Přeskočit na obsah

Jan Kohout

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Kohout (rozcestník).
PhDr. Jan Kohout
Jan Kohout (2013)
Jan Kohout (2013)
Místopředseda vlády Jana Fischera
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
7. a 9. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
Předseda vládyJan Fischer
PředchůdceKarel Schwarzenberg
NástupceKarel Schwarzenberg
Ve funkci:
10. července 2013 – 29. ledna 2014
Předseda vládyJiří Rusnok
PředchůdceKarel Schwarzenberg
NástupceLubomír Zaorálek
5. stálý představitel ČR při EU
Ve funkci:
19. května 2004 – 2. ledna 2008
PředchůdcePavel Telička
NástupceMilena Vicenová
1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
2002 – 2004
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
3. ledna 2008 – 8. května 2009
Ve funkci:
17. května 2021 – 19. prosince 2021
Náměstek ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
1. března 2020 – 17. května 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1986–1989)
ČSSD (1995–2009, 2010–2013)
Nestraník
v české vláděza ČSSD (2009–2010)
nezávislý (2013–2014)
Narození29. března 1961 (63 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Dětisyn Martin a dcera Barbora
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesediplomat, politik
Náboženstvířímskokatolické
Oceněníkomandér Řádu dubové koruny (2016)
CommonsJan Kohout
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kohout (* 29. března 1961 Plzeň) je český diplomat a politik, v letech 2009–2010 místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ve Fischerově vládě a od července 2013 do ledna 2014 znovu ministr zahraničních věcí v Rusnokově vládě. V letech 2020 až 2021 náměstek ministryně spravedlnosti ČR, od května do prosince 2021 náměstek ministra zahraničních věcí ČR. Od ledna 2023 je mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Itálii.[1] Před rokem 1989 byl členem OV SSM Praha[2] a KSČ.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nastoupil do Ústavu mezinárodních vztahů. Zúčastnil se také stáže na sovětské škole pro diplomaty (MGIMO).

Po sametové revoluci zahájil diplomatickou kariéru v odboru mezinárodních organizací na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Poté pracoval ve funkci ředitele odboru OSN tamtéž (1993–1995). V období 1995–2000 pracoval jako zástupce vedoucí Stálé mise ČR při OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací se sídlem ve Vídni. Po návratu na ministerstvo působil na pozici politického ředitele a v roce 2002 se stal 1. náměstkem ministra zahraničí. Se vstupem České republiky do Evropské unie byl v květnu 2004 jmenován velvyslancem, stálým zástupcem při Evropské unii v Bruselu.

Při setkání s Hillary Clintonovou

Po pádu Grossovy vlády v roce 2005 se stal kandidátem ČSSD na pozici příštího předsedy vlády. V důsledku odlišné představy o formátu vlády nebyl vybrán.[3] Od roku 2008 byl opět náměstkem ministra. Po pádu druhé Topolánkovy vlády na jaře 2009 se stal v novém kabinetu Jana Fischera místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí (nominován ČSSD). Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 25 - Praha 6, když se ziskem 19,19 % hlasů obsadil třetí místo.[4]

V červnu roku 2013 byl po pádu vlády Petra Nečase osloven nově jmenovaným premiérem Jiřím Rusnokem k účasti ve vládě na postu ministra zahraničních věcí[5]. Tuto nabídku 1. července 2013 přijal.[6] Prezident Miloš Zeman jej do funkce jmenoval 10. července 2013.[7] Po jednom dni v úřadu odvolal svou ředitelku kabinetu Kateřinu Weissovou.[8]

V letech 1986–1989 byl v KSČ.[9] Od roku 1995 je členem ČSSD, členství ve straně ale dvakrát pozastavil. Poprvé mezi lety 2009 a 2010, kdy byl ministrem ve Fischerově vládě[10], a podruhé v roce 2013, kdy přijal nabídku stát se členem Rusnokovy vlády.[6]

Působí jako poradce prezidenta Miloše Zemana a v Praze založil v září 2015 jako neziskovou, obecně prospěšnou instituci tzv. New Silk Road Institute Prague, kde je předsedou Správní rady. Na založení se podíleli také advokát Petr Michal, podnikatel Pavel Heřmánek, Petr Nečas a Jaromír Soukup.[11]

Od března 2020 působil jako politický náměstek ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešové.[12][13] V polovině května 2021 však přešel na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde se stal politickým náměstkem Jakuba Kulhánka.[14] Primárně měl na starosti koordinaci příprav českého předsednictví v EU, agendu OSN a agendu středoevropské spolupráce ať už v rámci V4 či Slavkovského formátu.[15] Post náměstka zastával do prosince 2021.[16]

Je podruhé ženatý, ž předchozích vztahů má syna Martina a dceru Barboru.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Velvyslanec ČR v Itálii | Velvyslanectví České republiky v Římě. www.mzv.cz [online]. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ JAN KOHOUT: Prohlubovat a upevňovat socialistický charakter Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, OV SSM Praha 1975, časopis Pedagog.
  3. ↑ Zprávy, Kohout i Telička uvažují o politické dráze, ale ne hned, Český rozhlas 7 Radio Praha, 23. 4. 2005. www.radio.cz [online]. [cit. 2009-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-13. 
  4. ↑ Volby 2010
  5. ↑ [1]
  6. ↑ a b Diplomacii povede Kohout, resort práce exšéf státních lesů Koníček [online]. iDNES.cz, 2013-07-01 [cit. 2013-07-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zeman jmenoval Rusnokovu vládu. Čeká, že zabrání tlakům na policii [online]. iDNES.cz, 2013-07-10 [cit. 2013-07-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Čistky začínají, končí šéfka kabinetu Schwarzenberga i náměstek u Balvína [online]. iHNed.cz, 2013-07-11 [cit. 2013-07-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ DRDA, Adam. Kdo nám to teď bude vládnout?. Hospodářské noviny [online]. 2009-05-12, rev. 2009-05-12 [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  10. ↑ PhDr. Jan Kohout [online]. Praha: vlada.cz [cit. 2009-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-11. 
  11. ↑ Kateřina Menzelová, Byznys s Čínou „řídí“ hlavně expolitici, Lidové noviny 18.5.2017
  12. ↑ Exministr Jan Kohout jde jako náměstek na ministerstvo spravedlnosti. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-02-14 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Přehled členů vlád ministrů a jejich náměstků od listopadu 1989 do dubna 2020 [online]. Poslanecká sněmovna PČR, 2020 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ Náměstkem ministra zahraničí Kulhánka se stal exministr Jan Kohout. České noviny.cz [online]. 2021-05-17 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  15. ↑ Novým náměstkem ministra zahraničí byl jmenován Jan Kohout [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2021-05-17 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ Novými politickými náměstky ministra zahraničí se stali Jiří Kozák a Martin Dvořák [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2021-12-20 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Jana Fischera
Předseda vlády
Jan Fischer (jmenován 9. dubna 2009; nestraník)
Členové v den jmenování vlády
8. května 2009 (nestraníci)
Martin Barták (místopředseda vlády a obrana, navržen ODS) • Jan Kohout (místopředseda vlády a zahraničí, n. ČSSD) • Eduard Janota (finance, n. ODS) • Miroslava Kopicová (školství, n. ODS) • Václav Riedlbauch (kultura, n. ČSSD) • Petr Šimerka (práce a sociální věci, n. ČSSD) • Dana Jurásková (zdravotnictví, n.  ODS, od 10. 6. 2010 členka ODS) • Daniela Kovářová (spravedlnost, n. ODS) • Martin Pecina (vnitro, n. ČSSD) • Vladimír Tošovský (průmysl a obchod, n. ČSSD) • Rostislav Vondruška (místní rozvoj, n. ČSSD) • Jakub Šebesta (zemědělství, od 22. března 2010 životní prostředí, n. ČSSD)  Gustav Slamečka (doprava, n. ODS) • Ladislav Miko (životní prostředí, n. SZ) • Michael Kocáb (lidská práva a menšiny, n. SZ) • Štefan Füle (evropské záležitosti, n. ČSSD)
Členové jmenovaní později
30. listopadu 2009
Jan Dusík (životní prostředí, n. SZ) • Juraj Chmiel (evropské záležitosti, n. ODS) • Pavel Zářecký (bez portfeje a legislativní rada, n. ČSSD)
15. dubna 2010
Rut Bízková (životní prostředí, n. ODS)
Vláda Jiřího Rusnoka
Předseda vlády
Jiří Rusnok (jmenován 25. června 2013)
Členové v den jmenování vlády
10. července 2013
Jan Fischer (1. místopředseda vlády, finance) • Martin Pecina (místopředseda vlády, vnitro) • Jan Kohout (zahraniční věci) • Vlastimil Picek (obrana) • Marie Benešová (spravedlnost) • František Koníček (práce a sociální věci) • Jiří Cieńciała (průmysl a obchod) • Martin Holcát (zdravotnictví) • Dalibor Štys (školství, mládež a tělovýchova) • Miroslav Toman (zemědělství) • Zdeněk Žák (doprava) • František Lukl (místní rozvoj) • Tomáš Podivínský (životní prostředí, KDU-ČSL) • Jiří Balvín (kultura)
nestraníci, pokud není uvedeno jinak
Ministři zahraničních věcí České republiky
1992–20062006–20132013–20182018–dosud
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kohout&oldid=24282607“