Alexandra Koláčková
| Alexandra Koláčková | |
|---|---|
 Alexandra Koláčková (2009) | |
| Narození | 12. dubna 1964[1] Bruntál,[2]  Československo |
| Vzdělání | Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (výtvarný obor) |
| Alma mater | Univerzita Palackého v Olomouci |
| Povolání | výtvarnice,[2] sochařka a keramička |
| Partner(ka) | Jiří Koláček |
| Webová stránka | http://kolackova.cz/ |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandra Koláčková (* 12. dubna 1964 Bruntál) je česká výtvarnice,[2] sochařka a keramička. Absolvovala studia na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (výtvarný obor).[3][4] Ve své tvorbě určené pro veřejný prostor se věnuje zejména barevným velkoformátovým plastikám zhotovovaným z keramiky a betonu.[3][4] V některých projektech se svým výtvarným působením dostává až do oblasti koncepce řešení samotného prostoru.[3][4] Tímto tvůrčím přesahem se její práce přibližuje k práci architekta nebo krajináře.[3][4] Její díla se vyznačují použitím výrazných barev, jednoduchých a oblých tvarů a smyslem pro určitou míru hravosti.[3][4]
Život[editovat | editovat zdroj]
Andrea Koláčková se narodila 12. dubna 1964[5][1] v Bruntále.[2] V letech 1982 až 1987 absolvovala studium výtvarného oboru pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[5] V letech 1988 až 1989 byla na roční stáži v keramickém atelieru pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (praxe v keramické manufaktuře v Opavě).[5] V roce 2001 se účastnila sympozia „Tradice a možnosti“ (Porcelán, a.s. Dubí).[5]
Charakter tvorby[editovat | editovat zdroj]
Alexandra Koláčková se ve své sochařské praxi věnuje převážně práci s keramickým materiálem.[5] V její tvorbě určené do veřejného prostoru je patrná orientace na venkovní objekty, které jsou (pro svoji interaktivitu) oblíbené u dětí.[5] Svá kreativní díla vytváří Andrea Koláčková zejména na základě zadání radnic mnoha obcí, například: Praha, Liberec, Hradec Králové, Zlín, Kladno, České Budějovice, Amersfoort (Nizozemsko), Nijmegen (Nizozemsko), Lipno nad Vltavou a jiné.[5] V současné době (rok 2020) nachází Koláčková investory i mezi soukromou českou klientelou.[5] Od roku 2013 představuje pravidelně svoje díla široké veřejnosti v rámci dočasných instalací během sochařských festivalů projektu „Sculpture line“.[5]
Její tvorba do veřejného prostoru má specificky čitelný autorský rukopis (výrazná barevnost, jednoduché a oblé tvary, smysl pro určitou míru hravosti), jenž se manifestuje barevnými velkoformátovými plastikami z betonu a keramiky.[5] Pozitivním změnám naladěná část široké veřejnosti přijímá tyto její plastiky s kladným ohlasem mimo jiné i pro fakt, že v odlidštěném a mnohdy fádním veřejném prostoru působí díla Koláčkové jako nepřehlédnutelné a silně opticko–estetické umělecké objekty.[5]
Spolu se svým manželem Jiřím Koláčkem původně založila Alexandra Koláčková sochařský ateliér, který je zaměřen nejen na užití keramiky v českém veřejném prostoru, ale i na využívání kombinování tradiční technologie práce s hlínou s moderními stavebními postupy (například užití betonu pro plastiky ve veřejném prostoru).[5] Atelier Alexandry Koláčkové se věnuje (kromě výtvarných kritérií) i problematice povětrnostní a teplotní odolnosti (výkyvy teplot – slunce/mráz v zimních měsících v Česku) venkovních výtvarných realizací (plastik a soch) založených na použití keramických materiálů.
Technologie tvorby plastik[editovat | editovat zdroj]
Výtvarný návrh, hliněný model, 3D skenování[editovat | editovat zdroj]
Na začátku tvůrčího procesu (jako prvotní etapa celého projektu) je pohovor s investorem, rekognoskace plánovaného místa, kde bude dílo umístěno a výtvarný návrh předložený k posouzení zadavateli.[6] Plastika je namodelována ve zmenšeném měřítku (obvykle jako hliněný model) a následně oskenována ručním 3D skenerem, jehož výstupní data se použijí pro přípravu šablon, které budou sloužit pro výrobu vnitřního opěrného modelu plastiky a to již téměř v reálné velikosti.[6]
Výroba vnitřního polystyrénového modelu, armování a betonování[editovat | editovat zdroj]
Vnitřní model vzniká slepováním a vyztužováním polystyrenových desek.[6] Ty jsou nařezány podle šablon do požadovaného tvaru plastiky.[6] Takto vzniklá vnitřní konstrukce musí být ale proporcionálně poněkud menší, neboť bude ještě pokryta vrstvou armovaného betonu.[6] Vnitřní konstrukce se poté pokrývá armovacími železy, jenž se svařují.[6] Do této fáze tvorby spadá nejen výběr spojovacích materiálů, ale i posouzení stability statikem, volba vhodné technologie betonování atd.[6] Nakonec vznikne opěrný model.[6]
Nanášení hlíny, modelování, rozřezání plastiky na kusy[editovat | editovat zdroj]
Sochařsky tradičním způsobem se na opěrný model nanese pokud možno pravidelná vrstva hlíny.[6] Ta je sochařsky řemeslným způsobem (poměrně rychle, aby nedošlo k nerovnoměrnému vysychání velkého objemu hlíny a jejímu popraskání) upravena do finální podoby.[6] Následně je budoucí keramická plastika rozdělena spárami na menší nepravidelné oblasti a rozřezána na malé díly.[6] Vzniklé spáry se „nemaskují“, ale „přiznávají“, neboť jsou nejen nutným technologickým prvkem, ale i žádaným výtvarným prvkem (a někdy se kombinují např. i s mozaikou).[6]
Sušení, vypalování, glazování, kompletace sochy – lepení a spárování kachlí[editovat | editovat zdroj]
Vzniklé malé hliněné díly se pečlivě zadokumentují (očíslují a označí) tak, aby byla zajištěna jejich jednoznačná poloha na výsledné plastice.[6] Po začištění hran následuje rovnoměrné sušení malých dílů v sušicí peci.[6] Po vysokém výpalu dílků v elektrické peci následuje jejich glazování barevnými glazurami a opětovné vypálení glazury v elektrické peci.[6] Z malých nepravidelných hliněných dílků tak vzniknou hotové barevné „kachle“, jenž se lepí na betonový podklad a spáry mezi nimi se vyplní vhodnou spárovací hmotou.[6]
Případná výroba bronzových částí, doprava a instalace na cílovém místě[editovat | editovat zdroj]
Některé mechanicky exponované části plastiky, které by byly náchylnější k poškození (zejména u plastik do veřejného prostoru) nebo jisté detaily sochy, jenž je třeba umělecky akcentovat se „zodolňují“ použitím bronzových částí.[6] Hotové plastiky mají svoji hmotnost a tak se nakládají, transportují a instalují na cílové místo určení pomocí manipulační techniky a podle předem vypracovaného harmonogramu (plánu).[6] Završením celého procesu je slavnostní odhalení plastiky a její předání „do užívání“ zadavateli (investorovi).[6]
Realizace ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]
- 2001 – „Želva“, hravé sezení pro nejmenší děti a rodiče u Terminálu MHD v Liberci[5]
- 2002 – Plastiky v parku, součást revitalizačního projektu sídliště Rochlice v Liberci, materiál: šamot, mozaika, železo[5]
- 2003 – Vodní hřiště, Dětský Koutek v Lidových Sadech v Liberci[5]
- 2005 – „Barevná zvířata“, keramické plastiky v parku u Letenského zámečku, Praha 7[5]
- 2005 – Autorské dětské hřiště v parku Stromovka, Praha 6, Bubeneč[5]
- 2007 – Přírodní dětské hřiště, Bedřichov v Jizerských horách, materiál: šamot, beton, železo[5]
- 2007 – „Táta a Máma“, velké keramické figury pro hřiště v Centrálním Parku ve Stodůlkách, Praha 13[5]
- 2008 – „Tanečníci“, plastiky v parku Gajerova Kasárna, Hradec Králové, materiál: keramika, beton, bronz[5]
- 2008 – „Křížová cesta“, Bedřichov v Jizerských horách, materiál: kámen, železo[5]
- 2010 – Keramické Brány „Torii“, Kai park, Vathorst, Amersfoort. Součást developerského projektu WEST8 Urban Design & Landscape architecture a města Amersfoortu, Nizozemsko[5]
- 2010 – „Dvouhlavé zvíře“, Panská zahrada; Praha 13; beton + glazovaná keramika[7]
- 2011 – Fontána v Panské zahradě, městský park na sídlišti Stodůlky, Praha 13[5]
- 2011 – „Masky“, sídliště Lužiny, Praha 13[5]
- 2012 – Venkovní keramická lavice v komplexu Thermion Lent, Nijmegen, Nizozemsko[5]
- 2014 – „Kočka“, plastika v zámecké zahradě, Petrovice u Karviné[5]
- 2014 – „Animalito", zvířecí plastika na soukromý kruhový objezd, Brno Soběšice[5]
- 2015 – „Čevava“, hravá plastika – fontána, zadavatel ČEVAK s.r.o., České Budějovice[5]
- 2015 – „Obrryba“, plastika – fontána, marína v Lipně nad Vltavou[5]
- 2016 – „Kočka“, plastika pro developerský projekt bydlení pro mladé rodiny, Veverská Bítýška[5]
- 2017 – Plastiky zvířat pro nový park „Park Zoologická“, ulice Dr. Foustky, Kladno[5]
- 2018 – Plastiky „Sportovci“, park Stromovka, České Budějovice[5]
- 2020 – Dvojice plastik nazvaná jako jedna instalace (v rámci mezinárodního sochařského festivalu „Sculpture line“ 2020) „Dvě křesla“ (anglicky: Two armchairs) umístěná ve veřejném prostoru (u vstupu na Dětský ostrov v Praze 5 na Smíchově na Janáčkově nábřeží)[3]
- Ukázky některých realizací ve veřejném prostoru
-
Dílo „Táta a Máma“; velké keramické figury na hřišti v Centrálním Parku ve Stodůlkách, Praha 13 (2007) -
Přírodní dětské hřiště, Bedřichov v Jizerských horách (2007) -
Jedna z plastik v parku Gajerova Kasárna, Hradec Králové (2008) -
Dvohlavé zvíře, Panská zahrada; Praha 13; (2010) -
Dílo „Masky“, Praha 13 (2011) -
Dílo „Masky“, Praha 13 (2011) -
Dílo „Sofa“; Praha-Libeň, Budínova – keramická plastika (2012) -
Dílo „Velká hračka“ vystavené na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích v rámci výstavy Umění ve městě 2014 -
Dílo „Keramické křeslo“ vystavené v Hluboké nad Vltavou v rámci výstavy Umění ve městě 2014 -
Dílo „Zvíře“ vystavené na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích v rámci výstavy Umění ve městě 2015 -
Dílo „Křeslo“ u radnice v Českých Budějovicích v rámci výstavy Umění ve městě 2015 -
Dolní Břežany – náměstí, plastika „Křeslo“ (2015) -
Dilo „Sedící postava“; Starý Plzenec, okres Plzeň-město; Masarykovo náměstí (2018) -
První ze dvou křesel z díla „Dvě křesla“ – Sculpture line 2020 -
Druhé ze dvou křesel z díla „Dvě křesla“ – Sculpture line 2020
.jpg)
.jpg)
_2014a.jpg)
_2014a.jpg)
_2015_(03).jpg)
_2015_(01).jpg)
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 1998 – samostatná výstava Galerie Studna, Liberec[5]
- 1999 – samostatná výstava Galerie Hefaistos, Děčín[5]
- 2001 – účast na Salon de la Ceramique, Saint – Cerque, Švýcarsko[5]
- 2001 – společná výstava Alexandra Koláčková a Michal Halva, Chodovská tvrz, Praha 4[5]
- 2004 – Galerie Observant, Amersfoort, Nizozemsko[5]
- 2005 – Mezinárodní přehlídka keramické tvorby, Agentura českého keramického designu, Český Krumlov[5]
- 2012 – „Big Toys“ – individuální projekt v rámci 11. ročníku ArtPrague 2012, Galerie Mánes[5]
- 2012 – Účast na Kladenském salonu, Městská galerie Kladno[5]
- 2013 – „Křesla pro město“ – venkovní expozice na náměstí Franze Kafky na Starém Městě v Praze v rámci 15. ročníku Designbloku[5]
- 2014 – Umění ve městě 2014 – sochařská výstava v ulicích Českých Budějovic[5]
- 2014 – Instalace barevných keramických křesel v Danube House v River City v Karlíně[5]
- 2015 – Sculpture line 2015 – instalace keramického sofa, Černá labuť, Na Poříčí, Praha[5]
- 2016 – Sculpture line 2016 – trvalá instalace keramického sofa, dialyzační centrum BBraun, Fakultní nemocnice Bulovka[5]
- 2017 – Sculpture line 2017 – instalace plastiky „Ruka“, náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha[5]
- 2018 – Sculpture line 2018 – instalace plastiky „Druhá ruka“, Plzeň[5]
- 2018 – Sculpture line 2018 – instalace plastiky „Sedící postava“, areál Kaštanová, Brno[5]
- 2020 – Sculpture line 2020 – instalace plastiky „Dvě křesla“, Praha 5, Smíchov, Janáčkovo nábřeží[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Alexandra Koláčková (* 12. 4. 1964) [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2020-07-04]. AbART ID osoby: 55888. Dostupné online.
- ↑ a b c d Výtvarnice: Alexandra Koláčková(* 1964, Bruntál) Identifikační číslo: xx0000164 [online]. NK ČR databáze autorit [cit. 2020-07-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g RED. Mozaiková křesla zdobí nábřeží. červenec – srpen 2020. vyd. Praha 5: Měsíčník MČ Praha 5 (periodický tisk územního samosprávního celku městské části Praha 5) www.ipetka.cz, 2020. 31 s. S. 15. Registrační číslo: MK ČR 20262.
- ↑ a b c d e ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ (* 1964) [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av KOLÁČKOVÁ, Alexandra. Sochařka ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ (* 1964) – životopis [online]. [cit. 2020-07-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s KOLÁČKOVÁ, Alexandra. Jak vzniká socha [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Katalog umění pro město (Dvouhlavé zvíře; Koláčková Alexandra) [online]. web: Umění pro město [cit. 2023-05-14]. GPS souřadnice: 50.0503447N, 14.3166267E. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Alexandra Koláčková: atelier: large scale: ceramic artwork: 2000–2010. (grafický návrh: Pavel Akrman; fotograf: Jiří Jiroutek); Janov nad Nisou: Stavby Koláček, 2010. 83 stran
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandra Koláčková na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandra Koláčková
- Alexandra Koláčková v informačním systému abART
