, strážnice. V této době také došlo k přenesení přístupové cesty na současné místo. Tyto přestavby byly ukončeny okolo roku 1537. 5. října 1522 podepsal biskup s těšínským knížetem Kazimírem smlouvu, na jejímž základě mělo v budoucnu dojít k připojení panství místecko-frýdlantského k hukvaldskému. Následně se jako majitelé rychle vystřídala dvojice biskupů, Bernard Zoubek ze Zdetína a Jan Dubravius. Od něj získal v roce 1545 hrad do zástavy Jeroným Syrakovský z Pěrkova), ovšem roku 1553 se vrací do rukou biskupa, tentokrát Marka Khuena. Roku 1544 získal hrad status zemské hraniční pevnosti s povinností hlídek.[1]

Marek Khuen se pustil do další přestavby hradu, v jejímž rámci byl na nádvoří vystavěn mohutný a rozsáhlý palác, zv. zámek. Zmodernizovány byly i další části hradu. Pracemi byl pravděpodobně pověřeny vlašský mistr Gabriel Vlach z Příbora. Veškerý kámen na stavbu byl těžen v pískovcovém lomu v Kazničově, který fungoval až do 19. století. Stavby z kazničovského pískovce se nacházejí také Rychalticích, Příboře, Místku a vlastních Hukvaldech. V západním křídle bylo zřízeno vězení pro kněze (Barborka a U zámečníka). Jelikož na hradě chyběl zdroj pitné vody, bylo v roce 1560 rozhodnuto o vybudování studny. Tím byli pověřeni studnaři Ambrož Šmechcz z Vratislavi a Jiřík Plýr z Gúr, kteří již měli za sebou hloubení studny např. na Starém Jičíně a v Pavlovicích. V roce 1566 pak Vilém Prusinovský z Víckova obdržel od císaře Maxmiliána dvacet daňků, kterým nechal u Horního Sklenova vybudovat oboru, jejíž stavba skončila v roce 1568. Zvěř do ní byla dovážena z různých míst, některé kusy pocházely až z Pardubic.

V roce 1576 nechal biskup Jan Mezon z Telče obnovit práce na posilování obrany hradu, neboť opět hrozil vpád Turků. Zároveň bylo obyvatelstvo okolních obcí vyzváno k obraně hradu. V roce 1580 se pak začalo v rámci úprav s budováním druhé studny, která byla hotová za pouhý rok. Na práci byli povoláni zedníci z Itálie a celá stála 300 zlatých. Jak se však ukázalo, ani tato studna nestačila. Proto v roce 1589 nechal biskup Stanislav II. Pavlovský z Pavlovic pozvat havíře z Kutné Hory na vykopání třetí studny. V této době také pokračovaly práce na zesílení obrany předsunutého opevnění.

Kromě pevnostní funkce plnil hrad také funkci vězeňskou. V roce 1585 nechal tajemník Jan Jeger na biskupův rozkaz zatknout kanovníka a děkana Jana Filopona Dambrovského z Dambrovky a převést jej na hukvaldský hrad. Zde jej měl na biskupův příkaz ze dne 16. prosince věznit Valentin Pavlovský z Pavlovic. Jan F. Dambrovský byl viněn z otrávení trojice biskupů – Jana XIV. Grodeckého, Tomáše Albína z Helfenburku a Jana XV. Mezona z Telče. Na Tři krále v roce 1586 přijela na hrad vyšetřovací komise a v dubnu téhož roku vydal biskup příkaz převést vězně na jiné místo. V roce 1587 se sem sice na pár měsíců vrátil, ale někdy ve druhé polovině března byl odvezen a sťat.

Ve stejném roce se na hrad před morem uchýlil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. V roce 1588 pak na hradě pobývala asi stovka hajduků, kteří měli za úkol chránit okolí před útoky Tatarů a Kozáků, kteří vpadli na panství. V roce 1592 nechal biskup obehnat studnu, do té chráněnou dřevěnou palisádou, kamennou hradbou, jejímž autorem byl Bernard z Ostravy. Po biskupově smrti 2. června 1598 se o panství krátkou dobu staral Valentin Pavlovský, který ovšem v červenci utekl do Slezska, protože mu byly prokázány chyby v hospodaření s biskupskými majetky. V roce 1599 se novým biskupem a zároveň i majitelem hradu stal František z Dietrichsteina. V roce 1602 hrozilo, že hrad obklíčí Bočkajovci z Uher, a proto biskup povolal na ochranu Hukvald stavovské vojsko.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AL SAHEB, Jan. Protihabsburské stavovské povstání Imricha Tökölyho v Uhrách a obrana moravsko-slezsko-uherské hranice. Slezský sborník. 2011, roč. 109, čís. 3-4, s. 196. ISSN 0037-6833.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • R. VOJKOVSKÝ a kol., Hukvaldy. Dobrá: Beatris 2005

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu